Pražákům asi netřeba představovat, Viniční altán v květnovém večeru. Moric Gröbe byl asi boháč a podivín, ale vinice byly v téhle lokalitě zřejmě už od středověku. Jejich osud byl v moderní době nahnutý, ale to už je častá vlastnost zajímavých projektů, totiž že nejsou samozřejmé.

Až v devadesátých letech se Městská část Praha 2 rozhodla vinici obnovit a přizvala k tomu vinohradníka Antonína Turečka. Od roku 2009 se všechna úroda zpracovává na místě, bohužel v roce 2011 Antonín Tureček zemřel, příznačně hned po skončení sklizně. Dnes se o vinohrad stará jeho rodina, dcera Iveta Bulánková a Pavel Bulánek, s pomocí Zdeňka Mńuka, který nás při návštěvě provázel. Provázanost vína s lokalitou je mnohonásobná – Městská část Praha 2 nechala obnovit vinice a vybudovat sklep, vinohradníci se snaží, aby vinice a víno byly přístupné místním obyvatelům (charakterem i cenou).

Kamarádi mě pozvali na soukromou večerní degustaci mladých vín z Grébovky. Na horní fotce vpravo Zdeněk Mńuk a jeho uvítání s kritikou za dříve zveřejněné fotky z jiného koštu. Snad mi dnešní fotky projdou :o)

Napřed základní data: poměrně hustá výsadba s vedením Vertiko. Vinice má 1,7 hektaru, dvě třetiny výsadby jsou bílé odrůdy, zbytek modré. Antonín Tureček i současní provozovatelé mají ambici vyrábět selská vína, jednoduchá a poctivá. Jdou si za svým už výběrem odrůd. Müller-Thurgau 2012 jsme ochutnali ve dvou verzích, filtrovaný i nefiltrovaný. Má pěkný odrůdový muškátový nos a tenčí tělo se stopou třísla v závěru. Svěží lehké pití, jaké se krásně hodí k západu slunce na pražské vinici! Nefiltrovaný MT byl zemitější a hustší, travnatý s výraznější perličkou, ale mně se víc líbil hotový, filtrovaný a čistší MT.

Hibernal 2012 byl ryzlinkový, suchý, ale měl zelený projev. Ryzlink rýnský 2012 jsme měli ještě nehotový, nefiltrovaný a nečířený, slibný zemitý rýňák z panenské sklizně. Překvapilo chuťově plnější Rulandské šedé 2012, zlatavou barvou, suchým projevem s přijatelnou, nepřehnanou kyselinou a kořenitým závěrem. Kousek vinice osázený rulandou šedou má zřejmě sklony k botrytidě a tak mě bude zajímat, zdali vinaři zůstanou u suchého projevu nebo jestli se v budoucnu pokusí i o botrytický slaďák.

Z modrých odrůd na Grébovce pěstují Pinot a dvě barvířky: Dornfelder a Neronet. Dornfelder 2011 je temné víno barvy španělských vín, úplně suché, hladké třešňové a snad jen trochu krátké. Další nehotové verze Dornfelderu a Neronetu nebudu popisovat, učili jsme se na nich poznávat jablečno-mléčnou fermentaci. Nadějný je Pinot Noir 2011, světlou barvou, jahodovou vůní i chutí.

Soukromý despekt vůči novošlechtěncům a barvířkám jsem už nedávno ventiloval jinde, ale mullerka, ryzlink a rulanda modrá do Prahy určitě patří. Proklamovaná snaha zaměřit se na vína jednoduchá, selská a na sepětí vinice s obyvateli okolních čtvrtí je sympaticky realistická a dokonale realizovaná. Když jsem před rokem obdivoval výhledy na toskánské San Gimignano, netušil jsem, že něco podobného najdu uprostřed Prahy.

Genius loci má na Grébovce mnoho tváří a projevů – od panoramat Prahy, proměnlivých v západu slunce až po shodu projevu vín s umělým terroir, které po sobě zanechal Moric Gröbe. Vzácná oáza jednoduchých suchých vín v bláznivé době vyumělkovaných sladkých lepidel je pro veřejnost otevřena na Grébovce v pátek odpoledne a v sobotu. Doporučuju vyzkoušet!

