Archiv pro měsíc: Listopad 2007

Kvíz – spárujte vína a obrázky

Inspirován moderními učebnicemi jazyků pro negramotné (moje dítě se v první třídě učí angličtinu) a Svahovou soutěží v rozpoznávání etiket pro nejobratnější klikače na internetu jsem pro vás připravil, moji milí čtenáři, malou soutěž – lušťovku. Zadání je jednoduché. Vpravo pět etiket vín, vlevo pět fotek vinařství, krajinek, případně reklamních motivů svázaných s určitou vinařskou oblastí. Spárujte je! Přiřaďte ke každému písmenu vlevo jedno číslo zprava a seznam pošlete na Skleničkův soukromý e-mail vran@seznam.cz!

Abych to věrným čtenářům ulehčil, napovídám, že všechna vína (vpravo) pocházejí z vyhraněných regionů, jejichž grafické definice, nápovědy nebo dokonce přímo fotky výrobců najdete v levém sloupci. Stačí určit region původu vína v pravém sloupci a poznat odpovídající region krajinky v levém sloupci – v soutěži může uspět i ten, kdo nepil všechna vína vpravo, ale dokáže poznat architektonické styly vlevo a přiřadit je k odpovídajícím regionům (a zbytek uhodnout).
Připravit, pozór, teď – do úterka (Tuesday, Martedi) 4. prosince, prosím, vaše tipy na vran@seznam.cz, do záhlaví uveďte jen „Sklenička 1.“
Good luck.
TOPlist

Výsledky ankety : Kde nejčastěji kupujete víno ?

Všechno má svůj konec, i moje anketa o tom, kde nejčastěji kupujete víno. V poslední době hlasů nepřibývalo, ale zdá se, že za to mohou technické problémy na Blog.cz, takže se dá říci, že se anketa ukončila sama.

Přesto jsem šestašedesáti hlasujícími čtenáři v pouhých třech týdnech nadšen: děkuju, děkuju, DĚKUJU za každý hlas!!! Anketu jsem původně spustil poté, co mě několik čtenářů ve vyhrocené diskusi zde nařklo z populismu, i chtěl jsem se dozvědět, zda se čtenářská obec skládá ze sofistikovaných pijáků vína nakupovaného přímo u výrobců nebo ze štvanců nakupujících vína jen tak mimochodem v hypermarketu. (Není to tak dávno, co hypermarketové nákupy tvořily podstatnou část mojí spotřeby, a stále tam občas nakupuju…) Vlastně jsem chtěl anketu nechat běžet do té doby, než se nasbírá 100 odpovědí, ale nakonec jsem se spokojil se sto procenty…
Kde nejčastěji kupujete víno?
ve vinotéce 26 % (17 hlasy) 26 % 17 hlasy
v super- nebo hypermarketu 23 % (15 hlasy) 23 % 15 hlasy
ve specializovaném velkoobchodě, u dovozce 12 % (8 hlasy) 12 % 8 hlasy
ve vinařství, u výrobce 26 % (17 hlasy) 26 % 17 hlasy
nekupuju, vyrábím si svoje 5 % (3 hlasy) 5 % 3 hlasy
v trafice nebo u benzinky 3 % (2 hlasy) 3 % 2 hlasy
jinde … 6 % (4 hlasy) 6 % 4 hlasy
K mé Skleněné potěše to dopadlo tak akorát, vyváženě : 23% hlasujících nakupuje v super- a hypermarketech, 26% u výrobců, ve vinařstvích, což soukromě považuju za mnohem zábavnější a pokročilejší způsob nákupu, byť se ani prvně jmenovanému způsobu občas nevyhnu. Potěšitelných je i 26 % čtenářů nakupujících ve specializovaných vinotékách, a soukromě mě nejvíc hřeje to, že 3 čtenáři se představili jako vinaři a výrobci vína. Těm zvlášť děkuji za umírněnost, se kterou komentují moje cancy, plky, a s kterou zasahují do diskuse. Tady asi nemá cenu počítat procenta, jen tři respondenti si kliknuli na předvolbu vinař/samozásobitel, a věřte, že často svoje texty čtu znova a znova s obavou, co by tomu řekl někdo z těch, kteří vědí….
Čtenářská obec mi tak vyšla docela vyvážená, pokud jde o způsob nákupu – od supermarketů až po nákupy ve vinařství, s nadprůměrným podílem čtenářů nakupujících ve specializovaných prodejnách a vinařstvích, ale ne vyhraněná. Takže se nemusím bát občas napsat o víně ze supermerkáče…
TOPlist

