Archiv pro měsíc: Květen 2009

Pozdní sběr s Jordi Savallem a Garym V.

Sobotní podvečer jsem si k večeři uvařil špagety a vynesl si je na zahradu s vínem. Na notebooku jsem si k tomu z Youtube přehrával klipy Katalánce Jordi Savalla, který mi prozářil páteční večer v Rudolfinu. Doufám, že to kulturní novináři pasují na letošní koncert roku, tak jako loňskou show Leonarda Cohena v Tesla Aréně!

Celé páteční odpoledne mě pronásledovala smůla, ale Savall s dalšími spoluhráči a holandskými foukači (Nederlands Blazers Ensemble) by mě povznesli do nebes i z pekla, natož z pražského Rudolfina a měkkých sedaček v šesté řadě. Snivě melancholické písničky, které i se severoafrickou melodií připomínaly ty blízké, moravské, radostné jihoevropské taneční kousky nebo tajemně svůdné iránské a turecké tanečky, a to všechno soubor holandských dechařů občas přibrousil do řízného bigbítu a přidal podiovou show dvou bezchybných žonglérů, kteří žonglovali s klarinety, metali kužele i koule do rytmu muziky… jako ohňostroj dojmů to bylo, jen bez toho protivného pyrotechnického rachotu, hráli jemně, snivě a krááásně (jak říkával Ilja Hurník). A ty opakující se motivy moře, západu slunce a svítání nad mořem, uááááá, nejvyšší čas vyjet na dovolenou!
Přidávám odkaz na video, poděkování mému kulturnímu referentovi za včasné upozornění a běžím shánět cédéčko. (Obrázky jsem ukradl z webu Pražského Jara tady, na idnes je článek s pozváním.)
Jiný příklad autentického přístupu k folklóru než Jordi Savall nabízí nové video z reality show Britain’s Got a Talent. Vůbec se mi sem nehodí a ostýchám se tady ta videa ukazovat, ale moc se mi to líbí :o) tak si překlikněte a podívejte se, jak si Britové dělají prču z vlastních tradic. Je to tady a doporučuju obě videa.
Ke špagetám jsem vylovil ze dna ledničky jednu Burgundu z Montagny, ale k muzice už jsem začal víc přemýšlet o párování – špagety se k Savallovu mediterránskému hudebnímu mixu dobře hodí (jen jsem měl udělat omáčku arabbiata místo rajčatového pesta :). Po špagetách jsem zkusil espresso, ale první pokus s mlékem s muzikou neladil, teprve hořké silné preso prošlo. A krémový kozí sýr, jemně nakyslý, ten mi ke středomoří šmakoval! Víno myslím mělo být červené, třeba sicilské nebo sardeňské, nebo toskánské Le Volte. Ale já jsem chtěl záměrně před cestou do Francie ochutnat bílou burgundu.

