U nás ve Skleničkově lhotě už jsou sesbírané blumy a dozrávají trnky, trochu víc na jih už jsou asi sklizené i hrozny. V Itálii jsou tradičně obavy ze všech ročníků končících trojkou, ale Daniele Cernilli píše, že jednou to vyjít musí :o) Dnes jen pár fotek z vinohradu.

Vyšel jsem si procházkou po jednom vinohradu. V Toskánsku se cení severní svahy, protože na nich hrozny pomaleji a důkladněji vyzrávají, ale tenhle je obrácený k západu.

I révu tam stříhají jinak. Nechávají hustě listy, aby stínily hroznům a slunce nemohlo hrozny vysušit.

Všude hustá tráva, žádné herbicidy. Vsadím se, že tenhle vinohrad už pár let nezná ani měď. Žádná chemie, ale o to víc ruční práce ve vinohradu :o)

Tyhle hrozny chutnaly úplně jako náš Vavřinec.

Z vinice dohlédnete na jižní okraj města, o kterém prý středověký básník napsal:

Tma sedá, Arno černě svítí / slunce se šetří na ráno.

Zbývá jen najít důvod k žití / a mám vyhráno…

Podle věžičky se vinici říká La Torre Rossa. Jestli správně určíte polohu vinice, můžete vyhrát skleničkovské tričko. Ale je to jen malá vinice a zrovna tak mám už jen malé tričko – velikost M…

Jako v každém pořádném vinařském regionu se i v Chinonu pěstují jen dvě odrůdy, Chenin pro bílá vína a Cabernet Franc pro červená (myslím, že Matt Kramer tvrdil, že za jednoodrůdovost tradičních regionů můžou katolické kláštery a monoteismus:). Chenin a Chinon mi tak splynuly, že jsem si ta slova pletl. O návštěvě ve vinařství jsem už psal tady, Bernard Baudry proslul červenými víny z Cabernetu Franc, ale tohle je jeho jediný bílý Chinon, tedy Chenin :o)

Těžká tlustostěnná zelená lahev, poctivý korek, těžká cínová záklopka a tradičně stylizovaná etiketa. Plná a teplá žlutá barva naznačuje barikový sud. Ve vůni zprvu sladká čokoláda, dub,později oxidativní likérové tóny. Chuť začíná navzdory vůni pěknou ale jemnou kyselinou, je suchá, plná (glycerolem) a výrazně minerální až kovová. Harmonická, vyvážená, s předpoklady pro delší archivaci. 13% alkoholu. Hádal jsem na kompletní jablečno-mléčné kvašení, ale moje poznámky z únorové návštěvy vinařství zahrnují výklad vinaře o neinvazivním sklepním zpracování včetně toho, že v části sudů JMF proběhla a ve větší části ne (taky vůbec nepoužívají řízení teploty kvašení). Pokud jde o subjektivní vztah k nedůrazné kyselině, pan Baudry to komentoval, že sám dává přednost mineralitě před kyselinou. Přesto věřím, že tenhle Chenin dokáže vyzrávat na lahvi deset roků.

Fotku jsem už tady měl už začátkem roku 2011. Willi Klinger měl prezentaci rakouských vín v rámci Galadegustace Prague Wine Trophy a z Kremstalu si vybral právě Breiter Rain, Veltlín od Seppa Mosera. Odrovnal mě tehdy naprosto nečekaným bohatým projevem, s reduktivními Veltlíny jak je známe měl společný snad jen výrazný pepřový štych v závěru chuti.

