Když jsem před týdnem svolával zahradní degustaci nového ročníku moselských ryzlinků, moc jsem to nepropagoval. Jednak mě do poslední chvíle sužovaly nemoci a jednak jsem si dobře pamatoval, jak jsme před rokem osmnáct alsaských vín ochutnávali ve čtyřech. Nakonec jsme se taky sešli ve velmi komorní sestavě, ale stejně jsem k sedmi moselským přidal ještě čtyři rakouská vína.

Páteční počasí nám přálo, projeli jsme všech jedenáct připravených vín a jako bonus základní Cabernet Franc od Bernarda Baudryho a Svatovavřinecké 2008 od jednoho účastníka. Přikládám stručný souhrn poznámek :

1. Grüner Veltliner von den Terrassen 2012, Sepp Moser. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, nebavil mě. Až v pátek večer se předvedl, výraznou svěží vůní, travnatými aromaty čerstvého sena, svěží chutí s ovocným projevem (bílá broskev?) a výrazným pepřovitým závěrem. (Ideální k chřestu! :o)

2. Grüner Veltliner Strassertaler 2011, Allram. Hodně lehký Veltlín, harmonický, ale vzhledem k ročníku a k předchozímu vínu už trochu postrádá svěžest.

3. Pinot Blanc 2012, Sepp Moser. Rodný bratr moserovského Muškátu, netypicky jemné víno. Je dobré ho udržovat chladné, po ohřátí trochu vystupuje hořčinka v závěru.

4. Riesling von den Terrassen 2012, Sepp Moser. Krásná vůně s meruňkami (ostatní si zapisovali květinové vůně a lípu, měli jsme dobrý rozptyl :o) Na ryzlink má slabší kyselinu, ale přesto působí svěže. V chuti byl ještě trochu kvasnicový, minerální závěr a dlouhá dochuť.

5. 2012 Erdener Treppchen Riesling kabinett, Karl Erbes. Typický minerální ryzlink, mineralita se prosazuje i přes zbytkový cukr.

6. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett, Karl Erbes. Jeden účastník to popsal jako „lehké slámové,“ prostě vychlazené působí trochu jako popík v hypermarketu. Samo by obstálo docela dobře, ale v pátek večer mělo velkou konkurenci :o)

7. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken, Karl Erbes. Citrusová vůně a bublinka na špičce jazyka. Skutečně suchý ryzlink, řízný, se slušně dlouhým minerálním závěrem.

8. 2012 Erdener Treppchen Riesling Spätlese halbtrocken, Karl Erbes. Výrazně živé, „animované,“ s typickou výraznou mineralitou.

9. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, Karl Erbes. Krasavec s výraznou citrusovou kyselinou, s artikulovanou mineralitou asi jako od rodilého mluvčího :o) Můj velký favorit, nádhera!

10. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese, Karl Erbes. Absence určení zbytkového cukru na etiketě napovídá, že půjde o první várku s vysokým cukrem. Taky že jo, víno je plné, tělnaté cukrem, ale pro mě až moc srovnané dosladka. Výborné jako sladká tečka po jídle, ale málo vzrušující na pití.

11. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese „Kranklay,“ Karl Erbes. Kranklay je dlouhý dolík, táhnoucí se odshora dolů svahem Ürziger Würzgarten, považuje se za nejlepší polohu na vinici. Stefan Erbes tyhle hrozny zpracovává zvlášť, ale do loňských Komunitních Bedýnek jsem je nezařadil, i kvůli ceně. Kranklay je víno na dlouhou archivaci, ale 2012 ukazuje, jak umí být být svůdné i zamlada. Je to výrazný koncentrovaný ryzlink se vším všudy, lípa a med, ostrá kyselina a pěkný zbytkový cukr. Mám čerstvou zkušenost s Kranklay 2008, takže radím vyzkoušet mladé a schovat do archivu. Koncentrovaná minerální tečka!

Závěrem dodám jen poděkování dobrovolníkům, kteří mi s ochutnáváním pomáhali. Doufal jsem, že zase vyberu vína do dvou bedýnek (soukromě se účastníkům odvděčím slevou na případnou bedýnku, jestli nějaká bedýnka bude), ale hromadná degustace silně zamíchala očekávaným pořadím vín. Nový moselský ročník se předvedl v plné nádheře a odsunul moje plány na chřestovou bedýnku. Málo platné, při posedávání s vínem na zahradě jsou svěží a řízné moselské ryzlinky asi nejpřitažlivější z celého zatím známého vesmíru a dokud Hubbleův teleskop neobjeví nějakou novou vzdálenou galaxii, budu se k nim stále vracet!