Montagny Premier Cru Vieilles Vignes 2004 , JP Berthenet, Montagny, Francie

Cuvée z několika Premier Cru vinic, Chardonnay. Zářivá barva citronové kůry, křupavá kyselinka s citrusovými a jablečnými chutěmi. Minerální závěr a nečekaně dlouhá dochuť. Výborné víno k jídlu.
Před rokem jsem tady psal o tom, že vinná réva je původem pralesní liána a co taková liána panečku dovede! Šel jsem o tom v neděli rozjímat na mělnické vinice a už zase liánuje :o) Přikládám fotky, ale v reálu je to zábavnější! Vyražte se podívat na vinici, v červnu to ještě bude bezpečné.
Garyho Vaynerchucka sleduje na twitteru 350 000 lidí. Bože dobrý, navíc byl na CNN. „I am a phenomenon,“ říká tam skromně 🙂 Kontroloval jsem to včera a twitter hlásil 417 000. CNN Video mi sem nejde vložit, takže jestli chcete vidět splašené TV moderátory s kadencí kalašnikova automatu, jukněte sem.
Dnešní společnost zbožňuje tituly a prestiž. Každý by chtěl řídit Ferrari, oblíkat Dolce & Gabbana, pít nejlepší vína světa. (Cituju z blogu Alfonso Cevoly, viz dále. Je Corton Charlemagne globální značkou jako Ferrari? Asi ne, ale co třeba Romanée Conti? A co Sassicaia??? Nic proti Ferrari, ale ve světě vína se snažím držet při zemi. Už jsem to formuloval před rokem tady, imponují mi levná vína, která chutnají jako ta nominálně o třídu lepší. Teď se mi to hodí, když mám do Komunitních bedniček přivézt burgundské Pinoty do 10 Euro. Sjíždím na zahradě desetieurové Cote-de-Nuits Villages 06 z Chateau de Prémeaux, abych zjistil, zda bude dost dobré do bedniček.
Alfonso Cevola alias Italian Wine Guy (IWG) se vydal na cesty a půjčil svůj dům i blog Beatrici Russo. Ta se pustila do souvislostí finanční krize a klesajícího obchodu s vínem od podlahy: Zákazníci chodí a kupují Barberu místo Barola a Rosso di Montalcino místo Brunella. Můžu potvrdit, že před týdnem v mé oblíbené vesnické restauraci, kam jsem si zvykl chodit třeba na chřestovou polívku a kachní játra na pečeném jablku, bylo vymeteno – byli jsme jediní hosté, takže některé projevy krize se zřejmě přelévají i k nám. Ale Skleničkovy komunitní bedýnky měly včera stejný počet přihlášek jako v prvním kole, takže se večer nad burgundským červeným CDN Villages decentně usmívám a těším se, jestli se nakonec sejde víc objednávek, než napoprvé. Přihlásit se můžete tady, ale už jen pár dní :o) Neváhejte!

Komunitní bedýnky, druhé kolo

Většina vín z prvních bedýnek je vypitá, komentáře ustávají… je čas na malou rekapitulaci. A dobře se držte, jedeme z kopce – hned po rekapitulaci přijde druhé kolo!

Pro mě dopadly Komunitní bedýnky 1 dobře – třicítka bedýnkářů (!) si svoje bedýnky promptně vyzvedla (všichni zaplatili už předem, takže nezatěžovali ani mě, ani dobrodince ve vinotéce Le Caveau, který se rozhodl bedničkám pomoci). Pošta rozbila asi pět lahví, které jsem obratem nahradil a poškozeným bedničkářům poslal znovu. Z toho plynou dva praktické závěry: 1. příště použijeme Obchodní balík, vylepšenou službu České pošty, jen o pár korun dražší a podstatně rychlejší. 2. Jestli stoupne počet rozbitých lahví, budeme muset běžným způsobem poškozené balíky reklamovat a dokladovat rozbití, na což jsem v prvním kole v zájmu plynulosti akce rezignoval.

Další velmi uspokojivý závěr je ten, že Komunitní bedýnky fungují. Diskuse o vypitých vínech byla nad očekávání kultivovaná až šťastná. Očekával jsem větší melu s kontroverzním nábojem. Možná to přijde v dalších kolech – buď se diskutující osmělí, otuží, nebo vyberu (ať už záměrně nebo omylem, oba způsoby jsou možné 🙂 nějaké výrazně spornější víno, o které se svede větší půtka.