Začíná to už barvou, netypicky plnou žlutou, a zpočátku uzavřenou vůní s pepřem, která mi jako první evokuje perník. Podle barvy se dá usuzovat na delší ležení na kvasničních kalech, a víno má skutečně zkrocenou kyselinu, tedy odbouranou jablečnou kyselinu (pokud bych očekával svěží lehký GruVe, asi by mi výraznější kyselina chyběla). Kvasniční smrádky jsou spolehlivě odfiltrované, ale plnost, máslovost zůstala a potvrzuje školení na kvasnicích. Minerální vjemy převažují, zpočátku evokují až tabák, ale brzy se zklidní a dodávají vínu příjemnou plnost. V chuti jemně žluté ovoce a velmi výrazný, odrůdový pepřový závěr s dlouhou dochutí. Suché s malým zbytkem cukru, výrazně strukturované, parádní! Bodování je práce a mně se dnes nechce pracovat, ale Breiter Rain by u mě dostal hodně přes 90 bodů. 16 EUR ve vinařství, asi 430 Kč.

Vzato podle degustace, s Minimal Veltlinerem má jen málo společného. Minimal je extrémní víno, na kterém si Niki Moser (asi) maximalisticky ověřoval, kam až se dá s Veltlínem zajít. Breiter Rain je naopak pokus o dokonalost a vyváženost (a pro mě je o stupeň výš než Minimal Veltliner). Barevnost a kořenitost je nejspíš daná už jednodenní macerací se slupkami před lisováním. Kvasilo a zrálo 6 měsíců napůl v nerezových tancích a napůl v pětisetlitrových sudech z rakouského dubu. Opulentních 14% alkoholu ukazuje na extrémně vyzrálé hrozny. Vinice Breiter Rain je jedna z kremstalských vyjímečných vinic označovaných Erste Lage podle vzoru burgundských Grand Cru vinic. Název Breiter Rain neodkazuje k americkému trhu (kam vinařství zřejmě hodně vyváží), ale znamená ve staroněmčině přibližně „Široké pole“ nebo ještě spíš „Širá pustina.“ Dnes je to jen dva a půlhektarová vinice s jižní expozicí na kamenitých kremstalských terasách.

Čerstvě nalahvované víno popsané fixem jsem dostal jako litkup s dodávkou krásnohorských Zweiglů do Komunitních Bedýnek. Otevřel jsem je tentýž večer, popravdě především proto, že jsem měl minimální očekávání. Alibernet nepatří mezi moje vyhledávané odrůdy, a kvůli doznívající rýmě jsem chtěl něco nenáročného.

Temně rudá barva ukazuje na nefiltrované víno, i když bych to u Krásné hory nečekal. Zemitá kabernetová vůně, v chuti suché s příjemnou (odbouranou) kyselinou, částečně s chlorofylovými tóny a pěknou kořenitostí na vrcholu a v dochuti. Dobře pitelné, středně plné, vyrovnané, pohodové pití. Odhadem nižší alkohol, bezvadné nenáročné pití. Cenu neznám, ale do 200 kaček (včetně) by to bylo výborné víno.

Komunitní bedýnky s víny do dvou stovek jsem už (skoro všechny) poslal do světa. Zbývá poslat dvě krabice poštou a tři Zásilkovnou, kdo jste se přihlásili k odběru v Uložence a nedostali zprávu, urgujte mě nelítostně!

Několik dnů jsem pauzíroval a neochutnával. Z výletu do Rohrendorfu jsem sice přivezl několik zajímavostí, ale drobná viróza mě vyřadila z degustování. V pátek jsem si otevřel Moserovy Zweigly ročníku 2009 a 2010 a chtěl jsem zjistit, který je v současnosti lepší. Vzdal jsem to včas, jinak bych mohl s virózou zrovna tak vypít obě lahve a nezjistit nic. O to víc jsem se těšil na další objev. Vyloudil jsem u Moserů krabici šest let starého ryzlinku z vinice Gebling. Jak stárnou rakouské ryzlinky?

