Silvaner 2008 Spätlese trocken Stettener Stein, Weingut Höfling, Německo. 13% alkoholu, 12 Euro ve vinařství, 325 Kč pro Bedýnkáře.

Vína z Německa přijela už v pátek, ale po listopadových zkušenostech s toskánskou Komunitní Bedýnkou jsem si uložil třídenní karanténu. Toskánská vína cestovala několi dní kamiony a přijela rozklepaná k nepoznání – málem jsem zpanikařil a odvolal společnou degustaci v Le Caveau. Z Eußenheimu, z Weingut Höfling, je to jen 500 kilometrů, víno jelo malým náklaďákem přes noc, ale stejně jsem se mu tři dny vyhýbal. Už jsem odvezl všechny bedýnky na poštu a do žižkovské vinotéky (a stále ještě nemám dopravu do Brna – nejedete někdo z brněnských účastníků do Prahy?), a teprve potom jsem víno otevřel. Měl jsem to víno jen jednou, v listopadu. Nespletl jsem se?

A hned po nalití do skleničky to bylo jasné – výhra. Zářivá nazlátlá barva, jasný příznak barikového sudu, barik, ovoce a mineralita krásně vane ze skleničky. Za chvíli najdu ve vůni i kávu a sugeruju si i trávu, odpovídající aromatu Sylvánu. Vůně je o stupeň těžší než mívají burgundské šardonky, ale podobnost s Burgundskem tu je. Chuť je suchá, kultivovaná, noblesní a vyrovnaná. Odbouraná kyselina jablečná. Trocha vyzralého ovoce, vanilka a kokos, minerální závěr. Lahodné a dlouhé! Tipnul bych si na vyšší bezcukerný extrakt, protože závěr chuti je až nasládlý. Doporučuju nechat víno postupně ohřívat, podchlazené je znatelně krátké. Třísloviny jemně stahují jazyk a ukazují, že tohle víno by mělo umět zrát ještě několik let. Podle mého názoru pěkná ukázka dobré práce s bílým vínem v barikovém sudu. Německé Spätlese odpovídá asi našemu přívlastku „pozdní sběr“ a je na místě dodat, že v barikovém sudu nemá smysl zpracovávat průměrnou surovinu. Slabé víno by se v něm ztratilo a dostali bychom řídké, vodové víno napuštěné vanilkou a naparfémované tabákovým kouřem.

Někdy si říkám, že nakoupit padesát lahví vína do bedýnek jen na základě jedné degustace je kaskadérství, ale tentokrát to vyšlo. (Léta praxe na moravských vesnických koštech se zase jednou zúročila.) A jak už jsem psal v původní zprávě z degustace, Sylvánské zelené byste asi nepoznali. S tím se pojila moje druhá obava: Sylván je tradiční francká odrůda, patří do povinné jízdy místních vinařů. Napadlo mě, jestli se mi tenhle Sylván nelíbil taky proto, že šel na degustaci po několika tradičních, nebarikovaných Sylvánech. Jestli obstojí i sám o sobě? Nebo se mi líbil právě pro kontrast mezi tradičním, svěžím Sylvánem a plným, silným vínem? Teď už je nejistota pryč, je to krásné víno, na kterém je zábavné právě to, že bych tenhle charakter nehledal a nečekal právě od Sylvánu.

Tím nechci říct, že se musí líbit všem, kdo si Bedýnku objednali. Cesty mohou býti rozličné, ale už teď lituju, že jsem si ho pro sebe nekoupil víc!

Čas trhnul oponou a jsou tu další Komunitní Bedýnky. V loňském roce jsem dal jen dvě bedýnkovací kola, letos chci stihnout víc. Kurs koruny k Euru stoupá, tak hurá na to!

Původní idea Komunitních Bedýnek byla sdílet s čtenáři blogu šestici vín popisovaných v poslední době, pro srovnání Skleničkovských komentářů a vašich vlastních chutí. V loňském roce jsem si hrál s monotématickými bedýnkami. Tentokrát to spojím. Pokusil jsem se vybrat šestici vín zmiňovaných od listopadu a hned mi došlo, co mají společného. Pět z nich vinaři školili v barikovém sudu. Jako šesté jsem schválně přidal nebarikované pro srovnání – stejný výrobce, stejná vinice, žádný sud.

Veltlín ne, Sylván ano
Spory o to, zda barikovat, živí diskuse o víně už dlouho, možná desítky let. Jsou regiony (a jejich typické odrůdy), kde se to považuje za normu. Jsou regiony, kde se to běžně dělá (včetně globálního komerčního úspěchu) a poučení fanoušci dobrého vína to kritizují. Nedávno mě kamarád přivedl na dobrou stopu. Říkal, někdo vytiskne na etiketu to „Barrique“ a někdo to barikuje, protože to tak má bejt, a na etiketě nic není. Tak to je asi ten rozdíl.

Posouzení je samozřejmě přísně individuální. Pokud jste zapřisáhlí odpůrci barikovaných vín, máte možnost s touto Bedýnkou změnit názor. Na moravských vesnických výstavách dostávají barikovaná vína stále bídné bodové ohodnocení. Někdo se zaříkává jako Harry Potter před Ohnivou skleničkou, že by barik nepil. A někdy vyžahnu dobré červené a když druhý den upravuju svoje poznámky na blog, strnu: sakra, bylo to barikované nebo ne? Některé degustační poznámky jasně ukazují na dubový sud, ale víno bylo tak dobré, že jsem vypil lahev a vůbec o tom nepřemýšlel. Tradicionalisté (sám se mezi ně taky počítám :o) by mohli říct, že hranice je tam, kde sud a všechny jeho vlivy přemáznou odrůdu. Když pod barikovými aromaty a chutěmi, které mají být jen doplňkem přirozených chutí vína, nepoznáte odrůdu. Chachá! Kdepak… barikované Veltlínské zelené ze slovenského vinařství Strekov 1075 už není k mání, ale kdyby bylo, určitě bych ho do Bedýnky chtěl. Jen bych si pak s bývalým dramatikem mumlal: to jsou paradoxy!

Barikované sylvánské? Souhlas, je to blbost. Shodli jsme se na tom i s Jižním Svahem: „barikovat sylván je přeci blbost, že jo. No… jak se to vezme. Dovolil bych si z výsledného vína tipovat odrůdu či místo původu? Ani náhodou. Je to špatně? Rozhodně! Ve výsledném víně kvalitní dřevo hraje obrovskou roli, ale ovocitosti je tam stále dost a v chuti má to víno bohatost a komplexitu, kterou neměl žádný z předchozích vzorků. Ovocitost, mineralita, medovost a výrazné kyseliny jsou dřevem zajímavě podtrženy a rozvinuty, překvapivě dost mne to baví. Za tři stovky pro příznivce bílých bariků dobrá koupě a zajímavé srovnání s často utahanými a kyseliny postrádajícími vanilkovo-kokosovými Chardonnay.“ V názorech na tehle Sylván (i další vína německého vinaře Klause Höflinga) jsme se vzácně shodovali – odrůda není díky barikovému sudu poznat, ale víno to paradoxně pozdvihlo o třídu výš. Takže pokud jde o příští kolo Komunitních Bedýnek, je to snadné: Veltlín ne, Sylván ano.

Barik je omamná květina: silné nezabije a slabé nezahojí.