Na začátku května mi otrnulo a pokouším se vymyslet další kolo, Komunitní bedničku 2. Nápady by byly, ale realizace zatím pokulhávala. Původní idea byla dávat do bedniček vína, o kterých jsem v poslední době psal, bez nějaké zvláštní sjednocující myšlenky. Brzy mě ale začaly napadat tématické bedýnky, třeba VOC terroirs (mikulovský vlašák, bzenecký ryzlink, znojemský veltlín… poddvorovský Pinot?), ryzlinková bednička nebo sólo bednička s víny VOC Znojmo (to jsem zatím odložil, viz minulý článek 🙂.
Překvapivě se mi ozvalo několik obchodníků s vínem a nabídli víno do bedýnek za sníženou cenu (za účelem propagace svého podniku). Uvítal jsem to a několik vín koupil a vypil, záměrně zdůrazňuju koupil a vypil, protože mi záleží na tom, aby to byl můj výběr a ne PR okénko blogu. Takže jsem některá vína vypil s větším potěšením a jiná s menším, ale první vlaštovky tu už jsou a nejmíň s jedním vínem najisto počítám pro příště. Méně překvapivé až pochopitelné je, že se s podobnou nabídkou neozval nikdo z domácích výrobců (pro úplnost musím dodat, že dvě červená vína z vinařství Krásná Hora jsem si pro první kolo sice sám vyžádal, ale vinař sám na ně nabídl velkoobchodní slevu.)
V červnu se mi otevřelo několikadenní okénko na cestu do Francie, tak jsem se rozhodl oba projekty spojit do jedné bedýnky. Pro zájemce, kteří objednají (a zaplatí!) bedýnku do 29. května, bude druhá bedýnka evropská. Bude v ní slušný německý ryzlink, burgundské Pinoty a ještě pár vín, o kterých zatím nevím, možná i něco domácího 🙂 Nechte se překvapit! Cena bude 1.590 Kč, počítám, že za tu cenu by v ní mohly být (mimo jiné) i dva až tři slušné Pinoty nebo šardonky – žádné Premier Cru, žádný Chambertin, ale dobré základní burgundy. Půjdu pro ně k vinařům, o kterých jsem tady psal už vloni (třeba tady a tady), jen teď nemůžu napsat s jistotou, co přivezu, protože všichni budou prodávat nový ročník a já budu muset vybírat znovu. Bedýnky budou k vyzvednutí opět v žižkovské vinotéce Le Caveau nebo poštou jako Obchodní balík (s přirážkou 150 Kč). Ti, kteří si pro svou bedýnku přijdou do Le Caveau, dostanou navíc jako pozornost vinotéky francouzský sýr, který Le Caveau taky dováží (kromě vína, octu, chlazených ryb…)
Představte si tu rozkoš, otevřít si v klidu doma burgundský Pinot nebo německý Riesling, porovnávat dojmy z vlastní skleničky s dojmy v diskusi na Skleničkově blogu (s dalšími třiceti bedýnkáři 🙂 a přidat vlastní komentář podpořený čerstvými dojmy z právě načaté lahve!
Pokud chcete bedničkovat, vyplňte dotazník tady a e-mailem dostanete platební údaje a žádost o platbu předem. Asi budu muset nakupovat vína podle počtu přijatých plateb, takže neváhejte! Bude-li to možné, budu o nakoupených vínech informovat naživo v příspěvcích na blogu. Předpokládám, že distribuce začne do 15. června, abyste si bedýnky stihli rozbalit před odjezdem na dovolenou…
Na čistě domácí bedničku dojde taky, ale až po prázdninách!

Pozdní sběr Leonarda Cohena

Nejlepší zpráva končícího měsíce dubna byla, že Leonard Cohen se v srpnu vrátí do Prahy! Psal jsem o něm už na konci reportu tady, radost mi nezkalí ani to, že lístky jsou oproti loňsku dražší, ani to, že den před tím zahraje v Blavě a lístky tam stojí polovic. Už mi v autě hrajou všechna jeho alba a tetelím se blahem, když zpívá v titulní písni alba The Future „white men dancing“ a já si pokaždé vzpomenu, jak se na koncertě otočil na Sharon Robinson, pozměnil text, zazpíval „black girl dancing“ a Sharon se roztančila jako na pouti… Schválně mrkněte na následující video z youtube, jak se starej Mistr Leonard potutelně usmívá, když pobrukuje sboristkám, „Ukaž mi svou krásu, až diváci odejdou.“ Letos mám vánoce posunuté na 29. srpna.