Konečně nový ročník moselských ryzlinků! Kabinett s 10,5% alkoholu a bez dalšího určení cukernatosti (žádné feinherb na etiketě) dává tušit, že s cukrem se na Mosele nešetří (tedy že zbytkového cukru bude víc než feinherb :o).

Taky že jo, hned po otevření jde ze skleničky sirnatá vůně Pekla, ale po půlminutě se vymíchá a převládnou klasické ryzlinkové tóny. Barva je světle citrónová, jásavě jarní a ryzlinková. Ve vůni citrusy, květiny a lehce minerální podtón (ovšem nedávno jeden bývalý vědec rozebíral mineralitu s tím, že její projevy ve vůni bývají často způsobeny nikoli mineralitou, ale sírou, takže jsem si předsevzal šetřit s touhle charakteristikou ve vůni, zejména u mladých německých ryzlinků s vyšším zbytkovým cukrem :o)

V chuti zatím ovocné tóny a herbální (v závěru až apatykové) přebíjí mineralitu, ta se krčí až v závěru. Všechny ryzlinky, které jsem zatím z vinice Erdener Treppchen pil, byly nabušené mineralitou jako kulturista steroidy, takže věštím vínu velký potenciál a svádí mě to koupit a skladovat. (Nasvědčuje tomu i slušně dlouhý plný korek.) Zatím je to svěží jarní víno, středně plné, příjemně lehké a díky (oslavované i zatracované) moselské kyselině dobře vyvážené, pokud jde o poměr cukru a kyselin. Typický německý jarní ryzlink, přesně podle moselského mustru… i ke chřestu se hodil!

Web výrobce hlásá, že o víkendu sklidili prvních 500 kilo chřestu, ale moc jsem tomu nevěřil – o víkendu jsem kolem chřestových polí jezdil a nikde ani noha, nikde ani Ukrajinec. Měl jsem to jen za reklamu, ale pro jistotu jsem se v úterý zajel podívat k výrobci do Hostýna.

Všichni nosí nová černá trička (měli novinářskou návštěvu, tak se hodili do gala :o) a o víkendu se skutečně sbíralo… protože dostali novou třídící linku a museli ji na něčem seřídit. Ale ochotně mi prodali první svazek chřestu (za nekřesťanskou cenu, ta prý bude klesat, až ho bude víc).

Jak napovídá obrázek, otevřel jsem k němu asi nejlepší Veltlín, co znám – Strassertaler 2011 z Allramu. Lehký, nenápadný, ovocně-květinově-pepřový. Už jsem o něm psal před dvěma roky tady a zase bych to mohl opsat. Jen poté, co jsem se párkrát zúčastnil hodnocení vín v soutěži Prague Wine Trophy, už bych nebyl tak skeptický k americkým 93 bodům. U nás máme někdy zábrany dávat vysoké hodnocení (a všiml jsem si, že někteří čtenáři rovnou redukují stobodovku na devadesátibodovku), ale Strassertaler je fakt výbornej.

V Hostýně snad do konce týdne začnou pravidelně sbírat. Na zelený chřest si budu muset ještě dva týdny počkat. Jestli se o víkendu dostanu ke koštování, představím příští týden výběr vín ke chřestu :o)

Už minulou sobotu jsem mezi dvěma přeháňkami (aprílové počasí přeci!) vytáhl a vyčistil gril a ugriloval kus krkovičky. Bylo to soukromé zahájení jara.

Zima byla mírná, ale dlouhá. Za topení jsem zaplatil míň než před rokem, ale loni jsem tady už 28. března měl kvetoucí hyacint. Letos byl jedinou vlaštovkou přicházejícího jara pohled na Ukrajince natahující plachty na chřestové hroby, rozkládající se kolem Skleničkovy Lhoty. Spodní fotka pochází taky ze soboty 13. dubna a nijak jarně nepůsobí.

Opožděné jaro mě pěkně štve, protože už dávno přemýšlím o vínech k chřestu. Zkouším Veltlíny, ryzlinky i Sauvignony, ale bez čerstvého hostínského chřestu to není ono. Loni jsem vítězoslavně chřestil už 23. dubna, letos to vidím až po prvním máji.

