Archiv pro měsíc: Březen 2013

Sepp Moser podruhé

590 kilometrů na otočku, hodinová ochutnávka ve vinařství a stýskání po jaru. Najednou se mi sešly poptávky po Moserových vínech od lednových bedýnkářů a zajel jsem pro 150 lahví do Rohrendorfu.
Sníh doma na zahradě mi už roztál, jen sychravé povětří zůstávalo. Byl jsem po česku naštvaný na opožděné jaro a přesvědčený, že všude jinde je už líp :o) Za Benešovem až ke hranicím jsem se divil, i Rakousko je zasněžené až do Kremsu. V Rohrendorfu jasno a teplo, svítilo slunce. Exportní manažerka Lydia Nastberger byla spokojená s ProWeinem a vytopila degustační místnost tak, že jsme museli koštovat s dveřma na terasu dokořán.
Řekl jsem si na začátek degustace o základní Gruener Veltliner 2012 a zkoumal jsem, jak se bude na jaře hodit ke šparglu. Samotný Veltliner je trochu strohý, typicky odrůdově pepřovitý a ovocnost v něm nijak nepřevládá, ale myslím, že ke chřestu půjde výborně! Moc se mi líbilo suché rosé z Zweiglu a naprosto mě dostal Pinot Blanc 2012 od Neziderského jezera. To jsme snad museli při první lednové návštěvě přeskočit! Lehoučký Pinot úplně ve stylu Muškátu Ottonel z lednových bedýnek mě okouzlil – vlastně jsou si podobní jako bratr (Pinot) a sestra (Muškát). Oba mají vzdušně lehký projev, daný nejspíš absencí sklepního ovlivňování vývoje vína, ale ten je ještě překvapivější u Pinotu, považovaného za jaksi zásadnější odrůdu než Muškát Ottonel.
Tak jsem propadl stylu základních vín, když se k nám po chvíli přidal i Niki Moser, zrovna ke Zweiglu Grosse Reserve 2009. Dva roky v bariku a dnes ještě příliš mladé na pití, ale určitě je tady zaděláno na velké víno. ZW Reserve 2009 z lednových bedýnek je dnes mnohem přístupnější a pitelnější, za pár let se ukáže i Grosse Reserve! Niki Moser mi otevřel Minimal Gruener Veltliner 2010, jenže bylo přiliš pozdě. Minimal v názvu znamená minimální síření. Víno je připravované bez síry a bez filtrování, s maximální pečlivostí. Bohužel je taky potřeba otvírat ho předem a dekantovat – hned po otevření převládají kvasnicová aromata a chutě a přes ně vystupuje jen projev maximálně vyzrálých hroznů. Ale zvědavost byla vzbuzena a vína (Minimal Veltliner i Zweigelt) jsem přivezl.
Nechci prozrazovat dopředu všechno, co se vaří pod pokličkou, ale fakt se těším na jaro a na chřest! Chřestové hroby na polích kolem mojí vesničky vypadají zatím zpustlé a opuštěné (viz foto) a jaro vzdálené jako vzpomínky na lepší časy, ale vsadím se, že základní moserovská vína ke chřestu půjdou báječně!
(Aktuální Úsporné Komunitní bedýnky sice neobsahují žádné víno z Rakouska, ale pokud si chcete užít výborných vín za poměrně nízkou cenu, přihlašte se do konce víkendu tady!)
Jen tak