Pamětníci poznali, že parafrázuju verše Vladimíra Merty o pravdě, ale dá se to překroutit i o bariku: nemůžete barikovat slabou surovinu… barik může pomoct silnému, koncentrovanému vínu, ale zabije slabé. Nebudu prozrazovat všechno předem, ale některá vína budou pro barikování typická. Co se nejčastěji barikuje? Z bílých šardonka, z červených Rulandské modré a Cabernet Sauvignon. (CS nedám, ten ještě na Moravě typickej není.) Takže dáme dvě bílé směsi Chardonnay a Rulandského bílého, jedna z nich šla do sudu až po stočení z kvasnic, druhá rovnou sakumprásk i s kvasničními kaly. Jedna z Dobré Vinice, druhá z Krásné Hory. Obě jsou výborné, ale samozřejmě každá je trochu jiná.

Z Německa dovezu kromě Sylvánu i dvě Rulandy modré, barikovanou a nebarikovanou. Abych si to nevychvaloval sám, ocituju zase, co o vínech napsal kolega-konkurent na Jižním Svahu: „Kdyby takhle vypadalo více domácích pinotů ve stejné cenové relaci (180,- Kč), tak bych si vejskal.“ O barikovaném dvojčeti ze stejné vinice napsal: „k zábavnosti a pitelnosti předchozího vína přidal eleganci, komplexitu a dost burgundský dojem. Ovoce je jakoby tmavší a třešně trochu přezrálé a už kvasící, parádní kyselina, struktura, délka. Výborně postavený Pinot, kde cena 380,- Kč je sice už vyšší, ale velmi ospravedlnitelná.“ Obě Rulandy jsou od stejného výrobce, ze stejné vinice a ročníku. Porovnejte sami. (Srovnání samo nebude až tak triviální, ale podrobnosti si šetřím na další článek. Listopadová zpráva o degustaci Klause Höflinga byla tady.)

Šesté víno by mělo být sladké překvapení, ale pravidelným čtenářům asi tahle nápověda postačí. Tři vína z Moravy, tři dovezená z ciziny. Z předchozích zmínek vyplývá, že ta vína nebudou zázračně levná. Všechna vína dávám do Bedýnky za cenu, za kterou se prodávají ve vinařství (u německých plus třicet kaček na dopravu) a podtrženo sečteno to dělá přesně 1695 Kč. Takže drakonicky zdražím na 1750 Kč a těším se na vaše přihlášky.

Organizace bude stejná jako v předchozích pěti kolech. (Noví zájemci si to můžou přečíst tady.) Přihlášeným pošlu číslo účtu a budu vybírat zálohovou platbu. Na začátku února podle počtu přihlášených objednám vína. Díky dovozu z Německa se to může protáhnout, ale do konce února chci Bedýnky rozeslat. Pražáci si je zase vyzvednou v pražské vinotéce Le Caveau, Brňáci v Brně, mimopražští je dostanou poštou (s přirážkou 150 Kč). Jestli dostanu nabídku na vhodný prostor, rád bych zase udělal v Praze společnou degustaci jedné Bedýnky. Milí Bedýnkáři, přihlásit se můžete tady.

Nedávno jsem tady naznačoval, že když jsou pro vás ceny dovozových vín příliš drahé, můžete si je dovézt sami. Dneska vám ukážu, jak se to dá udělat. Koupíme si šestero italských vín za ceny platné při nákupu ve vinařství. Že kecám? Kdepak, v úterý nikdy nekecám!

Když mě na konci toskánské dovolené napadlo udělat příští Komunitní Bedýnku toskánskou, monsteskudájskou, bylo to ze stesku. Dovolená se chýlila ke konci a monteskudájská bedýnka slibovala příležitost ke krátkému návratu. Najít tak čtyřícítku účastníků a zajet si znova do Toskánska pro plné auto vína! Znova se pokochat panoramatem Volterry a dát si pizzu v té picošce u cesty, Oasa Verde!

Brzo jsem zjistil, že to není dobrej nápad. Benzin do Itálie a zpátky by vyšel moc draho. Buď bych musel vína přeprodávat za ty často proklínané ceny našich dovozců, nebo prodělat. Jenže člověk není na světě sám a tak jsem to příležitostně probíral s kamarádama. Jeden z nich, čtenář Skleničkova blogu a dovozce vína, řekl stručně: Nebuď blbej, nech si to dovézt. DHL ti to přiveze. Nejsem dnešní a znám ceny, za které špeditéři vozí palety vína, ale nevěděl jsem, že mi přivezou i balík zvící pětinu palety nebo ještě míň. Ještě jsem to nevyzkoušel, ale tvrdili, že přivezou. Bude mě to prej stát něco přes Euro za láhev, ale snad ne přes dvě Euro. Že bych to vyzkoušel?

Románská nátura velí neodpovídat na e-maily obratem a v Toskánsku se navíc už sklízí. Ale včera mi napsal Ken Lenzi, sklepmistr vinařství Marchesi Ginori Lisci, že prší a že mi konečně posílá ceník. Ještě nepotvrdili všichni, že se budou zabejvat i objednávkou menší, než je plná paleta, ale to bych mohl čekat do vánoc. Čas letí a mně svrbí bříška prstů. Chci další Komunitní Bedýnku, toskánskou!

Na rozdíl od předchozích bedýnkovacích pokusů na vás tentokrát nechystám žádné lahve naslepo. Všechny lahve budou korektně označené a dokonce vám tentokrát napíšu, co v Bedýnce bude. Bez záruky! Je to seznam toho, co bych tam chtěl mít a o čem jednám, ale jestli se to nepovede, mám v záloze tři vína, o kterých jsem tady už psal a která jsou k mání i v Čechách. Slibuju, že je nevyměním kvůli výdělku, vzhledem k cenám dopravy bych vína nahrazoval tak, aby na cenách neprodělali účastníci. Takže co bych chtěl přivézt:

Fattoria Il Palagio, Arnolfo di Cambio 2006 IGT. Cena ve vinařství 16 Euro.
Psal jsem o něm víckrát, třeba tady. Supertoskánec se 100 procenty Sangiovese, už podle ročníku se blíží zralosti. Srdeční záležitost, kterou každý nemusí sdílet, ale kdy si pořídíte víno téhle třídy za 400 Kč?

Fattoria Il Palagio, Sauvignon 2009 IGT. 7,50 Euro.
Nižší střední třída v bílých, něco jako bílá Škoda Octavia. Sauvignon typický pro Toskánsko, s výrazně jinými charakteristikami, než mívají SVG z Moravy nebo od Loiry. Plnější, s chudší kyselinou.

Marchesi Ginori Lisci, Campordigno 2006, DOC. Podle webu tady za 10 Euro, ale myslím, že ve vinařství stálo ve skutečnosti půlku. Takže počítám 5 Euro. Technický list je tady. Měl jsem ročník 2006 a usoudil jsem, že za ty peníze je to „elegantní a plné, čisté a nekomplikované, báječné víno na běžné každodenní pití.“

Castello Ginori 2005, Toscana IGT. 50 / 50 Cabernet Sauvignon a Merlot, 20 Euro za solo lahev a slevy už od dvou lahví. Takže to berme za 15 Euro. Vlajková loď vinařství, technický list je tady. Ken Lenzi teď nabízí ročník 2006, mě bavilo pít dvatisíce pětku už pro tu představu luxusně starého a vyzrálého vína. Ale měl jsem i ročník 2004 a ten už byl na odchodu, tak nevím. Pokusím se vyjednat nulapětku, bez záruky. Ale věřil bych mu i nulašestku.

