Archiv pro měsíc: Leden 2013

Vzácné a ušlechtilé

Součástí doprovodného programu výročních Galadegustací Prague Wine Trophy se už pravidelně stávají tématické degustace. Před dvěma roky měl Willi Klinger strhující prezentaci rakouského vinařství (která mimochodem byla původním praimpulsem pro současné rakouské komunitní bedýnky :), před rokem vedli dva nositelé titulu Master of Wine dva semináře. 22. ledna měli v pražském hotelu Crown Plaza seminář „Jak porozumět ušlechtilým a vzácným vínům“ Dr. Josef Schuller MW, ředitel Weinakademie Osterreich, a Frank Smulders MW, ředitel Palais Coburg.
Šlo o úvodní seminář k týdennímu kurzu Fine And rare Wines Specialist, který pořádá Palais Coburg (který se taky pyšní snad nejrozsáhlejším sklepem archivních vín). Jak řekl na začátku pan Schuller, učit se člověk musí celý život :o) Většina účastníků se možná těšila na degustaci, ale pan Schuller začal seminář otázkami. Co jsou to ušlechtilá a vzácná vína? Definice „vzácnosti“ je intuitivní a snadná (víno od malého výrobce, kterého se ročně vyrobí 3000 lahví, je vzácné jaksi okamžitě, ale víno z bordeauxského vinařství, vyrobené v počtu 100.000 lahví se po čtyřiceti letech stane podobně vzácným, poté co se 99.000 lahví vypije.)
S překladem výrazu „fine wine“ je drobná potíž, doslova je to „jemné víno,“ ale já se budu držet významově přesnějšího překladu „ušlechtilé víno.“ Musí být ušlechtilé víno drahé? Je kritériem cena? Musí být z ušlechtilé odrůdy? Musí být vyrobené proslulým výrobcem? (Jakou roli hraje snobismus?) Může pocházet od malého výrobce? Od vinařského družstva? Asi jediným podstatným kritériem se nakonec ukázuje schopnost vína dobře stárnout.

K degustaci bylo připraveno šest vzorků, tři bílá a tři červená vína. Degustovalo se naslepo, napřed tři bílá a potom tři červená. Pořadatelé otevřeli a zkontrolovali lahve dvě hodiny před začátkem, potom víno dekantovali v karafách. 30 účastníků, dvě lahve od každého vzorku.

První vzorek měl výraznou jantarovou barvu (hned mě napadla barikovaná šardonka nebo Sauvignon, ale kdepak!), uzavřenou vůni, nasládlou chuť s vyšším extraktem (suché), medovou a komplexní. Po chvíli se ve vůni objevují houby, v chuti jemně kořenitost. Aromatická odrůda to není, škrtám SVG, ale Chardonnay to taky není a jsem v koncích. Za chvíli se to odtajnilo: Grüner Veltliner 1975, Winzer Krems, Kremstal, Rakousko. 37 let starý Veltlín od vinařského družstva, nejspíš kabinetní, v roce 1976 se mohl prodávat za ekvivalent dnešních čtyř až pěti EUR. Nejlepší na tom je, že degustace jasně ukazuje vyšší stáří vína, ale v chuti je víno stále živé, s pěknou kyselinou, nezlomené lahvovou oxidací.

Druhé víno je na spravení sebevědomí. Barva je světlejší a ukazuje ještě víc na sever od předchozího vzorku. Už podle vůně je to ryzlink a nejspíš přímo od Rýna. Chuť potvrzuje ryzlinkovou medovost a jsme doma. Jen ročník si se svými zkušenostmi netroufnu tipovat.
Víno přichází představit Stefan Doktor, ředitel vinařství Schloss Johannisberg. 48 let starý Schloss Johannisberg Riesling Grunlack 1964, Rheingau. Původně zřejmě vyzrálý do kategorie dnešního pozdního sběru, Spatlese. Pan Schuller to komentuje, že takovému vzorku (velké víno z velké odrůdy od slavného a typického výrobce) u zkoušek na Institutu Masters of Wine říkali „bank“ – já bych to přeložil jako jackpot.

U třetího vzorku bych mohl mít problém i s určením barvy, ale pan Schuller ujišťuje, že jde o bílé víno. Nahnědlá zrzavá barva, vůně připomíná fortifikáty, sušené ovoce, v chuti bohaté, botrytické s kořeněným závěrem a stopou oxidace. Kořeněný závěr a aromatičnost mě táhly k tramínu, ale to by bylo příliš jednoduché! V diskusi se ukázalo, že to není ani fortifikát, ani tokajské. Bouvier TBA 1984, Karcher, Burgenland, Rakousko. Víno z odrůdy známé u nás jako Bouvierův hrozen a rovnou botrytický sběr. Víno má stále výraznou kyselinu a hodně plnou chuť. OK, neurčit Bouvierův hrozen si odpustím, ještě jsem žádné víno z něho nepil, jen jsem jednou ukradl na vinici kuličku :o)
A je tu soubor tří červených.

První vzorek je trochu kalný, má zastřenou barvu s třešňovo fialovými odlesky, trochu jako Zweigelt. Svěží vůně, ale zjitřená „jižní“ chuť, štiplavá, kořenitá, s barikem. Vylučuju Itálii, ale Španělsko neznám a nepoznám: Tempranillo 2009 Retuerta Negralada, Vino de la Tierra de Castilla i Leon. Stolní víno ze Španělska, Frank Smulders nás ujišťuje, že přes zatím neověřenou schopnost stárnout to podle jeho názoru bude taky Fine and Rare.
Pátý vzorek má nahnědlou barvu (stáří), světlou a průhlednou. Animální vůně se v čase hodně vyvíjí, objevují se houby a mineralita. Chuť je podobně animální s jemnými tříslovinami. Několik účastníků se shodne na Bordeaux a je to správně: Pichon Baron 1988, Pauillac, Bordeaux. Klasický ročník, levý břeh a 65% Cabernetu Sauvignon.