Revizní degustace vinařství Krásná hora

Marek Vybíral svolal na sobotu 23. března revizní degustaci archívů Vinařství Krásná hora. Šlo o zakladatelský počin – úkolem bylo projít kompletní dostupná vína z celé historie vinařství a pořídit záznamy o tom, jak se vyvíjejí, jak stárnou a odhady toho, jak dlouho má smysl je ještě archivovat. Forenzní audit schopnosti stárnout? Jenže slovo forenzní by naznačovalo, že šlo o nebožtíky, a to by nebylo akurátní, většina byla živá:o) Na horní fotce přivítání s (výborným!) rosé sektem z Zweiglu.
V pozadí byla idea opakování každým rokem. Marek dal vinařství do vínku geniálně jednoduchý (ale obtížně naplnitelný) Mission Statement „Vína, která umí zrát“ (nebo tak nějak podobně :o) Deklarací to, zdá se, neskončilo. Nejenže uspořádal degustaci 38 dostupných vín pro spolupracovníky a hosty, ale celé to uspořádal na úrovni, jakou znám z ciziny, ale zatím ne z domova. Atmosféra byla přátelská a uvolněná, komentáře typu propocené ponožky nebo vařená řepa se tolerovaly a přijímaly.
Jak jsem už napsal, bral jsem to celé včetně příjemných podmínek jako pracovní úkol, takže si poznámky a hlavně závěry k vínům nechám pro sebe (a pro Krásnou horu). Na horní fotce Blanka Turečková s Markem Vybíralem.
Tady jen fotofejeton ze sobotního večera, nahoře ratíškovický spolupracovník Dochtor alias Radim Šťastný.
Sám jsem z Prahy přivezl asi poslední lahev Cabernetu Moravia 2006 a Zuzku Veselou z Vinografu. O Zuzce se ještě zmíním, až dojde na kulturu a zpěv.
Dochtor Š., hvězda Radiožurnálu, využívá každé příležitosti k mediálnímu prosazení. Není vyloučeno, že jeho Experimentální studio vinařské tvorby se prosadí ve Vinografu.
Odřej Dubas, sklepmistr. Už dříve jsem s ním párkrát mluvil o jednotlivých vínech, ale komentoval je jen zdrženlivě. V sobotní uvolněné debatě odbrzdil a zdá se, že v budoucnosti budou jeho názory ovlivňovat směřování Krásné hory stále víc.
Mikuláš Šťastný, vinohradník, se skleničkou sektu.
Marek Vybíral. Zapisoval si poznámky a sliboval průběžné meziroční sledování. Snad mu naše poznámky, námitky a doporučení k něčemu budou :o) Přinejmenším se ukazovalo, že 1) krásnohorské Cabernety Sauvignon slušně stárnou (přes občas sporný vývoj kyselin) a mají smysl, 2) bílé Sauvignony, připravené v nerezových nádobách, stárnou překvapivě dobře. Aspoň pro mě to bylo překvapení. V červnu 2012 se mi SVG 2011 vůbec nelíbil, ale víno od té doby parádně nazrálo a zbavilo se zelených zónů, kvůli kterým jsem ho tehdy hodnotil nízko. Podobně starší Sauvignony překvapivě vyzrávaly do krásy. 3) přeskočili jsme loňský nebarikovaný Zweigelt a překvapil nás (příjemně!) barikovaný ZW Reserva. Možná by si větší pozornost zasložila i vína, kterým vinařství dosud nepřisuzovalo zásadní význam. 4) některá překvapení, jako třeba senzační Svatovavřinecké 2008. Sice krátké, ale elegantní. Obvykle se téhle odrůdy nezastávám, ale tohle bylo příjemné překvapení. Krásně pitelné víno, i když bych mu už žádnou budoucnost nepředpovídal a těšil bych se tím, jaké je právě teď.
Nejfotogeničtější česká wine-bloggerka Evas.
Petr Skokánek. To není fotka z Bejrútu, ale z vinohradnického shuttlu cestou z Bojanovic do Starého Poddvorova.
38 lahvových vzorků s diskusí, komplet ročník 2011 a dál až do roku 2005 (2012 ještě není nalahvovaná) a pak pauza. Exkurze do sklepa a ochutnávka mladých, zakalených vín z tanků a ze sudů. Sauvignon Blanc 2012 z tanku mi důrazně připomínal vzorky koštované před měsícem v Sancerre a Pouilly-Fumé. Potěšilo mě, že směs na Cuvée Viktoria 2012 se připravuje jen z Chardonnay a Pinotu Blanc. Hurá!
První chod večeře, šlehaná gorgonzola na lůžku ze zeleninového salátu.
Inu hovězí. Senzační! Marek se pochlubil, že nudle vyráběl sám. Dezert jsem nějak zapomněl vyfotit.
K večeři vytáhl Marek čtvero cizokrajných vín. Alto Adige, Champagne, Rioja a Vosne Romanée, podle abecedy. Z etikety Vosne Romanée se dala poznat inspirace pro nové etikety Krásné hory :o)))
Kulturní vložka. Zpívá Zuzka Veselá z Vinografu.
Následovalo obdarování účastníků zbrusu novými designovými tričky Krásné Hory. Slíbili jsme, že je aspoň tři dny budeme nosit a nesvlíkneme je! Sám za sebe můžu dodat, že rád přijedu prověřit platnost našich poznámek a závěrů i za rok.
Připomínám novou Komunitní Bedýnku s ideou skvělých vín do 200 Kč. Krásnohorská vína v ní tentokrát nejsou, protože ta měla svou vlastní bedýnku v srpnu, ale o nové bedýnce si můžete přečíst tady.
Jen tak