Terroir podle Skleničky, nadprodukce a ceny

Mnoho domácích vinařství se prsí investicemi do technologie, přestože se často říká, že víno se dělá ve vinici… Dnes se pustím na půdu neprobádanou, nikdy jsem nesklidil ani řádek hroznů a nevyrobil ani bečku vína. Abych se k těmto věcem mohl vyjadřovat alespoň trochu autoritativně, musel bych si asi předem zařídit delší brigádu ve vinařství. Nicméně glasnosť je na pochodu a srovnatelné údaje o pěstování vinné révy se objevují i od moravských vinařství, a s nimi i snahy o analýzu a srovnání těchto údajů.

Začnu malým kvízem: vinařství D v burgundském Mercurey sklízí 50 metráků hroznů z hektaru a vinařství M v moravském Znojmě sklízí 100 metráků hroznů z hektaru. Nabízí se školní početní příklad typu, mají-li oba podniky stejnou organizaci práce, vstupní ceny nákladů atd. a litr vína z vinařství D stojí 100 Kč, kolik bude stát litr vína z vinařství M, ale to bychom se dostali do zapeklité diskuse o ekonomice, nákladech a podobně. Takže se spíš zeptám na něco jiného: ze které vinice budou lépe vyzrálé hrozny? Z té, kde se na metru čtverečním rodí půl kila hroznů, nebo z té, která dává kilo na metr čtvereční?
A protože svět je složitý a vinohradnictví taky, přisadím si konkrétní příklad: na vinici D, která je 40 let stará, je vysázeno 10.000 keřů révy a praktikuje se důsledně redukce sklizně (zelená sklizeň). Vinice M je pět let stará a je na ní vysázeno 5.000 keřů révy. Jak to ovlivní naše úvahy o zatížení keřů a vyzrávání hroznů? Na vinici D se sklízí asi 50 dkg hroznů z jednoho keře, na vinici M 2 kg hroznů z keře. Která vinice dá lépe vyzrálé hrozny? Dokáže keř stejně dobře vyživovat půlkilo hroznů jako dvě kila? (A samozřejmě jako červík hlodá v hlavě ten příklad na trojčlenku – stojí-li litr vína z D 100 Kč, kolik bude teď stát litr z M ?)
Zabrousím do módních úvah o terroiru vinic. Sám jsem se k pojmu terroir a zejména k rozdílu mezi původním, francouzským smyslem terroiru a domácím chápáním smyslu toho slova vyjadřoval v diskusi zde. Zjednodušeně řečeno, terroir je souhrn geografických a zemědělských vlastností dané (nevelké) oblasti, tradičních vinohradnických postupů péče o vinohrad a péče o víno ve sklepě, technologického umu vinohradníka, a zároveň toho, kolik z výše zmíněných vlastností se výrobci vína podařilo přenést do té jedné láhve, kterou jste si před hodinou otevřeli a teď ji začínáte ochutnávat. Pokud bychom pojem terroir zúžili jen na vinici, budeme brzy zkoumat (zjednodušeně řečeno) především údaje o bezcukerném extraktu… takže zase – budou ta dvě vína z vinařství D a M, pokud jde o terroir vinice, o obsah minerálních látek ve víně, srovnatelná, nebo bude víno z M řídké, málo koncentrované a s krátkou chutí?
Samozřejmě jsem (p)opisoval konkrétní údaje z konkrétních podniků, které teď nebudu jmenovat. Sedmička moravského vína z M. stojí ve vinařství 230 Kč, sedmička Mercurey AOC z D. stojí u výrobce 8-9 €. Taky vám připadají současné ceny moravských vín, šplhající ke 300 Kč za láhev, jako nemístné?
Ale nejsem biolog, možná, že jeden keř révy dokáže stejně dobře vyživovat dvě kila hroznů jako půlkilo, možná dokáže mladý keř révy v M za pět let vytvořit kořenový systém stejně složitý jako mnohem starší keř v D a pumpovat do hroznů minerály, a možná dokáže pětiletý keř v M vytvořit čtyřnásobnou plochu listů a díky fotosyntéze vyživovat hrozny a vytvářet třeba polyfenoly v hroznech stejně dobře jako čtyřicetiletý keř v D.
Nebo se úplně mýlím a zadání těch triviálních početních příkladů, založených na trojčlence, mělo být třeba takovéhle: jestliže se z vinice v burgundském D vyrábí víno s obsahem alkoholu 13% a prodává se za 8 € za láhev, za kolik se bude v moravském M prodávat víno z místní vinice M s 13 % alkoholu ? Jestli je to tak, asi si nic lepšího nezasloužíme.
TOPlist

