O dnešním ryzlinku jsem psát nechtěl, myslel jsem si, že jsem moselskému vinařství Karl Erbes udělal dost reklamy. Ovšem po prvním nalití a přivonění bylo vymalováno. Hodně nazrálá citronová barva, úžasně plná a nazrálá vůně, spojující ovocné, citrusové tóny s barvy a laky. Žádný ordinérní petrolej, jen lehký náznak chemické vůně se krásně pojí s ovocnými tóny. V chuti se to opakuje, citrusy, rozinky až do botrytidy, lehce chemický tón, grapefruitově kořenitý závěr. Hodně sladké, ale zároveň díky nižšímu alkoholu (8,5%) taky krásně lehké. Paradox ryzlinků – plná chuť a přitom lehké, pitelné víno.

Tuhle rovnováhu cukru a alkoholu, primárně ovocných i lahvově vyzrálých tónů u starších vín u Erbesů umí – podobné dojmy jsem tady popisoval u 2006 Ürziger Würzgarten Auslese, jen s vyšším přívlastkem bývají vína závažnější, mohutnější a taky se déle drží v čase a líp vyzrávají. Na prosincových degustacích v Praze a v Brně jsem otvíral Erbesovy ryzlinky z počátku devadesátých let, 1991 Spätlese už bylo unavené a nezajímavé, ale podobně staré Auslese bylo ještě v plné síle. Sedmileté Spätlese se zatím drží bezvadně.