Šestý vzorek je pastička. Barva má znaky stáří, je světle hnědá. V nevýrazné vůni žádnou pomoc nenacházím, ani v chuti ne, je to pěkné, harmonické, ale neznámé. Cabernet Sauvignon 1979 Caymus, Napa Valley, California. Kdo říkal, že novosvětská vína neumí stárnout?

Nejdůležitější poučení? Jsou dvě. Jedno z nich shrnuli už přednášející – čísla nic neříkají! První víno, kabinetní Veltliner krásně přečkal 37 roků a vyzrál do krásy a síly, přestože se z analytických hodnot dá usoudit na obyčejné víno, kusovku. Kabinet, 12% alkoholu, 3-4 gramy zbytkového cukru, 6 gramů kyselin a co? Po 37 letech krásné a silné víno. Analytická čísla o víně nic neříkají. Nejradši bych to pro některé sběratele analytik vysázel tučně kapitálkama!
Druhé poučení je, že degustace nahlodala můj zatím spíš rezervovaný vztah ke starým vínům. V minulosti mě odrazovaly zkušenosti s archivními víny domácí produkce, nepohřbenými mrtvolami vín zničených lahvovou oxidací, včetně toho, že si část vinných fanoušků ztotožňuje stará vína právě s výraznými projevy lahvové oxidace. Kompletní šestice degustovaných vín byla stále živá a u 48 let starého ryzlinku jsme se shodli, že ještě nejmíň deset let vydrží při síle.
Archivace vín je nákladná disciplína a kromě zisků přináší i ztráty, je otázka, do jakého věku ještě zájemce archivuje víno pro sebe a od kdy už nakupuje pro dědice. Na koupi zaručených jistot (třeba třicet let starých Bordeaux) je zase potřeba úplně jiný rozpočet, než mám k dispozici já. Některé vzorky z degustace ovšem ukazovaly, že dobré výsledky mohou dát i podceňovaná a levná vína, jen je k tomu potřeba kromě zkušeností i trocha štěstí.
Povinná připomínka na závěr: užijte si lednové lyžování, a rakouské Komunitní bedýnky si můžete objednávat ještě do pondělí tady.
Jen tak

Grüner Veltliner Wiedenberg 2011, Weingut Salomon Undhof

Konečně rakouské víno s tradiční etiketou! Štíhlá zelená ryzlinková pistole a samozřejmě šroubovací uzávěr. S třemi víny a vinařem samotným jsem se setkal před rokem na dvou Masterclass-seminářích pořádaných jako doprovodný program Galadegustace PWT, takže mám k vínu předem respekt i větší očekávání.
Po zkušenostech s předchozími rakouskými víny přelívám víno do široké burgundské sklenice, ve štíhlé skleničce se projevuje hodně uzavřeně a nepřístupně, reduktivně. Podle webu pocházejí vína z kamenitých dunajských teras se smíšeným podložím a klimatu s významnými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí.
Krásná plná žlutá barva, citrónová až šardonková! Komplexní vůně s výraznou mineralitou, pěkně nazrálá a zároveň svěží. Přesně se to opakuje v chuti – komplexnost, umírněná svěžest a vesmírná harmonie. V přetlačované mezi odrůdou a původem tentokrát o půl cihly vítězí původ, terroir, vesmírná harmonie nadržuje mineralitě a já jsem proti tomu krátkej. Maloobchodní cena 315 Kč je akurátní, špičkový Veltliner! Pouštím si k tomu psychedelické elpíčko Byrds z konce šedesátých let a píšu tečku – kdo chce, vyzkouší v nových Bedýnkách.
Jen tak

Návštěva vinařství Sepp Moser v Rohrendorfu


Šlo to rychle. Ve středu jsem zatelefonoval do Rakouska a ptal se na koupi Sauvignonu pro (případné) Komunitní Bedýnky. Rovnou jsem dostal pozvání, ať přijedu a přechutnám ve vinařství celou produkci. Ve čtvrtek jsme se domluvili, že to nebudeme odkládat na příští týden a uděláme to rovnou v pátek. Jak už někdo napsal skoro před stoletím, co se vleče, nestojí za nic.

Nazítří jsem vyrazil hned po šesté, ve Znojmě jsme se sešli s kamarádem a brněnskou oporou Komunitních bedýnek Karlem a společně dojeli zasněženými pláněmi do Rohrendorfu. Na příjezdové cestě se nedá přehlédnout budova vinařství Lenz Moser, nejznámějšího z rodiny Moserů, který vstoupil do učebnic vinohradnictví vysokým Moserovým vedením. Současné vinařství Sepp Moser vzniklo v roce 1987. Od roku 2000 ho vede Seppův syn Nikolaus Moser a v současnosti hospodaří na 51 hektarech vinic. 24 hektarů leží v Rohrendorfu a dalších 27 hektarů v Apetlonu, u Neziderského jezera. Roční produkce překračuje 300.000 lahví (bílé/červené je přibližně 50/50) a 60% produkce se vyváží.

