Už před měsícem jsem podlehl inspiraci a stvořil propagační tričko. První náklad jsem rozprodal a rozdal s rakouskými Komunbitními bedýnkami (zbylo jen několik exemplářů velikosti M. Dámy, které se v něm nechají vyfoti, ho můžou dostat zdarma :o) Poučil jsem se o statistickém rozložení velikostí triček čtenářů blogu (jen L a XL), a myslím, že všem, kdo večer u vína oblékají skleničkovské tričko, dlužím malé vysvětlení.

Geneze byla dlouhá, ale poměrně jednoduchá. Před mnoha lety jsem si domlouval návštěvu a degustaci v jednom italském vinařství. Anglicky, protože italsky jsem neuměl víc než počítat do tří, ale italská angličtina taky nepatří k nejlepším na světě. Sklenička je pro Italy těžko srozumitelné slovo, tak jsem to musel po telefonu hláskovat. Spellovat, jak říkají Britové.

Osvítila mě inspirace a jal jsem se to jméno hláskovat jaksi oenologicky :

S jako Sangiovese – to byla úlitba Toskánsku

K jako Kerner – paní na druhém konci drátu se zasmála, o Kerneru už slyšela

L jako Lambrusco

E jako Edelzwicker (zrovna jsem se vrátil z Alsaska, tak jsem si vzpomněl, ale mělo být hůř)

N jako Nebbiolo, až sem dobrý…

I jako … a tady jsem ztroskotal. Zaboha jsem si nemohl vzpomenout na žádnou odrůdu začínající od I. Isabellu jsem tehdy ještě neznal a Irsai mě nenapadl, ostatně paní v Itálii by Irsai nejspíš neznala.

S novým skleničkovským tričkem se vám to nestane, budete mít celou vinařskou abecedu stále při sobě. Na degustacích a návštěvách vinařství budete přednostně dostávat nejlepší nabídky a plné sklenice (tzv. lampy) určené znalcům a VIP návštěvníkům :o) Obrázek na tričko jsem nakreslil sám a teď jsem zvědavej, jestli se někdy na degustaci sejde hlouček čtenářů-tričkařů :o) Pokud budete někdo chtít další trička velikostí L a XL, napište mi. Až bude dost zájemců, nechám vyrobit další sérii. Nový jarní model pro návštěvníky otevřených sklepů už se chystá :o)

Udělejte něco pro sebe – kupte si skleničkovské tričko! Kus za 250, v páru s Komunitní Bedýnkou za 200.

S kamarádem dáváme dohromady posádku cestovatelů z Prahy do Týnce (u Břeclavi) na sobotní košt. Je to bez záruky, protože nás to napadlo až včera. Máme auto s řidičem – abstinentem, jedeme v sobotu 2. března na otočku a podělíme se o náklady. Jestli se chcete přidat, napište mi na e-mail vran@seznam.cz. Bedýnkáři s tričkem mají samosebou přednost :o)))

Už jsem potvrdil rezervace všem, kdo se přihlásili na společnou degustaci rakouské Komunitní bedýnky v úterý 5. března v 18:30 v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3). Vezmu s sebou i několik vzorků z Loiry, čím víc přihlášených, tím víc vín:o) Ještě máme několik volných míst, hlaste se tady!

A připomínám včerejší vyhlášení sancerských půl-bedýnek. Neváhejte, po prvním dnu mám rezervovanou polovinu vín, druhá polovina čeká.

Druhý den na Loiře jsme začali telefonováním a objížděním vinařů, s kterými jsme setkali první den. Daniel chtěl nakoupit vína z Domaine Villargeau, ale Marka Thibaulta jsme nezastihli ani telefonem, ani ve vinařství. Já jsem chtěl koupit vína od Reverdyho (povedlo se – podrobnosti zítra!) a na Sébastienu Treuilletovi jsme se shodli oba. Tak jsme do Domaine Henry Pellé v Morogue (apelace Menetou-Salon a východní kout údolí Loiry) přijeli o hodinu pozdě. Už jsme se ve Francii natolik aklimatizovali, že se nám půlhodina zpoždění zdála jako pouhý projev zdvořilosti a hodina tak akorát.