Fattoria Sorbaiano, Montescudaio Rosso 2008, Montescudaio DOC. 7 Euro.
Italská klasika, 80% Sangiovese a 20% Montepulciano, psal jsem o něm tady. Červené na každodenní pití.

Fattoria Sorbaiano, Lucestraia 2008, Montescudaio DOC. 13 Euro.
Sauvignon z Palagia je OK, ale tohle víno má mnohem větší ambice. Barikovaná směs Trebbiana, šardonky a Vermentina, která jakoby se zhlídla v burgundských barikovaných šardonkách. Lucestraia se mi moc líbí, jen bych ji vůbec netipoval na Toskánsko. Moje poznámky zase tady.

V případě, že některé víno nevyjde, vezmu nejbližší ročník nebo nahradím jiným tak, aby celková cena zůstala na stejné úrovni. Zkuste si Itálii za ceny ve vinařství!

Tak si to shrneme:
Fattoria Il Palagio, 16 + 7,50 = 23,50
Marchesi Ginori Lisci, 5 + 15 = 20
Fattoria Sorbaiano, 7 + 13 = 20
celkem 63,50 Euro. Když jsem tam byl o prázdninách, bylo to asi 1640 Kč, současným kurzem asi 1590 Kč. Plus doprava, odhadem 30 Kč za lahev (1 Euro + DPH), takže 1770 Kč. (To je o něco míň, než kolik bych zaplatil za benzin, kdybych chtěl objet všechna tři vinařství :o) Co kdyby se nějaká lahev rozbila, a kdoví, co si banka vezme za převod do Itálie, tak to zdražím na 1 800 Kč. Berete?

Ve skutečnosti dostanu na dražší vína pár Euro slevu, takže nebudu riskovat úplně všechno, až se pár lahví rozbije. Potřebuju jen trochu štěstí a aspoň tolik Bedýnkářů, jako měly poslední Nahaté Bedýnky, kde jste tipovali vína naslepo. Jestli se sejde aspoň čtyřicítka účastníků, dostaneme všichni (včetně mě, proto to dělám :o) víno za ceny ve vinařství. Jestli se nesejdou, tak to zrušíme, protože kdybysme si měli nechat vozit z Itálie dvacet lahví, tak proděláme na dopravě. Zatím se těch čtyřicet vždycky našlo :o))

Pokud se mezi vámi najdou labužníci, kteří četli pozorně citované a odkazované články o toskánských vínech, nabídnu jim dva bonusy. Z Fattorie Il Palagio si můžou vyměnit některé víno za báječné Brunello di Montalcino 2003 (s příplatkem) a z Fattorie Sorbaiano podobně přidat Rosso delle Miniere 2003 (taky za příplatek). Připište mi to do závěrečné poznámky a nabídnu vám to individuálně.

Tak jako v minulých případech budu potřebovat vaši přihlášku a taky platbu předem, protože budu objednávat víno jen pro předem přihlášené čtenáře (a pro sebe, samozřejmě, proto to taky dělám :o). Ukázky předchozích Bedýnek najdete na blogu třeba tady (nebo v menu pod záložkou Bedýnky). Po přihlášení vám pošlu e-mail s žádostí o zálohu. Do začátku října bych měl víno objednat, balíky s šesti lahvemi vína si Pražáci vyzvednou v říjnu ve vinotéce, mimopražští je dostanou poštou (s příplatkem 150 Kč na poštovné). Objednávejte se tady, je to lepší, než nadávat na dovozce, že víno předražují!

Takhle to na vás jukne z nové Komunitní Bedýnky. Mohl jsem jí taky říkat Komunitní pytel, protože v ní (v něm?) je šest velikonočních zajíců.

Tedy, takhle to jukne na ty, kdo jste se už přihlásili. Potom jste už dostali instrukce k vyzvednutí bedýnky v pražské vinotéce Le Caveau, v brněnském Bedýnkovacím centru nebo dostanete Bedýnku poštou. V neděli jsem se (i přes intenzivní koštování v Hruškách i Bílovicích) probudil s jasnou hlavou, v letním březnovém ránu naložil poslední, šesté víno, tři dny předtím nalahvované, a cestou zpátky vyložil Bedýnky pro brněnské Bedýnkáře.

A co že v aktuální bedýnce je?
Skleničkovo Komunitní Bílé 1 (SKB 1)
SKB 2
SKB 3
Skleničkovo Komunitní Červené 1 (SKC 1)
SKC 2
SKC 3
Ostatní údaje si musíte doplnit sami!

Tahle Bedýnka je výsledkem skleničkovského šmejdění po moravských vesnických koštech, ochutnávání ve vymrzlých tělocvičnách a klábosení s vinaři. Žádné z těch vín nenajdete v supermerkáči. Dvě z nich můžete najít ve vinotékách, ale žádný z výrobců nepatří mezi nejznámější vinaře. Některá vína dokonce pocházejí od malovinařů, takže prostě běžně ke koupi vůbec nejsou. Vymyslel jsem si tuhle bedýnku jako zábavné společné cvičení v určování odrůd, ale bez ohledu na to si myslím, že všechna ta vína jsou výborná sama o sobě, nejen jako představitelé nějakého projevu dané odrůdy. Takže koštujte, určujte, a napište mi svoje postřehy a tipy na odrůdy nebo ročníky do komentářů. Aby komentáře neovlivňovaly pomalejší degustátory, na nějaký čas tyhle komentáře zamknu jako moderované, to znamená, že se budou pod článkem ukládat, ale nebudou se čtenářům zobrazovat, dokud je neschválím. Jednotlivým čtenářům budu na komentáře odpovídat e-mailem (takže nezapomeňte uvádět e-mail), a po čase zveřejním diskusi celou. (Pro ty, co jsou tu poprvé, úvodní text k Bedýnkám je tady.)

Pár poznámek k vínům jako vodítko pro slepou degustaci.

SKB 1 je trivální hádanka na rozcvičku, žádnej chyták. Myslel jsem si, že to uhodne každej, ale (jak připisuju dodatečně) hned první dva tipy byly mimo, včetně vinotékaře, který absolvoval degustační kurz. (Abych parafrázoval Macha a Šebestovou: To víte, slepá ochutnávka je slepá ochutnávka!). SKB 2 je víno, které se mi líbilo na loňské ochutnávce, ale může být pro nezkušené ochutnávače těžší k určení. Primární aromata už ustoupila a projev vína víc určuje lahvová zralost. Šel bych na to vylučovací metodou: je málo odrůd, které dají tolik cukru a alkoholu, takže která z nich to může být? SKB 3 bude pro někoho neřešitelná záhada a pro jiného trivialita. Zase platí, že primární aromata ustoupila lahvové zralosti, ale tahle odrůda se nezapře.

Červená vína? SKC 1 nemusím komentovat, SKC 2 asi taky ne. Sám bych nemusel poznat třetí červené, protože tuhle odrůdu nevyhledávám a potkávám ji jen zřídka, ale žádná rarita to není. SKC 3 jsem vybral prostě proto, že to je dobré víno, moc se mi líbilo. To je asi na tom nejdůležitější – i kdybyste si netroufli určit odrůdu, napište mi poznámky k tomu, jak které víno voní, jak chutná a jak se vám líbí.

Po měsíci zveřejňuji komentáře, dodnes skryté, a dodávám poznámky k identitě jednotlivých vín.