Před dvěma týdny mi napsal Stefan Erbes z moselského Urzigu, že už nalahvoval většinu ročníku 2012. Asi týden jsem hlubokomyslně přemýšlel, co mi tím chtěl říct, koukal jsem do diáře, ale žádný termín pro výlet na Moselu jsem tam nenašel. Tak jsem mu napsal, ať mi pošle vzorky. Ve čtvrtek odpoledne přivezlo UPS krabici se sedmnácti lahvemi! Osm vzorků dvojmo a jeden navíc, jako uznání za vína koupená do Komunitních Bedýnek :o) Rozhodování o příští Komunitní bedýnce bude složité – budou tématem moselské ryzlinky nebo vína ke chřestu? Nebo se to dá spojit???

Loni jsem to řešil tak, že jsem svolal zahradní degustaci alsaských vín na začátku května, ale letos žádné plány s Alsaskem namám a do května to asi nevydržím. Zima byla dlouhá, vzorky z Mosely jsou zadarmo a v pátek 26. dubna určitě bude hezky. Zvu všechny čtenáře, kteří si za poslední čtyři roky objednali aspoň jednu Skleničkovu Komunitní Bedýnku na páteční degustaci moselských ryzlinků tříhvězdičkového vinařství Karl Erbes. Rezervace je nutná (na Skleničkově e-mailu vran@seznam.cz) a vyhrazuju si právo zastavit rezervace, pokud počet přihlášených překročí počet zahradních židlí (nebo skleniček), které mám k dispozici. V případě špatného počasí přesun do domu. Jestli už vytrčí chřest, je možné gastropřekvapení.

Nejspíš nezůstane jen u moselských ryzlinků – možná přidám i pár vín vhodných ke chřestu. Je to půl hodiny autobusem z Prahy z metra Nádraží Holešovice, podrobnosti napíšu soukromě přihlášeným. Pozvání platí jen pro páteční večer 26. dubna, protože jestli z toho má být další Komunitní Bedýnka, musím to udělat rychle :o))) Pro bedýnkáře je to samozřejmě zadarmo. Přijďte mi pomoct vybrat nejzajímavějších šest vín do příští Komunitní Bedýnky! (Hlaste se na e-mailu vran@seznam.cz.)

International Wine Show Prague alias IWSP dávala včera v Hiltonu už desátý ročník. Koncept je známý z ciziny jako B2B Tasting neboli vinařství hledají nové importéry a obchodníky. Pozvánku jsem dostal nejspíš díky Mikeovi, prezidentovi International Wine Clubu of Kosoř alias IWCoK, jinak si to nedovedu vysvětlit. Mike nakonec zůstal trčet v zácpě někde v Rakousku, takže Miku, dnešní zápisek píšu pro tebe :o)

Vezmu to šmahem, protože až se tenhle článek ráno objeví na webu, měl bych už jet v autě do Rakouska do jednoho špičkového vinařství na degustaci několika málo vín. Pozvání přišlo až pozdě večer před odjezdem a máloco je mi milejší než poctivých osm hodin spánku, hlavně po několikahodinové degustaci v Hiltonu :o) Snad ráno nezaspím, ale zpátky k úterní degustaci. V Hiltonu jsem začal sekty od rýnského Sekthausu Solter (horní fotka). Není nad sekt z ryzlinku!

Včera bylo v Hiltonu 35 vystavovatelů. Pokud se zrovna nemůžete dostat ke stolku vinařství, co vás zajímá, zkusíte to vedle a za pár minut se vrátíte, to je důležitá přednost. Podle fotek to vypadá, že jsem na blondýny, ale kdepak! Dva ryzlinky z ročníku 2012 od Weingut Marhern (Nahe, Německo), byly fakt zajímavé. 2012 Norheimer Dellchen Spatlese trocken byl lehký a zároveň olejovitý, s pěknou kyselinou a malým zbytkovým cukrem. Minerální závěr, slavná vinice a veselé, radostné pití. 2012 Niederhauser Felsensteyer Kabinett Feinherb byl ještě uzavřený, kamenitý, a silně mi připomínal moselský Erdener Treppchen Spatlese halbtrocken – bez vyššího zbytkového cukru by to asi bylo příliš suché a nepřístupné podobně jako erdenský ryzlink z listopadových Komunitních Bedýnek.