Nikolaus Moser je přesvědčený biodynamik a převedl vinařství na biodynamické hospodaření, údajně jako jedno z prvních v Rakousku. Nikolaus strávil nějaký čas na stážích ve Francii, zamiloval si Alsasko a Burgundsko a inspiruje se tamějšími zkušenostmi. S oběma Mosery jsme se těsně minuli při příjezdu, vinařstvím nás provázela exportní manažerka Lydia Nastberger.
Tahle dáma je příjemně extrovertní, sebejistá, zapálená pro biodynamiku i vše moserovské, a příjemně překvapila, když jsem na ni po hodinové degustaci vybafl, jestli to půjde zařídit, abych si místo původně domluveného Sauvignonu odvezl rovnou čtyřikrát tolik vín. Jistě, řekla a za deset minut přinesla fakturu a všechny celní papíry. V pátek v poledne a v německy mluvící zemi? Byla báječná!

Degustaci jsme otevřeli sektem, Blanc de Blancs 2010. Stoprocentní šardonka, už podle barvy oxidativní, pěkně plná a zřejmě kvašená v sudu. Na tom jsme se s Karlem názorově rozdělili, já mám radši sekty svěžejší, Karel jako malovinař dává přednost řemeslným technikám a oxidativní sekt mu vyhovoval víc než mě. Ale mít s sebou na degustaci vinaře a oponenta považuju za velkou výhodu, hlavně když hrozí nebezpečí, že se budu muset rozhodovat o větším nákupu!

Zweigelt Rosé 2012 od Neziderského jezera bylo čerstvě nalahvované a ve vzpomínkách ho mám jako svěží lehké víno s docela seriózním projevem (včetně lehkých tříslovin a minerality), svého druhu dvojče loňského úspěšného rosé z Krásné Hory.

Riesling von den Terrassen 2012 bylo právě 2 týdny v lahvi, pěkné jednoduché víno. Kdybych už neměl do bedýnky zamluvený senzační ryzlink z vinařství Weinrieder, nejspíš bych ho koupil. Když jsme přejížděli hranici, už jsem litoval, že jsem k objednávce nepřihodil šest lahví pro sebe. Příště! Požádal jsem pro srovnání i o Sauvignon 2011, a vedle mladičkého ryzlinkového šohaje vypadal usedle, jen výrazná mineralita na sebe upozorňovala. Grüner Veltliner von den Terrassen 2012, taky zrovna nalahvovaný, byl spíš nevýrazný, odstrčený Ryzlinkem i Sauvignonem, ale s předpovědí, že se za tři měsíce po lahvování vzpamatuje a předvede.

A pak se šlo na lahůdky. Grüner Veltliner Gebling 2012 Erste Lage nám stočili přímo ze sudu. Ještě s kvasničními aromaty, krémový, plný v chuti, kořenitý. Takhle bych mohl Veltliner pít i zimě, kvasničně kalný a hustý. Řekl jsem si i o sudový vzorek Sauvignonu von den Terrassen 2012. Ten se má lahvovat až na jaře, ale já bych si ho nejraději odvezl hned. Kvůli řízení po D1 jsem všechna vína vyplivoval, ale tenhle Sauvignon jsem polykal a nalil jsem si další dvě skleničky. Výrazně ovocný a v pozadí minerální (s časem se po nalahvování budou poměry asi překlápět :o) Parádní!
Nejspíš některá vína přeskočím, protože moje poznámky začínají být nápadně stručné. Řekl jsem si o neziderský Muscat Ottonel 2012 a po chvilce váhání jsem ho koupil. Už jsem to psal tady, to víno je lehké a jednoduché, udělané na rychlé vypití, ale při vší strohosti a jednoduchosti je zřetelně čisté a neovlivněné chemií a technologií, jako čistý obraz odrůdy. Konzumentům spokojeným se supermarketovými, průmyslově zpracovanými víny tam může osudově chybět bonbónové aroma, tropické ovoce a spousta dalších příhodných ornamentů, ale muškát je to jako malovaný.
Byl jsem zvědavý na Pinot Noir 2009 Gebling. Už proto, že GruVe z Geblingu byl tak silný, čekal jsem, že Pinot musí být skvělý, když vlastně ubírá místo ve vinici tak báječnému Veltlínu. Ale bylo to trochu zklamání, víno bylo spíš málo tělnaté, s výraznou kyselinou a před cenou 17 EUR jsem utekl. (Karel si ho koupil celou krabici.)


Zweigelt Hedwighof 2011 stál 9 EUR, ale poznámky chybí, nezaujal, nebyl ničím výrazný. Zweigelt Reserve 2009 byla jiná opera! 14 EUR, ale zasloužil si každé Euro! Má vůni přezrálých višní a třešní, intenzivní krémovou chuť, vůbec ne přímočaře odrůdovou, ale přesto intenzivní a elegantní. Váhal jsem asi minutu, než jsem ho přidal do aktuální rakouské Komunitní Bedýnky.