SKB 1 – Ryzlink rýnský 2007 Pozdní sběr, Ing. Richard Tichý, Hrušky, viniční trať Hastrmany. 12,5% alkoholu, polosuché. Už jsem o tom víně psal, je to jednovaječné dvojče ryzlinku z předchozích Komunitních Bedýnek. Původně pocházejí oba ryzlinky z jedné nádoby, kde společně vykvasily, po přečerpání do dvou menších nádob se jedno víno (zrovna tohle) samovolně rozběhlo a prokvasilo trochu víc dosucha. Podle mě je to ukázkový příklad moravského ryzlinku s ostrou kyselinou pěkně vyrovnávanou zbytkovým cukrem.

SKB 2 – Chardonnay 2008 pozdní sběr „Tadeas,“ Vinařství Kosík, Tvrdonice Objevil jsem si ho na loňské Výstavě vín v Tvrdonicích, letos je nově i v Salonu Vín ČR (tady, na fotce je taky vidět, že víno dostalo na výstavě 93 bodů!).

Pro slepou degustaci trochu těžší oříšek, protože lahvová zralost už válcuje primární šardonková aromata, podle kterých jsme zvyklí šardonku poznávat. 13,5 % alkoholu, 10 gramů zbytkového cukru a 6 gramů kyselin, 23 gramů bezcukerného extraktu. Hodně plné v chuti, nazrálé. V nápovědě jsem ukazoval na to, že jen málo odrůd dává takhle vyzrálé hrozny (RŠ a Chard.), a mezi nimi by se to mělo dát poznat.

SKB 3 – Chorvát 2008, Jiří Slunský z Valtic. Malovinař. Tohle byla zrada, za kterou se Pražákům omlouvám. Chorvát vlastně ani není víno (striktně technicky vzato), protože pochází z odrůdy, která není v Česku uznaná (ani to není Vitis Vinifera). Přesto je to odrůda na moravském Slovácku nesmírně populární, nejspíš pro tu divokou až agresivní aromatiku. V našem vzorku už je primární aromatika válcovaná lahvovou zralostí (které se někdy říká archivinka nebo ještě upřímněji oxidace), ale stále to je poznat: když najdete v bílém víně aromata lesních jahod, je to Chorvát! (Taky se mu říká Fragolino.) Kdo to nikdy předtím neochutnal, ten byl bez šance, ale kdo to někdy ochutnal (s poučením), ten to už pozná vždycky. Lesní jahody = Chorvát!

Dlouhý výdech, pauza… následují červená vína. Jsem na ně obzvlášť pyšnej!

SKC 1 – Cabernet Sauvignon 2009, Výběr z hroznů. Jan Bartoš, Tvrdonice. Výběr z hroznů je jen pomocná informace o cukernatosti materiálu (24 stupňů), protože víno nebylo zatříděné. Žádný sud, žádný barik. Jan Bartoš pracuje jako sklepmistr ve Vinařství Kosík (takže je do značné míry zodpovědný za bílé SKB 2), ale tohle víno vyrobil jako soukromník, malý vinař. V letošních Tvrdonicích vyhrálo v kategorii červených vín, podle mě je to typický (paprikový a černorybízový) kabernet (uznával jsem i tipy na Cabernet Moravia, podle mě tam ten máček, typický pro CM nebyl, ale ty rozdíly jsou malé a kdo poznal kabernet, má bod).

Přemýšlel jsem, jestli by vínu pomohl ještě půlrok v sudu, ale to nic nemění na tom, že jako ukázka moravského kabernetu je to parádní, plné v chuti, a je radost to pít a představovat si krásně zralé hrozny, co byly na počátku.

SKC 2 – Rulandské modré 2008 pozdní sběr. Jiří Slunský, Valtice. Rok v barikovém sudu (takže tam vstřebal vůni popelníku nacpaného nedopalky), má krásnou rubínovou barvu a chuť nabušenou višněma a švestkama, napoprvé jsem si zapsal do poznámek i ostružiny a maliny. Celkový projev vína je daleko od typické Moravy a blíží se Burgundsku, přestože hrozny vyrostly na valtické vinici Pod Rajstnou. Pro mě jeden z nejlepších moravských Pinotů za dlouhou dobu.

SKC 3 – Zweigeltrebe 2006 + 2008, Jaroslav Osička, Velké Bílovice. 12,5% alkoholu. Nezatříděné, zemské (cukernatost 21 stupňů NM), ale barikované. Netradičně vyrobené víno, jenže zrovna tak bych mohl napsat velmi tradičně vyrobené: nulašestku nechali tři roky v dubovém sudu, nulaosmičku rok. Včetně kvasničních kalů, bez síření, bez filtrování, poprvé sířeno až před lahvováním. Ukázka toho, kam se dostane víno bez pomoci moderní chemie (ale zase mu to trvá o něco dýl :o). Já bych skoro jistě Cvajgl nepoznal (protože ho nevyhledávám). Ti, kdo ho poznali, zase měli problém s určením ročníku – teď je to jasné, víno ročník nemá. Jde o málo vídaný případ intermilesimiálního cuvée. To je odborný termín, který jsem si právě vymyslel, a označuje směs vína ze dvou různých (v tomto případě navíc nesousedních, sudých!) ročníků z jedné vinice. S něčím takovým se běžně nepotkáte, leda snad ve Skleničkových Komunitních Bedýnkách!

Tři vína pochází od malých vinařů (SKB 1, SKC 3) nebo středně velkého vinařství (SKB 2). Ostatní tři jsou od malovinařů, vyrobená v malých objemech a běžně nedostupná.

Doufám, že jste se (vy, kteří jste vína naslepo ochutnávali a pokoušeli se je určit) dobře bavili. Podle vašich komentářů, částečně tady na blogu a částečně posílaných na můj soukromý e-mail, soudím, že jo. Každopádně děkuju za odvahu sdílet komentáře k vínům, pro některé to sice byla brnkačka, ale pro někoho to mohlo být stresující.

Mám z toho taky dojem, že vás slepá degustace vybičovala k většímu soustředění, k větší pozornosti smyslů, a že jste díky tomu vína hodnotili výš, než byste hodnotili podle etikety s logem známého vinařství nebo naopak podle etikety neznámého malovinaře. Předsudky s námi cloumají, ať chceme nebo ne. Chce se mi napsat, že si to můžete vyzkoušet znovu, už se znalostí z prvního slepého kola, ale i přes pověstnou skleničkovskou shánčlivost už některé vína doma nemám. Ale jestli se vás, kteří byste si chtěli sjet ještě druhé kolo, najde víc než málo, tak zkusím dokoupit Kosíkovo Chardonnay i Slunského Chorvát (v novějším provedení, nuladevítku). Napište mi do komentářů nebo rovnou do úvodního formuláře tady. Jestli bude dost zájemců, můžeme si udělat další bedýnky shodné s těmi předchozími, jen bez tajemství.

Jedna kartonová krabice na víno, šest lahví s odrůdovými víny. A v nich Tramín, Chardonnay, Ryzlink, Svatovavřinecké, Frankovka, Pinot, Sauvignon… že neumím počítat? Že jich je víc, než šest? Ale panečku, to jsem ještě některé zamlčel!