Praha je malá. Na konci roku se mi pochlubil můj účetní, že má nového zákazníka, a že prý máme dost společného. Dříve prý podnikal ve stavebnictví, pak se dal na víno. Platí si specializované studium v Londýně, rozjíždí vinotéku v Praze, je to nadšenec. Počkejte, povídám, není to Z? Účetní ztuhl, Vy se znáte? Neznáme, povídám na to, jen se občas potkáváme. Na degustacích, v porotách na soutěži. Zase včera v Hiltonu, měl tam stůl s moselskými ryzlinky. Odcházeli jsme společně, tak mě kolegiálně poradil, abych si zabavil nějakou otevřenou lahev. Dnešní blog sponzoruje moselské vinařství Max Ferdinand Richter a 2009 Muhlheimer Helenenkloster Riesling Eiswein**.

Mladá dáma z burgenlandského vinařství Migsich mi doporučila Frankovku s J.W.Goethem na etiketě s tím, že když se napiju, stanu se básníkem. Ze mě ovšem udělá básníka každé dobré víno, s Goethem jako bez Goetha :o)

Ze dvou Alsasanů se mi víc líbil Lichtle Eric z Gueberschwihru. Pinot Gris s oxidativním projevem, sudový vzorek, a klasický alsaský Gewurtztraminer, ale hlavně ryzlinky: minerální Bollenberg 2012 a senzační, komplexní, vyzrálý a petrolejový Riesling Grand Cru Goldert 2008.

Nejlepší nakonec, Weingut Gsellmann z Golsu, Burgenland. Paráda! Organické vinohradnictví v přechodu na biodynamiku. Žádné bariky, jen 500litrové sudy. Spontánní kvašení a malolaktické jak kdy :o) Vypíchnu jen pár vín. Pannobile White 2009 je čistý Pinot Blanc z 500litrového sudu s dokonalým spojením dřeva a ovoce. Červená Gabarinza 2009 (ZW, Merlot a PN) s úžasně ovocnou vůní. Pinot Noir 2007 zase z pětistovky sudu, lehké a naleželé. Všechno to bylo velmi přesvědčivé a poctivé.

Španělsko je pro mě exotická destinace, ale Bodegas Paco Garciía (Rioja) mě dostalo hned dvakrát. Napřed vínem a vzápětí i cenami – báječně levnou Crianzou. Vyprosil jsem si jednu lahev a jestli se osvědčí, kdo ví – třeba ještě budou španělské bedýnky?

O dnešním ryzlinku jsem psát nechtěl, myslel jsem si, že jsem moselskému vinařství Karl Erbes udělal dost reklamy. Ovšem po prvním nalití a přivonění bylo vymalováno. Hodně nazrálá citronová barva, úžasně plná a nazrálá vůně, spojující ovocné, citrusové tóny s barvy a laky. Žádný ordinérní petrolej, jen lehký náznak chemické vůně se krásně pojí s ovocnými tóny. V chuti se to opakuje, citrusy, rozinky až do botrytidy, lehce chemický tón, grapefruitově kořenitý závěr. Hodně sladké, ale zároveň díky nižšímu alkoholu (8,5%) taky krásně lehké. Paradox ryzlinků – plná chuť a přitom lehké, pitelné víno.

Tuhle rovnováhu cukru a alkoholu, primárně ovocných i lahvově vyzrálých tónů u starších vín u Erbesů umí – podobné dojmy jsem tady popisoval u 2006 Ürziger Würzgarten Auslese, jen s vyšším přívlastkem bývají vína závažnější, mohutnější a taky se déle drží v čase a líp vyzrávají. Na prosincových degustacích v Praze a v Brně jsem otvíral Erbesovy ryzlinky z počátku devadesátých let, 1991 Spätlese už bylo unavené a nezajímavé, ale podobně staré Auslese bylo ještě v plné síle. Sedmileté Spätlese se zatím drží bezvadně.

Dnešní Pinot jsem si přivezl z únorové cesty na Loiru – největší tahák pro mě byly sancerrské Sauvignony, ale největším objevem možná budou tamější Pinoty. Nejdůležitější komentář jsem už napsal do únorových cestovních poznámek – Sancerre a Pouilly-Fumé se v mnoha projevech nápadně podobají Burgundsku, jen tam vyměnili šardonku za Sauvignon.

Burgundská lahev a burgundsky prostá, jednoduchá etiketa. Apelace Coteaux du Giennois je snad nejmladší v centrálním regionu Loiry. Kopíruje pravidla slavnějšího Sancerre a Pouilly-Fumé, ale zatím nedosahuje jejich proslulosti ani cenové úrovně. Přesto se mi zdálo, že nejlepší Sauvignony u navštívených vinařů se blíží kvalitě bílých Pouilly-Fumé, jen jim snad chybělo přesnější zaostření, lepší definice.

