Rakouská komunitní bedýnka

Už to budou tři měsíce od posledních Komunitních bedýnek, doufám, že už máte dopito a že se vám stýskalo! Po moselských ryzlinkových slaďácích přichází šest suchých vín. Ani gram cukru navíc! Vesměs echt suchá vína, ve kterých vedle strohosti tím víc vynikne mineralita. Některá vína jsou docela svůdné příklady zpracování odrůdy (Riesling, Veltlín, Zweigelt, Frankovka), jiná se můžou čistotou a strohostí jevit málo přístupná (Muškát, Sauvignon a zase Frankovka:). Tím zajímavější může být diskuse pod článkem, až vína ochutnáte.

Rakouské vinařství si v osmdesátých letech prošlo peklem i očistcem a od té doby dělá všechno pro to, aby se prosadilo v evropském i světovém měřítku. Dalo by se říct, že se před cestou k úspěchu každý musí očistit a zbavit slabin, ale nechci vytvářet laciné analogie a jitřit vášně po volebním víkendu :o) Zkrátka od glykolové aféry jde rakouské vinařství trvale nahoru, dosvědčují to ekonomické statistiky, čistota a docela zřetelný styl společný rakouským vínům, a dosvědčuje to i americký úspěch rakouských vín. Už jste slyšeli zvěsti o newyorských restauracích, které věnují celou stránku vinného lístku třiceti rakouským Veltlínům?

Nejblbější na tom je, že Rakousko je tak blízko. Možná, že my Češi nemáme rádi, když náš soused něco dělá dobře a zaslouženě se mu daří, takže ho preventivně ignorujeme. Sám jsem už několikrát jel v neděli z Moravy a říkal si, že mám pár dní volna a že bych si už konečně! mohl zajet na dva dny do Wachau nebo někam jinam prozkoumat kousíček Rakouska. Jako natruc vždycky zrovna pršelo nebo se našly ještě lepší důvody, no zkrátka jsem kromě Poysdorfu (a Vídně) z Rakouska ještě nic neviděl. Moje chyba! Náhodná setkání s rakouskými víny za poslední dva roky naléhavě hovořily o tom, že by bylo namístě se jim věnovat mnohem víc. Mezi Skleničkovská novoroční předsevzetí patřil výlet do Štýrska, ale hned v lednu se to náhodou semlelo úplně jinak. Série pražských setkání s weinviertelským Riederem, kamptalským Salomonem, traisentalským Huberem (a dalšími, byť jen zprostředkovaně přes jejich vína) vykonala svoje. Zamiloval jsem se do rakouských vín a příští Komunitní Bedýnka bude patřit jim!


Úplně na začátku mě okouzlila tři základní vína biodynamického vinařství Sepp Moser. Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon von den Terrassen čili z terasovitých kamenitých vinic u Kremsu. Zrovna jsem přemýšlel, jestli jsou slova Berta Salomona z loňského ryzlinkového Masterclass o tom, že „původ má na víno větší vliv než odrůda“ víc pravda nebo marketing, a do toho jsem si na stole posunoval Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon, které měly víc společného než rozdílného. Začal jsem nakupovat vína významných rakouských vinařů (o některých jsem tady už v lednu psal, o některých ještě psát budu) a nakonec jsem to všechno uzavřel páteční cestou do vinařství Sepp Moser. Report bude následovat. Už jsem měl pár objevů, o které jsem se s vámi chtěl podělit, ale v Rohrendorfu jsem to vyřešil. Rovnou jsem objednal tři vína (původně plánovaný Sauvignon, navíc mladý Muškát 2012 a báječné naleželé Zweigeltrebe 2009).

Rakousko není jen Grüner Veltliner
Ještě o tom chci psát obšírněji, ale ta vína jsou výborná. Nic pro milovníky nabušených vín s „kvasinkovými“ Bon Pari a tropickým ovocem. Muškát je čistý obraz odrůdy bez sklepních úprav – čistý Muškát Ottonel. Pokud chcete vidět (čuchat a chutnat), jak tahle odrůda vypadá nahá, přirozená, je to víno pro vás (jedině snad síra zatím ještě trochu vystupuje). Suché, lehké, s nízkým alkoholem (12%), příjemně pitelné. Jestli jste si zvykli na nabušené chilské šardonky, průmyslová vína s anasovými a banánovými aronaty, může to být pro vás tenké a může vám tam spousta věcí chybět. Moserův Zweigelt je naopak bohaté víno, které ale nabylo plnosti přirozenou cestou, totiž že mu vinař dopřál dost času v sudu, aby se víno vyvinulo po svém. Muškát je víno určené k rychlému vypití a podle toho ho vinař připravoval ve sklepě. Zwegeltrebe naopak připravil na delší cestu časem, ale obě vína se obešla bez přidaných kvasinek a jakékoli chemie kromě síry před lahvováním. Sauvignon 2011 je svérázný a je klidně možné, že se na tom čtenáři rozpoltí jako národ při prezidentské volbě. Je mírně ovocný, angreštový, ale začínají se v něm prosazoval i zelené tóny, navíc je výrazně minerální. Jak už jsem psal výše, všechna tři vína z kamenitých teras mají hodně společného, a to je kromě strohého projevu (daného přirozeným bezzásahovým zpracováním ve sklepě) výrazná mineralita. Strohý projev se každému nemusí líbit, ale pro mě je to další významný názor na odrůdu Sauvignon a na způsob, jak z ní udělat víno. Nikoho nechci přesvědčovat, že právě tak a jedině tak se má víno dělat (sám občas rád popíjím i vína technologicky víc ovlivněná), ale nabízím to jako zajímavou a důležitou alternativu supermarketovému mainstreamu.