Přidávám pár fotek z prohlídky sklepa.
Impozantní řady nerezových tanků (jasně, většina vín má být jednoduše ovocná a čistá, minerální) a klenutý barikový sklep podobný toskánským La Barricaia sklepům. Buď jsem narazil na dobře naložené zaměstnance, kterým vůbec nevadilo, že se jeden zvědavec v páteční poledne rozhoduje o tom, co koupit nebo nekoupit, nebo jsou lidi, s kterými jsem se setkal skutečně zapálení a táhnou za jeden provaz podle těch nejlepších myšlenek biodynamiky. To se z tříhodinové návštěvy spolehlivě nepozná, ale můj první dojem je výborný. Vína jsou poctivě a precizně vyrobená. Jak se budou líbit v Čechách, o tom si můžeme povědět v komentářích na blogu a případně i na bedýnkových degustacích.
Muškát, Sauvignon a Zweigelt Reserve 2009 jsem nominoval do nových Komunitních Bedýnek. Přihlásit se můžete tady!
Jen tak

Rakouská komunitní bedýnka

Už to budou tři měsíce od posledních Komunitních bedýnek, doufám, že už máte dopito a že se vám stýskalo! Po moselských ryzlinkových slaďácích přichází šest suchých vín. Ani gram cukru navíc! Vesměs echt suchá vína, ve kterých vedle strohosti tím víc vynikne mineralita. Některá vína jsou docela svůdné příklady zpracování odrůdy (Riesling, Veltlín, Zweigelt, Frankovka), jiná se můžou čistotou a strohostí jevit málo přístupná (Muškát, Sauvignon a zase Frankovka:). Tím zajímavější může být diskuse pod článkem, až vína ochutnáte.
Rakouské vinařství si v osmdesátých letech prošlo peklem i očistcem a od té doby dělá všechno pro to, aby se prosadilo v evropském i světovém měřítku. Dalo by se říct, že se před cestou k úspěchu každý musí očistit a zbavit slabin, ale nechci vytvářet laciné analogie a jitřit vášně po volebním víkendu :o) Zkrátka od glykolové aféry jde rakouské vinařství trvale nahoru, dosvědčují to ekonomické statistiky, čistota a docela zřetelný styl společný rakouským vínům, a dosvědčuje to i americký úspěch rakouských vín. Už jste slyšeli zvěsti o newyorských restauracích, které věnují celou stránku vinného lístku třiceti rakouským Veltlínům?

Nejblbější na tom je, že Rakousko je tak blízko. Možná, že my Češi nemáme rádi, když náš soused něco dělá dobře a zaslouženě se mu daří, takže ho preventivně ignorujeme. Sám jsem už několikrát jel v neděli z Moravy a říkal si, že mám pár dní volna a že bych si už konečně! mohl zajet na dva dny do Wachau nebo někam jinam prozkoumat kousíček Rakouska. Jako natruc vždycky zrovna pršelo nebo se našly ještě lepší důvody, no zkrátka jsem kromě Poysdorfu (a Vídně) z Rakouska ještě nic neviděl. Moje chyba! Náhodná setkání s rakouskými víny za poslední dva roky naléhavě hovořily o tom, že by bylo namístě se jim věnovat mnohem víc. Mezi Skleničkovská novoroční předsevzetí patřil výlet do Štýrska, ale hned v lednu se to náhodou semlelo úplně jinak. Série pražských setkání s weinviertelským Riederem, kamptalským Salomonem, traisentalským Huberem (a dalšími, byť jen zprostředkovaně přes jejich vína) vykonala svoje. Zamiloval jsem se do rakouských vín a příští Komunitní Bedýnka bude patřit jim!


Úplně na začátku mě okouzlila tři základní vína biodynamického vinařství Sepp Moser. Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon von den Terrassen čili z terasovitých kamenitých vinic u Kremsu. Zrovna jsem přemýšlel, jestli jsou slova Berta Salomona z loňského ryzlinkového Masterclass o tom, že „původ má na víno větší vliv než odrůda“ víc pravda nebo marketing, a do toho jsem si na stole posunoval Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon, které měly víc společného než rozdílného. Začal jsem nakupovat vína významných rakouských vinařů (o některých jsem tady už v lednu psal, o některých ještě psát budu) a nakonec jsem to všechno uzavřel páteční cestou do vinařství Sepp Moser. Report bude následovat. Už jsem měl pár objevů, o které jsem se s vámi chtěl podělit, ale v Rohrendorfu jsem to vyřešil. Rovnou jsem objednal tři vína (původně plánovaný Sauvignon, navíc mladý Muškát 2012 a báječné naleželé Zweigeltrebe 2009).

Rakousko není jen Grüner Veltliner
Ještě o tom chci psát obšírněji, ale ta vína jsou výborná. Nic pro milovníky nabušených vín s „kvasinkovými“ Bon Pari a tropickým ovocem. Muškát je čistý obraz odrůdy bez sklepních úprav – čistý Muškát Ottonel. Pokud chcete vidět (čuchat a chutnat), jak tahle odrůda vypadá nahá, přirozená, je to víno pro vás (jedině snad síra zatím ještě trochu vystupuje). Suché, lehké, s nízkým alkoholem (12%), příjemně pitelné. Jestli jste si zvykli na nabušené chilské šardonky, průmyslová vína s anasovými a banánovými aronaty, může to být pro vás tenké a může vám tam spousta věcí chybět. Moserův Zweigelt je naopak bohaté víno, které ale nabylo plnosti přirozenou cestou, totiž že mu vinař dopřál dost času v sudu, aby se víno vyvinulo po svém. Muškát je víno určené k rychlému vypití a podle toho ho vinař připravoval ve sklepě. Zwegeltrebe naopak připravil na delší cestu časem, ale obě vína se obešla bez přidaných kvasinek a jakékoli chemie kromě síry před lahvováním. Sauvignon 2011 je svérázný a je klidně možné, že se na tom čtenáři rozpoltí jako národ při prezidentské volbě. Je mírně ovocný, angreštový, ale začínají se v něm prosazoval i zelené tóny, navíc je výrazně minerální. Jak už jsem psal výše, všechna tři vína z kamenitých teras mají hodně společného, a to je kromě strohého projevu (daného přirozeným bezzásahovým zpracováním ve sklepě) výrazná mineralita. Strohý projev se každému nemusí líbit, ale pro mě je to další významný názor na odrůdu Sauvignon a na způsob, jak z ní udělat víno. Nikoho nechci přesvědčovat, že právě tak a jedině tak se má víno dělat (sám občas rád popíjím i vína technologicky víc ovlivněná), ale nabízím to jako zajímavou a důležitou alternativu supermarketovému mainstreamu.

