První setkání bylo vzrušující. Odšrouboval jsem uzávěr, přivoněl a někdo na druhém konci lanka musel cítit, že ryba zabrala! Bylo to jako jako polibek potmě. Barva vína byla hodně světlá, nebýt fialového tónu, mohla by se splést s Pinotem. Lesní vůně s višňovými peckami, jehličí a náznakem i mech, šípky a koření. V chuti suché s úplně, ale úplně odbouranou kyselinou, lehkým dotekem sudu, rozpuštěnými tříslovinami… a potom jako když si sednete do dvě stě let starého pohodlného křesílka, co mám u postele místo stolku a zavzpomínáte na něco příjemného, ale dávno zapomenutého. Dlouhá dochuť.

Je znát frankovková pecičkovitost, jemná tříslovina a veliká elegance, ale Osobnost Vinaře jakoby ustupovala do pozadí. Trochu ustupuje do pozadí i Odrůda, aspoň jak ji známe, a vystupuje víno. Není moc expresivní, jak jsem psal, odrůda trošku ustupuje. Nechci podléhat genderovým stereotypům, ale vnucuje se myšlenka, že chlap by takové víno neudělal. Možná pomohly i čtyři roky od vykvašení, ale víno je (vzhledem k odrůdě jak ji znám, Frankovka modrá) úžasně jemné a harmonické. Výborné!

Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, Rakousko

Po pondělní Galadegustaci následoval seminář o ušlechtilých a vzácných vínech. Na obrázku to vypadá, že se nalévala oranžová vína, ale kdepak! Nebylo to jednoduché… článek napíšu, až si tu zkušenost trochu v hlavě srovnám.

Následoval rychlý přejezd na Vinom Wine Winemakers Evening, tedy degustaci pro zákazníky úspěšného dovozce vín. Vinom si pozval svoje vinaře, takže si účastníci úterní degustace mohli dopřát ten luxus, že jim víno naléval třeba právě Stefan Doktor z naprosto základního rýnského vinařství Schloss Johannisberg. Musel stejně jako já přejet ze semináře Fine and Rare Wines, kde představoval ryzlink z roku 1964.

Byla to soukromá akce, takže jsem se trochu ostýchal fotit. Ale tahle fotka je k věci, pan Salomon je na ní jen o rok mladší. Mladý byl i jeho Riesling Steinterrassen DAC 2012, který dával ochutnat už teď jen provizorně stočený, protože ho bude lahvovat až v dubnu.

Na pondělní Galadegustaci byl převis nabídky nad poptávkou, takže jsem vynechal rakouské vinařství Markus Huber. Věděl jsem, že se s ním potkám ještě v úterý (na fotce je Michael Huber). Ochutnal jsem mladý Veltliner Hugo 2012, O Veltlínu Obere Steigen 2011 jsem už tady psal, ale nejvíc mě bavil GruVe Alte Setzen DAC Erste Lage 2011, seriózní, plné víno s minerálními tóny v chuti, které až připomínaly tabák.

Bez fotek to není ono, takže jen telegraficky. Tři sherry z vinařství Alvaro Domecq byla výborná, pokud to můžu posoudit. Suché oříškové Sherry Fino DO, sladké růžové staré Sherry Cream Aranda DO (vzhledem ke stáří byla barva nejistá :o), a červené Sherry Pedro Ximenez DO s velmi alkoholovou vůní, paráda! Snad všechna vína ze španělského vinařství Tandem (Navarra) byla výborná a jaksi levná (s ohledem na poněr kvality a ceny). Překvapivě jsem našel dost zajímavých vín s cenou pod 200 Kč, než bych v téhle kategorii čekal. Že je dobré Brunello 2006 z Tenute Nicolai, to vás nepřekvapí, pokud se předem mrknete do ceníku. Ale dobré Tempranillo nebo Verdejo pod 200 potěší :o) Hned mě napadlo zapracovat na další Komunitní Bedýnce typu „dobrá vína pod 200.“

Už šestý ročník Galadegustace celoroční soutěže vín Prague Wine Trophy se konal v pondělí ve dvou patrech dejvického hotelu Crown Plaza.

