Nejlepší loučení je krátké loučení, píše se v jedné knize, kterou mám rád :o) Nastal čas a rozhodl sem se přesunout Skleničkův blog na novou, vlastní adresu. Sklenička.cz je obsazená, tak budu pokračovat na skleničce.com.

Musím poděkovat Blogu.cz za šest a půl roku dlouhou pohostinnost. Děkuju! Byl jsem tady spokojený, důvody stěhování jsou čistě vlastní skleničkovské a souvisí s tím, jak se moje činnost ve víně s časem rozšiřovala. Věřím, že se věci nemají násilně předělávat a nejlepší je nechat je vyvinout po svém, takže chci i tento „starý blog“ ponechat tak jak je zde, jako archiv, jak dlouho to jen půjde.

Fotka jen ilustruje jednu z nejlepších vlastností blogového samizdatu: vyfotil jsem ji dnes ráno před hodinou a na pár kliknutí myší už je publikovaná. Pokud se mnou chcete pokračovat, prosím na sklenicka.com.

O výrobci jsem už tady psal, Riesling Manufaktur Rebenhof v moselském Ürzigu nepřehlédnete díky moderní architektuře posazené nad silnicí hned u začátku obce směrem na Bernkastel. Bohužel taky budou mít asi nejvíc zkažený výhled, protože základy nového Obermostu se staví přímo proti nim.

Celý článek najdete na nové adrese sklenicka.com

Ve čtvrtek jsem v Rohrendorfu dostal „na cestu“ čerstvě nalahvovaný Zweigelt. Lahvovalo se v týdnu, snad dokonce ve středu. Lydia říkala, ať ho vyzkouším a podám zprávu. Tož to činím, přestože je to víno školené přes 18 měsíců v bariku a vlastně sotva narozené :o) už proto, že jsem možná první, kdo ho měl nalahvované.

Moje poznámky berte s velkou rezervou (mit Grosse Reserve!) protože jde vlastně ještě o nehotové víno. K povaze věci patří, že po tak dlouhé době v malém sudu víno pořebuje naležet stejnou dobu v lahvi, ale neodolal jsem. Lákala mě možnost vyzkoušet víno dlouho předtím, než půjde na trh, a lákal mě i potenciál ročníku 2011.

13,5% alkoholu. Neprůhledná rudá či karmínová barva, nefiltrované. Ve vůni čisté ostružiny! Po chvíli se přidávají peckoviny a vůně lesního jehličí, ovocná zralost a kávové tóny, je to vyvážená a komplexní krása. V chuti suché, plné dřeva, ale přes ně se dere vzhůru třešňové ovoce a kávové tóny. Díky teplému ročníku a jablečnomléčnému kvašení jsou kyseliny jemné. Taninový závěr, dlouhá dochuť. Jemně těkavé následkem dlouhého pobytu v sudu a nedávného lahvování. Koncentrované, nejspíš ze starších vinic. Myslím, že je tu připraveno na další velký Zweigelt, pokud si ještě rok počkáte. Jediný problém bude cena, protože s EURO za 28 Kč bude víno drahé (odhadem 550 Kč), ale bude stát za to.

Ve čtvrtek jsem odřídil 600 kilometrů na otočku do rakouského Rohrendorfu, pro Veltlíny a Zweigelty. U Moserů přijali 90 bodů a titul regionálního šampiona (=nejlíp hodnocený Zweigelt z Rakouska) na soutěži Prague Wine Trophy pro Zweigelt Reserve 2009 se stejným nadhledem, jako neúspěch Veltlínu Breiter Rain 2011. Bedýnkářům jsem už o tom psal, Zweigelt byl v lednových Komunitních Bedýnkách. Soutěže jsou pomíjivé a na mém obdivu k Breiter Rain 2011 to nic nezměnilo. Koupil jsem několik krabic. Je výbornej!