Velký úklid Beaujolais

O úspěchu letošní kampaně Svatomartinského vína svědčí i to, že když jsem se vypravil s týdenním zpožděním, zaviněném nemocí, do vinotéky, dozvěděl jsem se, že Svatomartinské je už komplet vyprodané. A protože znám vinaře, kteří tvrdí, že nejlepší víno je to prodané, vidím to jako úspěch.
Sám jsem nestihl stylově ochutnat Svatomartinské ani Beaujolais Nouveau v den spuštění kampaně, koupil jsem si alespoň jedno Beaujolais Nouveau a rozhodl se zlikvidovat těch pár Beaujolais ve svém sklepě.

Někdy na jaře jsem koupil v TESCO „kozí“ Beaujolais Villages 2005 AOC Les Chèvrefeuilles (výrobce Vignes et Terroirs du Beaujolais) za 150 Kč. (Pokud vládnete francouzštinou, uvítám připominky k překladu názvu vína, a co má společného s kozami.) Podařilo se mi v něm přetrhnout korek, ale jinak adjustáž je uměřená klasická božoléská se sřídmou etiketou. Barva vína je rubínová, jiskrná. Vůně je ovocná, ale příliš potlačená, nevýrazná. Chuť bohužel odpovídá ceně, prim hrají kyseliny a citelné jsou i třísloviny. Pitelné, ale ploché, nezajímavé víno, lepší se pije podchlazené. Minulý měsíc jsem v TESCO viděl na tomto víně nálepku označující zlatou medaili z výstavy vín v Maconu, ale v této formě by víno v Maconu nedosáhlo ani na diplom.
Chénas 2002 AOC od „krále Beaujolais“ Georgese Duboeufa je podobný případ. Náhodná jarní koupě ve vinotéce za 200 Kč, ale už tmavá rudočerná barva vína naznačuje, že víno nebude v pořádku, vůně veškerá žádná, chuť taky pryč, přestárlé víno, na kterém se krutě podepsalo špatné skladování. Vylil jsem a udělal si uzel na kapesníku, že výhodné výprodeje mám ignorovat.
Výjimkou z pravidla o levných nákupech je Beaujolais 2004 AOC od Lupé-Cholet, které jsem koupil na jaře ve velkoobchodu JIP v Líbeznici u Prahy za cenu kolem 180 Kč. Má zase typickou láhev i etiketu. Lupé-Cholet je negociant, tedy obchodník z Nuits-Saint-Georges, poměrně renomovaný obchodník především s červenými víny z Cote-de-Nuits.
Barva vína je hodně světlá rubínová s nevídaně širokým bledým pruhem na okraji sklenky. Vůně je mnohovrstevnatá, mírně nakyslá a výrazně proměnlivá. Od překvapivého bezu se vyvíjí přes tóny pryskyřice až po náznaky selských vůní. Vůně asi není typická, ale je zábavná. Chuť je velmi uhlazená a vyvážená, byť trochu řídká. Má výraznou ovocnou kyselost a pěkné třísloviny, které se projevují až na konci chuti. Myslím, že skladba vůní a chutí není úplně korektní, ale nijak mi to nevadí. Víno je pitelné, zábavné, v chuti pestré a uhlazené, cena je bezvadná. Jedna ze zábavných vlastností vína je to, že s časem a teplotou čím dál víc připomíná Pinoty, kterými je výrobce Lupé-Cholet známější.
V našich končinách prostě z celého Beaujolais dopadá nejlépe Beaujolais Nouveau – náhoda mě znovu zavedla do obskurně vyhlížejícího krámečku v Křižíkově 39, kde jsem už na jaře kupoval toto báječné Sancerre. Měli tam otevřené dvě Beaujolais Nouveau, už už jsem si nechával zabalit to levnější (cca 170 Kč), když mě majitelka přemluvila k ochutnávce, jejímž výsledkem bylo, že jsem koupil to dražší, Beaujolais Villages Nouveau 2007 AOC od Daniela Crozeta (286 Kč).
Adjustáž je opět typická pro mladé Beaujolais, povzbuzující je zmínka na etiketě: „Daniel Crozet Viticulteur – Récoltant,“ tedy „Vinohradník – pěstitel.“ Neznám francouzské reálie a předpisy podrobně, ale beru to jako protiklad k častému označení „Negociant“ (obchodník), což bývá případ většiny dovážených vín. Negocianti bývají obvykle větší podniky s širokým sortimentem a velkou výrobou, skupující hrozny (případně i víno) od menších pěstitelů. Vinohradníci jsou většinou menší vinaři, kteří prodávají výhradně víno z vlastních vinic. Pochopitelně je pro dovozce jednodušší obchodovat s těmi velkými.
Ale už zpátky k vínu! Barva je rubínová a sytá, tedy v rámci apelace Beaujolais. Vůně je překvapivě proměnlivá podle provzdušnění, začíná až selským „oblakem stájových vůní“ (Vančura) a pokračuje elegantní štiplavě ovocnou vůní (hrušky). Chuť je příjemně hladká, ovocná s převládajícími hruškami a jablky. Má krásně odbourané kyseliny, středně dlouhou ovocnou chuť a příkladně vzbuzuje nutkání znovu se napít. Krásné mladé víno! Je lehké, nemá váhu velkých Cru Beaujolais, ale ve své třídě je ukázkové. Jediná škoda (kromě ceny) je, že ho nejde archivovat dalších pár let (nebo jde, ale nedá se čekat zlepšení).
A kdo dočetl až sem, může si zaklikat v anketě, která se už brzy uzavře.
TOPlist

Crazy ‚bout a Mercurey – Mercurey 1er Cru „Les Vellées“ 2005, Vignobles Nathalie Theulot

Dnes o dámském víně, málo známém městečku Mercurey a o cestách za vínem všeobecně.