Čas trhnul oponou a jsou tu SKB 4, čtvrté Skleničkovy Komunitní Bedýnky. A s nimi dvě změny. Ta první se týká jen čtvrtého kola. Stejně jako dřív bude v krabici šest lahví. Ale nebudou mít etikety. Nebudou popsané fixem ani podepsané vinařem. Budou nahaté. Zahrajeme si na someliéry.

Obdivujete vinaře a someliéry, kteří naslepo určí kdejaké víno? Dokážete to taky!
Jel jsem v neděli domů z tvrdonského koštu a v duchu vzpomínal na dobrá vína, která jsem tam chutnal. Z těch by se sestavila Komunitní Bedýnka! To by se to popíjelo! Ale pak to někde mezi stoosmdesátým osmým a stoosmdesátým sedmým kilometrem déjedničky přestalo skákat jako když jedete po roletě a z toho překvapení mě napadlo, že když už jsou některá vína od malovinařů, kteří nelepí etikety …

Už je vám to jasné? Uděláme si vinnej kvíz.

V Bedýnce bude šest lahví, označených pouze kódem (třeba: Skleničkovo Komunitní Bílé, SKB 1, SKB 2, SKB 3, a obdobně SKČ 1, 2, 3 :o). Samá Morava, aspoň myslím. A nebojte se, že to nepoznáte! Kdo čte tenhle blog aspoň pár měsíců (a nesedí přitom nasucho), ten ty odrůdy pozná. A jestli se bojíte degustovat naslepo, je to jen o důvod víc, abyste si o tuhle bedýnku napsali. Až ta vína otevřete, určitě si už nespletete ryzlink s tramínem nebo Cabernet s rulandou. Jestli mi vyjde všechno, co jsem si vymyslel, nemusel bych ani lahve označovat žádným kódem – pokusím se dodat vína s typickým odrůdovým projevem. Žádné směsky. A vynasnažím se vybrat vína dobrá a výborná. Typická pro (nadprůměrnou) domácí produkci. Předběžně mám zamluvené dokonce jedno z vín z letošního Salonu. Od Lanžhota po Znojmo, od Mělníka po Hradiště!

Nebudu muset psát žádné články o vínech.

Napíšete je sami, do komentářů. A já se budu těšit na vaše degustační poznámky, přinejmenším na určení odrůdy, v případě zkušenějších pijáků vína i určení ročníku, možná dokonce i vinaře a viniční tratě! Slibuju, že tam nebude žádnej špek, žádná rafinovanost nebo záhadnost, která by se nedala poznat. A já buď průběžně potvrdím správný odhad v komentářích, nebo, kdyby to nikdo nepoznal, tak třeba měsíc po začátku diskuse napíšu vlastní poznámky. Ale předpokládám, že základní určení (odrůda, ročník) bude jasné.

Ještě se pokusím vymyslet nějaké ceny pro diskutující. Třeba bych mohl vylosovat jednoho komentujícího (a odměnit ho vínem) a jednoho bych mohl vybrat za nejlepší (nejpodrobnější) určení vína? Co myslíte? A varování nakonec, drobným písmem k nepřečtení: některá vína mohou být z ročníku 2009, nalahvovaná předčasně a nevhodná k delšímu skladování. Takže doporučuju tuhle bedýnku jen těm, kteří ji chtějí rychle vypít (třeba do měsíce) a zúčastnit se hry na someliéry, určující (se zavázanýma očima) původ neznámých vín. (Případně můžu označit vína s doporučením k rychlému vypití.)

A rovnou zveřejním jednu změnu oproti loňsku – diskutující bedýnkáři dostanou bedýnku se slevou oproti těm mlčícím, němým. Vymyslel jsem vloni bedýnky jako komunitní projekt, který má vybudovat komunitu lidí, které baví víno a kteří o něm diskutují. V posledním kole se to vyvinulo tak, že víno koupilo mnohem víc lidí, než kolik potom komentovalo vypitá vína v diskusi. Ale bedýnky neměly být projekt na prodej vína. Ti, kteří si chtějí koupit víno a nepřispívají do diskuse, zaplatí za bedýnku 1500 Kč, jako ve vinotéce. A všichni, kdo v předchozím kole přidali komentáře (k věci, tedy o vínech), budou mít slevu na 1200 Kč. Distribuce zase v pražské vinotéce Le Caveau (na Žižkově) nebo poštou jako Obchodní balík, s přirážkou 150 Kč. Předpokládám, že distribuce proběhne na přelomu března a dubna. Hlaste se tady.

Už víc než před rokem jsem přestal sledovat statistiky návštěvnosti blogu. Teď mívám pocit, že mám přihlášených Bedýnkářů víc než čtenářů. Jedna čtenářka si objednala Bedýnku rovnou dvojmo! Říká se sice, že farář dvakrát nekáže, ale mě to potěšilo. Jako herec za oponou jsem jednou okukoval v žižkovské vinotéce Le Caveau návštěvníky, jak si chodí pro bedýnky. Daniel Brož pro ně přichystal speciální ochutnávku: základní Chardonnay Bourgogne Blanc 2008 od Lamblina a červené Bordeaux Superieur Chateau Laronde Desormes 2005, oba kousky pod 200 Kč. Někdo suverénně ochutnal, okomentoval a přikoupil, někdo se nedůvěřivě bránil i jen ochutnat. Co kdybysme se někdy sešli a ochutnávali společně – speciální košt jen pro (pražské) Bedýnkáře?

Co je ve třetí Komunitní Bedýnce?

1. Sauvignon Saint-Bris 2008 AOC, Lamblin et Fils, Francie (úvodní text je tady)
2. Rosé, Pinot Noir 2008 zemské, vinařství Krásná Hora, Starý Poddvorov
3. Ryzlink rýnský 2007 zemské, Ing. Richard Tichý, Hrušky (tady)
4. Rulandské šedé 2007 zemské, polosladké, Vinařství Nikodém Míša, Polešovice
5. Ryzlink rýnský 2008 PS, Milan Sůkal, Nový Poddvorov (tady)
6. Saint Laurent 2007 Craig’s Reserve zemské, Stapleton-Springer (tady)

Jen dva přívlastky a čtyři zemáky: vida, jde to i bez zatřídění! (Řazení zahrnuje čistě subjektivní doporučení pořadí, v jakém vína otvírat. Pokud vám ale vyjde Rulandské šedé na vánoce, neváhejte :o) Bedýnkáře jsem už obeslal e-mailem, tak jen pro případ, že bych na někoho zapoměl, dodávám, že Pražáci si můžou bedýnky vyzvednout v Le Caveau, mimopražským jsem je poslal poštou a pro Brňáky se podařilo zřídit fajný distribuční pójnt díky MichaLovi Sangerovi zde.

Minule jste chtěli rozdělit diskusi podle vín, tož dobrá. V seznamu jsem zalinkoval texty o jednotlivých vínech, následné komentáře a diskusi prosím směřujte k odkazovaným článkům. K tomu jen pár poznámek: RR 2007 Ing. Richarda Tichého z Hrušek jsem si poprvé objevil v únoru 2008 na tvrdonickém koštu. Měl jsem ho už na prvním papírku – seznamu vín pro první Komunitní Bedýnky. Tehdy to nevyšlo, protože byl nalahvovaný, ale nebyl oetiketovaný (tohle slovo se po vypití sedmičky vína špatně vyslovuje). Potom došlo k zádrhelu, popisovaném v zalinkovaném článku, z původního ryzlinku z tvrdonické výstavy vznikly ryzlinky dva, jeden zatříděný jako pozdní sběr (to není ten náš, má míň cukru a v Hruškách ho ještě najdete) a druhý nezatříděný, bez etikety, za ten rok a půl trochu ohlazený, zakulacený a sladší. Domluvili jsme se s panem Tichým, že ho popíše fixem, jako se to dělávalo zamlada, a dáme ho do Bedýnky. Jako nostalgickou vzpomínku na staré časy, kdy skoro nikdo nelepil etikety.