Počasí bylo krajně nepříznivé, zamračeno a místy mlha, takže jsem v Rakousku ani nevytáhl foťák. Několikadenní odmlka blogu byla dána podobně nepříznivými okolnostmi. V týdnu jsem otevřel najednou šestero vín dovezených ze zajímavého moselského vinařství, ale na konci to bylo zklamání. Radši píšu o tom, co se mi líbí, a tady bych ještě navíc musel přiznat, že občas něco vyberu blbě. Jako to vinařství na Mosele, co se mi v Německu líbilo a doma už ne.

Jediná dobrá zpráva je z Urzigu, moselské ryzlinky od Erbese pro dvaadvacáté Komunitní Bedýnky přijely a hned jsem je začal rozvážet. Většina z účastníků moselských ryzlinkových bedýnek už má víno připravené, kdo nemáte zprávu (a máte zaplaceno), urgujte mě!

Dostal jsem zajímavej dotaz, jak servírovat 1991 Erdener Treppchen Spatlese z aktuálních Bedýnek? Dekantovat? Odpověď je taky negativní :o) Nechci zklamat ortodoxní hifisty, ale moje rada je daná zkušeností s vinařem. Ten lahev přinesl, otevřel a nalil, bez čarování s karafou. Kdo chce dekatovat, ať dekantuje, já se řídím tím, co jsem odkoukal od výrobce. Napodruhé jsem to provedl doma hned po příjezdu, a víno mělo zřetelně jiný projev. Přičítal jsem to rozháranosti po dlouhé cestě a doporučuju nechat víno odpočinout v chladném sklepě aspoň týden. Popravdě to prospěje všem vínům, a když potom budete otvírat 1991 Erdener Treppchen mezi posledními, určitě nic nezkazíte. Není nic lepšího než odkládané potěšení 🙂

Milovníkům zahraničních vín hrozí horší časy. Se stoupajícím kurzem EURa zdraží dovozy vína. Proto jsem dneska tak negativní! Kluci a holky z bankovní rady si králi s kurzem koruny jako uličníci s vláčkem nebo s autíčkama. Jasně, že dvacet let staré moselské ryzlinky jsou zbytná položka, ale tahle rošťárna zdraží benzin, potraviny a prostě všechno. Vysvětlení z bankovní rady, že obyvatelstvo má velké úspory a povzbudíme hospodářství poklesem kurzu, aby lidi víc utráceli, mi připadá tak arogantní a vzdálené realitě jako Husákovo „V globálu je masa dost.“ Znám málo lidí, kteří v posledních čtyřech letech můžou spořit peníze. Omlouvám se za ty chmury. Příště snad něco veselejšího!

Dostal jsem karton Portugalců k recenznímu popíjení od dovozce Františka Šamly. Minulý týden došlo na červenou Amnésii, Vinho Regional Alentejano z vinařství Monte Nuovo e Figuerinha.

Titulek patří vtipně designové etiketě s roztřeseným koncem textu, má i bílou sestřičku. Červené cuvée Syrahu a místních portugalských odrůd Aragonez a Touriga Nacional. Ročník jsem na etiketě nenašel, alkoholu se udává 13,5%. Ve skleničce má mírně nahnědlou rubínovou barvu a ovocnou vůni do třešní a lesní směsi. V chuti je krotká kyselina, velmi jemné taniny, slušně tělnaté s ovocným projevem do peckovin a lesních chutí, až džemově vyzrálý. Jemně nahořklý závěr. První den hodně vystupoval projev Syrahu a dělal víno příjemně zajímavým, druhý den už je směs líp sladěná, ale stále je zajímavá, přitažlivá a dobře se pije. Jednoduché a nenáročné pití, ale s webovou cenou 175 Kč úplně v pohodě.