Výborná vína do 200 Kč

Už v lednu jsem tady zmínil původně jen mlhavou myšlenku Komunitní Bedýnky typu „dobrá vína pod 200 Kč.“ Na degustaci s vinaři, zastupovanými firmou VINOM mě nadchlo snoubení kvality a ceny u některých vín španělského vinařství Tandem, německého vinařství Geil i několika dalších. Ani dnes, když novou bedýnku představuju, nemám na mysli žádné velké kvalitativní kompromisy, nic takového jako tady.
Samozřejmě nemůžu mít víno za 199 Kč a medit si, jaký jsem si to dopřál luxus, ale letmé nahlédnutí do výsledků soutěží vín vám ukáže dost vín hodnocených mezi 85 a 90 body a prodávaných do 200 kaček. U lednové rakouské bedýnky mi někteří pravidelní účastníci napsali, že musí šetřit a že tentokrát vynechají. Sám jsem taky nedávno na jednu lákavou nabídku musel odepsat, že teď zrovinka se to mojí peněžence vůbec nehodí. Najít senzační víno kolem tisícovky není velké hrdinství, ale vyšší cena nemusí vyjadřovat jen kvalitu. Mnohem častěji oceňuje rozdíl mezi nabídkou a poptávkou a vína s výrazným (přitažlivým) stylem. Rozdíl mezi stylem a kvalitou není snadno pochopitelný a může mást i profesionály :o)
(Na horní fotce Stefan Doktor s lahví ryzlinku.) Měl jsem ambici sestavit bedýnku z šesti (velmi dobrých až výborných) vín v celkové ceně do 1.200 Kč. Už jsem to skoro měl :o) ale nakonec jsem se rozhodl neustupovat požadavku na kvalitu a poslední víno jsem zvolil tak, že celková cena vystoupila na 1.250 Kč. Pokud se někdo z účastníků rozhodne vyzkoušet variantu za 1.200, může mi to napsat do poznámek k objednávce a já mu jedno víno nahradím. Ale kdybych to vybíral pro sebe, tak bych si vybral dražší variantu za 1.250 Kč.
1. Riesling 50 Paralelle 2011, G.H. von Mumm, dovozce VINOM WINE – 195 Kč
2. Riesling Classic 2011 Trocken, G.H. von Mumm, dovozce VINOM WINE – 265 Kč
3. Veltlínské zelené 2011 VOC, Dobrá Vinice – 200 Kč
4. Barbera d’Asti 2011, Boeri Alfonso, dovozce VPV Praha – 150 Kč
5. Martinette 2008, Boeri Alfonso, dovozce VPV Praha – 245 Kč
6. Ars in Vitro 2007, Vinicola Tandem, dovozce VINOM WINE – 195 Kč

Ryzlinkem neurazíš (a Barberou potěšíš!)
Poznámky o vínech najdete vesměs v předchozím článku tady. Dnes jen shrnutí: tři bílá a tři červená. Volba dvou ryzlinků od světoznámého výrobce byla celkem snadná, ryzlinkem neurazíš :o) Základní ryzlink je prostě základní, Classic už má přesně nadávkované všecko, co má rýňák mít, od ovocitosti až po břidlicovou mineralitu.
Dvě Barbery z piemontského vinařství Boeri sleduju už několik let, poměr kvality a ceny je senzační celou tu dobu. Teď navíc obě vína dostala zlatou medaili na prvním letošním kole soutěže Prague Wine Trophy. Kdybych s vínem teprve začínal, určitě bych šel do základní Barbery za 150, je skvělá, a i jako poměrně pokročilý konzument s ní rád strávím celý večer. Martinette je prostě bonus.
Španělské Ars In Vitro jsem koštoval v lednu v Praze s obchodním ředitelem vinařství, moc se mi líbilo a po dvou Barberách je to jediný zástupce těžších jižních vín.
VOC Veltlín mě nadchnul na únorové degustaci (tady)s Petrem Nejedlíkem. Jak to už u Dobré Vinice bývá, není to ledajaký veltlín. Vůbec se nepodobá reduktivním poysdorfským veltlínům ani ulepeným veltlínům, tak nešťastně častým na jižní Moravě. Je to nejedlíkovská interpretace Veltlínu, jiskně svěží a zároveň sudově nereduktivní, odrůdově kořenitá, zábavná, v chuti se stopami delšího ležení na kvasničních kalech, ale vyžaduje otevřenou mysl a vstřícnost ke zkoumání nového. Po dvou tradičních ryzlincích a Barberách je poslední víno v bedýnce moderna, určená pro milovníky autentických vín s nízkým rozpočtem na nákupy. Kvůli magické hranici 1.200 kaček za šestici vín jsem původně chtěl koupit Cuvée Národní park (vyšlo by to přesně!), ale VOC Veltlín mi medovou vyzrálostí a plností připadá zajímavější a přitažlivější. Navíc oba bratři Nejedlíkové se shodují v tom, že Veltlín se znatelně zlepšuje. Snad to není sugesce, protože i mně se zdá od první únorové degustace lepší…
Takže tentokrát praktický návod na dobrý až výborný nákup s omezeným rozpočtem! Pravidelní účastníci už to znají – po Velikonocích (asi v úterý 2. dubna) objednávky uzavřu a vína koupím. Po 8. dubnu začne distribuce – ve vinotéce nebo Uloženkou a doručovací službou (s příplatkem 150 Kč za poštovné, Uloženka je bez příplatku). Zase budu chtít platbu předem a přihlásit se můžete tady!
Bedýnky