Předem bych měl uvést, že můj pohled je určitě neobjektivní. Mám tu akci rád a dokonce jsem se v ročníku 2012 namočil ještě víc, když jsem jako porotce-elév hodnotil dvě kola. Někdo kritičtější by možná našel nějaké chyby, mně se pondělní přehlídka líbila. Bylo plno, ale ne úplně přecpáno, u mnoha stolků nalévali sami vinaři, pořád bylo dost vody a kdo nechtěl vína polykat, ten zjistil, že všude je dost nádob na vyplivování.

Pondělní galadegustaci jsem vzal jako společenskou událost (tentokrát tím nemyslím zásadní ovínění, usilovně jsem vyplivoval ) a tak se omezím jen na pár fotek a komentářů. Skoro celých šest hodin jsem proklábosil s čtenáři blogu a odběrateli loňských Komunitních Bedýnek. Někteří přijeli až z Bílovic nebo z Ústí.

Spolu s ryzlinkářem Ivanem Dramlitschem jsme prozkoumali spoustu rakouských a německých vín. Využil jsem jeho perfektní němčinu, abych se něco dověděl, ale jak se často shodneme při soukromé degustaci, tak v té opulentní nabídce vín jsme často dávali přednost jiným vínům. Na horní fotce Bert Salomon, který vystoupil už na loňském ryzlinkovém Masterclass – semináři o nejlepších ryzlincích. Už tehdy to rozsvítil konstatováním, že původ ovlivňuje víno víc než odrůda. Měl jsem pár příležitostí o tom přemýšlet a došel jsem k tomu, že v tom je hodně pravdy i marketingu. Dnes od 15 hodin podobný seminář „Jak porozumět ušlechtilým a vzácným vínům.“

Jak už mnohá moravská vína měla zbytečně mnoho zbytkového cukru, tak se mi u vinařství Martin Šebesta nejvíc líbila sladce slibná Pálava 2012 z Ořechové Hory, u které vyšší cukr dává smysl. Pálavu stočili do lahve provizorně jen pro ten jeden večer. Jen aby ji nenalahvovali nedonošenou! přál jsem si soukromě. Slečnu od Šebestů si nás fotilo víc :o) A mimochodem se Pálava projevem podobala vítěznému Gewurtztramineru 2011 Seppiho Landmana.

Tolik o té degustaci.

Život přináší všelijaká překvapení. Ve čtvrtek jsem třeba zjistil, že mi první mráz roztrhl kousek střešní izolace a mám jednu zeď blbě rozmočenou. Hodinu na to přjela návštěva a přála si prozkoumat čakovickou hospodu Na Pekárně. Tam čekalo naopak příjemné překvapení.

Kromě velmi dobrého jídla (kančí pečeně s šípkovou omáčkou!) nás čekalo jedno příjemné překvapení. Na nápojovém lístku bylo docela nezajímavé víno, ale číšnice nám nabídla exkurzi do sklepa. Kromě zajímavé nabídky alsaských vín jsme tam objevili základní červenou burgundu s etiketou Tastevinage. O téhle „medajli“ jsem tady psal už před pěti lety, uděluje ji burgundské Bratrstvo rytířů Tastevinu těm vínům, která kvalitou překračují deklarovanou apelaci.

Víno se ukázalo jako výborné do gastronomie i slušné ke kančímu. Má docela tmavou rubínovou barvu, pěknou pinotovou vůni (švestky) vyrovnanou chuť s dobrou kyselinou a jemnou tříslovinou. V chuti jemně ovoce, slušně dlouhé, a chutná mnohem líp s vhodným jídlem než samo o sobě. Nejlepší na konec: hospodská cena 440 Kč není (na české poměry, kde by mnohá vinotéka víno nacenila stejně) nijak přehnaná. Dokonce i sklenky, do kterých ho Na Pekárně servírují, byly naprosto vhodné, velké široké tulipány.