Riesling Gebling 2007, Kremstal DAC Reserve, Sepp Moser
Nazlátlá barva, čirá a zářivá, trochu překvapivě s drobnými bublinkami na stěnách sklenky. Minerální vůně, teprve po půlhodině se v ní otvírají kyselé a broskvově nasládlé tóny. V chuti zase jemná perlička, pěkná meruňkovo-broskvová kyselina, středně plná chuť a pikantně štiplavá grapefruitová kořenitost až do pepře (však se na stejné vinici taky pěstuje Veltlín, a původ je důležitější než odrůda :o). Malý a přesně odvážený zbytkový cukr, výrazně minerální závěr až do prachu jde dobře dohromady s plnějším tělem. 13% alkoholu a nic převratně složitého. Náznakově se objevují chemické tóny, oxidativně jablíčkové a „kvasnicové“ vjemy, ale rakouská strohost to všechno drží sevřené. V jistém ohledu je to úplný protiklad opulentních moselských ryzlinků. Vyhraněné stylem, ale jak už jsem napsal, nic převratně složitého, nic co by vyžadovalo přehnaně zkušeného konzumenta.

Podle plnější barvy a kořenité chuti zřejmě jde o ryzlink s delší macerací na slupkách, školený v nerezu na kvasničních kalech. Brzo bude mít šest roků, už je lahvově nazrálý a kyselina ztrácí ostří, ale pije se báječně. 16 EUR ve vinařství, dalších 5 kousků po 430 Kč ve Skleničkově sklepě :o)

Za sebou mám 600 kilometrů a před sebou fotbalovou Ligu Mistrů, takže budu stručný. Už jsem na blogu vyzradil, že v úterý jedu do kremstalského vinařství Sepp Moser pro Pinot Blanc do Komunitních bedýnek. Napřed ta důležitější zpráva, na kterou možná někdo natěšeně čeká!

Hádanka: kdo hraje v sedmdesátoletním filmu Bouřlivé víno … Lenze Mosera? Přivezl jsem klip z filmu (díky, Petře!) na flešce. Niki Moser vypadal překvapeně, o filmové kariéře svého dědečka zřejmě netušil, ale exportní manažerka Lydie klip skoukla a potvrdila, že s Vladimírem Menšíkem na videu mluví skutečně Lenz Moser. Teď večer se mi nedaří stáhnou snapshot z obrazovky, takže asi budete muset přetrpět celý film – je to až na konci :o))) Lenz Moser osobně v Bouřlivém vínu.

Druhá zpráva je pro přihlášené bedýnkáře. V úvodním článku tady jsem avizoval, že mám u Moserova Pinotu otazník a že se o něm rozhodnu až při degustaci na místě. Pinot Blanc 2012 byl dobrý, původně jsem ho potvrdil, ale potom mi Lydie nalila Gruner Veltliner von den Terrassen 2012. Napřed mě překvapil, svěžestí, jemností a odrůdovostí. Pamatoval jsem si ho z února míň přístupný, minerálnější, jaksi mužnější. Jenže pak to přišlo! Zjistili jsme, že ten ochutnávaný je z lahve otevřené před dvěma týdny. Lydia mi otevřela nový, a ten byl skutečně pevnější, kořenitější, zavřenější a jaksi víc podobný mé vzpomínce. Objednávku jsem bleskově přepsal na Veltlín a vřele ho doporučuju vaší pozornosti.

Jednak proto, že bude (po delší dekantaci) jemně květinový a vůbec veltlínový. A hlavně proto, že takový bude i v září a v říjnu… a nejspíš ještě dlouho. Dobře si pamatuju, jak se některé v nerezu školené a brzy lahvované poysdorfské Veltlíny začínaly po prázdninách vytrácet, jako když vyšumí šumák. Pokud jde o technologii, Moserův Veltliner je stejný případ. Nepoznal nic než nerez a sám jsem měl lahev už v lednu, takže rychle lahvovaný. Kouzlo musí být v těch kremstalských kamenitých terasách, protože Moserův Veltlín je stále dobrý a epizoda s dva týdny otevřenou lahví naznačuje, že má ještě dost času před sebou. Pár lidí se přihlásilo jen o bílá vína z aktuální bedýnky, a pokud budete mít v zimě chuť na bílé, napište si o moserovskou půlbedýnku: Riesling, Veltliner a Sauvignon von den Terrassen :o)

Jihočeské lesy jsou plné hub, mám plný košík, a za pět minut začíná úterní Liga Mistrů. Stihl jsem to!