Vítání jara

Zima je mírná, ale dlouhá. Drží se jako klíště. Přežíval jsem ji v pohodě, protože jsem se od prosince těšil na výlet na Loiru a hned potom na Itálii. Itošku mi zhatilo sněžení na pražském letišti, ale jaro bylo už-už cítit ve vzduchu. V úterý skoro přišlo, ale ve čtvrtek zase zatuhlo. Jako to klíště! Ve středu jsme byli s dcerkou okouknout u nás v lese, jestli už rostou sněženky. Rostou, už byly zčásti otrhané. Nebudu z blogu dělat moderní hejtovací web, ale v sobotu jedu na Moravu a už mě ta zima sere!
V lednu jsem tady neopatrně plácnul o myšlence nové Komunitní Bedýnky typu Skvělá vína pod 200 kaček. Nastřádal jsem několik vín a ve čtvrtek jsem od rána ochutnával a vybíral. Přišlo to nečekaně jako jahody v zimě, tak se svěřím s několika poznámkami.

Riesling 2011 trocken Paralelle 50, G.H. von Mumm
Suchý, základní ryzlink z Porýní. Vypil se už ve středu, dřív, než jsem si začal psát poznámky. Původně jsem mu nevěřil, ale je korektní a lepší, než jsem podle ceny čekal. Potěší každého šetřila!

Riesling 2011 Classic G.H. von Mumm
Suchý, ovocný minerální. Klasický rýňák z Porýní v levnějším vydání.
Pinot Noir 2008 trocken Paralelle 50, G.H. von Mumm
Štíhlá ryzlinková lahev, šroubovací uzávěr. Podle barvy přeextrahované rosé s nahnědlými tóny, podle vůně nazrálé ponožky s kořením! Pěkná zatuchlina ve vůni se brzo vyvětrá, a v chuti je to severský Pinot se vším všudy. V tomto případě navíc málo koncentrovaný, ale elegantní. Zábavné pití na celý večer (12% alkoholu), není to prvoplánově přitažlivé, ale je to zajímavé.

Weissburgunder Spatlese Trocken 2011, W. Geil, Rheinhessen
Ve vůni velmi vyzrálé až přezrálé, minerální. V chuti nabušené, vyzrálé až do rozinek, kulaté, robustní, i stopy ležení na kvasnicích se najdou. Dlouhý kořenitý závěr a minerální dochuť. Bohaté víno, až okázalé, ale působí trochu přemrštěně. Nejspíš hodně vyzrálý Pinot Blanc na jílovitovápencových půdách. Ani druhý den jsem se s ním neskamarádil.
Muskateller Trocken 2011, W. Geil, Rheinhessen
Světlá muškátová barva, nos zpočátku důrazně muškátový, po čtvrt hodině ve skleničce jemný a minerální. Stejné je to v chuti, zpočátku byla velmi důrazná a bohatá, po čase se zjemňuje a dává prostor minerálním tónům. Velmi suché, svěže ovocné (hrušky ?!), v dochuti až štiplavé. První dojem hned po otevření mě až odrazoval, po provzdušnění je to krásné příjemné víno. Koupit!

Ars in Vitro 2008, Tandem
Napůl Tempranillo a Merlot z Navarry, studené lokální klima a dvacet let staré vinice. Jak píše výrobce na zadní etiketě, víno se přirozeným způsobem stabilizuje a zjemní během 24 měsíců zrání v betonových tancích. Ochutnával jsem ho v lednu v Praze s vinařem a můžu potvrdit, že v Tandemu skutečně na víno nespěchají a nechávají mu čas, aby se vyvinulo podle svého :o)
Temná rudohnědá barva, ve vůni ovoce a koření, chlupaté višně! V nástupu chuti mineralita až doslana, pěkně zkrocené kyseliny i třísloviny (žádný strach z Tempranilla!). Příjemně koncentrované, ovocité se stopou koření, skutečně jen jemné třísloviny. Parádní poměr kvality a ceny.
Barbera d’Asti 2011, Boeri Alfonso
O předchozích ročnících základní Barbery od Boeriho jsem tady už psal, jedenáctka je komplexní, vyvážená, uměřená. Na italské červené je to spíš lehké víno (13% alkoholu a středně plné tělo), ideální společník na dlouhé popíjení.
Martinette 2008 Barbera d’Asti 2008, Boeri Alfonso
Mám je otevřené společně s předchozím a nejstručnější charakteristika je, že Martinka už míří do vyšší ligy. Má všeho víc (kromě barvy, ta je o chlup světlejší, snad třemi roky v lahvi) – je expresivnější ve vůni, tělnatější, koncentrovanější (ale určitě ne přeextrahovaná! – spíš pochází ze starších vinic), ovocnější (višňovitější), dobrej sud… 14% alkoholu a tříslovinový závěr.
Na tři vína se ještě nedostalo, nechávám si je na pátek. Jestli se povedou, budou příští týden nové Komunitní Bedýnky. Téma: Výborná vína, co se vejdou do dvou stovek :o)))
Jen tak

Se Skleničkou do supermarketu!