Druhá nejvýznamnější zpráva je ze Znojma. VOC Znojmo se po tříletém těhotenství narodilo a první zpráva pana Cuketky říká, že se narodilo zdravé. (Zatím) nedošlo k tomu, že by si vinaři navzájem schválili kdejaká vína, ale první dojem ukazuje na přísnou selekci vín uváděných pod hlavičkou VOC. Tleskám s kyselým úsměvem – až se příště potkám se Svahem nebo Vinográfem, musím se jich zeptat, jestli dostali od VOC sdružení aspoň nějaké informace. Aby to nebylo jako s dopravním značením v zapadlých moravských vesničkách – předpokládá se, že místní prostě vědí kudy jet, a pro pražáky přece cedule stavět nebudeme :o)

Od výrobců sice žádné informace nedostávám, ale občas přijde nabídka od obchodníků. Několik se jich ozvalo po prvním kole Komunitních Bedýnek, že bedýnky napjatě sledují a nabídli vína do dalších kol. Většinou za velkoobchodní cenu, zřejmě to berou jako propagaci. Tento pátek jsem už nadšeně rozbaloval balík s německými ryzlinky a rakouským veltlínem. Nakonec bude možná jednodušší připravit bedýnku z dovozových vín než z domácích.

Hochheimer Riesling Trocken 2007, Domdechant Werner, Rheingau. Tradiční adjustáž, prostě klasika, leč bez nápadu. 12,5 % alkoholu, trochu plnější citronová barva. Plná nazrálá vůně, luční kytka, lípa, med. Na jazyku jemně perlí, v chuti je neutrální pokud jde o poměr cukru a kyselin, ale příjemně plné a přitom lehké. Minerální závěr chuti. Za 170 Kč koupit celý karton (tady)!
Někteří bedýnkáři volají po anketě, ve které by zvolili nejlepší víno z první Skleničkovy Komunitní Bedýnky (SKB). Jen si volejte, žádná anketa nebude. Pro mě by to byla Sofiina volba, já mám všechna ta vína rád jako dětičky a nechce se mi volit nejlepší nebo nejzlobivější z nich. Raději už přemýšlím o další bedýnce. Už jsem odložil projekt“francouzské bedýnky“ plněné v přímém přenosu během výletu do Alsaska a Burgundska, ale ideu vložit tam někdy zahraniční vína neopouštím. Ale zkusím do prázdnin připravit ještě jednu bedýnku moravskou.
Kvasím. Žádné umělé kvasinky, kvasím z toho, co na mě napadalo. Odpovídal jsem poslední měsíc několikrát na soukromé dotazy po mém stavu, že se moje stavy průběžně mění, aktuálně ze střízlivého na ovíněný, z ženatého na rozvedený, ze zakyslého na veselý a z osamělého na zamilovaný. Jako ty drcené hrozny, kvasím. Jen nezasířit, nepodchladit! Tolik na vysvětlenou, proč moje psaní náhle zřídlo.
Úplné nasycení smyslů nastalo minulý čtvrtek 14. května na ochutnávce Chablis (Lamblin) a specialit burgundské kachní farmy Rabuat ve vinotéce Le Caveau. Jedenáct vín od Petit Chablis 2007 až po Grand Cru Vaudésir 2007 (vonělo jako drahá dámská voňavka s tóny ovoce a v chuti jsem objevil koňak i barik, ale Dan Brož přísahal, že v bariku nebylo) doplňoval talíř se vzorky uzených kachních prsou, klobásek, riletek, paštiček a Foie Gras. Po skončení degustace skoro všichni příchozí zakoupili společně několik lahví vína, prodalo se i několik čerstvých burgundských sýrů, a sedělo se do pozdních hodin. Moje úlovky vidíte na fotce, báječný sýr Chaource, uzená kachní prsa a dvě paštiky. Chablis 2008 vypadá velmi slibně!

Mille Neuf Cent Un 2008

Le Clos des Grillons, Mille neuf cent un 2008, Cotes du Rhone AOC, Nicolas Renaud, Vigneron a Rochefort du Gard, Francie