Víno pro dámy! Od barvy rudé růže přes rafinovanou vůni až po složitou, ale harmonickou chuť, však ho taky dělají ženské! Tou poslední myšlenkou si nejsem jistý, vinařství se jmenovalo Nathalie et Jean-Claude Theulot, ale při mých návštěvách jsem tam vždycky mluvil jen s dámami, takže to mám uložené ve vzpomínkách jako ženský podnik. Navíc, bylo to vůbec první vinařství, které jsem v Burgundsku navštívil.
Barva je rubínová, slušně vysoká na burgundský Pinot (takže vlastně bledá), s bleďoučkým okrajem, znakem mladého ročníku. Ale první asociace byla tmavě rudá růže a to platí! Vůně je rafinovaně štiplavá s voňavkovým ostnem, směs lesních plodů a lékořice, moc pěkná. Při delším sezení nad vínem vymíchám ze sklenky i těžkou orchidejovou vůni. Chuť je jemně kořeněná, hlaďoučká a inkoustově hutná, s jemnými tříslovinami, elegantní a rafinovaná. Ještě v ní příliš vystupují kyseliny a ruší na konci chuti. Zřetelně minerální dochuť. 13 procent alkoholu neruší, víno se dá pít už teď, ale kvůli kyselinám si ho schovám na příští vánoce.
Pustím si na přehrávači Mercury Blues s Alanem Jacksonem (pijákům Mercurey doporučuji – je to sice o auťácích značky Mercury, ale mě to skočilo v autě do přehrávače zrovna na hlavní třídě v Mercurey i s tím vlezlým refrénem : I’m crazy ‚bout a Mercury/ I’m gonna buy me a Mercury/ And cruise it up and down the road.) a zavzpomínám – už si nepamatuji, jestli jsem do městečka Mercurey dorazil cíleně, ale myslím, že to byl jen vedlejší účinek plánované cesty do Beaujolais. Udělali jsme zastávku na náměstí v Mercurey a hned první vinařství, na které jsme narazili, bylo toto. Nadšeně jsme vyzkoušeli francouzskou pohostinnost, přidali se ke skupince francouzských návštěvníků a ochutnali asi patero vín. Odvezl jsem si tehdy krabici Mercurey Vieilles Vignes, vína ze starých vinic (obvykle se tak označují vinice starší než 60-70 let). Francouzi se na rozdíl od moravských vinařů starými vinicemi pyšní, vysvětlují to tím, že po tolika letech réva zapustí kořeny do hloubky 10 – 15 metrů a dokáže z podloží vysávat minerální látky a pumpovat je do hroznů, nevýhodou tohoto postupu je mnohem nižší úroda než u mladých vinic. Jsem obvykle k podobným teoriím skeptický, ale Mercurey Vieilles Vignes přesvědčilo i mě, protože bylo zřetelně minerální. Za cenu 9 € za lahev mi připadalo ve srovnání s klasickými velkými burgundskými víny laciné. Nevím, co bylo v zemi 10 metrů pod těmi keři Pinotu u Mercurey, ale něco tam bylo a Theulotovi si dali tu práci, aby se to dostalo do lahví tak přesvědčivě, abych to i já ucítil.