Snažím se poctivě psát degustační poznámky, ale jsou šedé zóny, na které jsem krátký. Chvíli po návratu z Mosely netuším, kde a jak jsem některá vína pořídil. Ve vinařství? Nevzpomínám si. Ve vinotéce? V sámošce? Fakt nevím. Baví mě zkoušet různá náhodně získaná vína, abych si udělal podrobnější obrázek o oblasti, ale někdy se ta mozaika tvoří náhodně :o)

Už mi kamarádi naznačovali, že bych měl pokaždé kupovat víc lahví a podělit se, ale náhodně získané lahve často zklamou a víte, jak cenné je místo v autě při návratu? Naštěstí se při těch vínech dobře vzpomíná, občas i na zážitky úplně odjinud.

Moderní, ale nepříliš nápaditá etiketa, ve skleničce světle žlutá barva. Vůně ryzlinkově bezová a minerální, v chuti hodně suché (tedy asi 8 gramů zbytkového cukru, vzhledem k místu nálezu), minerální, středně dlouhé, ale dál už nic. Spíš zelené a nevyzrálé tóny v chuti, dotované minerálními tóny. To odpovídá etiketě, která deklaruje suchý kabinet s 11% alkoholu a ročníku 2012. Tyhle údaje ukazují na časnou sklizeň a svým způsobem ořezané víno. Nedodávat tělu trochu plnosti mineralita, nebylo by to moc zábavné. Mosela prostě dokáže víc.

Náhodný nákup v bernkastelské vinotéce za necelých 8 EUR (asi 195 Kč). 12% alkoholu, klasická zelená štíhlá flíétna. Podle webu vinařství 8,3 gramu zbytkového cukru a 7,5 gramu kyselin.

Pěkná světle žlutá barva, ve vůni lipová nazrálost, svěžest a sladký příslib zbytkového cukru, po chvíli i klasická aromata mokrého hadru. V chuti lehké, s příjemnou kyselinou a drobným zbytkovým cukrem, který jen zaobluje hrany namísto toho, aby nějak výrazněji tvořil chuť. Mineralita erdenských schůdků jen náznakově, i břidlicová olejovitost je spíš nenápadná a podřízená celkovému lehkému dojmu. Lehká hořčinka v závěru chuti, slušně dlouhé. Naslepo na hranici 83/84 bodů, ale příjemné k pití, lehké, a za cenu pod 200 Kč dobrý nákup.

Už několik kamarádů a známých se na mě obrátilo se zadáním sehnat víno určitého ročníku. Chtěli ho věnovat svým potomkům k osmnáctým narozeninám. Bývá to zajímavý problém, protože zadavateli obvykle nezáleží na regionu původu (německý ryzlink nebo burgundský Pinot, to je jedno), ale hned první úspěšně vyřešené zadání mi zůstalo doma.

Bednu burgundského Monthelie 1999 Premier Cru jsem přivezl po degustaci přímo z vinařství, ale kamarád nakonec nekoupil, že nemá vhodný sklep a že mu zrovna došly peníze. Vzal jsem jednu lahev kdysi na kuchařský kurz a vypili jsme ho k pečeným kachním prsům. Od té doby vím bezpečně, že burgundský Pinot a kachní prsa jdou báječně dohromady.

Naposledy jsem ten problém řešil v pondělí, obdarovaným neměla být dcera, ale zákazníci podniku založeného v roce 2004. Zavrhl jsem Burgundsko, ale než jsem se stačil do problému položit analyticky, objevil jsem v chladničce 2004 Ürziger Würzgarten Spätlese. Weingut Karl Erbes. Vinař mi ji přibalil k nákupu poté, co jsme diskutovali o tom, jaká vína budeme nalívat při společné degustaci v Praze, kterou jsme domlouvali na 27. ledna 2014. Navrhl nulačtyřku, já řekl, že to nechám na něm, protože to víno neznám. A on že mi ho dá na cestu, ať mu to odsouhlasím.

Hned jsem ho otevřel, není lepší důvod než vyzkoušet, jestli ho můžu doporučit dál!