Kolísavá frekvence příspěvků na Skleničkově blogu je funkcí mnoha proměnných. Jedna z nich se změnila s novým školním rokem. Adresoval jsem soudu supliku o střídavou péči o děti a od prvního září jsem měl na dva týdny děti, na zkoušku. Pracovní aktivity jsem omezil od osmi do dvou, kdy dětem končí škola, a zařizoval rovnátka, hudebku, kroužky, sporty :o) Psal jsem míň, ale jinak mě to vůbec neomezovalo – zařizoval jsem Úsporné bedýnky s víny do 200 kaček, a taky něco navíc.

Nedávná sprška textů o Sylvánech nebyla náhodná. Nadchlo mě osm přihlášek v komentářích ke článku o základní jakostce od Johanna Geila (tady) a rozhodl jsem se vystrojit soukromou veselku se Sylvány. Bylo mi jasné, že regulérní Komunitní bedýnky z toho (z mnoha důvodů) nebudou, ale chtěl jsem odměnit ty spontánní komentáře a jejich autory. Prapůvodní idea na začátku Komunitních bedýnek byla totiž právě idea komunitní, snaha sdílet v diskusi názory o konkrétních vínech. Jak se bedýnkovací aktivity rozšiřovaly, stávala se z toho víc vinotéka a míň diskusní klub, teď mi chodí víc komentářů k bedýnkám na soukromý e-mail než veřejně na blog. Nic proti tomu, když jsem v srpnu dovezl tisícovku vín z Mosely, Loiry a Toskánska, tak mě to potěšilo, ale tím víc si uvědomuju, jak se původní diskusní zápal vytrácí. Měl bych ho nějak podpořit, asi…

Tak jsem nabídl sylvánskou bedýnku osmi lidem, co se sami přihlásili. Jedno z nejvýraznějších vín, mušličkově minerální Silvaner vom Muschelkalk 2012 Rainera Sauera, už bylo k mání jen v osmi exemplářích, takže jsem nic víc ani nemusel řešit. Sedm z původních komentátorů se o sylvánskou bedýnku přihlásilo, jedna zbyla na mě :o) Sylvánská bedýnka je vlastně neveřejná, už ji víc nebudu distribuovat než pro původních sedm diskutujících, ale blog je veřejný, takže seznam vín zveřejním předem pro všechny, kdo by si ji chtěli soukromě sestavit (a případně komentovat:).

1. Silvaner trocken 2012, Weingut Geil

2. Silvaner Bechtheimer -S-, Weingut Geil

3. Sylvánské zelené 2010 PS, Vinselekt Michlovský

4. Sylvánské zelené 2009 PS, Chateau Valtice

5. Silvaner kabinett trocken 2012, Eschendorfer Lump, Rainer Sauer

6. Silvaner 2012 vom Muschelkalk, Rainer Sauer

Pár poznámek k tomu.

1. Je to soukromý výběr z toho, co znám a co mám k dispozici. Jestli byste si vzpomněli na lepší/zajímavější/výmluvnější/levnější vzorky sylvánského, tak já taky, ale uvítám i vaše tipy. Alsasko jsem opomenul z praktických důvodů, kvůli dopravě.

2. Řazení vín je neřešitelný hlavolam. Kdybych měl tenhle výběr vín odprezentovat naživo na degustaci, vzdal bych to. Ale bavilo by mě udělat sérii čtyř degustací, kde bych pořadí vín zpřeházel a vyzkoušel si, jak různá řazení fungují. Už úvodní dvojice to ilustruje: první je základní víno, QbA čili jakostka, a naslepo jsem mu dal 90 bodů. Druhé je hodně plný pozdní sběr, vyzrálý až do medových náznaků botrytidy, o třídu „dospělejší“ víno, ale naslepo jsem ho zařadil někam k 87 bodům. Řadit je podle váhy (cukernatosti moštu) nebo podle jemnosti, kvality?

