Vermentino je pro mě láska na první pohled. Objevil jsem ho o první dovolené v Itálii, to bylo asi v roce 2003. Po dvou desítkách let zhusta prokládaných moravskými košty jsem měl dojem, že už znám (skoro) všechno. Pak mě žena vylákala na dovolenou do Itálie a já s úžasem zjistil, že tam mají desítky neznámých rév s tak neuvěřitelnými názvy jako Vermentino, Vernaccia nebo Verdicchio, abych vzal jen ty od V. První Vermentino jem koupil v supermercato COOP v toskánské Vadě, bylo od sardinského podniku Sella e Mosca a dostalo mě. Stálo mezi 5 a 6 €, líbila se mi ta příznačná svěžest a vyrušovala mě silná minerálnost, furt jsem se nemohl rozhodnout, jestli mi to vadí nebo jestli se mi to líbí. Nicméně za pár dnů jsem si koupil další lahev, a když jsem o dovolené rok poté našel v místní sámošce totéž Vermentino di Sardegna, jen o rok mladší, nadšeně jsem si ho koupil.
Letos na jaře jsem navíc zjistil, že (jiné, ale podobné) Vermentino od Sella e Mosca dováží čakovická firma LESA, hned jsem koupil celý karton (lahev cca 270 Kč) a nelitoval. V červnu se zadařilo a my odjeli na dva týdny do toskánského San Vincenza, už po cestě tam jsme se zastavili pro mé milované Chianti a Vernacciu di San Gimignano v Castel San Gimignano (nejmenuju výrobce, nebudu dělat reklamu zadarmo). Ze San Vincenza je to jen skok do Bolgheri, a slavná vína jako Sassicaia a Ornelaia se tam ochutnávají ve vinotékách snad v každém městečku, bohužel, lahev Sassicaii 2004 stojí skoro všude rovných 120 Euro. Takže když jsem nakonec navštívil výrobce Sassicaii a ochutnal několik nabízených vín, zjistil jsem, že i u výrobce stojí Sassicaia 120 éček, stejně jako všude jinde, a nakonec jsem koupil mimo jiné i lahev tohoto Vermentina 2006, která mě lákala už v několika podobných vinotékách.
Obvykle se nezblázním kvůli etiketě, ale adjustáž italských vín bývá tak dokonalá (a rafinovaná), že se často dají kupovat jen podle zevnějšku. Zejména sicilská a apulská červená vína často vypadají jako moderní sochy, stvořené jen aby zalidnily váš obývák nebo pracovnu. Tohle Vermentino je nadyzajnované jako past zrovna na mě: tvar lahve připomíná klasické burgundy, leč etiketa sama je jasně italská, střídmá, vkusná, krásná. Za dovolených v Itálii jsem získal dojem, že Vermentino je mladé víno, které se má vypít v roce následujícím po sklizni. Toto Vermentino jsem našel v MAKRO (cca 380 Kč), leč je to nulapětka. Takže jsem byl trochu napjatý, jednak je to pozdní nákup a jednak taky není až tak úplně levné. Nulašestka, kterou jsem koupil v Toskánsku, byla výborná, ale co tenhle starší bratříček z Makro?
Barva je trochu slabší na úžasné bílé víno za 380 Kč, je zlatavá, leč působí mladistvě. Vůně je výrazná a plná, s výraznou mineralitou a buketem tropického ovoce. Chuť je opět typická mineralitou (u prvních vzorků ze Sardinie jsem si myslel, že to jsou následky sopečného podloží, teď nevím, protože toskánské Vermentino se projevuje podobně a kromě kopce pod Volterrou tam nic nepřipomíná sopku) a je svěže ovocná – sláva, bál jsem se, zda si víno uchová svou svěžest i rok poté, co jsem byl zvyklý ho pít. Dovozce se na webu chlubí tím, že víno ročníku 2000 dostalo v testu časopisu Wine Spectator 93 bodů – za cenu pod 400 Kč (v maloobchodě 500 Kč) je to zázrak, a je fakt dobré. Matně si vzpomínám, že nulašetka vypitá v Toskánsku byla o kus jemnější a o kousek svěžejší, až jsem tehdy pojal podezření, že ji výrobce doplnil do povolených 15% Sauvignonem (myslím, že v Itálii je povoleno deklarovat jako čistě odrůdové víno i víno s příměsí jiné odrůdy, pokud tato příměs nepřesáhne 15%). Ale v této věci bych se nesázel.
Nejlepší na těchto Vermetinech (pil jsem jich asi 7-8, takže jsem v českých podmínkách malý expert, expertíček) je ale to, jak dokonale pasují k jídlu. Když griluju rybu, často otevřu víno ve chvíli, kdy dávám rybu na gril – děláte to taky tak? V tu chvíli mi Vermentino připadalo jako celkem obyčejné, tenké a nevýrazné víno. Když za chvíli spolknu první tři sousta ryby a zapiju je vínem, víno narostne, nabobtná jako popcorn, když ho hodíte na pánev. Najednou ho máte plnou pusu, ta chuť je výrazná a plná. Všeobecně se ví, že italská vína jsou dělaná vždy jako doplněk ke konkrétním jídlům a sama o sobě působí nevýrazně, ale tato Vermentina jsou učebnicový příklad.
Honem si koupím pár lahviček do sklepa, a už se těším, až sem dovezou ročník 2006. Výborná koupě!