Jedu takhle tábořit Škodou 100 na Oravu
Spěchám, proto riskuji, projíždím přes Moravu…
pamětníci vědí, nováčci si dostudují doporučenou literaturu třeba poslechem tady. Písnička Ivana Mládka ideálně navozuje základní situaci – jste na služební cestě daleko od svého domácího sklípku s vínem. Máte rezervaci v hotelu, ale na večeři do neznámé restaurace se vám jít nechce. Projíždíte kolem super-suproše Kaufland / Globus / Tesco / Billa a zastavíte pro bagetu k večeři, šunku, paštiku, nějaké ovoce a zeleninu. Co koupit k pití? Dva Budvary mě spolehlivě uspí, ale třeba je zima a radši byste si koupili nějaké víno? Jenže jaké? Jak nakoupit v supermarketu?
Od počátků blogu se můj vztah k supermarketovým vínům nezměnil – rád je piju kdykoliv, když se tomu nedokážu vyhnout. Nahoře popsaný případ služební cesty je typická modelová situace. Co s tím? Jak nakoupit v supermarketu a nezkazit si večer? Už jsem na blogu popisoval případy, jak se to dá definitivně podělat (třeba tady a tady), ale taky jsem kdysi zveřejnil jeden nákupní návod na francouzské a italské samobsluhy (tady). Moc se tomu nevěnuju, ale pro žíznivce mám teď jeden stručný návod na nákupy v domácích supráčích :o) Měl jsem k němu dobrý tip v podobě výsledkové listiny prvního kola soutěže Prague Wine Trophy. Tak jsem v sobotu obhlídnul situaci v přilehlých suproších, ale nakonec jsem nákup pořídil v TESCO. Přejdu k praktickému návodu:

Vyžaduje to klapky na oči, železnou vůli a odhodlání Argonautů. Proběhl jsem kolem regálů slibujících Diskontní ceny! Sleva na 59,90! Už napřed jsem se rozhodl pro Vinselekt Michlovský a mladý ročník. Ignoroval jsem nabídky Vavřinců 2008 za 59,90 Kč nebo podobně levných Portugalů 2006. Musíte vědět, co hledáte – Jáson si zakapal uši voskem a nechal se přivázat ke stěžni, vy musíte být slepí, hluší a odhodlaní. Na útěku z oddělení vín a vínům podobných alkoholových nápojů si dosyta zautrácejte v zelenině, ovoci, uzeninách a lahůdkách, ale jediná povolená strategie ve víně je Hit and Run! Pro dnešní blog jsem zakoupil 3 vína Vinselektu Michlovský:

1) Chardonnay 2011 PS bílé suché z trati Na štrekách, Nový Přerov, Mikulovská podoblast. 129,90 Kč.
2) Sauvignon 2011 PS bílé suché z trati Na štrekách, Nový Přerov, Mikulovská podoblast. 129,90 Kč.
3) Frankovka 2010 kabinetní, červené suché, trať Trkmansko, obec Rakvice, Velkopavlovická podoblast. 129,90 Kč.

1) Chardonnay – světlá zlatavá barva s teplým růžovým tónem. Odrůdová vůně, vyzrálá a jemně minerální. V chuti pěkná kyselina, středně plné tělo, suché a slušně dlouhé. Oříšky, máslo, ovoce – svěží nerezová šardonka. 86-87 bodů ve stobodovce.

2) Sauvignon – světloučká slámová barva, k odrůdě se ale hodí, takže bez výhrad. Vůně je odrůdová, hodně zelená až do kopřiv a minerality. Žádné bonbonové tóny, předpokládám selektované kvasinky, ale tady jsou hodně citlivě použité. V chuti pěkná (nepřestřelená!) kyselina, rybíz a citrusy, hodně suché, lehké, poctivé pití. Středně dlouhé až dlouhé. 86 bodů, ale kdybych měl hodnotit s ohledem na cenu, tak bych musel oběma bílým vínům ještě aspoň bod přidat. Další pochvalu za to, že sklepmistr odolal pokušení vylepšit spotřebitelskou přitažlivost vína zbytkovým cukrem – poctivě suché!

3) Frankovka. Barva je světlá rudofialová, zpočátku se mi zdá malinko zakalená, a nefiltrované víno bych v TESCO nečekal ani od Big M. Vůně je správně odrůdová, trochu zelená a ukazuje na nepříliš vyzrálou surovinu (ale jde o ročník 2010, takže OK). V chuti zpočátku náznakově perlička, dobře zakomponovaná kyselina, v těle víc ovoce než frankovkové peckovitosti. Lehké suché víno, vhodné na nenáročné pití. 85 bodů.

Michlovského vína najdete i v dalších řetězcích, ale jde o jiné šarže. Výrobce zkrátka lahvuje objednávky pro každý řetězec separátně. Předpokládám, že kvalita Michlovského vín v dalších řetězcích bude podobná, ale zatím se nechystám to ověřovat. (Michlovský umí i jiná vína, než je základní segment supermarketů. Psal jsem o jeho Malverině a Vlašáku.)