V posledních pár letech se restauracím úspěšně vyhýbám, ale přesto chci dosvědčit, že Na Pekárně mají příjemný domácký interiér, vynikající „domácí“ kuchyni, dobrou obsluhu a navíc (po doptání) i dobré víno za slušnou cenu.

Po moravských, českých a moselských ryzlincích šroubuju uzávěry a následně se prokousávám rakouskými ryzlinky. Tak trochu doslova, jak se dozví ti, kteří vydrží a dočtou pozorně až do konce. Přidám i jeden Veltlín.

Riesling Sausal 2011, Weingut Wohlmuth, Rakousko
Ryzlink z jižního Štýrska ze strmých břidlicových vinic vysázených v nadmořské výšce mezi 380 a 650 metry. Podle informací z webu jde o čistě rodinný podnik (založený roku 1803), hlásící se dnes k citlivému přístupu k vinohradnictví a k nekompromisní snaze o kvalitu.

Štíhlá ryzlinková flétna se šroubovacím uzávěrem. Moderní etiketa s obrázkem od Geralda Brettschuha, obrázek i autor se s dalším ročníkem mění. Světloučká barva, čistá a jiskrná. Jemná a málo intenzivní ryzlinková vůně s dominantním ovocným projevem (meruňky, broskve). V suché chuti příjemná kyselina, ovoce (opakují se meruňky a broskve) a minerální závěr. Pěkné, čisté a střídmé. Rozhodně se tady nikdo nesnažil ohromit přehnanou expresí, ale k pozornému konzumentovi mluví víno stejně důrazně střídmou elegancí a čistotou. První napití hned po otevření mě spíš zklamalo, teprve po ohřátí se víno otevřelo a působí příjemněji.

2011 Riesling Bockgärten, Weinrieder, Kleinhadersdorf
Rodinné vinařství Riederových sídlí ve vesnici dva kilometry od Poysdorfu, známého zdroje Veltlínů. Na webu se hlásí k tradičnímu vinohradnictví a k přísné redukci sklizně (je dobré si uvědomit, že tyhle dva body si protiřečí a že myšlenka omezování úrody je poměrně nová a souvisí nejspíš s celkovou nadprodukcí vína posledních pár desetiletí a s moderními technologiemi). Taky se hlásí k myšlence, že kvašení při nízkých teplotách je zárukou vynikajících vín.

Riesling Bockgärten patří do jejich terroirové řady. Světle žlutá barva, jemně ovocná vůně se sladkým podtónem. Bohužel jsem si nepsal poznámky o den dříve, hned po otevření (načmárané na papírku jsem nakonec dohledal „výborné, ale málo zábavné, málo veselé. Trudnomyslné, těžké na pochopení. Víno, které ocením, ale nemám z něj radost.“) Zbyla mi jen vzpomínka na strohý, nepřístupný ryzlink. Druhý den je víno mnohem jemnější, příjemnější a přístupnější. Kombinuje svěží kyselinu a příjemný zbytkový cukr, na rozdíl od včerejšího „intelektuálně náročného dojmu“ je to veselé a nekomplikované víno, i když po ohřátí trochu pálí vyšší alkohol (13,5%). Jemný minerální podtón a celkově příjemný dojem – na rozdíl od vína, kterým jsem se včera musel doslova prokousávat. Doporučuju větší sklenice a otvírat několik hodin předem.

Gruner Veltliner „Obere Steigen“ 2011, Huber
Britský Decanter psal o Markusu Huberovi (ročník 1979) jako o zázračném dítěti. Vystudoval vinařskou školu v Klosteneuburgu, byl na praxi v několika vinařstvích v Austrálii a Jižní Africe, dnes vede rodinné vinařství už v desáté generaci a sbírá ocenění za svoje Veltlíny.