13,5% alkoholu, nefiltrováno. Podle ústního briefingu víno pochází z biodynamické produkce, podtitul „Mille neuf cent un“ označuje rok výsadby vinice – 1901. Výnosnost vinice 1 700 litrů na hektar, celková produkce pouze 600 lahví (to jsou dvě bečky, vinařská malá násobilka 🙂 Takže hádám ještě na původní pravokořenné vinice z doby před peronosporou, extrémně nízké výnosy a všechny ty doprovodné legendární atributy… Součástí doprovodného briefingu bylo i varování před druhotným kvašením v lahvi, druhá lahev stočená přímo ze sudu bez filtrace a síření se během květnového převozu autem rozjela a měla údajně burčet a vykazovat atributy zvrhlosti až nepoživatelnosti. Takže jsem ho dostal darem při nedávné degustaci a slíbil jsem, že dám pozor, aby mi korek nevystřelil oko. Ale jsem nadprůměrně zvědavý a na podobné historky o tom, že víno ještě nebylo nalahvované a dovozce přivezl pouhé dvě lahve stočené rovnou z bečky jen pro účely ochutnávky, na to se pokaždé nechám chytit. K legendě patří i exotické složení cuvée – 85 % odrůda Bourboulenc ( :o) a 15% Ugni Blanc.
Korek jsem vytáhl opatrně leč bez doprovodných příhod, alarmované smysly zaregistrovaly na jazyku drobné perlení, ale nepřesahovalo to do nějaké jasné diagnozy druhotného kvašení. Přesto jsem vínu věnoval zvýšenou pozornost, to víte, mám slabost pro příběhy (přiznám se, že od dětství poslouchám Johnnyho Cashe a Toma T. Halla :). Bílé víno s nezvykle výraznou zlatou barvou, s drobnými částečkami plovoucími ve sklence (ale nijak mě to neruší, barva působí příjemně). S popisem bude velká potíž, protože víno pochází z jakési už dávno zapomenuté bílé odrůdy, takže pokud jde o charakteristiku a její názvosloví, nemám s čím srovnávat. Je to trochu jako experimentální archeologie, pokus o rekonstrukci vína z počátku 20. století. Složení vůně a chuti je nezvyklé a vzdálené mým zkušenostem, podobně jako sicilské nebo kampáňské víno „mluví jiným jazykem,“ má jinou kompozici chutí a vůní než strážnické nebo blatnické, tak ani tady nemám žádný metr, žádný daný způsob překladu, žádnou zaručenou cestu k porozumění.
Vůně působí oxidativně, vyvětrale. Vespod přezrálé ovoce, všemožné neznámé tropické plody a nejspíš hrušky, možná trochu alkoholu, navrch oxidace. Takový nezdravý tón, až zatuchlý. Ale celá vůně nepůsobí nepříjemně a já v tom snadno nacházím zalíbení a radost, asi jako když si poprvé v italské restauraci objednáte naprosto neznámý moučník. V chuti jemné kyseliny, mírná trpkost a známý tón přezrálých hrušek, zatuchlosti a prachu, jemný dotek štiplavého koření. Celá chuť je jakoby minerálně obalená. Kulatá, nepůsobí jako mladé víno. Strašně zajímavé, jasné známky sekundárního kvašení nenacházím, ale jak jsem už předeslal, může to být i tím, že vlastně nevím, jak by mělo víno správně chutnat (a proč :). No prostě báječné pití – žádná nuda!
Rozhodně bych to risknul a víno doporučil. Úchylům nebo encyklopedistům, kteří narozdíl ode mě pijí všechno, by se to mohlo (a mělo) líbit. Zvědavcům jako já a lidem s hlavou otevřenou novým zkušenostem by se to mohlo (a nemuselo) líbit. Dan Brož z Le Caveau slíbil, že příště přiveze stovku lahví (tentokrát až po zasíření a nalahvování), hned jsem si u něj zarezervoval jeden karton. Ještě neznám cenu, ale byl by to bonbónek Komunitních bedniček! Jestli tohle víno chytilo při převozu druhotné kvašení – a Dan se dušuje že ano, že ve sklepě chutnalo jinak – tak jsem moc zvědavý, jak bude chutnat regulérně nalahvované po zasíření!

Víno z Čejkovic, první díl

Začátek se mi chce přeskočit, protože o místě konání psal už kdekdo a já netoužím být druhý, třetí nebo čtvrtý :o) Wines Home v Bílkově ulici na pražském Starém městě je fakt krásný prostor na košty vína… Jen ty obrázky na stěnách na můj vkus moc zařezávají podle účaří, ale hlavně je tam pohodlně, příjemně a vzdušně.