3. Podobně je to se zařazením domácích vín. Trojka od Michlovského pro mě bylo překvapení ročníkem a původně (před pár lety) i výrobcem, poctivě udělané víno. Navíc asi nejsnáz dostupné. O čtyřce z Valtic jsem napsal, co jsem napsal, a jestli je trojka drobné překvapení, tak čtyřka z Valtic je šok: velkovýrobce ukazuje cestu moravskému vinařství. Víc než ukázka potenciálu Sylvánského je to pro mě ukázka potenciálu moravského vinařství, kdyby o takovou ukázku někdo vůbec stál (tedy mám dojem, že by to ocenilo spíš evropské publikum než to domácí).

4. Řazení vzorků je neřešitelný hlavolam, viz bod 2. Oba Sylvány od Sauera jsou tak lehké, že by měly jít hned na začátku, ale tak vytříbeně jemné a dobré, že je řadím na konec. Řazeny podle váhy by měly jít na začátku, podle kvality nakonec. Zrovna tak by ale mohlo pořadí končit valtickým Sylvánem nebo Spätllese od Geila, bráno podle vyzrálosti hroznů a „váhy“ vína. Zase se opakuju, je to spíš námět k diskusi než hotové řešení.

5. Ať žije Sylván, kdysi dominantní odrůda moravských vinic!

Už jsem tady jásal nad stříbrnou medajlí z Prague Wine Trophy pro Muskat Ottonel 2012 Seppa Mosera z lednových rakouských bedýnek a nad zlatou medajlí pro sancerrský Pinot Noir z vinařství P&N Reverdy, které mělo dva Sauvignony v únorových bedýnkách. Páteční výsledky ryzlinkového kola mi přinesly další dvě medajle.

2011 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb z moselského Weingut Karl Erbes dostal jen 85 bodů a stříbrnou medajli. Moje chyba, měl jsem raději poslat ročník 2012 z letošní květnové bedýnky. Zato 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese feinherb bral 89 bodů a zlato! Hned jsem si ve vinařství rezervoval krabici :o) a potvrzuje se, že ryzlinky z problematického ročníku 2010 začínají krásně vyzrávat.

Většinou se do soutěže přihlašují vína, která přihlašovatel chce prodávat a kalkuluje s tím, že nálepka s medajlí bude pomáhat prodeji. Já to mám opačně – přihlašuju vína, která mi zbyla po Komunitních bedýnkách, a s následným prodejem většinou moc nepočítám. Nejvíc může taková medajle zafungovat jako zpětné ujištění účastníkům bedýnkovací zábavy, že vína z bedýnek obstojí i v největší konkurenci (tentokrát soutěžilo 170 ryzlinků!) a že koupili dobře.

Druhý motiv soutěžení je čistě soukromý. Už druhým rokem mě pořadatelé zvou do hodnotitelských komisí. Je to pro mě velká zkušenost, jak se hezky česky říká, je to k nezaplacení. Když mi po první účasti v porotě přišel e-mail, že mám poslat číslo účtu pro převod odměny za hodnocení, pobavilo mě to. Umínil jsem si, že tyhle peníze zase obratem do soutěže vrátím jako poplatky za vína, která tam přihlásím. Zatím to jde dobře, všechna čtyři vína dostala medajle :o) a v listopadu se budou hodnotit Zweigly. Tentokrát to (poprvé!) nenechám na poslední chvíli – v úterý pojedu do Rakouska k Moserovi nejen pro Pinot Blanc do aktuálních bedýnek, ale i pro Zweigelt z lednových Rakouských bedýnek. Uvidíme, jestli mi vyhraje šampiona?

Poslední měsíc jsem se na blogu nadprůměrně věnoval odrůdě Sylvánské zelené. Došlo i na Sylvány z německých Franků. Tentokrát nikoli od Klause Höflinga, jehož barikovaný Sylván jsem měl v Komunitních bedýnkách, ale rovnou od českého dovozce sylvánského čaroděje Rainera Sauera.