Co dál? O elegantní a jemné Frankovce Judith Beckové jsem už psal tady. Poslední dvě vína jsem vybral tak nějak křížem, navzdory jejich původu a s tím spojeným předpokladům. Chtěl jsem veltlín z Poysdorfu (nebo aspoň z Weinviertelu), ale z tří lednových pražských degustací jsem si nakonec zvolil 2011 Riesling Bockgärten z vinařství Weinrieder z Kleinhadersdorfu, pár kilometrů od Poysdorfu. Báječnejch Veltlínů jsem našel víc, ale nakonec vyhrál GruVe od jednoho z ryzlinkových čarodějů Berta Solomona: GruVe WiedenBerg 2011. A rovnou upozorním na to, že rakouské Veltlíny a Ryzlinky nemusí být žádná tintítka, tenhle Veltlín určitě potřebuje velkou sklenici!

Tady je předběžný seznam:
1. Muscat Ottonel 2012, Sepp Moser, Neusiedlersee, 240 Kč
2. Sauvignon Blanc von den Terrassen 2011, Sepp Moser, Kremstal, 349 Kč
3. Grüner Veltliner WiedenBerg 2011, Salomon Undhof, Kremstal, 315 Kč
4. Riesling Bockgarten 2011, Weinrieder, Weinviertel, 285 Kč
5. Zweigelt Reserve 2009, Sepp Moser, Neusiedlersee, 379 Kč
6. Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, 241 Kč
(píšu předběžný seznam, protože Frankovky 2008 mám omezené množství. Podobně je možné, že vyschnou dodávky jiných vín a budu je muset nahradit jinými.) Pokud jde o ceny, tři vína přebírám od dovozce Vinom včetně jejich cen. Tři vína od Seppa Mosera dovezu sám a jejich ceny převezmu z ceníku jejich prvního pražského dovozce (tyhle ceny v zásadě kopírují maloobchodní ceny pro návštěvníky vinařství, plus minus pár kaček). Aritmetický součet cen je 1809 Kč (jojo, rakouská vína nejsou úplně levná, ale fakt stojí za to!) a protože od všech dodavatelů dostanu slevy, nabízím bedýnku za baťovských 1790 Kč. V Praze bude bedýnka zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, v Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci, Plzni a Bratislavě v pobočkách Uloženky.cz. Ti, kteří budou chtít bedýnku doručit do jiných měst, si budou muset připlatit cca 200 Kč za doručení zásilkovou službou (po tragických zkušenostech s Českou Poštou v závěru roku vyzkouším asi DPD). Distribuce by měla začít po 11. únoru, ale dost možná budu moct první bedýnky předat už po 5. únoru. Zase budu chtět zálohovou platbu na účet, objednávat můžete tady.

Myslím, že se letos ještě jednou do Rakouska pro bedýnku vypravím. Nebo to možná vyprovokuje vás, abyste tam zajeli. Věřte tomu nebo ne, z Prahy je to do Kremsu míň než 300 kilometrů!

To ale ještě není všechno!

Dva vylosovaní účastníci Rakouských Bedýnek dostanou jako prémii zdarma Skleničkovské tričko. Namaloval jsem ho sám, vlastnoručně, fakt nekecám! Obsahem je Skleničkova abeceda čili svět vína od A do Zet a je určeno pouze a výlučně pro účastníky Komunitních Bedýnek. Zatím jsou k dispozici trička ve velikostech M – L – XL a v barvě námořnické modré nebo vínové (podle výběru skladníka pana Skleničky a jeho aktuální nálady). Tričko se brzy stane nezbytnou ozdobou a poznávacím znakem zkušených návštěvníků degustací, účastníků vinařských zájezdů a akcí typu Otevřených sklepů, takže neváhejte a kupujte! Jak je zřejmé z fotek, dětské modely zatím nemám, ale pokud chcete stylově obléct svoje děti, napište mi!
Samotné tričko bude stát 250 Kč, společně s Rakouskou Bedýnkou bude za 1990 Kč. Podporujte svého bloggera, přihlásit se můžete tady!