V pondělí 11. května se tam pořádala ochutnávka čejkovických vín. Jako spiritus agens organizuje yaxi čejkovickou vinařskou komunitu a snaží se ji sdružit, aby se společnými silami víc prosazovala na trhu vína. Na pražskou ochutnávku přivezli tucet vín, pořadatelé si vyžádali navíc dvě vítězná z prvomájového Tramín Cupu. (Všechna vína můžete najít v čerstvě otevřeném čejkovickém e-shopu tady.) Na rozdíl od nedávného koštu v Míšeňské dorazili nejen pořadatelé (zde především upovídaný Zdeněk Reimann) ale i čejkovičtí vyslanci René Bárta a Tomáš Bařina. Ten dokázal nejen uvádět jedno svoje víno a vína svých sousedů a kolegů, ale i vyvažovat a umírňovat vzrušené diskuse o umělých a autochtonních kvasinkách, o zbytkovém cukru a eleganci ve víně a dalších, s postupujícím zavíněním stolovníků, stále kontroverznějších tématech.
Na začátek jsme si pokyselili chuťové pohárky zemskou mullerkou 2008 z Císařských sklepů a Muškátem Ottonelem 2008 od Františka a Tomáše Veverkových, lehkými víny s přiměřenou elegancí i cenou (do 120 Kč). Rulandské šedé 2008 PS z Víno Škrobák doprovodil komentář o dvou tratích a dvou způsobech fermentace, jednou s autochtonními kvasinkami a jednou s umělými a výsledném cuvée :o) Veltínské zelené 2007 zemské Lukáše Hlineckého provázela historka s objevem rok starého sudu vína – „my už to nenabízíme, ale tuhle jsme se toho s tatou napili a říkali jsme si, že to ten rok pěkně přežilo“ – netypický ale zajímavý svěží veltlín, zase za 120 Kč. Koupil jsem si lahev a druhý den, když tohle sepisuju, tak už nevím – většinou se snažím kupovat vína, která lépe přiznávají odrůdu, asi jako se v mariáši povinně ctí barva, takže to nejspíš bylo historkou o zapomenutém víně a mojí touhou ochutnat si ho v klidu doma. To jsou ty výhody těch, kteří dokáží s vínem prodat i příběh.
Polosuché Chardonnay 2008 PS Jakuba Šamšuly je pěkně vyvážené, tak akorát plné svěží víno. Cuvée Maxim 2007 PS Otto Ilčíka (Tramín + Chardonnay) mělo pěknou zlatou barvu, hustou medovou vůni, ale mátlo mě, že jinak vonělo než chutnalo, a už jsem se k němu nestihl vrátit. Líbil se mi luxusní Hibernal 2008 VzB z Císařských sklepů se 118 gramy cukru a citrusovými vůněmi i chutěmi.
Červená otevřel zemský Modrý Portugal 2008 od Sklepa na Bařině (Tomáš Bařina). Pěkné víno s 5 gramy zbytkového cukru a 5,3 gramy kyselin (takže kyseliny odbourané jablečno-mléčným kvašením). Mělo krásně sytou barvu, vůni višní a pecek a dostatek kyselin i tříslovin z dlouhého kvašení v dubové kádi. Za 130 Kč jasný kandidát do příštích Komunitních Bedýnek! Rozporné reakce vyvolal Dornfelder 2008 PS od Víno Hradil, s komplexní, složitou a rafinovanou vůní, pro mě příliš uměle chemickou. Zemský CS 2007 Petra Kočaříka měl krásnou vůni a v chuti papriku a pepř jako z ebcyklopedie, vyrovnané dobré víno. Grand Cuvée Bíza 2006 VzH (Víno Bíza, 770 Kč) vyvolalo zase rozdílné reakce, i kvůli ceně. Zajímavé víno s koncentrovanými chutěmi kávy a sušených švestek a výrazným barikem, zkuste sami.
Nakonec přišly dva vítězné kousky z nedávného Tramín Cupu 2009, TR 2008 PS Libora Veverky (1. místo) s vůní lesní studánky, minerálů, medu a růží. Chuť byla ještě zavřená, mladá a elegantní, za 190 Kč jasná koupě! Druhý Tramín VzB 2007 Leoše Horáka měl 33 gramů zbytkového cukru, melounovou vůni a hustou kořenitou chuť. Tím končím, tvá Máňa, protože notes s podrobnými poznámkami nemůžu najít a dosavadní postřehy jsem vytáhl ze zhuštěných poznámek v degustačním lístku. Kromě této vymoženosti se nám dostalo i výpravné osmadvacetistránkové brožury Víno z Čejkovic a nakonec i knedlíků s vejci, které jsem oželel, protože jsem závěr večera prokecal s pány Bártou a Bařinou.
Jen víc takových komorních a zasvěceně vedených ochutnávek!