Středně plná žlutá barva, na nose citrusy a pepř, v chuti suché, svěží, s příjemnou kyselinou a malým zbytkovým cukrem, žluté ovoce a bylinky, kořeněný závěr s typickým pepřovým štychem. Stejně jako předchozí ryzlink se víno proměňovalo, hned po otevření se tvářilo nepřístupně, druhý den je už mnohem příjemnější a je poznat i elegantní zjemnění a zahuštění chuti dané několika měsíci ležení na jemných kvasničních kalech. Příjemných 12,5% alkoholu. Stejné doporučení jako u předchozího vína: větší sklenice a otvírat s předstihem.

Tři bílá vína z Rakouska: moderní a zajímavá. Kdybych jim měl něco vytknout, tak nejspíš málo přitažlivé etikety (Italové bývají nápaditější). Jakoby etikety odrážely některé vlastnosti vín :o) Jestli je střídmost a strohost vín předností nebo hendikepem, na to si musí každý konzument odpovědět po svém. Já si se závěrem počkám, až jich poznám víc. Jistá stylová vyhraněnost a podobnost, která mě překvapuje, jim ve světě přináší úspěchy.

Dnes po dlouhé době odrůda u nás zcela neznámá, Grüner Veltliner! Možná se najdou šťouralové, kteří budou namítat, že Veltlín zelený známe i na Moravě. Jenže v tom je právě zakopaný pes, abych to řekl sice frázovitě, ale o to srozumitelněji :o) U nás známe unavený, nudný Veltlín, Veltlín ulepený zbytkovým cukrem, taky fádní Veltlín bez kyselin, ale chybí nám echtovní, čistý, elegantní Grüner Veltliner.

To nemůže být stejná odrůda, aby dávala tak rozdílná vína jen podle (dnes už jen na mapě existující!) státní hranice. Stačí totiž přejet hranici a zastavit v první vinotéce na jih od Mikulova (nebo od Znojma). Těch deset kilometrů dělá divy, přestože z pěstitelského hlediska to musí být furt ta samá vinařská oblast. V počátcích Skleničkova blogu jsem tady propagoval veselé a svěží GruVe z rakouského Poysdorfu. Imponovala mi rakouská pohostinnost a vstřícnost k zákazníkovi, oceňoval jsem konzistentní kvalitu a čístý odrůdový charakter vín. Dnes abych se styděl za tolik chvály věnované technologickým rychlovkám, ale nelituju ničeho a nestydím se: na jaře a v létě aktuálního roku jsou poysdorfské veltlíny, jakkoli technologicky průmyslově zpracované, bezvadné. Květinově voňavé, s pěknou kyselinou, suché s malinkým zbytkovým cukrem a pepřovým štychem nakonec jako podpisem pod kupní smlouvou. Naštěstí jsem už ve druhých Komunitních Bedýnkách měl trochu sofistikovanější pohled na Veltlín, Hauserův DAC Friends školený delší dobu na kvasničních kalech. Na druhou stranu musím přiznat, že mi stále ještě chutnají i „technologické,“ rychle připravené Veltlinery. Před časem jsem tady vychválil Strassertaller od Allramu a než začne další školní rok, rád si na zahradě posedím i s normálním poysdorfským, zvlášť jestli bude stát 6 EUR.

Gruner Veltliner von den Terrassen 2011, DAC Kremstal, Sepp Moser
Napřed to nejdůležitější – degustace. Šroubový uzávěr a štíhlá zelená ryzlinková flétna. Barva je typická veltlínová, světle žlutá slámovka, veselá a jiskrná. Vůně je až nasládlá do bonbónů, květinová, ale zaostřená až strohá. V nástupu chuti pěkná a výrazná kyselina a rovnou i výrazná mineralita, až do mokrého kamene a cigaretového aroma. To trochu mate příbuzností s některými atributy bariku, ale zkoumání ryzlinků z extrémně minerální moselské vinice Erdener Treppchen mě už přesvědčilo, že jde o projevy podivného jevu nazývaného mineralita. V chuti jemně limetky, opakuje se jemně herbální dojem z vůně, ale je poměrně strohá. Dlouhá, velmi dlouhá minerální dochuť.