Letos na jaře jsem se do stejného vinařství vydal znovu. K mému zklamání Vieilles Vignes už nebylo v prodeji a vyrozuměl jsem, že už ani nebude. Ochutnal jsem několik jiných červených burgund a koupil karton Premier Cru Les Vellées, které se mi líbilo nejvíc. Měl jsem ještě namířeno do Montagny (starý text zde) a zastavil jsem se v Mercurey ještě ve dvou vinotékách a několika vinařstvích, ale všude to skončilo tím, že jsem jako poděkování za ochutnávku koupil jedinou lahev, protože jsem měl dojem, že žádné z ochutnávaných vín nepředčilo Les Vellées. Na odpolední cestě zpátky přes Mercurey jsem s pocitem porážky a kapitulace znovu zazvonil u Theulotů a s omluvou koupil druhý karton Les Vellées – nic lepšího jsem ten den v Mercurey neobjevil.
Mercurey má asi 1500 obyvatel a 700 hektarů vinic klasifikovaných jako AOC, z toho 126 hektarů Premier Cru. Roste tu výhradně Chardonnay (produkce 420.000 lahví ročně) a Pinot Noir (roční produkce 3.300.000 lahví). Průměrné hektarové výnosy jsou 40 hl u Pinotu a 45 hl u Chardonnay – pro ty, kteří chtějí srovnávat.
Hledáte-li to nejlepší, co burgundské vinařství nabízí, nevyhnete se velkým jménům. Já spíš hledám vína, která mohu pít (skoro) každý večer, a Chevalier Montrachet Grand Cru od Leflaiva (200 €) nebo Romanee Saint Vivant od Arnouxe (160 €) nic neřeší, pokud se nerozhodnu delší dobu pít jen vodu z vodovodu 🙂 Vyplatí se potom sjet z hlavní silnice a vydat se okreskami dál od hlavních vinařských center. Kromě občasných objevů zámečků jako na horním obrázku můžete najít i úžasná vína za ceny hluboko pod standardem hlavních cest, popsaných ve všech průvodcích. Přiznávám, že na některé výlety za francouzskými víny jsem vyrážel s taškou průvodců a stohem výpisků řazených do tabulek. Často jsem se potom těžko smiřoval s tím, že nejdychtivěji hledaná vína byla už dávno vyprodaná a já se musím rychle vyrovnat se zklamáním a najít si nové objevy jen na základě ochutnávky.
Dnes mi podobné hledání připadá mnohem zábavnější – vína oceněná v průvodcích a soutěžích bývají zákonitě rychle vyprodaná, a tak se vyplatí sjet z hlavní silnice a hledat si vlastní objevy na vedlejších cestách. Každopádně Mercurey leží 12 kilometrů jižně od Cote d’Or a místní vína přes vysokou kvalitu nedosahují závratných cen Chambertinů a Musigny. Doporučuju!
A když už jste dočetli až sem, zaklikejte si v anketě o víně!
TOPlist