Mark Thibault z Domaine de Villargeau nás při návštěve vzal do cuvéerie i do zracího sklepa se sudy a dal nám ochutnat Sauvignony z ročníku 2012, teprve školené, včetně ukázky několika bariků a jejich odlišného vyzrávání (nakonec je spojí do jedné šarže, protože výchozí surovina je totožná). V zásadě se mi hodně líbilo, že hrozny z různých vinic (různých podloží) se zpracovávají separátně a prodávají se jako různá vína. Skutečně není nutné pěstovat deset odrůd, aby mohl vinař prodávat desatero různých vín – chuťový projev vín z různých podloží je přesvědčivě odlišný a přímo vybízí zákazníka ke zkoumání a vybírání.

Domaine de Villargeau 2011, AOC Coteaux du Giennois
Tak tedy Pinot! (V Coteaux du Giennois se pěstuje i Gamay, ale myslím si, že tohle víno je čistý Pinot Noir.) Barvu má hodně světlou, průhlednou. Jemná vůně je nesená tóny lesních plodů (a jehličnatý les jsem si tam snad musel vsugerovat, ale fakt ho tam cítím :o). V chuti pěkně zkrocená kyselina, kořenitá zemitost, maliny, ostružiny a švestky. Ovocné a hladké, odhaduju na odstopkování a zrání v nerezu, málo tříslovin a nejspíš žádné sudy. Středně plné, uměřené každodenní pití. Příjemných 12,5 % alkoholu. Podle plnosti odhaduju cenu na cca 200 Kč a tleskám. (Dodatečně jsem našel ve fotkách ceník vinařství, pod 7 EUR, takže potlesk byl namístě.)

Vyšlo to zázračně rychle, dva týdny po vyhlášení úsporných bedýnek jsem začal distribuci a dnes je hotovo. Pokud jste se přihlásili a nedostali avízo, že si máte někde bedýnky vyzvednout, urgujte mě, ale přes šedesát bedýnek už je na cestě.

Povedlo se to všechno, jen v posledních jedenácti bedýnkách je místo základní Barbery 2011 nový ročník 2012. O Františku Šamlovi a jeho výběru piemontských odrůd jsem psal poprvé asi tady. Jednu chvíli jsem přemýšlel i o piemontské bedýnce složené z odrůd jako je Freisa, Timorasso, Grignolino a Ruché, ale nakonec jsem si řekl, že konzervativnější čtenáři by Freisu asi nevzali za svou :o) Kromě všelijakých minoritních odrůd František vozí i skvělé Barbery a Nebbiola. Na prvním letošním kole soutěže Prague Wine Trophy dostala Boeriho základní Barbera 2011 87 bodů (ze sta) a Martinette 2008 rovnou 89 bodů. Barbera je za 150 Kč, Martinette za 245 Kč. Martinette je klasa, základní Barbera je parádní pití na všední dny, včetně ceny. Mimochodem, tabulka výsledků PWT mi byla velkým vodítkem při výběru – zkoušel jsem i jiná oceněná vína, ale nakonec jsem ve VINOMu dal přednost ryzlinkům Mummíkům a španělskému Tandemu, oboje jsem díky pozvání VINOMu ochutnával poprvé v lednu s vinaři.

Bohužel mi po padesáti lahvích Barbera došla. František bleskově zařídil další dovoz, ale tam už byl nový ročník 2012. Jaký je? Má výraznou rudou barvu s fialovým tónem – poslední týden jsem měl několik Cabernetů Franc z Loiry a podobnost vzhledu mě až zarazila. Pro vůni se nabízí slovo syrová. Ovocná, ale nijak přezrálá, šťavnatá. V chuti pěkná kyselina, šťavnatost, příjemný závěr s výraznými tříslovinami (žádný sud, třísloviny jsou z hroznů), ale ouha, víno je ještě příliš mladé. Syrové. V tomhle stavu, navíc otevřené okamžitě po několikadenní cestě z Piemontu, by u mě Barbera 87 bodů nedostala. Kdo objevíte na zadní etiketě Barbery ročník 2012, nechte ji prosím aspoň měsíc odpočinout. Myslím, že za teplého květnového večera na zahradě se vám za to odmění.