Mám radši osobitější vína vznikající v přehlednějším vztahu s vinařem a místem původu, ale všechna tři vína jsou překvapivě dobrá na supermarketovou produkci. Mají zřetelný otisk moravského původu a za danou cenu je to dobrá koupě. Než bych tady popisoval důvody, proč v rámci možností dávám přednost jiným vínům, tak stručně napíšu, že tahle vína považuju za poctivě udělaná a klidně je můžu doporučit. Jak jsem při nákupu vín procházel nákupní střediska a nahlížel do místních vinoték, měl jsem dojem, že sortiment některých vinoték je slabší, než dnešní supermarketová nabídka Vinselektu Michlovský.


Taky vás baví nakupovat víno v supermarketech?
Nezařazené

Stříbrný Muskat Ottonel

Dnes jeden dočista samožerský zápisek. Titulek se sice tváří, že to bude o jednom Muškátu, ale místo toho se budu jen naparovat a plácat po ramenou. Muskat Ottonel 2012 z vinařství Seppa Mosera z lednových Komunitních Bedýnek dostal 85 bodů a stříbrnou medaili v prvním kole soutěže Prague Wine Trophy.
Když jsem tady vyhlásil rakouskou bedýnku (zápisek z vinařství je tady), hned tři přihlášení mi napsali, ať jim ten muškát vyměním za něco jiného :o) V podtextu jsem četl nevyslovenou myšlenku o banálním muškátu. Chachá! Někoho jsem přemluvil, někoho ne… a Muškát se vyprodal jako první. Taky jsem tomu pomohl, pár jsem jich vypil. Je lehoučký jako pírko, docela suchý a pitelný jako studánka čirá. Na pražské bedýnkové degustaci jsem zamachroval a provedl s ním názorný degustační výklad o zbytečnosti sdělování analytických hodnot. Tohle víno vám na sebe všechno poví samo (biodynamické pěstování, spontánní kvašení, tři – čtyři měsíce v nerezu a rychle nalahvovat), takže už ani nepotřebujete vědět, že má jeden gram cukru a čtyři kyselin. Stačí k němu pozorně přivonět a ochutnat.
Přihlásit ho do soutěže byla jiná historie. V očekávané konkurenci rakouských žlutých muškátů a domácích moravských muškátů, někdy těžkých vah proti tomuhle lehkému pití, mohl Moserův biodynamický muškátek snadno propadnout. Stačila by chvilka nepozornosti několika porotců a já jsem mohl nad výsledky Muškátů skučet. „To víno je pěkný, je to čistej obraz odrůdy, když ji vinař nechá prostor a nesnaží se ji někam ohnout,“ řekl mi kamarád-vinař. „Jestli chceš utratit sedm stovek, tak ho tam přihlaš. Jsem zvědavej, jak se k němu porota postaví!“
Letos mě zase pozvali do hodnotitelské komise PWT. (Pro rejpaly dodám, že jsem hodnotil v panelu, který se k muškátům vůbec nedostal.) Práce v porotě je placená, tak jsem si řekl, že honoráře za hodnocení vín zase do soutěže vrátím tím, že přihlásím několik vín z Komunitních Bedýnek :o) Když jsem před pěti lety dostal 85 bodů za Meursault 2005, bral jsem to skoro jako urážku celého Burgundska, ale 85 bodů pro mladý, pár měsíců nalahvovaný Muškát beru jako úspěch. Sám bych mu dával 85-86 bodů, ale s vědomím, že nejsem objektivní a zrovna tak mu někdo může dát 80 bodů. Pokud jde o soutěže a bodování vín, bývá výběr správné soutěže důležitější než výběr vína.
Nepředpokládám, že by někdo z pravidelných účastníků Komunitních Bedýnek potřeboval potvrzení o kvalitě bedýnkových vín, ale stejně mě každé takové potvrzení těší :o) Jen mám teď v úterý další (vyprodanou) bedýnkovou degustaci v Brně a musím si zajet k Moserům dokoupit několik vzorků Muškátu. Už mi nezbyl ani jeden. Kdo jste už Moserova vína z Bedýnky ochutnali a chtěli byste se přidat, napište mi honem na soukromý e-mail.
Jen tak