Co dál? O elegantní a jemné Frankovce Judith Beckové jsem už psal tady. Poslední dvě vína jsem vybral tak nějak křížem, navzdory jejich původu a s tím spojeným předpokladům. Chtěl jsem veltlín z Poysdorfu (nebo aspoň z Weinviertelu), ale z tří lednových pražských degustací jsem si nakonec zvolil 2011 Riesling Bockgärten z vinařství Weinrieder z Kleinhadersdorfu, pár kilometrů od Poysdorfu. Báječnejch Veltlínů jsem našel víc, ale nakonec vyhrál GruVe od jednoho z ryzlinkových čarodějů Berta Solomona: GruVe WiedenBerg 2011. A rovnou upozorním na to, že rakouské Veltlíny a Ryzlinky nemusí být žádná tintítka, tenhle Veltlín určitě potřebuje velkou sklenici!

Tady je předběžný seznam:
1. Muscat Ottonel 2012, Sepp Moser, Neusiedlersee, 240 Kč
2. Sauvignon Blanc von den Terrassen 2011, Sepp Moser, Kremstal, 349 Kč
3. Grüner Veltliner WiedenBerg 2011, Salomon Undhof, Kremstal, 315 Kč
4. Riesling Bockgarten 2011, Weinrieder, Weinviertel, 285 Kč
5. Zweigelt Reserve 2009, Sepp Moser, Neusiedlersee, 379 Kč
6. Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, 241 Kč
(píšu předběžný seznam, protože Frankovky 2008 mám omezené množství. Podobně je možné, že vyschnou dodávky jiných vín a budu je muset nahradit jinými.) Pokud jde o ceny, tři vína přebírám od dovozce Vinom včetně jejich cen. Tři vína od Seppa Mosera dovezu sám a jejich ceny převezmu z ceníku jejich prvního pražského dovozce (tyhle ceny v zásadě kopírují maloobchodní ceny pro návštěvníky vinařství, plus minus pár kaček). Aritmetický součet cen je 1809 Kč (jojo, rakouská vína nejsou úplně levná, ale fakt stojí za to!) a protože od všech dodavatelů dostanu slevy, nabízím bedýnku za baťovských 1790 Kč. V Praze bude bedýnka zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, v Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci, Plzni a Bratislavě v pobočkách Uloženky.cz. Ti, kteří budou chtít bedýnku doručit do jiných měst, si budou muset připlatit cca 200 Kč za doručení zásilkovou službou (po tragických zkušenostech s Českou Poštou v závěru roku vyzkouším asi DPD). Distribuce by měla začít po 11. únoru, ale dost možná budu moct první bedýnky předat už po 5. únoru. Zase budu chtět zálohovou platbu na účet, objednávat můžete tady.

Myslím, že se letos ještě jednou do Rakouska pro bedýnku vypravím. Nebo to možná vyprovokuje vás, abyste tam zajeli. Věřte tomu nebo ne, z Prahy je to do Kremsu míň než 300 kilometrů!

To ale ještě není všechno!

Dva vylosovaní účastníci Rakouských Bedýnek dostanou jako prémii zdarma Skleničkovské tričko. Namaloval jsem ho sám, vlastnoručně, fakt nekecám! Obsahem je Skleničkova abeceda čili svět vína od A do Zet a je určeno pouze a výlučně pro účastníky Komunitních Bedýnek. Zatím jsou k dispozici trička ve velikostech M – L – XL a v barvě námořnické modré nebo vínové (podle výběru skladníka pana Skleničky a jeho aktuální nálady). Tričko se brzy stane nezbytnou ozdobou a poznávacím znakem zkušených návštěvníků degustací, účastníků vinařských zájezdů a akcí typu Otevřených sklepů, takže neváhejte a kupujte! Jak je zřejmé z fotek, dětské modely zatím nemám, ale pokud chcete stylově obléct svoje děti, napište mi!
Samotné tričko bude stát 250 Kč, společně s Rakouskou Bedýnkou bude za 1990 Kč. Podporujte svého bloggera, přihlásit se můžete tady!
Bedýnky

Frankovkový pozdrav z Rakouska

První setkání bylo vzrušující. Odšrouboval jsem uzávěr, přivoněl a někdo na druhém konci lanka musel cítit, že ryba zabrala! Bylo to jako jako polibek potmě. Barva vína byla hodně světlá, nebýt fialového tónu, mohla by se splést s Pinotem. Lesní vůně s višňovými peckami, jehličí a náznakem i mech, šípky a koření. V chuti suché s úplně, ale úplně odbouranou kyselinou, lehkým dotekem sudu, rozpuštěnými tříslovinami… a potom jako když si sednete do dvě stě let starého pohodlného křesílka, co mám u postele místo stolku a zavzpomínáte na něco příjemného, ale dávno zapomenutého. Dlouhá dochuť.

Je znát frankovková pecičkovitost, jemná tříslovina a veliká elegance, ale Osobnost Vinaře jakoby ustupovala do pozadí. Trochu ustupuje do pozadí i Odrůda, aspoň jak ji známe, a vystupuje víno. Není moc expresivní, jak jsem psal, odrůda trošku ustupuje. Nechci podléhat genderovým stereotypům, ale vnucuje se myšlenka, že chlap by takové víno neudělal. Možná pomohly i čtyři roky od vykvašení, ale víno je (vzhledem k odrůdě jak ji znám, Frankovka modrá) úžasně jemné a harmonické. Výborné!

Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, Rakousko


A co vy? Věříte tomu, že Frankovka může takhle okouzlit? Nebo vás už možná okouzlila?
Jen tak

Večer vinařů firmy Vinom

Po pondělní Galadegustaci následoval seminář o ušlechtilých a vzácných vínech. Na obrázku to vypadá, že se nalévala oranžová vína, ale kdepak! Nebylo to jednoduché… článek napíšu, až si tu zkušenost trochu v hlavě srovnám.
Následoval rychlý přejezd na Vinom Wine Winemakers Evening, tedy degustaci pro zákazníky úspěšného dovozce vín. Vinom si pozval svoje vinaře, takže si účastníci úterní degustace mohli dopřát ten luxus, že jim víno naléval třeba právě Stefan Doktor z naprosto základního rýnského vinařství Schloss Johannisberg. Musel stejně jako já přejet ze semináře Fine and Rare Wines, kde představoval ryzlink z roku 1964.
Byla to soukromá akce, takže jsem se trochu ostýchal fotit. Ale tahle fotka je k věci, pan Salomon je na ní jen o rok mladší. Mladý byl i jeho Riesling Steinterrassen DAC 2012, který dával ochutnat už teď jen provizorně stočený, protože ho bude lahvovat až v dubnu.
Na pondělní Galadegustaci byl převis nabídky nad poptávkou, takže jsem vynechal rakouské vinařství Markus Huber. Věděl jsem, že se s ním potkám ještě v úterý (na fotce je Michael Huber). Ochutnal jsem mladý Veltliner Hugo 2012, O Veltlínu Obere Steigen 2011 jsem už tady psal, ale nejvíc mě bavil GruVe Alte Setzen DAC Erste Lage 2011, seriózní, plné víno s minerálními tóny v chuti, které až připomínaly tabák.
Bez fotek to není ono, takže jen telegraficky. Tři sherry z vinařství Alvaro Domecq byla výborná, pokud to můžu posoudit. Suché oříškové Sherry Fino DO, sladké růžové staré Sherry Cream Aranda DO (vzhledem ke stáří byla barva nejistá :o), a červené Sherry Pedro Ximenez DO s velmi alkoholovou vůní, paráda! Snad všechna vína ze španělského vinařství Tandem (Navarra) byla výborná a jaksi levná (s ohledem na poněr kvality a ceny). Překvapivě jsem našel dost zajímavých vín s cenou pod 200 Kč, než bych v téhle kategorii čekal. Že je dobré Brunello 2006 z Tenute Nicolai, to vás nepřekvapí, pokud se předem mrknete do ceníku. Ale dobré Tempranillo nebo Verdejo pod 200 potěší :o) Hned mě napadlo zapracovat na další Komunitní Bedýnce typu „dobrá vína pod 200.“
Jen tak

Pondělní Galadegustace Prague Wine Trophy

Už šestý ročník Galadegustace celoroční soutěže vín Prague Wine Trophy se konal v pondělí ve dvou patrech dejvického hotelu Crown Plaza.
Předem bych měl uvést, že můj pohled je určitě neobjektivní. Mám tu akci rád a dokonce jsem se v ročníku 2012 namočil ještě víc, když jsem jako porotce-elév hodnotil dvě kola. Někdo kritičtější by možná našel nějaké chyby, mně se pondělní přehlídka líbila. Bylo plno, ale ne úplně přecpáno, u mnoha stolků nalévali sami vinaři, pořád bylo dost vody a kdo nechtěl vína polykat, ten zjistil, že všude je dost nádob na vyplivování.
Pondělní galadegustaci jsem vzal jako společenskou událost (tentokrát tím nemyslím zásadní ovínění, usilovně jsem vyplivoval ) a tak se omezím jen na pár fotek a komentářů. Skoro celých šest hodin jsem proklábosil s čtenáři blogu a odběrateli loňských Komunitních Bedýnek. Někteří přijeli až z Bílovic nebo z Ústí.
Spolu s ryzlinkářem Ivanem Dramlitschem jsme prozkoumali spoustu rakouských a německých vín. Využil jsem jeho perfektní němčinu, abych se něco dověděl, ale jak se často shodneme při soukromé degustaci, tak v té opulentní nabídce vín jsme často dávali přednost jiným vínům. Na horní fotce Bert Salomon, který vystoupil už na loňském ryzlinkovém Masterclass – semináři o nejlepších ryzlincích. Už tehdy to rozsvítil konstatováním, že původ ovlivňuje víno víc než odrůda. Měl jsem pár příležitostí o tom přemýšlet a došel jsem k tomu, že v tom je hodně pravdy i marketingu. Dnes od 15 hodin podobný seminář „Jak porozumět ušlechtilým a vzácným vínům.“
Jak už mnohá moravská vína měla zbytečně mnoho zbytkového cukru, tak se mi u vinařství Martin Šebesta nejvíc líbila sladce slibná Pálava 2012 z Ořechové Hory, u které vyšší cukr dává smysl. Pálavu stočili do lahve provizorně jen pro ten jeden večer. Jen aby ji nenalahvovali nedonošenou! přál jsem si soukromě. Slečnu od Šebestů si nás fotilo víc :o) A mimochodem se Pálava projevem podobala vítěznému Gewurtztramineru 2011 Seppiho Landmana.
Tolik o té degustaci.
Jen tak