Stapleton-Springer v Míšeňské

Ochutnávka vín bořetického vinařství Stapleton – Springer v Lustermanském sklepě se konala ve čtvrtek 7. května pod heslem Boření mýtů.

Nechal jsem se zlákat webovou prezentací slibující, že degustaci povede sám sklepmistr Jára Springer. A jeden mýtus se povedlo zbořit hned na začátku, když postupně hostitel Jan Horešovský, Annette Springerová a Jiří Dufek omlouvali sklepmistrovu neúčast. Potom se omlouval Jiří Dufek, že to bude jeho vůbec první prezentace, a od začátku to vázlo, drhlo a skřípalo. Napočítal jsem 33 návštěvníků a myslím, že všechny přilákalo totéž co mě, příslib zasvěceného výkladu a setkání s kontroverzním a legendárním vinařem. Z legendy ovšem zbyla jen kontroverznost a zklamání z neúčasti očekávaného.

Panu Dufkovi, hozenému do jámy lvové, bych nezkušenost a další chyby odpustil, ale slečně Springerové už ne. Její schematický výklad výhod biodynamického hospodaření mě tahal za uši, její prezentace nového směřování vinařství směrem k mladým, snadno pitelným vínům byla sakramentsky matoucí. Nevím, jak tenhle bod prezentace pochopili ostatní účastníci, já jsem ho vyluštil teprve druhý den pohledem do webového ceníku vín, ze kterého jsem usoudil, že Stapleton-Springer přidává k vínům dělaným „na dlouhé vyzrávání v archivu“ ještě druhou větev, méně náročná a levnější vína pro každodenní pití, ale neopouští výrobu vín určených k delší archivaci. Na některé zvídavé otázky slečna Springerová odpovídala s roztomilou směsí sebejistoty a neznalosti, ale sám dobře vím jaké to je, plácnout hloupost, navíc pod tlakem okolností, tak ji nebudu citovat. Ostatně to nemá být kartáč pro slečnu Springerovou, ale pro pana Springera, který ji tam vyslal místo sebe, přestože mohl čekat, že se na ni povalí i dotazy podrobné a zasvěcené. Byl jsem v Míšeňské teprve počtvrté, ale pokaždé se tam sešla společnost lidí, kteří se o víno nadprůměrně zajímají.

Ochutnali jsme jedenáct vín, dvě rosé a devět červených. Překvapivě jemný, zakulacený, třešňový Modrý Portugal z Modré Hory 2008. Ve zmiňovaném ceníku vidím, že je z řady „na každodenní pití,“ a myslím, že za 199 Kč stojí. Svatovavřinecké z Modré Hory 2006 patří do stejné řady, ale je mnohem bohatší ve vůni i v chuti, s tóny kávy, koření a třešní, bylo 12 měsíců v bariku. Frankovka z Modré Hory 2008 v ceníku není vidět, na moji pusu měla moc tříslovin i kyselin.

Úplně mě dostalo páté víno, Saint Laurent Craig’s Reserve 2007 alias 85% SV a 15% MP za 299 Kč. Toho musím koupit aspoň karton! Naslepo bych hlásil vynikající Chianti podle ostružinové vůně, v chuti se ještě hodně prosazovaly třísloviny (12 měsíců v bariku). Když jsem si na závěr běžel pro druhou dávku, víno už nemělo ten sangiovese-šmrnc, ale přičítal jsem to dlouhé době otevření a rozhodně si to budu chtít ještě někdy zkontrolovat na celé lahvi.