Nemám technická data k aktuálnímu vínu, ale pokusím se je zrekonstruovat. Pro předem orientované čtenáře budou moje závěry na hranici přijatelnosti, ale nakonec se to dá odbýt konstatováním, že se snadno můžu mejlit :o) Tak především musím napsat sám za sebe, že se mi to víno moc líbí, strohostí a minerálním projevem, i přiznanou odrůdou. Podle informací z webu pochází z biodynamické produkce a tak bych očekával spontánní kvašení bez přidání selektovaných „průmyslových“ kvasinek. Na druhou stranu je celý projev vína hodně strohý a orientovaný na odrůdu a mineralitu, žádná elegance a expresivnost, takže to nejspíš bylo v nerezu. I ničím nezastřený odrůdový projev a výrazná mineralita ukazuje na (spíš krátké) zrání v nerezu. Nejspíš je to technologický kříženec mezi klasickým průmyslovým Veltlínem a biodynamickým vínem: biodynamické zemědělství, spontánní kvašení a dál moderní (rychlé) technologické zpracování v nerezu. Díky tomu si víno uchovalo zábavnou minerálnost a čisté odrůdové atributy. 12,5% alkoholu a cena cca 250 Kč. Kouřově-minerální tóny v chuti mi vynahradí i vyšší cenu. Pro fanoušky biodynamiky příliš jednoduché, pro spořivé konzumenty supermarketových vín drahé a snad i příliš minerální a rafinované. Parádní hybrid.

Název překládám velmi volně, Juffer odkazuje spíš ke „starým pannám.“ Před několika lety vítěz ryzlinkového kola Prague Wine Trophy, celoroční soutěže časopisu Víno Revue. Koupil jsem tehdy jednu lahev za neryzlinkovou cenu 700 Kč a usoudil jsem, že silvestrovský večer bude pro ni ten pravý.

Německá ročenka Gault & Millau hodnotí vinařství pěti hrozny. To znamená absolutní špičku, na Mosele dostali stejné hodnocení už jen Egon Müller a Joh.Jos. Prüm. Vysokému hodnocení odpovídají i ceny vín, i když nijak přemrštěné nejsou. Kam se hrabou moselští vinaři na burgundské kolegy nebo příležitostně i na některé Moraváky! Občas na Silvestra může i chudý blogger vyzkoušet, co pije šťastnější polovina lidstva, tak pojďme na víno :o)

Typická zelená ryzlinková pistole, celokorek, hodně uměřená etiketa. Díky říjnovému výletu na Moselu jsem zaregistroval, že ty vysoké mraky za malůvkou braunberského kostela nejsou mraky, ale vinice, nejspíš právě Brauneberger Juffer. Svěží světle žlutá citronová barva, ve vůni jemné meruňky. Po provzdušnění se přidává směs bylinek a přezrálé citrusy. Chuť je (nečekaně!) hodně suchá (ve vůni i v chuti jsou medové tóny, leč chuť je prostě suchá), zpočátku s drobnou bublinkou, minerální a komplexní. Ani citrusová kyselina nevyčnívá a je dokonale zakomponovaná do celku. Žádný ordinérní petrolej, jen dokonalá vyváženost. Strukturované, harmonické, dlouhé. Už zdaleka ne svěží, ale velmi živé a hodně příjemné vyzrálé víno. 12,5% alkoholu.

Supermarkety Lídl jsou synonymem pro levný nákup se vším, co k tomu patří. Dvě nedávné kampaně francouzských vín s Markem Vašutem možná přitáhly do prodejen pár nových zvědavých zákazníků, ale se mnou nepohly. Občas v Lídlu kupuju chleba a zeleninu, ale vínům se vyhýbám. Když mě na začátku roku kamarád pozval na podnikovou degustaci Vašutova výběru, neodolal jsem.