Schválně o vínech z téhle Bedýnky píšu spíš příběhy o tom, jak jsem k nim přišel (Jak jsem potkal vína) než senzorické charakteristiky. Jednak se za cca osmnáct měsíců tenhle ryzlink nepochybně posunul v chuti někam jinam, jednak mívám často víno spojené s příběhem. Někdy se ten příběh obtížně vypráví – těžko vyprávět historky o tvrdonických koštech někomu, kdo v Tvrdonicích nikdy nebyl a nikdy se neobjímal s Osvoboditeli na tvrdonickém rynku. Ale takhle by to mohlo fungovat – já vyberu pár vín, napíšu k nim úvod o tom, jak jsem k nim přišel, a vy doplníte, jak vám voní, jak vám chutnají, jak se vám líbí? Takže komentáře k Tichého ryzlinku prosím sem.

Rulandské šedé 2007 zemské polosladké od Nikodéma Míši z Polešovic je trochu Popelka – ještě jsem o něm moc nenapsal. Jen tolik, že jsem jel do Kyjova na košt Ruland, jednak bylo léto a jednak na koštu hrál Martin Hrbáč (článek je tady). Byl to dobrodružný výlet: rozhodl jsem se k němu až v pátek v poledne. Honem jsem sehnal ubytování pár kilometrů za Kyjovem, v sobotu tam dojel a nechal se spolu s majitelem penzionu odvézt do Kyjova na košt. Z vín mě nejvíc zaujalo Rulandské šedé Nikodéma Míši, protože se projevem blížilo alsaským Grand Cru šeďákům – díky ročníku je už trochu ohlazené a vyrovnané. Moje milované alsaské Pinot Gris Grand Cru mívají trochu výraznější jednotlivé chutě – víc botrytické sladkosti, jako když si kousnete do obří rozinky, sultánky, víc závěrečné kořenitosti, ale to všechno je nejspíš následek nasazení vyspělejší technologie. V Alsasku tahle vína nechávají kvasit při řízené teplotě, což česky znamená, že kontinuálně chladí nerezové tanky, ve kterých víno kvasí, kvašení trvá několik týdnů a do vína přejde mnohem víc výrazných ovocných a kořenitých chutí, než při neřízeném kvašení. Po několika letech archivování se chutě ohladí, propojí a víno chutná podobně jako tenhle rok starý polešovický šeďák.

Degustační poznámka: dejte si bacha! Má 15% alkoholu a je polosladké, takže doporučuju víno drasticky podchladit na 6 až 8^oC a nevypít celou lahev v singlu. Má 16 gramů cukru, skoro 7 gramů kyselin, je krásně čisté, sametově hladké a opojné. Šeďáky obecně mívají vyšší bezcukerný extrakt, takže mívám pocit, že ho mám plnou pusu a že je sladší, než kolik by odpovídalo obsahu cukru. Tenhle má krásnou harmonii s jemnou kyselinou a až tonikovou, chininovou kořenitostí vyvažovanou zbytkovým cukrem. Vinařství hospodaří jen na čtyřech hektarech a tohoto vína se vyrobilo asi 300 litrů. Ale ty stály za to!

Tolik moje chvála. Protože jsem dosud nenapsal samostatný text o tomhle krásném šeďáku, můžete komentáře směřovat pod tento článek.

Ještě dlužím Bedýnkářům úvodní text o druhém víně, Rosé z Pinotu Noir 2008. Ve skutečnosti jsem ho nominoval do Bedýnky proto, že jsem chtěl kromě Saint-Laurentu, ryzlinků a šeďáku nějaké lehčí víno. Letos byl rok propagace roséček. Vznikl dokonce nový e-šop věnovaný jen prodeji rosé. Byla by ostuda nedat aspoň jedno rosé, když to dokonce sponzoruje Vinařský fond! Trochu jsem váhal, aby na podzim už nebylo rosé passé. Ale tohle rosé jsem sám sbíral ve vinici, nosil jsem bedny s hrozny a sypal je do mlýnku, osobně jsem kontroloval, jak zraje … když sbíráte hrozny nebo vykonáváte jiné pomocné práce ve vinařství, získáte pocit, že to víno je vaše a žárlivě potom sledujete jeho vývoj. (Teď je zrovna čas to vyzkoušet, doporučuju!) Takže jsem vám poslal roséčko, které jsem sám sbíral… možná už není tak jiskrné a svěží, jako bylo v červnu na poddvorovských Otevřených sklepech, určitě byste ho měli vypít co nejdříve, třeba ho strčit na chvíli do ledničky, podchladit na 8^oC a vypít, jakmile na obloze zasvítí slunce, obarví vám výhled a připomene léto. A jestli se o víno trochu víc zajímáte, honem si domluvte brigádu v nějakém vinařství. Sice za práci při sklizni nic nedostanete a ubytování si budete muset zaplatit sami, ale jestli vám vyjde počasí na vinici a vinař vás pozve do sklepa a dá vám ochutnat zrající vína, bude to úžasnej víkend! (Komentáře k rosé prosím taky pod tenhle článek!)

Takže dobrou chuť, na zdraví a naprosto vážně jednu poznámku: nestyďte se komentovat požitá vína a diskutovat! Pozoruju, že spousta čtenářů sedí za bukem, dokonce kupuje Bedýnky a nejspíš porovnává svoje degustační dojmy s mými a s dojmy ostatních komentujících čtenářů, ale sami nekomentují. Tohle není aréna profesionálů – občas zjišťuju, že sem vinaři taky zavítají, ale z jejich komentářů zjistíte, že jsou velmi umírnění v názorech a tolerantní k ostatním. Neostýchejte se napsat, co vám chutnalo (a co ne)!

Už několikrát jsem mluvil a psal o tom, jak snadná je orientace v burgundských vínech. Když je to bílé, je to Chardonnay. Když červené, je to Pinot Noir. Vyjímky existují. Jedna z největších vyjímek je Sauvignon Saint-Bris. V regionu Chablis leží malá apelace Sauvignon Saint-Bris, kde se, jak jste už jistě uhodli, pěstuje Sauvignon.

Obvykle dodávám, že to je asi tak všechno, co je o tom potřeba vědět, protože sama apelace ani vína nejsou nijak významná. Přesto jsem jedno takové víno koupil do třetích Komunitních Bedýnek a teď si lámu hlavu vymýšlením důvodu, kterým bych vás přesvědčil. No ale vzdávám to – mně se to víno prostě líbí.

Stalo se to tak, že jsem se o prázdninách zastavil v žižkovské vinotéce Le Caveau, jen pro kus sýra domů a na kousek řeči. Vzal jsem s sebou láhev moravského Sauvignonu na ochutnání, a Daniel Brož, zmlsaný Chablis, nad ním ohrnul nos a vytáhl Sauvignon Saint-Bris 2008 AOC od Lamblina a nalil mi slzu. Řídil jsem a po ochutnání vyplivoval, a tenhle postup mě znervózňuje, nevěřím mu. Ale víno mi chutnalo a koupil jsem si rovnou láhev na doma, pro kontrolu.