Soukromě mě nebralo Saint Laurent Jane’s Jungle 2006, stejně složené cuvée ze starých keřů (ale spoustě lidí kolem chutnalo). Ze tří Roučí (2005, 6 a 7) bych zvolil 2005. Někteří účastníci obdivovali poslední víno, Pinot Noir 2005 s lesními až stájovými vůněmi a 14,4 % alkoholu (cena 1190 Kč). Za sebe dodám, že PN 2005 bych si v tom troufal uhodnout i naslepo, protože mi tenhle typický projev moc nechutná.

Takže vítězem koštu by podle mého hlasování bylo Saint Laurent Craig’s Reserve 2007 a všeobecně vína se Svatovavřineckým, poraženým Jaroslav Springer, který zůstal doma a hladovým šelmám v Míšeňské předhodil dva mladé křesťany.

Májová chvála mladých vín

Napřed samochvála: nejenže jsem tady naposledy chválil RM 07 VzH z Patrie Kobylí, nevěda, že už sklidilo medaile jinde… ale do Komunitních Bedýnek jsem pýthicky prozíravě nominoval Muller Thurgau 2008 zemské ze Školního statku Mělník, které minulou neděli 25. dubna dostalo zlatou medaili na mělnickém Winefestu! Zdá se, že mám v poslední době nehoráznou kliku, no ne?

Čarodějnice jsem oslavil s rakouským veltlínem, Weinviertel 2008 DAC od poysdorfského vinařství Weingut Hauser. Kupuju ho už třetí sezónu a už jsem tady komentoval, že letos poprvé jsem malinko nejistý – při poklidném domácím pití mi přijde obyčejnější, než v předchozích letech. Je jaksi zakulacenější, klidnější, než bych čekal od mladého veltlínu. Nic mu nechybí, jsou tam citrusy, tráva i pepř, ale je to všechno klidnější a jakoby starší a usedlejší, než jsem očekával. Před dvěma roky jsem koupil už v únoru dva kartony a sledoval celé léto, jak tenhle veltlín rychle stárne.
Hned mě napadl příklad s cikánskýma holkama, které jsou krásné zamlada a potom ta krása jaksi vyvane, ale to není přesná analogie. Některá vína jsou prostě krásná mladá a stárnutím žádnou novou kvalitu nezískají, jen ztrácejí. Jako mladé Chablis, svěží a naperlené – když ho nevypijete do druhých vánoc po sklizni, objevíte v chuti oxidativní tóny (tráva), které zničí mladickou svěžest, ale nic nového za ně nedostanete. Kdyby všichni dosavadní diskutující Bedýnkáři nevychválili Ryzlink rýnský 2003 PS ze Školního statku Mělník, byl bych v pokušení přidat ho sem jako příklad toho, co jsem právě napsal o Chablis. Pokaždé se u podobných vín ptám: přináší zralost (kromě vyvanutí počáteční svěžesti) nějakou novou kvalitu? A většinou si odpovídám, že ne.

Podobně to mám s domácími roséčky. Proseděl jsem několik dubnových večerů v Domě vína U Závoje a ochutnal tam mimo jiné i svoje zamilované víno, Zweigeltrebe rosé 2007 kabinet z Vinařství rodiny Špalkovy. Letos už bylo k nepoznání utahané, nudné víno, které dávno nemělo být na světě. (Letos se Zweigel rosé 2008 od Špalků bohužel neobjeví, jen roséčko z Rulandského modrého.) Jako bych neznal doporučení moravských vinařů: rosé se musí vypít do žní!

To se tak lehce mládí ztratí, proletí roky frajerský… V posledním dubnovém večeru mi kolem uší prolétali čarodějnice, netopýři i vzpomínky na maturitní otázky (aspoň myslím, že Francois Villon byl v maturitních otázkách. Na šestadvacet let staré pirátské nahrávce zpívá jeho text C&K Vocal, mladším čtenářům se omlouvám za tu nostalgii, původní text má možná pět set let 🙂 Je to o stárnoucích rebelech, ale mně to zní, jako by některé verše byly i o těch mladých vínech…
Připíjím na další krásný květen, a co se má vypít mladé, vypijte včas :o)