Přivítala nás Anne Pellé a prošla s námi asi dvanáct vín. Henry Pellé je už větší až velký vinař s vysokým standardem kvality, ale měl trochu smůlu. Asi by se mi jeho vína líbila víc, kdybychom předchozí odpoledne a večer neochutnávali u Reverdyů a Thibaultů. Sauvignony byly čisté, precizně vyrobená, ale Reverdy měl navíc velkou porci individuality a schopnosti probouzet nadšení. V poslední ročence Revue du Vins de France 2012 mají obě vinařství stejné hodnocení (jednu hvězdičku ze tří možných), ale jakoby oba podniky směřovaly opačným směrem, jako dvě polopřímky spojené jediným počátečním bodem. Sauvignony byly perfektní, ale chyběl jim prvek překvapení. Mnohem víc se mi líbily jejich Pinoty.

Val de Loire je nejdelší francouzská apelace, táhne se od burgundských hranic až k oceánu. Tak jsme přeskočili 200 kilometrů do Bourgueil do Domaine des Géleries. S Jean-Marie Rouzierem jsme přechutnali asi deset vín z jejich aktuální nabídky a potom asi čtyři z tanku, 2011 i 2012. Pro mě to bylo první seriózní seznámení s Cabernetem Franc, se kterým se jinak setkávám jen zřídka. Vína byla vesměs z ročníku 2010 (delší zrání v tanku se tady praktikuje úplně běžně, ročník 2011 ještě neměli nalahvovaný), měla pěknou kyselinu, byla výrazná a dobře pitelná.

Bernard Baudry sídlí v Chinonu, kousek od Bourgueil. Kromě jednoho bílého vína z odrůdy Chinon dělá jen Cabernet Franc a dělá ho tak skvěle, že na to asi nikdy nezapomenu. Při třetím víně jsem se rozesmál a blaženě jsem zopakoval Rumcajsovu pochvalu trés joli charmant (přestože mě Daniel Brož varoval, že si není jistý, jestli se to dá francouzsky říct i o víně :o). Každopádně jsem se úplně uvolnil a rozblažil, všechna vína byla výrazná s nádhernou a nápadnou vůní a za chvíli nám pan Baudry nabídl, že můžeme ochutnat ze sudů i ročníky 2011 a 2012. Komentovali jsme to s Danielem asi jen mezi sebou česky, ale nadšení bylo patrné. Pan Baudry odemkl mříž, oddělující soukromý sklep a po chvíli váhání vylovil zaprášenou lahev ročníku 2000.

To byla asi ta chvíle, kdy jsem Cabernetu Franc propadl úplně. Dvanáct let staré víno bylo naprosto ve formě, bez nejmenších známek únavy, jen ustupující (ale stále ještě přítomné) třísloviny a celková uhlazenost naznačovaly, že to není mladý ročník. Kyselina? Perfektní, ovoce taky. Dalších deset let? Věřím tomu. Ať žije Cabernet Franc!

Olivier Lemasson (Les Vins Contés) je charismatický chlapík, francouzský winepunk (ale mám dojem, že ve Francii je podobných mnohem víc). Dělá si osobitá a individualistická vína podle svého a bez ohledu na zavedené kánony. S předchozím panem Baudrym má jeden společný bod (oba používají ve sklepě a asi i ve vinici minimum zásahů do vlastního života vína), ale spoustu rozdílného. Myslím si, že hlavní rozdíl je, že Olivierovi víc záleží na individualitě vína. Baudry ponechává vínu spoustu prostoru pro vlastní vývoj, ale chce po něm, aby bylo elegantní a precizně odráželo svůj původ a odrůdu. Lemassonova vína mnohem víc odrážejí osobnost vinaře a sympatie k vinaři jsou podstatné a zásadní pro přijetí vína. Baudryho vína jsou v tomto ohledu mnohem konvenčnější, a myslím, že bych jim propadl, i kdybych starého pána a jeho syna vůbec neznal. Na fotce Olivier předvádí svůj sekt (na ceduli před domem má nejen Vins Naturel, ale i Champage :o))) s korunkovým uzávěrem. Šampaňské to určitě není, ale zábavné a sympatické to je. Kdyby měl nějaký dovozce naturálních vín zájem, poskytnu do konce února zdarma vzorek vína i ceník. Později už jen ceník :o)