Hautes-Cotes de Nuits 2010, Moillard-Grivot

Život přináší všelijaká překvapení. Ve čtvrtek jsem třeba zjistil, že mi první mráz roztrhl kousek střešní izolace a mám jednu zeď blbě rozmočenou. Hodinu na to přjela návštěva a přála si prozkoumat čakovickou hospodu Na Pekárně. Tam čekalo naopak příjemné překvapení.
Kromě velmi dobrého jídla (kančí pečeně s šípkovou omáčkou!) nás čekalo jedno příjemné překvapení. Na nápojovém lístku bylo docela nezajímavé víno, ale číšnice nám nabídla exkurzi do sklepa. Kromě zajímavé nabídky alsaských vín jsme tam objevili základní červenou burgundu s etiketou Tastevinage. O téhle „medajli“ jsem tady psal už před pěti lety, uděluje ji burgundské Bratrstvo rytířů Tastevinu těm vínům, která kvalitou překračují deklarovanou apelaci.

Víno se ukázalo jako výborné do gastronomie i slušné ke kančímu. Má docela tmavou rubínovou barvu, pěknou pinotovou vůni (švestky) vyrovnanou chuť s dobrou kyselinou a jemnou tříslovinou. V chuti jemně ovoce, slušně dlouhé, a chutná mnohem líp s vhodným jídlem než samo o sobě. Nejlepší na konec: hospodská cena 440 Kč není (na české poměry, kde by mnohá vinotéka víno nacenila stejně) nijak přehnaná. Dokonce i sklenky, do kterých ho Na Pekárně servírují, byly naprosto vhodné, velké široké tulipány.

V posledních pár letech se restauracím úspěšně vyhýbám, ale přesto chci dosvědčit, že Na Pekárně mají příjemný domácký interiér, vynikající „domácí“ kuchyni, dobrou obsluhu a navíc (po doptání) i dobré víno za slušnou cenu.

Jen tak

Tři pozdravy z Rakouska

Po moravských, českých a moselských ryzlincích šroubuju uzávěry a následně se prokousávám rakouskými ryzlinky. Tak trochu doslova, jak se dozví ti, kteří vydrží a dočtou pozorně až do konce. Přidám i jeden Veltlín.
Riesling Sausal 2011, Weingut Wohlmuth, Rakousko
Ryzlink z jižního Štýrska ze strmých břidlicových vinic vysázených v nadmořské výšce mezi 380 a 650 metry. Podle informací z webu jde o čistě rodinný podnik (založený roku 1803), hlásící se dnes k citlivému přístupu k vinohradnictví a k nekompromisní snaze o kvalitu.

Štíhlá ryzlinková flétna se šroubovacím uzávěrem. Moderní etiketa s obrázkem od Geralda Brettschuha, obrázek i autor se s dalším ročníkem mění. Světloučká barva, čistá a jiskrná. Jemná a málo intenzivní ryzlinková vůně s dominantním ovocným projevem (meruňky, broskve). V suché chuti příjemná kyselina, ovoce (opakují se meruňky a broskve) a minerální závěr. Pěkné, čisté a střídmé. Rozhodně se tady nikdo nesnažil ohromit přehnanou expresí, ale k pozornému konzumentovi mluví víno stejně důrazně střídmou elegancí a čistotou. První napití hned po otevření mě spíš zklamalo, teprve po ohřátí se víno otevřelo a působí příjemněji.


2011 Riesling Bockgärten, Weinrieder, Kleinhadersdorf
Rodinné vinařství Riederových sídlí ve vesnici dva kilometry od Poysdorfu, známého zdroje Veltlínů. Na webu se hlásí k tradičnímu vinohradnictví a k přísné redukci sklizně (je dobré si uvědomit, že tyhle dva body si protiřečí a že myšlenka omezování úrody je poměrně nová a souvisí nejspíš s celkovou nadprodukcí vína posledních pár desetiletí a s moderními technologiemi). Taky se hlásí k myšlence, že kvašení při nízkých teplotách je zárukou vynikajících vín.

Riesling Bockgärten patří do jejich terroirové řady. Světle žlutá barva, jemně ovocná vůně se sladkým podtónem. Bohužel jsem si nepsal poznámky o den dříve, hned po otevření (načmárané na papírku jsem nakonec dohledal „výborné, ale málo zábavné, málo veselé. Trudnomyslné, těžké na pochopení. Víno, které ocením, ale nemám z něj radost.“) Zbyla mi jen vzpomínka na strohý, nepřístupný ryzlink. Druhý den je víno mnohem jemnější, příjemnější a přístupnější. Kombinuje svěží kyselinu a příjemný zbytkový cukr, na rozdíl od včerejšího „intelektuálně náročného dojmu“ je to veselé a nekomplikované víno, i když po ohřátí trochu pálí vyšší alkohol (13,5%). Jemný minerální podtón a celkově příjemný dojem – na rozdíl od vína, kterým jsem se včera musel doslova prokousávat. Doporučuju větší sklenice a otvírat několik hodin předem.

Gruner Veltliner „Obere Steigen“ 2011, Huber
Britský Decanter psal o Markusu Huberovi (ročník 1979) jako o zázračném dítěti. Vystudoval vinařskou školu v Klosteneuburgu, byl na praxi v několika vinařstvích v Austrálii a Jižní Africe, dnes vede rodinné vinařství už v desáté generaci a sbírá ocenění za svoje Veltlíny.