Beaujolais Nouveau, Gewurtztraminer Grand Cru Eichberg 05 a koštování bez polykání.

Před několika lety jsem slyšel vyprávět o nákupních degustacích v Bordeaux, kde si importéři a velkoobchodníci na základě ochutnávky ještě nevyzrálých vín rezervují velké objemy, které si odvezou až po několika letech. Sommelier si stěžoval na degustační maratón, kdy musí za den ohodnotit i stovku vín a na podkladě jeho hodnocení potom firma nakupuje. Vína jsou ještě plná tříslovin, agresivní, neusazená a chutnané víno se přitom zásadně vyplivuje – představte si ty kamióny vína nakoupené na základě ochutnávky šedesátého nebo stého vzorku, poté, co jste předem něco polkli… moje první otázka byla, zda si po takovém dnu sommeliéři k večeři také objednají láhev vína. Omlouvám se, ale představa milovníků vína ochutnávajících desítky vzorků světoznámých vín v jediném dni (a vyplivujících je do připravených nádob) mi připadala až trýznivá.

Včera jsem si to vyzkoušel, byť na jediném vzorku. Přinesl jsem si od lékaře antibiotika (s doporučením bez alkoholu), takže mám na tento požehnaný týden mezi Martinem a Beaujolais Nouveau utrum. Využila toho paní Skleničková, který s jiskrou v oku pravila, že si musí vybrat nějaké dobré víno, když ho teď bude mít nerušeně sama pro sebe. Usmlouval jsem to nakonec na alsaský Gewurtztraminer Grand Cru Eichberg 2005 z eguisheimského vinařství André Schneider (foto ze sklepa na spodním obrázku).
Láhev je alsaská klasika, štíhlá flétna. Barva vína je světle žlutá, zlatavá, připomíná zralé citrony. Vůně nejvíc připomíná bezové květy, citrusy, mirabelky a jemnou směs koření. Bezová vůně mě přináší vzpomínky na babiččino bezové víno a tím hned od začátku sráží můj dojem dolů. Chuť je opět jemně bezová s kořenitou špičkou, je v ní cítit med a trochu potlačeně citron a mirabelky. Mírný zbytkový cukr neruší, to dodávám hlavně proto, že mám rád spíš suchá vína, a v alsaském tramínu této kategorie se dá očekávat vyšší zbytkový cukr. Konzistence je mírně olejovitá, hustá, ale celkový dojem z chuti je až příliš jemný. Víno jsem koupil u výrobce za 7,50 €, tedy mnohem méně, než obvykle alsaské Grand Cru tramíny stojí, je to typický tramín z Eguisheimu, ale jaksi řidší než například ty od Wolfbergera. Možná je to dáno i mládím vína, za 7,50 € je to každopádně krásný tramín, ale od alsaského Grand Cru bych čekal ještě o kousek větší váhu. Nebo je to jen frustrace z toho, že jsem nemohl polykat? Určitě bych byl spokojenější s polykáním, ostatně nejnovější vědecké poznatky, o kterých jsem plkal tady, tomu odpovídají!
Takže kolem mě prošlo Svatomartinské a nestihnu ani Beaujolais Nouveau. Díky nemoci tak obě letošní kampaně v jejich aktuálních termínech prošvihnu. Letos mě to mrzí, protože kampaň na Svatomartinské poprvé vypadá k světu. Pokud jde o Beaujolais Nouveau, asi příští týden něco stihnu ochutnat, ale ažůr už to nebude. Nevadí, obě vína jsou vyráběná rychlenou technologií (odpusťte mi to zjednodušování), a o takových vínech obvykle říkám „vypít do vánoc“ – a do vánoc toho ještě stihnu! Jen se přimlouvám za to, abychom kvůli kampaní na mladé a svěží Beaujolais Nouveau nezapomněli na mohutnější a elegantnější Cru Beaujolais, jako jsou Moulin à Vent a Fleurie (která se dají pít i po několika letech).
Přidávám několik fotek z dubnového Fleurie (s typickou načervenalou půdou ve vinici) a doufám, že příští týden už budu moct polykat s vámi!
TOPlist