Francká zrada, srandovní bocksbeutel :o) brčálově zelená baňatá placatka se šroubovacím uzávěrem – nic proti ní, ale špatně se kombinuje v krabici na šest lahví s klasickými lahvemi. Ve skleničce světle žlutá barva s drobným perlením, násládlá, výrazně květinová vůně. V chuti lehké, suché, travnaté, zakulacené s výraznou kyselinou. 12,5% alkoholu a 295 Kč. Třetí den po otevření překvapení – víno se zlepšilo. U tak lehké váhy jsem to nečekal, ale je jemnější a vyváženější.

Další jakostka v bocksbeutelu, velká škoda, že se tyhle zajímavé lahve nepoužívají i v jiných regionech :o) Ve skleničce světle žlutá barva, ve vůni květnatě ryzlinkové. V chuti výrazně minerální, suché s pěknou kyselinou, křupavé, čisté, k zamilování příjemné :o) Stručně je to kříženec dobrého Chablis a suchého Rieslingu z Porýní! Das ist aber ein Silvaner! abych parafrázoval Švejka… 319 Kč.

Upřímně, třetí den po otevření se Lump dotáhl na Mušlák. Obě vína jsou křehká a etericky jemná jako mladičká Audrey Hepburnová v bílých plesových šatech, a až při delším zkoumání ukazují, co v nich je. Brzy po otevření působí díky dominující kyselině trochu jednostrunně, po dvou dnech v lahvi (nebo možná pár hodinách v karafě???) se zaoblí, srovnají a vůbec nenudí a neunavují. Můj první tip byl Muschelkalk, ale po dvou dnech si už vůbec nejsem jistý. Každopádně jde v obou případech o vyjímečná vína, s tak vytříbeným a jemným projevem jsem se sotva kdy setkal a určitě jsem ho nečekal o Sylvánského.

Viděl jsem budoucnost moravského vinařství ve skleničce Sylvánského :o)

Nejsem objektivní, protože ročník 2007 jsem měl ve vůbec prvních Komunitních Bedýnkách v dubnu 2009. Bylo inzerované jako „sur lie,“ a nejspíš mě nadchly (pro mě tehdy obtížně identifikovatelné) projevy téhle technologie. Plnost chuti, krémová hustota, odbouraná kyselina jablečná, spolu s krásně zvýrazněnou barvou vína. Navíc je dnešní víno samo důkazem o tom, jak delší školení na kvasničních kalech propůjčuje vínu dech na dlouhý běh časem – ročník 2009 je krásně živý a ve formě!

Víno má zlatožlutou plnou barvu a plnost ho charakterizuje ve všech ohledech. Vůně je svěže minerální, ovocná po zralém žlutém ovoci, lákavá a příjemná. V chuti suché se zkrocenou kyselinou, krémovost, žluté ovoce, spousta minerality a příjemně extraktivní. I když to etiketa neuvádí, zřejmě pochází z trati U akátového lesa z Pasohlávek.

Nejspíš je to jediné víno výrobce VSV, které za ty čtyři roky znám, protože mi vína velkých domácích výrobců na stole příliš často nekončí, ale kdyby podobný projev mělo víc domácích vín, byl bych ohledně perspektiv moravského vinařství zásadně optimističtější. Takhle by podle pana Skleničky měla vypadat budoucnost moravského vinařství – moderní, plnotučné víno, které je svěží a ve formě čtyři roky po sklizni. Ani Svatomartinské, ani žádné polosladké víno z přezrálých hroznů, ani moravská varianta Chardonnay, ale tradiční odrůda a „starobylé“ a neuspěchané sklepní zpracování. Výsledkem je dospělé, sebevědomé víno schopné nejen přežít, ale i vyzrávat několik roků. Ještě víc než ukázka potenciálu odrůdy je to pro mě velká radost a příklad moderního směřování moravského vinařství. Koupil jsem v MAKRO za 288 Kč.