Tak jsme spolu s Danielem Brožem projeli kus Loiry, navštívili devět vinařství a provedli degustace s vinaři nebo jejich rodinnými příslušníky. Byla to pestrá společnost, počínaje punkovým individualistou a konče nejmíň třemi podniky vysoko hodnocenými v ročence Revue du Vin de France. Mně se to líbilo, Sauvignony, Pinoty i Cabernet Franc předvedly několik úžasných příkladů vyjímečnosti a ušlechtilosti, a navštívení vinaři ukázali spoustu pohostinnosti a velkorysosti. Nenapíšu, že to bylo velké překvapení – kdybych to nečekal, tak bych tam nejezdil :o)

Nakonec ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků (hlavně z Loiry) v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) v úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

Tedy Sauvignony mají v tomhle kraji skvělé. Vína (i městečka a krajina) se podobají Burgundsku, jen jako by zaměnili Chardonnay za Sauvignon. Postupy práce na vinici (včetně docela husté výsadby) i ve sklepě jsou podobné (nedá se říct stejné, ale podobnost je nápadná). Dokonce jsme narazili i na velmi zajímavé víno z Gamay (Domaine Villargeau), jen nebylo zpracované jako Beaujolais, ale klasicky po burgundsku. Mně se to tak líbilo.

Dopoledne by se dalo popsat jako první seznámení se Sauvignony z Loiry, odpoledne přišly hned dva velké objevy.

Domaine Pascal & Nicolas Reverdy si Daniel vytipoval předem a hodně na ně sázel. Sídlí v Maimbray, kousek od Sancerre a byla to trefa do černého. Nabízejí vlastně jen čtyři vína (dva Sauvignony a dva Pinoty), ale všechna jsou skvělá. Křupavé a oslnivé Sauvignony i Pinoty s charakterem a vlastním loirským stylem. Pinotů od Loiry jsem zatím pil jen pár, ale ty jejich bych chtěl pít dál a furt! Už je oceňuje Revue du Vin de France, už jsou známí a tak nejsou levní. Ale ta vína jsou emotivní a zároveň precizní, mají styl a švih, jsou poctivá, tak prostě nemůžou být levná. Až se aklimatizuju zpátky v Čechách, určitě o nich napíšu víc !

Sébastien Treuillet (Domaine Treuillet, Fontenille) nás dostal. Kvalitou Sauvignonů, sdílností a neokázalou ochotou komunikovat a nechat nás nahlédnout pod pokličku. Dal nám přechutnat nejen (vyprodaná) vína z aktuálního ročníku 2011 (výborné Pouilly-Fumé 2011), ale i ročník 2012 z tanků, pěkně jednu vinici po druhé a nakonec plánované cuvée ze tří vinic.

Když jsem nerozuměl jeho výkladu o viničních pracích, vzal nás autem na vinici a ukázal nám to v reálu. Hned potom jsme s jeho Peugeotem zapadli do promoklé louky, tak jsme vyskočili a vytlačili ho na asfaltku. Ten pán si na nic nehraje a nejspíš se vinařením dobře baví (podle informací z internetu přečtených cestou k němu ho živí pěstování zeleniny a vinařství si pořídil sám, v první generaci, a nejspíš na něm není závislý). Po návratu do vinařství nás vzal do sklepa k sudům, kde zraje Pinot noir, dal nám ochutnat z každého sudu zvlášť (pětistovky i bariky) a stočil nám na ukázku jednu lahev červeného cuvée 2011. Hned jsem ji zabavil pro sebe. Pouilly-Fumé 2011 má skvělé.

Večer jsme to všechno přechutnali, zhodnotili, zajedli a šli spát. Jak jsem psal předevčírem, chtěl bych toho ještě spoustu stihnout… a já to stihnu!

Začnu akčně, protože na první den Daniel Brož vymyslel akční program. Pět návštěv vinařství. Snídaně byla už před osmou, protože v devět jsme měli první randez-vous. Hubert Veneau, vinař ze Saint-Pere a pro mě zatím nepotkaná apelace Coteaux du Giennois.

Byl to docela ostrý začátek s pěknými čistými Sauvignony, vinař přinesl i vzorek ještě nenalahvovaného ročníku 2012. Cote du Giennois je mladší bratříček dvou slavnějších loirských apelací, a moc se mi líbilo Pouilly Fumé 2011. Následoval rychlý přesun do nedaleké Domaine Villargeau a degustace s Markem Thibaultem.