P.S. po třech hodinách se Barbera 2012 uklidňuje a zakulacuje, už není zdaleka tak syrová a surová. Pomůže karafa a samozřejmě i několikatýdenní odklad.

Přeju dobrou chuť a jsem zvědavý na vaše hodnocení obou Barber od pana Boeriho.

Jednou dávno jsem tady ironicky poznamenal, že všichni usilovně hledáme ve víně kvalitu, ale těžko se dva lidé shodnou na tom, v čem kvalita spočívá. Do hrobu si to nevezmu, takže to teď prozradím, stejně jako spoustu jinejch objevů za těch šest let, co tady píšu :o)) Kvalita spočívá v harmonii. Vynikající víno = harmonické víno. Jojo, je to tak!

Tím jsem to ale vůbec nezjednodušil ani nevyjasnil. I malé dítě by na to přišlo a zeptalo se: a v čem spočívá ta harmónie???

Jen naivní začátečník nebo prosťáček si ztotožňuje harmonii s vyváženým poměrem kyselin a cukru, případně ještě alkoholu atd. – takhle jednoduché to vůbec není! Harmonie chuti je podmínka nutná, ale nikoli postačující. Jakmile odskočíte z nejnižšího segmentu vín, zjistíte, že existují další a vpodstatě vyšší úrovně harmonie. Udělat „správný“ poměr cukru a kyselin je jen technikálie, podmínka, ale zdaleka to není všechno.

Už jsem tady psal o německých a rakouských vinařích, kteří říkají o ryzlinku, že harmonie spočívá ve vyvážení rovnováhy mezi odrůdou a původem. Myslím, že to můžete rozšířit i na ostatní odrůdy a víno vůbec. Je-li víno vynikající, měli byste i naslepo bezpečně poznat odrůdu a region. Jestli nepoznáte, buď není dobré víno nebo degustátor… (když jsem při hodnocení vína naslepo ulítl a hodnotil úplně blbě, zjistil jsem dodatečně, že jsem měl v soukromých poznámkách „původ naprosto neurčitelný.“ Naopak vína, kterým jsem soukromě říkal Chablis Grand Cru, Sancerre nebo Grosses Gewachs jsem asi hodnotil bez problémů.) Občas někteří vinaři tvrdí, že původ je pro víno důležitější než odrůda. Petr Nejedlík říkal, že víno má přednost před odrůdou. Já bych se přimlouval za to, aby ty dvě důležité věci (původ a odrůda) byly v rovnováze, harmonii. (Myslím, že je to jen jinými slovy popsaná koncepce terroir. Proto taky nemám rád všechny techniky, které v důsledku zastírají původ vína, například mísení vín z různých vinic.)

Ve včerejším textu o nejedlíkovském Veltlínu 2011 jsem připomínal další důležitou harmonii, kterou by víno mělo mít. Rovnováhu mezi reduktivním a oxidativním projevem. Teď se pustím do oblasti, kterou nemám nastudovanou a každý technolog mě na odborných termínech vykoupe, ale pokusím se to vysvětlil aspoň intuitivně. Víno se školí v sudu, aby připravilo na běh časem a přitom se nadýchne kyslíku, ale třísloviny ze sudu zároveň fungují jako redukční činidlo a zabraňují oxidaci. Zrovna tak kvasnice chrání víno před oxidací, přestože je v chuti vnímáme jako oxidativní tón. Tahle metoda prostě v sobě sdružuje postupy reduktivní i oxidativní, a když se správně (=vyváženě) použije, víno může získat rovnováhu mezi oxidativním a reduktivním projevem. Hlehlehle – zase ta rovnováha, zase harmonie. Zopakuju, co jsem psal včera: Vínům, které takovou rovnováhu nemají – ať už jsou jen reduktivní nebo jen oxidativní – říkám jednonohá a moc mě nebaví. Popravdě ta výhrada pro mě platí úplně stejně, ať je víno jen reduktivní nebo jen oxidativní. Je zkrácené na harmonii, nevyvážené.

Občas si vzpomenu na třetí důležitou složku harmonie, soulad mezi kvalitou a cenou :o) Ale na další souvislosti určitě přijdete sami. Víno je společenský nápoj a může se stát součástí další, vyšší harmonie – snoubení jídla s vínem je jen snaha o nalezení rovnováhy, harmonie. A jak napsal v neděli texaský Ital Alfonso Cevola, víno se dá snoubit nejen s jídlem, ale i s lidmi :o)