I doma bylo víno dobré – lehké, svěží víno na zahradu a do tepla. Sauvignon vyrobený stejným postupem jako Chardonnay v Chablis: žádný dubový sud, žádné ležení na kvasničních kalech. Naopak kvašený za řízené teploty (takže chlazený), celý život strávil v nerezu, má světlejší žlutavou barvu, květinovou a limetkovou vůni, příjemně svěží chuť s výraznými kyselinami, připomínajícími červený rybíz a zřejmě i pár gramy zbytkového cukru. Na jazyku zůstává viset docela dlouho. Taky bych mohl napsat, že to je příklad masové produkce, levné víno pro supermarkety a nenáročné pití, ale pěkně řemeslně odvedené, čisté a příjemné. Etiketa kupodivu nenese informaci o alkoholu, ale protože jsem na něj sám, doufám, že alkoholu bude málo, tak 12%. Na soutěžích většinou vyhrávají těžké váhy, ale občas je potřeba se potěšit i s něčím hubenějším. (Druhý den mě Dan Brož e-mailem upozornil, že na etiketě alkohol je, ale nečitelně vytištěný zlatě na černém podkladu. Ani napodruhé jsem to nenašel, až napotřetí pod lampou jsem to objevil: 12% :o)

Jestli vám to nebude chutnat, svět se mi nezboří. Mně to chutná jako nenáročné pití, jednoduché čisté víno. Ale jestli si ho půjdete sami koupit, mějte se na pozoru. Včera jsem v Le Caveau ochutnával několik olivových olejů vyráběných s různými příchutěmi, s vlašskými ořechy, lískovými oříšky, pistáciemi a mandlemi, a přes veškerou otrlost jsem podlehl a koupil. Naslepo jsem hádal mandlový olej a neuhodl. Je zajímavé, jak těžko se identifikují známé chutě v nečekané souvislosti. Přesně jsem si při ochutnávání vybavil Amaretto, italský mandlový likér, ale „mandle“ jsem nedokázal vyslovit. Takže bacha!

O vinařství Stapleton-Springer jsem se zmiňoval už několikrát, naposledy tady. Vyjel jsem nedávno na Moravu ověřit si svoje poznámky z náhodných setkání nad vínem a domluvit s výrobci, jestli mi svá vína nechají do komunitních bedýnek (SKB 3). U Pavlovic už plašili špačky kanonádou a v Bořeticích se sbíral Modrý portugal. Dostal jsem noblesní skleničku a Jaroslav Springer mi nabídl, ať ochutnám mošt z kádě, kde právě odebíral samotok. Den předem jsem emailoval, že přijedu koupit dvě lahve Vavřince Craig’s Reserve 2007, o kterém jsem už nadšeně psal tady.

Když vinař vyhlásil padla a dal volno pomocníkům, pozval mě do degustační místnosti velikosti fotbalové šestnáctky (krásně zařízené, přesně v duchu toho, co občas obdivuju v Rakousku, Itálii a Francii). Nabízel mi jedno po druhém desítku vín od základních („pro každodenní popíjení“) až po ta nejdražší (v ceníku 2499 Kč), přestože jsem se už v e-mailu přiznal k autorství zprávy z nepovedené ochutnávky v Míšeňské. Za svým nálevním pultem je Jaroslav Springer ve svém živlu, zábavný, vstřícný a oddaný návštěvníkům i vínům.

Nevíte, proč já ty lidi tak seru? padlo, když jsme se bavili o webově profláknutých nepovedených koštech v Praze. Měl jsem pár nápadů, proč ty lidi tak sere, ale když ve sklence zazářil Pinot Noir 2007 s bílou etiketou, ukázalo se, že to byla jen řečnická otázka. Pro tohle víno bych Springerovi odpustil, i kdyby nalil Honzovi Č. půltucet korkových vzorků, tenhle Pinot je vyjímečný. Není tak omamně ovocný, jako bývají dobré burgundské Pinoty, je tajemný a chlupatě maskulinní, má charakter a figuru, je nabušený tříslovinami, přes které se ostatní tóny zatím těžko prosazují, ale hádám, že by měl vydržet spoustu let v archivu a pak se ukázat. Celé víno z nových barikových sudů, překvapivě silně strukturované a výrazné. Vlastně jedinou námitku mám vůči ceně (1499 Kč), protože si myslím, že archivovat jednu lahev je hloupost, a šest lahví je už moc drahých :o)

Ale taky jsme ochutnali můj objev z Míšeňské, Saint Laurent Craig’s Reserve 2007. V květnu jsem o něm napsal: „Naslepo bych hlásil vynikající Chianti podle ostružinové vůně, v chuti se ještě hodně prosazovaly třísloviny (12 měsíců v bariku). Když jsem si na závěr běžel pro druhou dávku, víno už nemělo ten sangiovese-šmrnc, ale přičítal jsem to dlouhé době otevření a rozhodně si to budu chtít ještě někdy zkontrolovat na celé lahvi.“ Původní tip na Chianti vycházel z výrazných tříslovin a ostružin, s kterými mám Chianti spojené. Tentýž zářijový den po večeři jsme si to s kamarádem ověřili: tohle víno bychom naslepo nehádali jako domácí, rozhodně bychom mířili někam na teplý jih. Má úplně jiný, jižní charakter, u nás neznámý nebo aspoň pro mě nepoznaný, a překvapivou jemnost, která je pro mě velkým příslibem pro budoucnost moravských červených. Jaroslav Springer se zaklíná redukcí výnosů, tím, že z kvalitnější suroviny udělá lepší víno.

Dvě věci mě na tomhle víně překvapují. První je vysoký obsah tříslovin, který si těžko dávám dohromady jen s barikovým sudem. Druhé překvapení je, jak je možné, že někdo dokáže udělat tak jemné a výrazné víno z tak (blbých) podceňovaných odrůd, jako je Svatovavřinecké (85%) a Modrý portugal (15%). (Snáz bych chápal podobně vynikající víno z Cabernetu nebo Pinotu nebo nakonec z už zmiňovaného Sangiovese.) Jestli to jde, beru to jako velikou naději pro celé moravské vinařství.

Vlastně jsem rád, že na Moravě je někdo takový, jako je Jaroslav Springer. Někdo, kdo dělá skvělá vína (přestože jeden rok bojuje za barikové sudy a druhý rok je odmítá), chce za ně nekřesťanské peníze (a ukazuje tím, že cesta vín do stokoruny není jediná možná) a štve lidi kontroverzním vystupováním a nečeským sebevědomím (ať si vás pomlouvají, hlavně že o vás mluví). Kdyby všichni dělali obyčejná vína do petky za stovku, nebylo by o čem psát. A měl bych zmínit i to, že mi Jaroslav Springer nabídl tohoto Vavřince, Saint Laurent Craig’s Reserve 2007, do Komunitních bedýnek za tak fajnovou cenu, že mi to velice usnadnilo rozhodování (přihlašovat se můžete tady, ale dnes už přihlášky uzavřu, takže se honem přihlašujte, chcete-li).

Určitě jste to už zažili: ochutnáváte víno u vinaře ve sklepě, koupíte si s sebou krabici a za týden se doma divíte, Jak se mi tohle mohlo líbit? Máte z vína úplně jiný dojem než ten, který si pamatujete. A je celkem jedno, jestli za to může omámení atmosférou v moravském sklípku nebo vliv transportu vína několik set kilometrů do vašeho sklepa.