Nejenže si na nás udělal čas a provedl nás vinařstvím, ale před degustací prodávaných vín nás vzal i do sklepů a dal nám ochutnat vzorky zrajícího ročníku 2012. Tak jsem se mohl na vlastní smysly přesvědčit, že Sauvignony z tolik ceněného křemičitého podloží dávají suchá, živá vína, zatímco vápenité podloží se dá poznat i v chuti podle robustnosti a ovocnosti.

Zašli jsme i do barikového sklepa a ochutnali Sauvignon ze Silexu ze tří sudů včetně rozdílného vývoje v sudech. To byla dobrá škola! Hotová vína z ročníku 2011 byla pěkná, dostali jsme vzorky pro podrobnější degustaci a Daniel se hned večer rozhodl několik vín koupit a dovézt.

Půlhodinové zpoždění se zřejmě ve Francii toleruje :o) Příjezd do vinařství Michel Langlois v Pougny nám zpestřila další návštěva, která dorazila hned po nás a pozdravila nás česky Dobrý den! Na moje české Kde se tady berete? už odpověděla francouzsky a ukázalo se, že paní (na fotce napravo) je Francouzka a pracovala čtyři roky v pražské reklamní agentuře.

Mně se vína zdála trochu jednoduchá a jaksi bez překvapení. Danielovi se zprvu líbila, ale nakonec se při večerní kontrolní degustaci rozhodl, že upřednostní Domaine Villargeau. Následoval oběd v restauraci v Tracy-sur-Loire (kachní prsa, ale při vší skromnosti, doma je dělám lepší!), pohledy na rozvodněnou Loiru a krátká zastávka v Sancerre.

Město Sancerre leží na kopci obklopeném široko-daleko vinicemi. Teď v únoru je sice jasno, ale kromě trávy a pampelišek má krajina hodně tlumené barvy (ale i z pohledu na Loiru ze Sancerre je zřejmé, že máme krásné počasí, Il fait beau!). Taky sklepy a degustační místnosti jsou studené a ochutnávat studené Sauvignony (to ještě jde!) a Pinoty Noir, sem tam Gamay, to dá zabrat. Možnost připojení k internetu je ve Francii vzácná asi jako u nás dobrý čtyřicetiletý Veltlín. Tolik moje stížnosti, Daniel mi na ně pravidelně odpovídal, že Francouzi zase mají dobré víno a jídlo.

Dnešní zápisek bude pro většinu čtenářů asi jen seznam vín podobný seznamu tet v dětské básničce Pavla Šruta:

Kolik já mám vlastně tet?
Tak abych to nepoplet:
Tetu Bětu, tetu Květu,
tetu Fanču, tetu Manču,
tetu Táňu, tetu Stáňu,
tetu Vandu, tetu Žandu…
Většina dnešních vín se v Čechách neprodává, takže největší význam snad může mít pro mě a několik spolustolovníků, až jednou narazíme na některého ze jmenovaných výrobců a budeme se chtít ujistit, co už jsme od něj pili a jaké to bylo… tak abych to nepoplet:

Na druhé schůzi se náš SPP (Spolek Přátel Piemontu) rozrostl o další duši. Catering se přizpůsobil degustovaným vínům (přidal jsem jednu položku vzdáleně ladící s bílými víny). Dovozce František Šamla přinesl deset vín, dvakrát Erbaluce a osmkrát Arneis. Všechno (kromě jednoho, jak se ukázalo na konci) to byly vzorky nabídnuté piemontskými vinaři ke zvážení dovozu do Čech, a náš Spolek mu měl pomoct s výběrem. (Asi nejznámějším piemontským bílým vínem je Moscato d’Asti, druhé v řadě je Gavi, vyráběné z odrůdy Cortese. Až třetí v řadě je Arneis. Erbaluce, Cortese i Arneis jsou lokální odrůdy, myslím, že jinde než v Piemonte se nepěstují. Takže večírek málo známých piemontských bílých odrůd.)

1. Briseide 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Crisp! Myslím, že česky se to přeloží jako Křupavé!Mladé víno s dobrou kyselinou, travnaté a výrazně minerální, suché, prachové. Citron poprášený vápencem? Zajímavé. Velmi neučesaný, ostrý projev, ale mě to bavilo. Druhý den se už obrousily hrany a víno se zakulatilo a zklidnilo, ale zajímavější bylo první den.
2. Biancamano 2011, Erbaluce di Caluso DOCG, Cantine Briamara. Ve vůni se zdá přezrálé, i v chuti je plnější a vyzrálejší, s výraznou kyselinou odpovídající odrůdě Erbaluce.