Několik dobrých zpráv

Od úterka začalo pršet a teploty budou klesat. Užijeme si zase několik měsíců podzimního marastu a zimního smogu. Takže si to zpříjemníme několika dobrými zprávami o víně.

O první z nich už se psalo, vydala ji ČTK 2. listopadu, takže jsem trochu out-of-date, ale nikdy není pozdě, když jde o dobrou věc. „Umírněná konzumace vína snižuje kromě rizika infarktu a vzniku nádorových onemocnění také riziko rozvoje duševních chorob,“ řekla Eva Češková z Psychiatrické kliniky LF Masarykovy university. To jsem si oddechl! Přiměřená denní dávka jsou prý 2-3 deci pro ženy a 3-4 deci pro muže, a výrobci vína tomu vzorně vycházejí vstříc třičtvrtělitrovými lahvemi.
Váhal jsem, jestli mám ocitovat i tu část zprávy, kde se poukazuje na pozitivní vliv vína na erekci, orgasmus, sex a prožitky s ním spojené, protože odůvodnění ve zprávě se mi zdá spekulativní. Jak vidíte, nakonec jsem se rozhodl pro, s ohledem na Google… Budu-li chtít předstihnout konkurenci, budu se muset tomuto tématu asi víc věnovat!
Naopak mě potěšilo vyjádření děkana Lékařské fakulty MU Jana Žaloudíka, že „medicína se zdráhá doporučovat pití malých dávek alkoholu, protože nevěří, že tyto dávky budou dodrženy.“ Připomíná to starou lidovou definici alkoholika jako člověka, který pije víc, než jeho lékař. Ale stejně, alkohol v malých dávkách je zdravý – to je dobrá zpráva!
S dobrými zprávami se teď roztrhl pytel. Na www.wine.cz zase citují ze zahraniční zprávy o tom, že červené víno údajně brání poškození sluchu. Přišel na to vědecký tým University Of Michigan, a ti borci sakra dobře vědí, co dělají 🙂 Můžou za to kyselina acetylsalicylová a antioxidanty, a i když jsem založením spíš skeptik a rád si zapochybuju, určitě ta zpráva neznamená, že po sedmičce veltlínu hrozí ohluchnutí. Dobrá zpráva!
Už měsíc stará je zpráva ze stejného zdroje, která cituje italský vědecký tým (Universita di Milano), který objevil ve slupkách bobulí některých italských modrých hroznů „spánkový“ hormon melatonin. Tento hormon má také antioxidační účinky, jde o hormon nadvěsku mozkového, který má vliv na navození pocitu ospalosti a útlum činnosti pohlavních žláz. Objev zpochybnil jiný profesor z bostonské MIT, a to je dobře, protože si nejsem úplně jistý, jestli to s tím hormonem je dobrá zpráva…
„Pití vína ovlivňuje bezesporu lidské zdraví, jenže jak – pozitivně nebo negativně?“ ptá se moderátor pořadu Planeta Věda na ČT 2 (23. října 2007). Lékař motolské nemocnice Milan Šamánek provedl studii na skupině padesáti dobrovolníků. Po měsíci pravidelné konzumace půl lahve vína denně zkontroloval všechny biochemické nálezy a zjistili jednoznačný vzestup „hodného“ HDL cholesterolu a snížení srážlivosti krve. Studie ale zjistila podstatně lepší výsledky u bílého vína. Milan Šamánek komentoval všechny studie o tom, které látky způsobují „léčivé“ biochemické změny: „To, co působí, je alkohol. To není víno, to nejsou antioxidanty, atd., to je samotný alkohol.“ Já jsem si to hned myslel…
Zatímco se vědecké týmy snaží zjistit, jakým mechanismem působí například polyfenoly, jejichž preventivní protinádorový účinek je známý, nakonec docházejí k poměrně prostému závěru – za pozitivní zdravotní účinky vína může alkohol. Dobrá zpráva!
Doufám, že vědci ve svém bádání nepoleví a že hned po Novém roce se dozvíme několik nových dobrých zpráv o léčebných účincích vína. Teď některé studie vyzvedly bílá vína, věřím, že do půl roku budou pozitivní účinky polyfenolů, antioxidantů (a alkoholu…) prokázány i v červeném víně. Jsem skeptik, moc těm „zprávám“ nevěřím, ale mám rád dobré zprávy – a tohle určitě jsou dobré zprávy. Na zdraví!
A samozřejmě nezapomeňte hlasovat v anketě !
TOPlist