Středně plná žlutá barva, na nose citrusy a pepř, v chuti suché, svěží, s příjemnou kyselinou a malým zbytkovým cukrem, žluté ovoce a bylinky, kořeněný závěr s typickým pepřovým štychem. Stejně jako předchozí ryzlink se víno proměňovalo, hned po otevření se tvářilo nepřístupně, druhý den je už mnohem příjemnější a je poznat i elegantní zjemnění a zahuštění chuti dané několika měsíci ležení na jemných kvasničních kalech. Příjemných 12,5% alkoholu. Stejné doporučení jako u předchozího vína: větší sklenice a otvírat s předstihem.

Tři bílá vína z Rakouska: moderní a zajímavá. Kdybych jim měl něco vytknout, tak nejspíš málo přitažlivé etikety (Italové bývají nápaditější). Jakoby etikety odrážely některé vlastnosti vín :o) Jestli je střídmost a strohost vín předností nebo hendikepem, na to si musí každý konzument odpovědět po svém. Já si se závěrem počkám, až jich poznám víc. Jistá stylová vyhraněnost a podobnost, která mě překvapuje, jim ve světě přináší úspěchy.

Jen tak

Srdečné pozdravy z Rakouska

Dnes po dlouhé době odrůda u nás zcela neznámá, Grüner Veltliner! Možná se najdou šťouralové, kteří budou namítat, že Veltlín zelený známe i na Moravě. Jenže v tom je právě zakopaný pes, abych to řekl sice frázovitě, ale o to srozumitelněji :o) U nás známe unavený, nudný Veltlín, Veltlín ulepený zbytkovým cukrem, taky fádní Veltlín bez kyselin, ale chybí nám echtovní, čistý, elegantní Grüner Veltliner.
To nemůže být stejná odrůda, aby dávala tak rozdílná vína jen podle (dnes už jen na mapě existující!) státní hranice. Stačí totiž přejet hranici a zastavit v první vinotéce na jih od Mikulova (nebo od Znojma). Těch deset kilometrů dělá divy, přestože z pěstitelského hlediska to musí být furt ta samá vinařská oblast. V počátcích Skleničkova blogu jsem tady propagoval veselé a svěží GruVe z rakouského Poysdorfu. Imponovala mi rakouská pohostinnost a vstřícnost k zákazníkovi, oceňoval jsem konzistentní kvalitu a čístý odrůdový charakter vín. Dnes abych se styděl za tolik chvály věnované technologickým rychlovkám, ale nelituju ničeho a nestydím se: na jaře a v létě aktuálního roku jsou poysdorfské veltlíny, jakkoli technologicky průmyslově zpracované, bezvadné. Květinově voňavé, s pěknou kyselinou, suché s malinkým zbytkovým cukrem a pepřovým štychem nakonec jako podpisem pod kupní smlouvou. Naštěstí jsem už ve druhých Komunitních Bedýnkách měl trochu sofistikovanější pohled na Veltlín, Hauserův DAC Friends školený delší dobu na kvasničních kalech. Na druhou stranu musím přiznat, že mi stále ještě chutnají i „technologické,“ rychle připravené Veltlinery. Před časem jsem tady vychválil Strassertaller od Allramu a než začne další školní rok, rád si na zahradě posedím i s normálním poysdorfským, zvlášť jestli bude stát 6 EUR.

Gruner Veltliner von den Terrassen 2011, DAC Kremstal, Sepp Moser
Napřed to nejdůležitější – degustace. Šroubový uzávěr a štíhlá zelená ryzlinková flétna. Barva je typická veltlínová, světle žlutá slámovka, veselá a jiskrná. Vůně je až nasládlá do bonbónů, květinová, ale zaostřená až strohá. V nástupu chuti pěkná a výrazná kyselina a rovnou i výrazná mineralita, až do mokrého kamene a cigaretového aroma. To trochu mate příbuzností s některými atributy bariku, ale zkoumání ryzlinků z extrémně minerální moselské vinice Erdener Treppchen mě už přesvědčilo, že jde o projevy podivného jevu nazývaného mineralita. V chuti jemně limetky, opakuje se jemně herbální dojem z vůně, ale je poměrně strohá. Dlouhá, velmi dlouhá minerální dochuť.

Nemám technická data k aktuálnímu vínu, ale pokusím se je zrekonstruovat. Pro předem orientované čtenáře budou moje závěry na hranici přijatelnosti, ale nakonec se to dá odbýt konstatováním, že se snadno můžu mejlit :o) Tak především musím napsat sám za sebe, že se mi to víno moc líbí, strohostí a minerálním projevem, i přiznanou odrůdou. Podle informací z webu pochází z biodynamické produkce a tak bych očekával spontánní kvašení bez přidání selektovaných „průmyslových“ kvasinek. Na druhou stranu je celý projev vína hodně strohý a orientovaný na odrůdu a mineralitu, žádná elegance a expresivnost, takže to nejspíš bylo v nerezu. I ničím nezastřený odrůdový projev a výrazná mineralita ukazuje na (spíš krátké) zrání v nerezu. Nejspíš je to technologický kříženec mezi klasickým průmyslovým Veltlínem a biodynamickým vínem: biodynamické zemědělství, spontánní kvašení a dál moderní (rychlé) technologické zpracování v nerezu. Díky tomu si víno uchovalo zábavnou minerálnost a čisté odrůdové atributy. 12,5% alkoholu a cena cca 250 Kč. Kouřově-minerální tóny v chuti mi vynahradí i vyšší cenu. Pro fanoušky biodynamiky příliš jednoduché, pro spořivé konzumenty supermarketových vín drahé a snad i příliš minerální a rafinované. Parádní hybrid.

Jen tak