3. Arneghé (Arneis) 2011, Il Crave. Květinová vůně se stopou zatuchlosti, v chuti zakulacená kyselina, nepříliš tělnaté, ale za to výrazně minerální, až moc.
4. Garbello 2011, Monferrato DOC Bianco (Arneis). Ve vůni lehce zatuchlý smrádek, který po chvíli identifikujeme jako kvasnicový. Silná plná barva, v chuti napřed zaperlí na jazyku, potom se objeví i kvasnicový podtón, plnější tělo, pěkné a bohaté víno. Můj favorit.
5. Langhe 2011 DOC Arneis, Fratelli Aimasso. Svěží, příjemné, zaoblené, zase minerální, přístupné a pěkné.
6. Roero Arneis 2011 DOCG, Delpero. Ovocná vůně s kvasnicovým podtónem a podezřením na delší ležení na kvasnicích. V chuti štiplavě kořenité, s pěknou kyselinou a potvrzeným kvasnicovým podtónem, moc pěkné. Můj druhý favorit.

7. Roero Arneis 2011 DOCG, Cascina Ciapat di Bertello. Výrazná květinová vůně, v chuti zřetelná přezrálost, kořenitost až štiplavá, pěkná kyselina. Svěží, ale ne úplně harmonické víno.
8. Roero Arneis 2011 DOCG, Savigliano Mario. Plnější, se slabší kyselinou, líp zakomponovanou, a nejspíš i malým zbytkovým cukrem (!). Přezrálé, trochu nudné. Nebavilo mě.
9. Roero Arneis 2011, Battaglio. Kulaté, jednoduché, příjemné až líbivé. Vyvážená, jemně kořenitá plnější chuť.
10. Langhe Arneis 2011, Battaglio. Harmonické, plné, kulaté, vyzrálé, ale nezábavné.

Našeho dárce Františka Šamlu, dovozce piemontských vín, jsme zahrnuli dobře míněnými radami, co dovézt a co ne, až nakonec jen smutně seděl a hrál si s tužkou… Soukromě bych se bavil u každého z koštovaných vín, nejvíc u prvních sedmi. Mého největšího favorita (4, Garbello) už František dováží a přidávat k němu nějaké další a méně výrazné víno z málo známé odrůdy není moc obchodnicky prozíravé. Prodávat dvoje Erbaluce a sedmero Arneis bych nechtěl, a když to nejlepší z naší ochutnávky (aspoň podle mého hodnocení) František dováží, je další výběr těžký.

Ještě připomínám plánovanou degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků v žižkovské vinotéce Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

Už před měsícem jsem tady psal o pozvání na firemní večírek s degustací vašutovských vín z Lídlu. Včera se konalo druhé kolo. Nálada byla výborná a společenská zábava převládla nad degustačním zaujetím. Ale za krátký záznam to stojí, přestože jsou tu jiné slovutné weby, které dávají Lídlu mnohem větší prostor.

Přeskočím úvodní nultý ryzlink od Monarchu a docela seriózní rosé 2011 z Bandolu, které ale nejspíš nepocházelo z Lídlu. Velmi slušné překvapení bylo (nelídlovské, viz komentáře) MUS C 2009, Vin de Pays de Vaucluse, výrobce Juilen Mus a Domaine de la Gravelrette. Temně rudá barva, ovocitá lesní vůně a hustá „chlupatá“ chuť se štiplavým závěrem. Hladké třísloviny, údajně dárek od dodavatele a moc dobře pitelný.

Chateau de Valcombe 2009, Costieres de Nimes AOC je víno z Rhony, po paměti Syrah a Grenache. Temná barva, lehká květinová vůně s kůží (nojo, Syrah!), trochu do zelena, nevyzrálé. V chuti podivný dřevěný tón a neharmonický projev. Mnohem lepší bylo bordeauxské Chateau Balac 2008. Mělo průhlednější černorudou barvu, ovocnou vůni se stopou slepičího dvorku, lehkou vyrovnanou chuť. Pěkné. Chateau de Mauvesin 2007, Moulis AOC mělo nahnědlo výrazně nazrálou barvu, ovocnou vůni opět s jemným animálním podtónem. V chuti tenká kyselina, která s ohřátím vystupuje, tříslo a malinko neharmonický projev. Podchlazené bylo lepší.