Výroční degustace dovozce Le Panier se přesunula do hotelu Radisson ve Štěpánské. Vyměnily se kulisy a návštěvníci, zůstala poklidná atmosféra a někteří vinaři (a za některé zaskakovali domácí someliéři). Dnes jen pár fotek a poznámek.

Dorazil jsem asi půl hodiny po začátku a bylo krásně volno, až jsem se zalekl, jestli jsem si nespletl čas a nepřišel první :o) Alespoň jsem mohl projít některá bílá vína podrobně.

Rakouské vinařství Weingut Zull mělo báječné Veltlíny. Předchozí večer jsem otvíral Veltlín od Berta Salomona, tak jsem si myslel, že mám vystaráno, ale mladý GruVe 2012 byl senzační, první víno, které jsem neplival. Veltliner 2011 „Aussere Bergen“ byl výrazně minerální a míň odrůdový, jako připomínka rakouského dilematu – má přednost odrůda nebo původ? Na fotce vpravo Phillip Zull.

Francké vinařství Castell a Philipp Kollmar mě přivábili baňatými flaškami boksbeutel a suchým, zemitým, výrazně minerálním Silvanerem „Kugelspiel.“ Suché ryzlinky byly dobré, ale pro mě ne tak překvapivé jako Sylván.

Weingut Petri, Pfalz. Maximilian Petri s návštěvnicí. #41 Riesling Spatlese feinherb 2010 ze starých vinic byl parádní. Naleželý, koncentrovaný, plný.

Jacques Régnier z vinařství Vidal – Fleury. Ještě si pamatuju až opulentně sladký Muscat de Beaumes de Venise z loňska. Letos přivezl ročník 2010 s výraznější kyselinou a vyrovnanějším projevem. Cote-Rotie 2006 bylo zase nejlepší :o)

Ze silné skupiny italských vín zástupce Chianti, Delfina Matta z Castello Vicchiomaggio. Chianti Classico Riserva La Prima 2007 bylo vzorem elegance, harmonie a jemnosti!

Došlo i na volnou zábavu, tady jsme v náhodně vytvořeném hloučku zajali německého vinaře. Za chvíli jsme se s Philippem Kollmarem soukromě přesunuli ke stánku moravského Vinařství Špalkovi, kde jsme podrobili několik bílých vín degustaci. Není nad to degustovat vína s vinařem! Obvykle jsem takhle studoval s domácími vinaři, teď i s německým :o) Pominu vína, která jsme zkritizovali, ale Špalkův Sauvignon Kravák (tedy Kraví hora) jsme schválili, má malý zbytkový cukr a je vzorně čistý.

U některých vín, rakouských i toskánských, byl nápadně výhodný poměr ceny a kvality. Frubesco 2009 z toskánské Tenuta Fanti byla jasná koupě, podobně bych doporučil GruVe DAC 2012 z Weingut Zull. Hezké jaro s vínem!

Objednávka potvrzená, doprava objednaná, to je stav aktuálních moselských ryzlinkových bedýnek – do pátku by měly přijet. O důvod víc dopít vína z předchozích bedýnek!

Grüner Veltliner Wieden & Berg 2011 kremstalského vinařství Salomon Undhof je jedna z mála lahví, které mi zbyly z lednových rakouských bedýnek. Navíc mi pondělní návštěva přivezla čerstvý chřest a že si uvaříme polévku, tak byla volba jasná.

Před časem se mě někdo ptal na degustaci, jaký je rozdíl mezi kořenitostí a mineralitou. Plácnul jsem nějaký bonmot, ale s tímhle Veltlínem bych to mohl názorně předvést – je ukázkově minerální, jako bych měl v puse rozemletou horninu a cedil přes ni víno. Pepř sice patří k identifikačním znakům veltlínu, ale tady ho mineralita překrývá – to se skutečně nedá splést s kořenitostí.

Světle žlutá citronová barva, na nose svěží citrusy a broskve. V chuti svěží, suché, lehké, broskvové, strukturované a výrazně minerální. Veltlinový pepřový štych v závěru si musíte vyseparovat z báječně dlouhé minerální dochuti. Moc by mě zajímalo, jak chutná mladý brzy po nalahvování. Ale i takhle, rok starý, bych dával kolem 90 bodů ve stobodovce.