5 – 4 – 3 – 2 – 1 … Odpočítávání

Jak říkám dětem, ještě čtyřikrát se vyspinkáte a bude to tady!

Už před několika měsíci jsem sepsal laudatio na třetí díl britského sitcomu Blackovo knihkupectví (Black Books), který vysílá ČT 2 tento pátek 9. listopadu ve 23:25. Třetí díl se jmenuje podle slavného Steinbeckova románu Grapes Of Wrath (Hrozny hněvu) a je to bohapustá prča podle nejlepších tradic britské televizní zábavy.
Egocentrický bordelář Bernard Black a jeho fámulus Manny Bianco se nastěhují do domu kamaráda – boháče a omylem mu tam vypijí (zde bych mohl bez obav o napsat vychlastají) několik vín, mimo jiné i jedno v ceně 7.000 liber. Jak si s tím poradí dva pitomci, kteří mají dohromady po kapsách asi 4 libry, neprozradím, nechte se překvapit, stojí to za to.
– Oh! Look at the colours! All the colours… yellow…
– It is like a farmyard of wine…
– It’s like looking into the eye of a duck!
– And sucking all the fluid from it’s peak…
Kromě toho můžete vyslechnou parádní degustační hlášky (komentáře), dokonce v angličtině (s českými titulky) a poučit se, jak opravdu zasvěceně komentovat víno a ohromit společnost na degustaci…
Závěrečná scéna, kdy Bernard jako doktor Faust pančuje víno a zaříkává ho, „Ožij! Ožij!“ mi vytane pokaždé, když marně bojuju nepovedeným supermarketovým vínem, naposledy s Burgundy White z Tesco.
Kromě toho si můžete vychutnat rande Bernardovy kamarádky Fran s nadějným chlapíkem, který šťastně během schůzky zjistí, že je vlastně homosexuál… Coming out v nesprávnou chvíli 🙂
Pokud vás zajímá víno a všechny možné zábavy s ním spojené, nenechte si to ujít! V pátek večer ve 23:25. Je to asi nejlepší televizní sranda o víně, jakou jsem viděl.
A nezapomeňte hlasovat v anketě o tom, kde kupujete víno!
TOPlist

Nová anketa : Kde kupujete vína ?

Ke včerejšímu článku o oblíbených, oblíbenějších a nejoblíbenějších supermarketech pan Sklenička potichu přilepil novou anketu. Tuze moc by se chtěl dozvědět, kam si nejčastěji (a nejraději) chodíte pro víno. Pokud bude mít dojem, že nikdo z čtenářů nechodí nakupovat do hypermarketů, zváží to, až si bude příště vybírat témata… a pokud nikdo nezaklikne přímé nákupy od výrobců, tak se podle toho taky zařídí. Napište mu! Hlasujte! Máte-li na své myšce klikátko, zaklikejte si!
Čím víc budete hlasovat, tím dřív bude anketa hotová! Důležité upozornění: z hlavní stránky se anketa objeví až po stisknutí tlačítka „Počet komentářů!“
TOPlist