
Pražský termín téže degustace (úterý 4. prosince v 18:30 v žižkovské vinotéce Le Caveau) je už skoro obsazený, a jestli budou rezervace dál přibývat, nechám si příště z Mosely poslat na ochutnávku samé lahve Magnum :o) Hlaste se tady!
Pražský termín téže degustace (úterý 4. prosince v 18:30 v žižkovské vinotéce Le Caveau) je už skoro obsazený, a jestli budou rezervace dál přibývat, nechám si příště z Mosely poslat na ochutnávku samé lahve Magnum :o) Hlaste se tady!
Plnější žlutá barva, krásně čirá. Nazrálá lipová vůně s grapefruitem a sladkostí, v chuti zároveň svěžest s bublinkou i předem ve vůni avizované těžší tóny s bezem a výrazným zbytkovým cukrem. V pozadí mírně znatelný petrolejový tón, dokonce i kořenitost. Čisté, kultivované, elegantní a hodně sladké. Etiketa deklaruje jen 7,5% alkoholu, analytická data nemám, ale z nízkého alkoholu vyplývá velký prostor pro zbytkový cukr. Hned po otevření je na nose příliš nápadná síra, ale po půlhodině se vytrácí.
2) 37. místo bralo víno Vitovska 2007 (Vodopivec). Bílé, 40 EUR, 91 bodů a podle komentáře báječného vinného komunikátora Cernilliho kachetinská metoda následovaná barikovým sudem :o) Nic o tom nevím, ale hned bych utratil dalších 40 EUR. Znáte někdo vinařství Vodopivec?
3) 32. místo a Villa Bucci 2007, Verdicchio dei Castelli Jessi Classico Riserva, dováží Markuzzi. Bílé víno ze zprofanované odrůdy a podceňovaného regionu – 35 EUR a 91 bodů. Psal jsem o něm v dubnu tady a přestože je na blogu.cz reklama zakázaná a pan Sklenička je naprosto neúplatný, kdybych náhodou dostal lahev, klidně bych o něm psal znovu :o)
4) třetí desítka je pro mě s vyjímkou několika vín od velkých producentů neznámá. Ve čtvrté desítce přichází skutečná bomba, na 19. místě je Vitovska 2008 (Zidarich). 26 EUR a 93 bodů. Bílá odrůda Vitovska už podruhé a ani jedno Chardonnay! (Pro úplnost – Chardonnay je v žebříčku třikrát, ale pokaždé jen v šumivkách z Franciacorty.) Na 17. místě sicilské Rosso del Soprano 2008, (17 EUR a 93 bodů, zase Markuzzi 🙂 už jsem ho tady v minulosti zmiňoval několikrát, a přestože je na blogu.cz reklama zakázaná … (viz výše). Nerello Mascalese se dere žebříčkem vzhůru, kde zůstal Merlot a Cabernet?
Ale hned jsem zase vystřízlivěl. Podobnou soutěž prostě v Čechách neuděláme. Těžko najít dost nezávislých a i kdyby, je vůbec reálné, aby se shodli na způsobu výběru a hodnocení? Trochu Italům závidím – ne vína, ale to, jak je umějí společně propagovat!
Pokud jde o červená, určitě mu pošlu Zweigelt 2011 z Krásné Hory (myslím, že odrůdu nezná, tak to bude zajímavé, a s 11,5% alkoholu to bude kontrast k červeným vínům, která vznikají v Toskánsku) a i nějaká bílá už jsem vybral. Stále mi chybí ryzlink a vůbec je to zajímavá otázka: Co byste poslali vinaři do Itálie nebo do Francie jako ukázku domácího vinařského umění?
Už jednou jsem tady psal v článku o Masterclass s Lynne Sherriff, že trh s vínem je ostře segmentovaný. Říká se tomu všemu víno, ale není víno jako víno. Myslím, že ti, kdo pijí rukodělně či řemeslně udělaná vína od malých vinařů nemají docela nic společného s těmi, kdo kupují v supermarketech unifikovanou velkosériovou produkci vín v ceně do 120 Kč. Možná je to jen zmatení jazyků, možná jen nedorozumění. Možná je to jen flashback na ně samé v zárodečném stádiu :o) Konzumenti, kteří vynakládají čas i peníze na to, aby si sehnali informace a nakoupili zajímavá vína, často přehlížejí konzumenty ze supermarketů jako stádo ovcí. Supermarketoví lovci zase soudí o nás (hledačích fermentované krásy :o) že jsme snobové, protože k dosažení stejného účinku musíme vynaložit mnohem víc práce a peněz. V jistém ohledu jim můžeme závidět: neurolog by dokázal, že slast bohatce, snídajícího kaviár a šampaňské, je stejně velká, jako slast chudáka (tedy když v neděli zjistím, že mám prázdnou ledničku a snídám opečený chleba s džemem a hořký čaj).
A někdy příště třeba napíšu o tom, proč se tři nejhezčí holky z té naší třídy provdaly do Itálie.