Květnový pokles frekvence příspěvků na blogu byl způsobený tím, že se děly věci. Čtyři bílá otevřená (a nedopitá :o) s kamarádem v úterý prošla bez zápisku, stejně jako okouknutý a nově vyzkoušený recept na zelený chřest zapékaný se sýrem a slaninou. Nejsem na dovolené ani jsem nedostal presidentskou virózu z Becherovky, jen zvažuju, kam se posunout a jak s vínem dál pokračovat.

Na začátku května mi Daniel Brož z Le Caveau napsal, že se mu většina práce přesunula do nové kavárny na Jiřáku a že vinotélu v Husinecké zavře. Zároveň mi nabídl, ať si Husineckou převezmu a s nějakou vinotékou tam pokračuju, sám nebo společně s ním. Provozovat pokračování vinotéky v Husinecké se mi moc nechce, ale líbil by se mi nějaký prostor, kde bych mohl občas pořádat degustace. Jestli neseženu nic lepšího, uspořádám veřejnou degustaci moselských ryzlinků ročníku 2012 zase na Parukářce!

V pátek jsem se nechal najmout jako someliér na firemní večírek v jednom z nejchudších českých krajů s největším počet golfových hřišť. Šest hodin jsem zavlažoval nějakých 150 návštěvníků italskými víny. Úplně mě dostal frajer, co trval na tom, že začne sladkými víny a postupně se propracuje až k těm suchým, a několik návštěvníků, kteří nekomunikovali. Naopak jsem fandil dámě po padesátce, která vyzkoušela pár červených a pak zůstala celý večer u Barola. Bottle a day keeps the doctor away, řekla mi spiklenecky.

A Nicolas 2010, Sancerre AOC, Pascal et Nicolas Reverdy, Maimbray

O vinařství jsem už psal tady v únoru v reportech z cesty po údolí Loiry. Tři ze čtyř jejich vín jserm přivezl do sancerrských půlbedýnek. Degustace ve vinařství na nás (s Danielem Brožem z Le Caveau) tehdy zapůsobila tak přesvědčivě, že jsem druhý den do vinařství zatelefonoval a domluvil koupi asi 200 lahví, Daniel se uvolil, že na ně najde místo v autě. Poté ho okouzlila levná Rhona, mě stále drží Sancerre a nejvíc právě Reverdyovi.

Tři ze čtyř vín jsem přivezl do sancerrských půlbedýnek, ale tenhle Pinot ne. Důvody byly dva. Příliš výrazný barik, kvůli kterému bych víno chtěl na pár roků archivovat, a cena. Snažil jsem se udržet cenu na snesitelné úrovni a nemohl jsem si dovolit dvě vína za 500 Kč. Rozhodl jsem se pro Sauvignon Anges Lot a Nicolasův Pinot vypadl.

Proč se víno jmenuje tak, jak se jmenuje, je smutná historie. Vinařství leží v malé vesničce Maimbray, kousek od Sancerre, a nese název Pascal et Nicolas Reverdy, protože patřilo dvěma bratrům. Pascal převzal rodinný podnik v roce 1985, mladší Nicolas se k němu přidal v roce 1993. V roce 2007 zemřel Nicolas na následky úrazu při práci na pozemcích vinařství, jeho žena Sophie zůstala v podniku dodnes. Tak proto Cuvée A Nicolas.

Je to čistý Pinot Noir z mladých vinic, vysazených v roce 2000 na vápencových půdách. Kvasí ve velkém dubovém sudu (50 hl) a vyzrává 12 měsíců v barikových a 500-litrových sudech. V únoru ve vinařství jsem měl ještě dojem, že dubové dřevo na sebe strhává příliš mnoho pozornosti, ale na začátku května doma už víno působí mnohem harmoničtěji. Má světlou rubínovou barvu, zralou višňovou vůni s přiznanou mineralitou a barikem, s kořením a podzimním spadaným mokrým listím. Chuť je komplexní a pinotová, není příjemně ovocná a vstřícná. Zachovává si odstup, ale má strohou eleganci. Pěkná kyselina slibuje dlouhověkost, v chuti jsou švestky, mineralita a třísloviny. Dlouhá dochuť. Nevídaná spousta depotu na dně lahve – nefiltrované.

V paměti si spojuju strohý projev s potlačenou ovocností se sychravým únorem v Sancerre – tenhle Pinot má v sobě něco z nejlepších burgundských červených, ale přitom si od nich drží odstup, jako by chtěl napovědět, že jim nic nedluží.