Měl jsem tam vystupovat jako „odborný garant,“ což bylo vtipné, protože pozorní čtenáři vědí, že v Bordeaux jsem nikdy nebyl, recenze na bordeauxské víno se tady za 66 měsíců existence blogu neobjevila (ani doma potajmu jsem žádné Bordeaux neměl!) a k Lídlu se stavím opatrně až odmítavě. Ale možnost přechutnat celou tu slávu najednou se neodmítá.

Podmínky byly ideální. Dobrá společnost, špatné osvětlení a nevhodné sklo. Bylo ovšem nejisté, jaké sklo by bylo pro tuhle třídu vín vhodné, a jestli nejobyčejnější sklenička z IKEA není vlastně přiměřeně autentická a tedy nejvhodnější. Sám jsem si přinesl malou špíglovku à la OIV a posloužila slušně. Na zavínění posloužila žernosecká millerka 2011 a padly vtipy o tom, že by degustace nikdy neměla začínat tím nejlepším :o) Alsaský Riesling 2011, výrobce Hubert Beck, novoroční dárek od zákazníka či dodavatele, bylo unavené víno bez svěžesti. Mělo hezkou citronovou barvu, ale vůně byla mdlá a nevýrazná a v chuti se to poctivě opakovalo. Takže velké uznání výrobci, který to zmrvil stejně ve vůni i v chuti a ušetřil recenzenta všech dilemat.

A pak jsme dali sedm kousků z Lídlu, všechny z Bordeaux. Žádné informace jsme o nich neměli, tak jsme je seřadili podle ročníků.

Chateau Sainte-Clotilde 2010. Výrazně temná neprůhledná barva, intenzivní vůně černého ovoce, černorybízová a kořenitá. V chuti silná kyselina, lesní plody a trochu štiplavé třísloviny. Složení neznámé, tipoval bych Merlot. Vůně se časem zjemňuje a mění a kupodivu má smysl se tím zabývat. Není to úplně banální víno, je o kus leší, než jsem od Lídlu čekal.
Chateau Le Bernet 2009. Temná černorudá barva a jemná třešňová vůně. Chuť opakuje aromata vůně, ale je krátká a trochu prázdná. Nic moc.

Excelence IX, 2009. Zase černotemná barva, nazrálá ovocná vůně. Rozjitřená chuť se zkrocenou kyselinou a štiplavým tříslem a kořenitým závěrem. I v druhém kole působí víno dobře, klidněji a harmoničtěji. Pěkné překvapení, tohle se fakt dá pít.

Chateau Haut-Morin, 2009. Černotemná barva, pěkná nazrálá vůně a srovnaná vůně s chutí. Na konci pěknej kořenitej štych jak od Cabernetu Franc, ale celkový dojem kazí mydlinková pachuť.
Chateau des Mille Anges 2008. Barva i vůně se nepřehlédnutelně opakují, vína si začínají být podobná. V chuti pěkná kyselina a trochu přehnaně moc tříslovin. Dlouhá dochuť, ale víno není úplně harmonické.
Chateau Hyot 2008. Barva a vůně podobné jako v předchozích poznámkách, vůně nazrálá. Chuť s klidnou kyselinou, štiplavou kořenitostí a pěkným ovocným projevem.

Chateau Jourdan 2006. Nahnědlý tón v tmavě rudé barvě ukazuje na vyšší stáří, vůně nazrálá a podobná předchozím. Chuť je hodně srovnaná, ukázněná, ale harmonická se štiplavě kořenitým závěrem. Slušně dlouhé a docela dobré.