Na dvě bílá alsaská vína jsem byl zvědavý, protože alsaská vína přece jen trochu znám. Muscat 2011 byl čistý, suchý, výrazně odrůdový, jen trochu jednoduchý a těžkopádný. (Výrobce jsem si nepoznamenal, ale čtenáři znalí vašutovské nabídky z Lídlu se zorientují i bez toho.) Padl argument, že za 99 Kč (4 EUR) je to výborné. To je sice možné, ale přece jen jsem si už zvykl na lepší muškáty. Přímé srovnání s Muškátem Ottonel 2012 od Seppa Mosera z aktuálních rakouských Komunitních Bedýnek by bylo nejvýmluvnější. Gewurtztraminer 2011 AOC Vieilles Vignes překvapil lehkostí. Byl nečekaně suchý a minerální, docela jiný, než bych od alsaského GWT čekal, ale tím spíš se mi líbil.

Dvě závěrečná Sauternes byla podle očekávání sladce medová vína s lehkým dotekem botrytis, skutečně supermarketové verze sauternského :o) Degustace mi ze všeho nejvíc ukázala platnost starého pravidla, že očekáváním si člověk může leccos zkazit. Před měsícem jsem v prvním kole očekával špatná vína a byl jsem příjemně překvapený – žádný malér se nekonal. Včera jsem měl mnohem větší očekávání a vína byla nejspíš na stejné úrovni. Ale zaměřil jsem se na vína, která by kvalitou překračovala první kolo, a to bylo zklamání. Prostě nejosobitější a asi i nejlepší bylo závěrečné Svatovavřinecké PS od Špalka (fotka i ročník bohužel chybí, ale ročník byl časný s novou, dosud neznámou etiketou) a potom soukromý chill-out se dvěma žernoseckými Pinoty Noir, jakostkou a pozdním sběrem. Sice jsem je naživo zkritizoval, ale když se tak ohlížím za celým večerem, domácí vína by to vyhrála.

Jen malé shrnutí aktuálních rakouských Komunitních Bedýnek. Kromě dvou bedýnkářů, kteří zahraničně lyžují, jsem odeslal bedýnky všem přihlášeným – buď je už máte nebo je tento týden dostanete. Jestli ne, ozvěte se mi! S týdenním zpožděním se dnes objevil nový účastník, slíbil jsem mu bedýnku poslat. Ještě jednu bych složil :o) jestli se ozvete dřív, než vypiju poslední Frankovku od Judith Beck. Ta by mi asi nezevšedněla ani za dva týdny, na rozdíl od Lídlů !

Pro degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků jsem zarezervoval žižkovskou vinotéku Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!

Ve středu večer se ve Skleničkově Lhotě konala ustavující schůze SPP (Spolku Přátel Piemontu).

Ve skutečnosti jsme se s Františkem Šamlou, zapáleným dovozcem piemonstských vín, už od prosince domlouvali, že se sejdeme a přechutnáme vína, která dostal jako vzorky od piemontských vinařů. Když jsme si v pondělí domluvili termín, přál si František, aby se nás sešlo víc a naše hodnocení tak bylo co nejreprezentativnější. Obeslal jsem několik účastníků Komunitních Bedýnek a ve středu jsme zasedli v pěti. Ochutnávalo se devět vín, všechna z odrůdy Nebbiolo.

V prvním kole jsem naléval malé degustační dávky o vínech jsme diskutovali ve třech vlnách. Potom jsem upekl jednoduchou sýrovou pizzu a následovalo dopíjení, spojené s odtajněním cen. Soustředění povolilo, diskuse se uvolnila a se znalostí cen se mnohé preference změnily. Pro čtenáře se zálibou v luštění degustačních poznámek přináším stručný výtah.