V májové Komunitní Bedýnce žádný Pinot nebude, za to tam bude šest moselských ryzlinků ze špičkového vinařství Karl Erbes – úvodní text je tady. Nevím, jestli už někdo v Čechách nabízí moselské ryzlinky ročníku 2012, ale ty od Erbesů z Urzigu jsou fakt skvělé! Pokud jste se ještě nepřihlásili, pospěšte!

Když jsem loni podlehl chřestění, bylo to už v plné sezóně a bylo dost zeleného chřestu, i na polévku. Letos jsem ovšem chřestovou polévku nutně potřeboval hned na začátku chřestové sezóny, protože jsem chtěl vyzkoušet, jak se párují všemožná vína s chřestem. Než bych dokola vařil bílé pazochy, připravil jsem si litr polévky a usrkával střídavě vína a polévku coby chřestovou esenci. Udělal jsem si ji lehkou. Jarní, perlivou. Frizzante!

Co je na polévku potřeba:

– litr vývaru. Kuchařky doporučují zeleninový, já jsem dal slepičí.

– kilo a čtvrt bílého chřestu (použil jsem chřestové špičky, ale na polévku asi stačí i ta nejnižší kvalita, tzv. zlom)

– nastrouháme kousek parmazánu

– dvě lžíce mascarpone

Dál už je to jednoduché. Chřest povaříme pět minut, potom uřízneme hlavičky (ty dáme stranou) a zbytek chřestu umixujeme s vývarem a dvěma lžícemi mascarpone. Servírujeme s chřestovými hlavičkami, posypané parmazánem a hrubě mletým barevným pepřem. Díky pepři to báječně sedí s dobrým rakouským Veltlínem, ale dá se i s ryzlinkem a Pinotem Blanc. Sauvignon jsem ještě nevyzkoušel, ale vsadil bych se, že taky půjde (rakouský nebo loirský).

Když jsem před týdnem svolával zahradní degustaci nového ročníku moselských ryzlinků, moc jsem to nepropagoval. Jednak mě do poslední chvíle sužovaly nemoci a jednak jsem si dobře pamatoval, jak jsme před rokem osmnáct alsaských vín ochutnávali ve čtyřech. Nakonec jsme se taky sešli ve velmi komorní sestavě, ale stejně jsem k sedmi moselským přidal ještě čtyři rakouská vína.

Páteční počasí nám přálo, projeli jsme všech jedenáct připravených vín a jako bonus základní Cabernet Franc od Bernarda Baudryho a Svatovavřinecké 2008 od jednoho účastníka. Přikládám stručný souhrn poznámek :

1. Grüner Veltliner von den Terrassen 2012, Sepp Moser. Dlouho jsem mu nemohl přijít na chuť, nebavil mě. Až v pátek večer se předvedl, výraznou svěží vůní, travnatými aromaty čerstvého sena, svěží chutí s ovocným projevem (bílá broskev?) a výrazným pepřovitým závěrem. (Ideální k chřestu! :o)

2. Grüner Veltliner Strassertaler 2011, Allram. Hodně lehký Veltlín, harmonický, ale vzhledem k ročníku a k předchozímu vínu už trochu postrádá svěžest.

3. Pinot Blanc 2012, Sepp Moser. Rodný bratr moserovského Muškátu, netypicky jemné víno. Je dobré ho udržovat chladné, po ohřátí trochu vystupuje hořčinka v závěru.

4. Riesling von den Terrassen 2012, Sepp Moser. Krásná vůně s meruňkami (ostatní si zapisovali květinové vůně a lípu, měli jsme dobrý rozptyl :o) Na ryzlink má slabší kyselinu, ale přesto působí svěže. V chuti byl ještě trochu kvasnicový, minerální závěr a dlouhá dochuť.

5. 2012 Erdener Treppchen Riesling kabinett, Karl Erbes. Typický minerální ryzlink, mineralita se prosazuje i přes zbytkový cukr.

6. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling kabinett, Karl Erbes. Jeden účastník to popsal jako „lehké slámové,“ prostě vychlazené působí trochu jako popík v hypermarketu. Samo by obstálo docela dobře, ale v pátek večer mělo velkou konkurenci :o)

7. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken, Karl Erbes. Citrusová vůně a bublinka na špičce jazyka. Skutečně suchý ryzlink, řízný, se slušně dlouhým minerálním závěrem.