Pozdní audit českých Pinotů

Na úterní večer se mi sešly hned dva večírky s vínem. Ryzlinková degustace OHMS vypadala původně přitažlivěji, ale možnost přechutnat starší Pinoty z Čech na jednom podnikovém večírku taky lákala. Jak je vidět z včerejšího zápisku, nakonec jsem se štěstím stihl obě akce. Dnes jen pár poznámek o domácích Pinotech.
Teď se ukáže, jakou mám paměť, protože papír s degustačními poznámkami jsem ztratil cestou domů: úvodní Rosé 2011 z Chateau Lednice (všechna vína jsou Pinoty) bylo trochu přehnaně plné, sirupové, drželo se ještě docela dobře, ale zřejmě kvasilo s přidanými selektovanými kvasinkami a už nemělo potřebnou svěžest. Roučí malé 2006 (Mělnické vinařství Kraus) překvapilo, jednak poctivou růžovou barvou a jednak slušnou formou. Pořád mělo dobrou kyselinu, stále bylo slušně pitelné a vzhledem k ročníku i kategorii to bylo příjemné překvapení.
Ze dvou Krausových Pinotů (2009 a 2007) byl jasně lepší starší 2007. Byl dokonce výborný, se slušnou koncentrovaností, jemností, stále ještě se zbytkem štiplavých tříslovin v závěru, ale zřetelně vyzrálý a jemný. Paráda!
Ze dvou Pinotů Kupsova Žernoseckého vinařství (2010 a 2006) působila desítka (jakostní) nepřístupně a nepříjemně pichlavě, ale nulašestka (pozdní sběr) byla i přes převažující zelené chutě v pohodě. Předpokládám, že rozdíl byl daný vstupní surovinou (pozdní sběr). Mívám výhrady ke stylu Pinotů z našich severních oblastí, ale pokud jde o jemnost a vyzrálost, nebyly žádné výhrady. Pěkné.
Pro kontrolu jsme měli i pár zahraničních vzorků. Úplně propadl uruguayský Pinot Noir 2006 Family Reserve (výrobce Pisano), nejspíš výrobek velkoproducenta. Pochválil bych alsaský Pinot Huit 2009 z Cave de Hunawihr, kdybych ho býval nepřinesl sám. Aspoň dodám malou radu dvěma bedýnkářům, kteří si na blogu před rokem přečetli, že si ho kupuju a přidali se. Hned po otevření má ohromnou ovocnou vůni i chuť, ale v závěru ještě zlobí štiplavé třísloviny. Napsal jsem si zklamaně poznámku o předčasném otevření, ale po hodině v otevřené lahvi (nebo v karafě!) třísloviny zmizely jako sníh na slunci a víno je senzačně hladké a bezvadné! Pokud ho máte, radím neodkládat a vyzkoušet!
Že dva dobré české Pinoty překonaly uruguayský, to by asi nebyl nijak seriózní závěr. Ale Krausův PN 07 i Kupsův PN 06 stárnou skutečně pěkně.
Jen tak

Břidlicové ryzlinky od OHMS

Úterní degustační program byl nabitý, a když jsem v deset večer cestou domů od autobusu nakoukl oknem do hospůdky Na Štěpáně, všiml jsem si, že degustace OHMS ještě neskončila. Tak jsem se vloudil dovnitř a přidal se. Na dotaz paní Sattlerové, čím chci začít, jsem měl pohotově odpověď, že Mineralschiefer ryzlinkem od Grans Fassian.
Dostalo se mi jich bohatě. Napřed 2007 Mineralschiefer z lahve Magnum, suchý břidlicový ryzlink, co by se dal používat jako názorná pomůcka při výkladu o břidlici. Potom pro srovnání i 2009 (úplně suchý, prachový ryzlink, to snad už ani nebyla Mosela!) a ročník 2010, naopak plný, i když suchý a s výraznou kyselinou.
Taky jsem ochutnal 1997 Piesporter Goldtropfchen Riesling Spatlese (Grans-Fassian) s úžasně ovocným nástupem, jemným závanem petroleje, který jde v chuti až do medu a karamelu a kombinuje nazrálost se spoustou svěžesti a ovocitosti a stále ještě stopami zelených tónů v dochuti. Senzace.
Snažil jsem se rychle po kapkách přechutnat, co jsem nestihl. Tři ročníky základního ryzlinku Fritze Haaga (2010, 2007 a 2004) zase kopírovaly ročníkové charakteristiky Mineralschiefferu, ale překvapovaly vyhraněností, nečekanou u základního ryzlinku. Ročník 2007 by to u mě vyhrál. Popravdě vůbec nevěřím, že jde o základní vína z rovinatých plání na břehu Mosely, mnohem snáz bych uvěřil, že v tomto víně končí hrozny z lepších vinic. Ani ne kvůli vysoké kvalitě, spíš kvůli tomu, jak se vyvíjejí v čase. 2007 Riesling Fritze Haaga si dobře pamatuju z roku 2008, byl výborný a lehký. Dnes už má na nose výraznou nazrálost, v chuti zbytkový cukr a zjemnělou kyselinu, mineralitu, je stále svěží, ale přitom docela seriózní.
Na cestu domů 2007 Trittenheimer Riesling Kabinett od Grans Fassian, medové, koncentrované (a svěží) víno. Pořád mě fascinuje neuvěřitelná schopnost těch vín stárnout a vyzrávat. Dobrou noc!
Jen tak

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese Trocken, Weingut Karl Erbes