Všechna vína se (prý) pohybovala v rozmezí od 119 do 229 Kč a žádné nebylo špatné. Prvním překvapivým závěrem bylo, že prakticky všechna bych doma za vhodných podmínek snesl, pověst Lídlu jako zdroje levných a nekvalitních vín se nevyplnila a vína byla většinou lepší, než bych za danou cenu očekával. Asi nejlepší byla Excelence IX, ale na služební cestě daleko od domova (a vlastního sklepa) bych klidně otevřel kterékoli. Druhým závěrem, tentokrát negativním, bylo, že všechna zkoumaná vína jsou si podobná jako japonské školačky. Jakoby pocházela od jednoho výrobce a z jednoho sklepa, jejich projev byl hodně podobný. Asi mám doma pro sebe i pár horších vín, ale vyhledávám spíš vína osobitá, raději individuality než sériové výrobky, a ani nízké ceny v Lídlu to nezmění.

Začal jsem psát blog v červnu 2007, takže jsem stihl první ročník Galadegustace soutěže Prague Wine Trophy, a díky laskavému pozvání pořadatelů i všechny další lednové Galadegustace. Mají jednoduchý organizační princip – vystavovat mohou jen ti, kdo na celoroční soutěži vín získali aspoň jednu medajli.

Časem se přehlídka přesunula z Břevnovského kláštera do dejvického hotelu Crown Plaza, zabrala v něm další patro a přidala zajímavý doprovodný program – loni dvě přednášky nositelů titulu Master of Wine (psal jsem o tom tady a tady). Bylo to jako nakouknutí do velkého světa, ale po šesti letech existence Prague Wine Trophy už se ten svět nezdál ani tak velký, ani vzdálený.

Loňský ročník soutěže PWT završí zase Galadegustace v hotelu Crowne Plaza v pondělí 21. ledna od 14 do 20 hodin (podrobnější info je tady). Soukromě už vím, že přijede výprava z Vinařství Krásná Hora (jeden šampión a jedna zlatá byli v srpnové Komunitní Bedýnce!) a že František Šamla přiveze z Piemontu pana Boeriho. Silný výsadek zvučných jmen se očekává z blízkého Rakouska a má přijet i exportní ředitel rýnského Schloss Johannisberg. Seznam přihlášených vín je tady a zdá se, že počet vystavovatelů bude rekordní.

Jenže to ještě není všechno! Zase bude jedna přednáška jako doprovodný program. Pozornější čtenáři si už jistě lámou hlavu, kdo jsou ti dva fešáci na úvodní fotce. Vlevo je Rakušan Dr. Joseph („Pepi“) Schuller MW, vpravo Holanďan Frank Smulders MW. Společně povedou v úterý 22. ledna pro pouhých 30 smrtelníků dvouhodinovou degustaci nazvanou How to Understand Fine and Rare Wines (Jak porozumět ušlechtilým a vzácným vínům). Bude to stát rovnou tisícovku a věřím, že to bude stát za to, protože já jdu v pondělí i v úterý!

Bejvaly časy, kdy si někteří čtenáři stěžovali a napovídali, dost bylo Burgundska! ale v loňském roce jsem tady měl povídání sotva o pár burgundských vínech a jestli jsem si dal nějaké novoroční předsevzetí, tak tohle : že se letos do Burgund zase podívám!

Víno jsem koupil asi v roce 2009 při poslední návštěvě v Puligny, a jako bych věděl, že se tam dlouho nepodívám, netypicky jsem si ho syslil. Až na samou hranici, jak jsem poznal záhy po otevření. O vinařství jsem tady psal už několikrát, třeba tady.

Barva je krásně čirá, jiskrná a nečekaně plná, až kovová. Vůně mírně utlumená v intenzitě, citrusy i mineralita jsou přítomny, ale musím to z široké skleničky dolovat, spolu s oxidativní jablíčkovou vůní a barikovým štychem. V chuti výrazná kyselina, odcházející barikové tóny, výrazná mineralita jako když olizujete mokrý kámen, ale závěr chuti už jde do jablíček a varuje před další archivací. Tenhle ročník už nic víc nevydrží a oxidativní jablečné dojmy se zdají převládat. Ihned po otevření víno nabízelo víc minerality a pěknou harmonii, dvě hodiny poté už převládá oxidace a ukazuje, kam se bude harmonie ubírat. Neváhat a vypít.