Světlá citronově žlutá barva, citrusová, minerální a medově lipová vůně. Máslo a ryzlinkovej mokrej hadr, po zamíchání ve skleničce se dostaví i petrolej. V chuti lehké, sladké, se svěží kyselinou, výrazné a medové, s náznakem grepové nahořklosti v závěru. Má snad všechno, na co si u ryzlinku vzpomenete, ale hlavně lehkost a eleganci. Ani trochu unavené, devět roků bych nehádal. Naslepo bych mu dal bezpečně 91+ bodů. 8% alkoholu na etiketě naznačuje, že má taky nějakých 80 gramů zbytkového cukru, ale s důraznou kyselinou to jde dobře dohromady. Dlouhé, chuť zůstává viset na patře docela dlouho. Zase nový (celo)korek a nová cínová záklopka. Stefan Erbes víno překorkoval.

Možná jsem si s bedýnkovým ryzlinkem 1991 otevřel nové dveře. A jestli máte podnikové výročí a podnik mladší než 23 roků, napište mi :o)))

Ale jestli ho chcete jen tak ochutnat, napište si to na 27. ledna. Rozhodně Stefanovi schválím, aby ho na pražskou degustaci přivezl.

Ve středu a ve čtvrtek jsem se zúčastnil hodnocení posledního letošního kola soutěže Prague Wine Trophy. Ve středu Sauvignony, ve čtvrtek Sangiovese. Celý čtvrtek jsem měl povznesený pocit, že je to odměna a vyznamenání zároveň.

Vysoká úroveň vín trvala po celý den, nepamatuju se, že bych někdy s tak klidným srdcem a bez pochybností hodnotil 95 bodů. Některá Brunella se skutečně blížila dokonalosti, ještě v pátek ráno jsem zalitoval, že jsem v jednom případě nedal ještě víc. Po skončení hodnocení jsem se neprofesionálně zdržel v salonku a dopil dva vzorky, už bez plivátka :o) Ke shodě hodnotitelů a klidnému průběhu jistě přispěla vynikající vína, ale tolerantní a přátelský duch jednání porot je pravidlem. Když mě před dvěma roky pozvali na PWT hodnotit poprvé, čekal jsem konkurenčnější prostředí. Naučil jsem se na PWT hodně, ale věcnosti, toleranci a respektu především.

Další várka fotovzpomínek na třicet degustací s vinaři v italské Peschieře. A začnu vinařstvím, které jsem si vytipoval už předem, Eredi Legonziano z Abruzza. Mají celou řadu sektů, jako asi jediní v Abruzzu. Nedosti na tom: sekty vyrábějí z autochtonních odrůd jako Cococciola (už to jméno zní slibně!), Pecorino a Passerina.

Sekty s lokálními odrůdami obvykle nefungují na středoevropské chutě tak dobře jako stará dobrá šardonka a Pinoty, ale Eredi Legonziano byla výjimka. Třeba sekt z čisté Cococioly se mi fakt moc líbil, a zrovna tak brut z 60% Trebbiana a 40% Cococcioly.

Pravidelní čtenáři a účastníci loňských Toskánských bedýnek vědí, že mám slabost pro Pecorino, a už je to tady zase. Tři tichá vína z Eredi Legonziano, zařazená v top-lajně, se mi moc líbila. METHYS 2012 je čisté Pecorino, suché s pěknou kyselinou a travnatým projevem, strukturované a výrazně minerální. DAYNE 2012 je čistá Cococciola s podobným suchým projevem jako předchozí, jen s dotekem koření v závěru. DIOCLEZIANO 2010 je Montepulciano d’Abruzzo s typickým temným vzhledem, vanilkovou a bylinkovou vůní, vyvážené a výborně udělané v sudech (napůl velké sudy a bariky). V chuti krémové a nepřetěžkané alkoholem (13,5%), pěkné.