1. Roero DOCG 2009, Cascina Ciapat di Bertello. Světloučká hnědá barva, selské vůně smíšené s květinovými, náznakem venkovský dvorek. V chuti ještě mladé, svěží a jednoduché, slušně dlouhé s dobrou kyselinou. Po třech hodinách se zjemňuje a zakulacuje, od začátku to byl můj favorit. 255 Kč.
2. Roero DOCG 2010, Delpero. Temnější černorudá barva s fialovým tónem, jemná květinovo-ovocná vůně, chuť zprvu mladá a jednoduchá, ale s výrazným a příjemným třešňovým tónem. Tříslo ještě hodně stahuje pusu, ale odhaduju, že tohle by se mohlo lidem líbit. 280 Kč.

3. Colline Novaresi DOC Nebbiolo 2010, Mirú. Světlá, ale plná barva, výrazná květinová vůně s animálním tónem. Chuť nekomplikovaně ovocná, nízký alkohol (12%), jakoby zahalená zelenými tóny. Selské jednoduché pití, ale po předchozím vínu se 14% alkoholu vyznívá příjemně. 255 Kč.
4. Colline Novaresi DOC Nebbiolo 2008, Il Chiosso. Podle etikety míří víno do vyššího segmentu, jak se ukázalo po zději, cenou také. Opět hnědočervená barva s temnějším odstínem. Plnější vůně s lesním ovocem, přezrálost. V chuti zkrocená kyselina a silnější tělo, líbivé, plnější a nazrálejší. 14% alkoholu pomáhá plnosti. 390 Kč.
5. Ghemme DOCG 2007, Il Chiosso. Barva – další odstín červenohnědé, vůně zpočátku uzavřená. Chuť štiplavá, ale kultivovaná a poměrně plná. Opět hodně mírná kyselina, ovocný projev s jemným dotekem koření. Líbivé. 570 Kč.
6. Gattinara DOCG 2007, Il Chiosso. Ve vůni konečně zase správný selský smrádek, jaký se dá očekávat u Nebbiola! Chuť prozrazuje stejný rukopis jako dva předchůdci, kultivovanost, zkrocené kyseliny a plnější tělo. Kořenitý vrchol chuti a poměrně dlouhá dochuť. 14,5% alkoholu, takže moje poznámky o kořenitém vrcholu možná patří spíš alkoholu. 650 Kč.

7. Noto 2005 (Monferrato DOC Rosso), Boeri Alfonso. Zakalená temná barva, zřejmě nefiltrované. Mohutná ovocná vůně, hodně plná chuť, hodně alkoholu. Extrémně plné a vyzrálé víno, ale taky už poslední dostupná lahev. 425 Kč. Tohle víno František obětoval pro srovnání, prodával ho v minulosti, ale ročník 2005 už je vyprodaný.
8. Barolo 2007 DOCG, Antonio Sasa. Štiplavá a květinová vůně, jemná, komplexní a kultivovaná chuť s dobrou kyselinou, příjemně tenké s kořenitým závěrem, dlouhé. Pěkné. 650 Kč.
9. Barolo 2007 DOCG, Pira Giorgio. Jednodušší vůně odpovídající očekávání, které mám od Barola, plnější chuť. Zase ukázka současného sortimentu VPV Praha, s předchozím vzorkem jsou na stejné úrovni, ale Antonio Sasa boduje nižší cenou.

Jak už jsem psal úvodem, odtajnění cen nám trochu změnilo preference. Barolo 2007 Antonio Sasy za 650 Kč vpodstatě odepsalo tři vína od Il Chiosso. Tenhle výrobce vypadal zajímavě, ale při ceně 650 Kč za Barolo od Sasy neměl šanci se prosadit. Mně se hodně líbilo první Roero a přitahovalo mě i třetí Nebbiolo od Mirú, netradičním projevem, jednoduchostí a pitelností. Uváděné ceny jsou jen odhadované, až čas ukáže, jestli které víno se objeví v nabídce VPV Praha a za jakou cenu.

Jak nám některá vína v prvním kole ničila chuťové pohárky kyselinou a tříslovinami, po čtyřech hodinách se hodně zakulatila a stala se příjemnější. Jako hostiteli mi doma zbyly nedopité lahve a konec týdne byl ve znamení Nebbiola. Byla to dokonalá odměna za uspořádání večírku. Všechna vína bylo druhý večer o třídu lepší, než při prvním kole degustace. Provzdušnění jim prospělo a bral bych kterékoli z nich. Ale i s odstupem několika dní asi nejlíp vzpomínám na první Roero a Barolo od Sasy..