Už jsem tady vyzradil, že mi přijela čtvrtá zásilka moselských ryzlinků pro bedýnkáře. Někteří už je dostali, ostatním je rozvezu v úterý. Dnes jedna novinka, o které jsem se zatím nezmiňoval. Suché moselské ryzlinky (Trocken) jsou poměrně široká kategorie, alespoň podle mých zkušeností s tím, jak vnímají suché ryzlinky čeští konzumenti. Tohle je ten případ, na kterém by se lámal chleba a ortodoxní suchomil by se hádal. Jenže, chceme někdo školit Němce v tom, kolik cukru má mít suchý ryzlink?
Tak podle německých předpisů má mít do devíti gramů zbytkového cukru. Ale to možná předbíhám – vlastně ani neznám analytiky dnešního vína (ale bude to někde blízko devítigramové hranice, hádám :o). Když jsem ho poprvé ochutnával na konci října se Stefanem Erbesem v moselském Urzigu, připadal mi příliš plný, příliš ovocný, a do moselské bedýnky jsem si nakonec vybral ultrasuchý minerální ryzlink z vedlejší vinice Erdener Treppchen. Ten mohl připadat (a doufám, že připadal!) příliš suchý i domácím milovníkům suchých ryzlinků :o)

Světlá barva s teplým načervenalým tónem. Intenzivní ryzlinková vůně s citrusy a lipovinou, ale po ohřátí i se stopou bonbonové nasládlosti. Ani potom není vůně nějak banální, zachraňuje to grapefruitová kořenitost. Chuť je živá, proměnlivá, hodně zakulacená zbytkovým cukrem, ale pěkně strukturovaná od počátečního nástupu kyselin až po kořenitý dojezd a středně dlouhou dochuť. Stopově se objevují i barvy a laky, příliš brzo u mladého vína, ale možná si je brzy vychutnáme i u mladých ryzlinků? 13% alkoholu.
Mně se to víno líbí, popravdě víc podchlazené, kdy působí svěžeji, a míň ohřáté, kdy vynikne plnost a ovocnost. Je to líbivé, ale pro mě by suchý ryzlink mohl být tenčí. 85-86 bodů ve stobodovce.
Připomínám brněnskou degustaci Komunitních Bedýnek (Rakousko a Loira) v úterý 19. března ve Vinné Galerii. Přihlásit se můžete přihlásit tady. Nestandardní vzorky z Mosely nebo Loiry už nemám, ale snad vymyslím něco nového :o)))
Jen tak

Návyk na Chardonnay

Ve čtvrtek a v pátek probíhalo hodnocení prvního letošního kola soutěže Prague Wine Trophy a díky pozvání organizátorů jsem mohl být přitom. Za dva dny jsme v sedmičlenné (!) porotě ochutnali a obodovali 118 šardonek, osmkrát Amarone a skoro 40 vín z odrůdy Tempranillo. Během přípravy na Tempranillo jeden z hodnotitelů připomněl, že pan Glos už dal na výstavu v Moravské Nové Vsi svoje Tempranillo a mně trochu zatrnulo, že ho neznám… :o)
118 šardonek na úvod mohlo u některých hodnotitelů způsobit přesycení. Já mám Chardonnay rád a naopak jsem začal pociťovat vznikající závislost (ne na alkoholu, ten beztak skončí v plivátku, ale na odrůdě!). Snad mě z toho pár ryzlinků nebo veltlínů vyléčí! (Na horní fotce Liselotte Rokyta kyne skleničkou Chardonnay.)
Odpolední pohled na modré zuby druhého panelu hodnotitelů mě ve čtvrtek rozesmál (Frankovka modrá!), ale v pátek to potkalo i mě. Oběhl jsem několik porotců s foťákem, abych mohl na blogu vystavit galerii modrých úsměvů, ale nedělní probírku fotek jsem raději zcenzuroval. Nebylo by to hezké a asi bych měl příště s focením utrum. Tak aspoň fotku hlavního organizátora Jindřicha Duška. V pátek večer vypadal spokojeně, ať už ta spokojenost patřila průběhu dvou dnů nebo blížícímu se víkendu.
PWT zaznamenala několik organizačních změn. Navenek je nejdůležitější asi to, že medajli dostanou všechna vína, která získají odpovídající hodnocení. Pro porotce je asi nejdůležitější nový způsob hodnocení. Ilustruje ho obrázek s dvaceti skleničkami rozesetými po stole na jakési notové osnově. Po dvou dnech je brzo na zásadní soudy, ale mě to vyhovovalo víc než starý způsob s počítáním bodů na jednom lístku a jednoprůchodovým (sériově monogamním :o) hodnocením každého vzorku zvlášť. Přestože jsme žádné podrobnosti psát nemuseli, popsal jsem víc poznámek než „postaru“ a měl jsem dojem, že se víno většinou podařilo ohodnotit líp. Víc o tom napíšu někdy příště, až vyjde trochu času…
Jen tak