Asi poprvé jsem se setkal s lombardskou denominací Lugana, která zabírá jen pár kilometrů na jižním okraji Lago di Garda. Geograficky spadá Lugana do Lombardie, přestože je hned u západní hranice regionu Veneto. Vesměs to byla plná a vyzrálá bílá vína ze stejnojmenné odrůdy (=Lugana), podobné Trebbianu. Na fotce pan Trevisani (Agricola Trevisani). Jen se takhle usmíval a jeho tlumočník vysvětloval, že je to prostě zemědělec, který toho moc nenamluví, ale všechny moje komentáře si nechal přeložit. Kromě Lugany měl výborné Due Qurce 2004, krásně nazrálý Cabernet Sauvignon z bariku.

Paolo Carlo Ghislandi z piemontského vinařství I Carpini byl sympatický už tím, že dával najevo, jak rád pije svoje vlastní vína. Všechno kvasí spontánně a nefiltruje. Začali jsme oxidativně připraveným Timorassem 2011. Timorasso je jeho láska a velké téma, má je vysazené na různých vinicích a každou vinici zpracovává odděleně. Kromě různých tichých vín dělá z Timorassa i sekt Chiaror Sul Masso. Vysadil na to zvlášť vinohrad na kamenitém severním svahu, kde mu odrůda dozrává pozdě, takže nemá typickou medovost a naopak jí zůstane dost kyselin. Jako dosážní likér používá neprokvašený mošt z Timorassa, takže výsledek je skutečně stoprocentní Timorasso :o) Ochutnali jsme i čtvero jeho Barber a končili jsme stylově padesátiprocentní grappou z Timorassa s ohromnou vůní. Měl jsem před sebou ještě několik degustací, tak jsem se neodvážil ochutnat. Podle mohutné vůně tipuju, že to byla skutečně výrazná kořalenka.

Závěrečná probírka fotkama z podzimní Mosely. Pohledy ze strmých svahů na starobylá městečka a dlouhatánské šífy jsou typické. Stejně mě fascinovalo, že každá parcela ryzlinku má při pohledu z dálky jinou barvu. Jeden čtverec hnědý, vedle žlutý a kousek dál červený.

Tady je to všechno pohromadě, dlouhej šíf i barevné lány ryzlinku :o) Bohužel už vpravo nahoře vykukují základy budoucí dominanty.

Pomníku kancléřky Merkelové se nemůžu vyhnout, tak ať je to za námi. Už kvůli tomu se vyplatí jet se tam podívat co nejdřív, než ta věc bude dokončená.

V prvním příspěvku jsem vtipkoval o svém běhání velkými vinicemi. Další den jsem si vyrazil poklidným turistickým tempem na procházku po Ürzigské zahrádce koření a Erdenských schůdcích a vtipkování mě přešlo. Zadejchal jsem se víc, než při celém běhání po chodníčku pod vinicemi. Chlapíci zaměstnaní na sklizni podávají skutečně velké fyzické výkony, sklízet v mrazu hrozny na ledové víno může být na moselských strmých svazích nebezpěčné.

Hlavním cílem cesty nebyl výběr vín do předvánočních Komunitních Bedýnek, ale domluva se Stefanem Erbesem na termínu jeho návštěvy v Praze. Termín je na světě, předběžně 27. ledna bude Stefan Erbes v Praze nalívat vlastní vína návštěvníkům. Podrobnosti dodám v lednu.

Vesnička dole už není Ürzig, ale Erden. Pozná se to podle toho, že je na druhém břehu.

Příští rok bych chtěl jet už na přelomu dubna a května. Až Stefan Erbes nalahvuje nový ročník. Fotky hroznů si v květnu nepřivezu, ale na ročník 2013 jsem zvědavej. Některá úžasná vína z ročníku 2012 jsou vyprodaná. Sice se mi tak potvrdil můj odhad jejich kvality, ale doufám, že příští rok budu chytřejší. Vykoupím je sám :o)

Na Komunitní Bedýnku z moselských ryzlinků došlo taky. Jestli jste se ještě nepřihlásili, podrobnosti jsou tady.