O Ryzlinku rýnském 2008 PS od Milana Sůkala jsem psal poprvé tady ve zprávě o Otevřených sklepech v Novém Poddvorově. V poznámkách mám ještě zmínku o botrytidě a cestou zpátky z Poddvorova jsem si v duchu počítal, jestli by se z ochutnaných vín dala sestavit šestice do dalšího kola Komunitních Bedýnek. Dopočítal jsem se do sedmi, sláva! Za pár týdnů na to jsem doma ochutnával některá vína, od kterých jsem si rovnou koupil lahev na domácí popíjení, a některá jsem zase v duchu škrtnul. Takže jsem minulý týden jel do Poddvorova k Sůkalům pro dvě lahve rýňáku napnutej jako struna: nebude to zklamání? Tenkrát v červnu u Sůkalů na dvoře bylo vedro, volně jsme se bavili se známými, takže by nebylo divu, kdybych měl z vína po několika měsících úplně jiný dojem.

První lahev padla hned večer při grilování a byl jsem nadšenej. Víno má trochu světlejší zlatavou barvu, už ve vůni potvrzuje moje poznámky o botrytidě, voní po citrusech a meruňkách a dává tušit zbytkový cukr. V chuti kraluje řízná ryzlinková kyselina, a přestože je deklarované jako suché (7 gr kyselin a 5 gr zbytkového cukru), má docela výrazný zbytkový cukr. I ta v článku zmiňovaná grapefruitová chuť tam je. Výrazné, dlouhé víno. 12 % alkoholu, zadní etiketa potvrzuje moje dohady o botrytidě a doporučuje archivovat 4-10 let. Večer před poddvorovskými Otevřenými sklepy jsme popíjeli v Čejkovicích, yaxi vytasil desetiletý ryzlink od Sůkala, a pokud si vzpomínám, byl taky postavený na vzájemné podpoře kyselin a zbytkového cukru, byl už pěkně kulatý, smál jsem se, že je hustý jako sirup, ale byl moc dobrý.

Obvykle se moc nerozepisuju o adjustáži, ale líbí se mi, že Sůkalovi používají „správné“ lahve. Bachraté burgundské na Pinot Noir, prodloužené štíhlé na ryzlink. Poctivý korek, přehledná etiketa. To je ono!

Jestli budu mít trochu místa, určitě se pokusím jednu krabici archivovat. Přesto není žádný hřích vypít tenhle ryzlink už dnes. Rozhodnout se o archivaci musí každý sám, takže doporučuju vypít jednu lahev rovnou a podle toho se rozhodnout a možná zajet do Poddvorova rovnou pro další krabici. Bedýnkáři si to budou moct vyzkoušet už v říjnu, protože jsem neodolal a tenhle krásnej rýňák nominoval do třetích Bedýnek. Přihlásit se můžete tady.

Tak jsem včera nedorazil na pražskou ochutnávku francouzských vín (to by samo nestálo za zaznamenání ani tady na blogu). Na konci prázdnin mívám žně, vrcholí mi jeden pracovní projekt a nestíhám. Chvilku po šesté mě na výjezdu z Prahy zazvonil v autě telefon, volal vinař Richard Tichý z Hrušek. Že pojede do Prahy a že by mi mohl ušetřit cestu, kdyby mi přivezl víno, které jsem si u něj zarezervoval do příštích Komunitních bedýnek.

O jeho vínech jsem tady už párkrát psal, zejména o ryzlincích. Hned od začátků Skleničkových Komunitních bedýnek (dále jen SKB :o) si dělám zuby na jeho rýňák 2007 (poprvé jsem o něm psal už tady). Začátkem roku ho ještě neměl nalahvovaný. V době prvního kola SKB byla situace ještě složitější: pan Tichý rozdělil víno do dvou nádob. V jedné z nich víno zůstalo tak, jak bylo předtím, když jsem je poprvé koštoval. Se zbytkovým cukrem. V druhé bečce víno nastartovalo a prokvasilo skoro do sucha. První várka šla do lahví dříve, ale stále neměla etikety. Víno odpovídalo pozdnímu sběru, ale většina se ho prodala bez etiket a na zatřídění jako pozdní sběr nikdy nedošlo. Druhá část je zatříděná, ale senzoricky i analyticky se obě vína, ač původně pocházejí z jedné kádě, liší natolik, že pan Tichý pravil, že nebude nic šidit a zbytek prvního doprodá bez etiket a bez zatřídění. A jestli chcete, tak vám pár lahví dám stranou, prej. (Popisuju tu genezi vína zpaměti a snad jsem to moc nepopletl.)

Seděl jsem u něj v Hruškách na zápraží horký páteční červencový večer cestou na Horňácké a obě vína jsme koštovali. Bylo to o prsa, ale u mě vyhrál nezatříděný rýňák: výrazné kyseliny k ryzlinku patří, a tentokrát se mi líbilo, jak byly podepřené zbytkovým cukrem. Takže jsem si řekl, že lahev popíšeme bílým fixem a půjde do bedýnek tak, jak je, bez etiket. Slíbil jsem, že ho v září pár krabic koupím… ale když mi včera večer pan Tichý volal do auta, nevěděl jsem ještě kolik těch krabic mám koupit a byl jsem utahaný po šíleném dnu s telefonáty desítky zákazníků, takže jsem rozhodnutí odložil na září. (Tiše a ostýchavě se tehdy v Hruškách zmínil, že jedno víno dal do soutěže v TESCO a vyhrálo… takže tam poputuje skoro všecko, protože ho má tak akorát na splnění podmínek soutěže :o)

Doma jsem chvíli pokoukal na trápení Olomouce proti Evertonu, nakrájel si dvě okurky, tři rajčata a deset deka francouzského jehněčího sýra (směs kozího a ovčího mléka, prodává Le Caveau) a otevřel si Sauvignon Saint-Bris 2008 od Lamblina. Proklikal jsem se poštou až k týdnovské zprávě o Vinaři roku (tady) : Richard Tichý má třetí místo (za prvním Valihrachem z Krumvíře a čejkovickým Bízou) ! Chachá!

Všem třem pánům blahopřeju, a hned jsem volal zpátky hrušeckému Tichému s opožděnou gratulací. Jen se nesměle pýřil, no jó, mně to taky řekli jen chvíli předem. A že si sice byl diplom včera v Praze převzít, ale sám vlastně neví, která vína postoupila do druhého kola, kde se rozhodovalo o vítězích.

Jasně že jsou tyhle soutěže trochu pouťové a mediální (webovky jsou tady, v sobotu bude v Dobřichovicích show pro veřejnost). Ale můžeme o nich mluvit, můžeme porovnávat výsledky s vlastním vkusem, a je to úžasná propagace vína a vinařů. Takže můžu dopředu avizovat, že v příštích SKB bedýnkách někdy na podzim bude rýňák od třetího nejlepšího vinaře roku 2009, a jestli vás ten rýňák zaujme, můžete si pak od něj koupit dvě různé verze téhož vína ze stejného moštu, stejné kádě a stejného kvašení, a sami si je porovnat, kam se jedno víno může posunout různým zpracováním. (Do soutěže Vinař roku dával ten druhý rýňák, zatříděný.)

A ještě jednou blahopřeju pánům Tichému, Bízovi a Valihrachovi k úspěchu.