8. 2012 Erdener Treppchen Riesling Spätlese halbtrocken, Karl Erbes. Výrazně živé, „animované,“ s typickou výraznou mineralitou.

9. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb, Karl Erbes. Krasavec s výraznou citrusovou kyselinou, s artikulovanou mineralitou asi jako od rodilého mluvčího :o) Můj velký favorit, nádhera!

10. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese, Karl Erbes. Absence určení zbytkového cukru na etiketě napovídá, že půjde o první várku s vysokým cukrem. Taky že jo, víno je plné, tělnaté cukrem, ale pro mě až moc srovnané dosladka. Výborné jako sladká tečka po jídle, ale málo vzrušující na pití.

11. 2012 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese „Kranklay,“ Karl Erbes. Kranklay je dlouhý dolík, táhnoucí se odshora dolů svahem Ürziger Würzgarten, považuje se za nejlepší polohu na vinici. Stefan Erbes tyhle hrozny zpracovává zvlášť, ale do loňských Komunitních Bedýnek jsem je nezařadil, i kvůli ceně. Kranklay je víno na dlouhou archivaci, ale 2012 ukazuje, jak umí být být svůdné i zamlada. Je to výrazný koncentrovaný ryzlink se vším všudy, lípa a med, ostrá kyselina a pěkný zbytkový cukr. Mám čerstvou zkušenost s Kranklay 2008, takže radím vyzkoušet mladé a schovat do archivu. Koncentrovaná minerální tečka!

Závěrem dodám jen poděkování dobrovolníkům, kteří mi s ochutnáváním pomáhali. Doufal jsem, že zase vyberu vína do dvou bedýnek (soukromě se účastníkům odvděčím slevou na případnou bedýnku, jestli nějaká bedýnka bude), ale hromadná degustace silně zamíchala očekávaným pořadím vín. Nový moselský ročník se předvedl v plné nádheře a odsunul moje plány na chřestovou bedýnku. Málo platné, při posedávání s vínem na zahradě jsou svěží a řízné moselské ryzlinky asi nejpřitažlivější z celého zatím známého vesmíru a dokud Hubbleův teleskop neobjeví nějakou novou vzdálenou galaxii, budu se k nim stále vracet!

Konečně nový ročník moselských ryzlinků! Kabinett s 10,5% alkoholu a bez dalšího určení cukernatosti (žádné feinherb na etiketě) dává tušit, že s cukrem se na Mosele nešetří (tedy že zbytkového cukru bude víc než feinherb :o).

Taky že jo, hned po otevření jde ze skleničky sirnatá vůně Pekla, ale po půlminutě se vymíchá a převládnou klasické ryzlinkové tóny. Barva je světle citrónová, jásavě jarní a ryzlinková. Ve vůni citrusy, květiny a lehce minerální podtón (ovšem nedávno jeden bývalý vědec rozebíral mineralitu s tím, že její projevy ve vůni bývají často způsobeny nikoli mineralitou, ale sírou, takže jsem si předsevzal šetřit s touhle charakteristikou ve vůni, zejména u mladých německých ryzlinků s vyšším zbytkovým cukrem :o)

V chuti zatím ovocné tóny a herbální (v závěru až apatykové) přebíjí mineralitu, ta se krčí až v závěru. Všechny ryzlinky, které jsem zatím z vinice Erdener Treppchen pil, byly nabušené mineralitou jako kulturista steroidy, takže věštím vínu velký potenciál a svádí mě to koupit a skladovat. (Nasvědčuje tomu i slušně dlouhý plný korek.) Zatím je to svěží jarní víno, středně plné, příjemně lehké a díky (oslavované i zatracované) moselské kyselině dobře vyvážené, pokud jde o poměr cukru a kyselin. Typický německý jarní ryzlink, přesně podle moselského mustru… i ke chřestu se hodil!

Web výrobce hlásá, že o víkendu sklidili prvních 500 kilo chřestu, ale moc jsem tomu nevěřil – o víkendu jsem kolem chřestových polí jezdil a nikde ani noha, nikde ani Ukrajinec. Měl jsem to jen za reklamu, ale pro jistotu jsem se v úterý zajel podívat k výrobci do Hostýna.

Všichni nosí nová černá trička (měli novinářskou návštěvu, tak se hodili do gala :o) a o víkendu se skutečně sbíralo… protože dostali novou třídící linku a museli ji na něčem seřídit. Ale ochotně mi prodali první svazek chřestu (za nekřesťanskou cenu, ta prý bude klesat, až ho bude víc).

Jak napovídá obrázek, otevřel jsem k němu asi nejlepší Veltlín, co znám – Strassertaler 2011 z Allramu. Lehký, nenápadný, ovocně-květinově-pepřový. Už jsem o něm psal před dvěma roky tady a zase bych to mohl opsat. Jen poté, co jsem se párkrát zúčastnil hodnocení vín v soutěži Prague Wine Trophy, už bych nebyl tak skeptický k americkým 93 bodům. U nás máme někdy zábrany dávat vysoké hodnocení (a všiml jsem si, že někteří čtenáři rovnou redukují stobodovku na devadesátibodovku), ale Strassertaler je fakt výbornej.

V Hostýně snad do konce týdne začnou pravidelně sbírat. Na zelený chřest si budu muset ještě dva týdny počkat. Jestli se o víkendu dostanu ke koštování, představím příští týden výběr vín ke chřestu :o)

Už minulou sobotu jsem mezi dvěma přeháňkami (aprílové počasí přeci!) vytáhl a vyčistil gril a ugriloval kus krkovičky. Bylo to soukromé zahájení jara.

Zima byla mírná, ale dlouhá. Za topení jsem zaplatil míň než před rokem, ale loni jsem tady už 28. března měl kvetoucí hyacint. Letos byl jedinou vlaštovkou přicházejícího jara pohled na Ukrajince natahující plachty na chřestové hroby, rozkládající se kolem Skleničkovy Lhoty. Spodní fotka pochází taky ze soboty 13. dubna a nijak jarně nepůsobí.

Opožděné jaro mě pěkně štve, protože už dávno přemýšlím o vínech k chřestu. Zkouším Veltlíny, ryzlinky i Sauvignony, ale bez čerstvého hostínského chřestu to není ono. Loni jsem vítězoslavně chřestil už 23. dubna, letos to vidím až po prvním máji.

Před dvěma týdny mi napsal Stefan Erbes z moselského Urzigu, že už nalahvoval většinu ročníku 2012. Asi týden jsem hlubokomyslně přemýšlel, co mi tím chtěl říct, koukal jsem do diáře, ale žádný termín pro výlet na Moselu jsem tam nenašel. Tak jsem mu napsal, ať mi pošle vzorky. Ve čtvrtek odpoledne přivezlo UPS krabici se sedmnácti lahvemi! Osm vzorků dvojmo a jeden navíc, jako uznání za vína koupená do Komunitních Bedýnek :o) Rozhodování o příští Komunitní bedýnce bude složité – budou tématem moselské ryzlinky nebo vína ke chřestu? Nebo se to dá spojit???

Loni jsem to řešil tak, že jsem svolal zahradní degustaci alsaských vín na začátku května, ale letos žádné plány s Alsaskem namám a do května to asi nevydržím. Zima byla dlouhá, vzorky z Mosely jsou zadarmo a v pátek 26. dubna určitě bude hezky. Zvu všechny čtenáře, kteří si za poslední čtyři roky objednali aspoň jednu Skleničkovu Komunitní Bedýnku na páteční degustaci moselských ryzlinků tříhvězdičkového vinařství Karl Erbes. Rezervace je nutná (na Skleničkově e-mailu vran@seznam.cz) a vyhrazuju si právo zastavit rezervace, pokud počet přihlášených překročí počet zahradních židlí (nebo skleniček), které mám k dispozici. V případě špatného počasí přesun do domu. Jestli už vytrčí chřest, je možné gastropřekvapení.

Nejspíš nezůstane jen u moselských ryzlinků – možná přidám i pár vín vhodných ke chřestu. Je to půl hodiny autobusem z Prahy z metra Nádraží Holešovice, podrobnosti napíšu soukromě přihlášeným. Pozvání platí jen pro páteční večer 26. dubna, protože jestli z toho má být další Komunitní Bedýnka, musím to udělat rychle :o))) Pro bedýnkáře je to samozřejmě zadarmo. Přijďte mi pomoct vybrat nejzajímavějších šest vín do příští Komunitní Bedýnky! (Hlaste se na e-mailu vran@seznam.cz.)