Spokojeně si předu jako starej kocour – v prvním kole jsem rozeslal bedničky skoro třiceti bedýnkářům, v druhém kole jich bude čtyřicet. To je 240 lahví, půl palety! Navíc všichni bedýnkáři zaplatili předem, bez toho, aby věděli, jaká vína v bedničce dostanou. Takže teď je nejvyšší čas to odtajnit.

1. Bourgogne Pinot Noir 2007, Chateau de Premeaux (psal jsem o výrobci tady)

2. Bourgogne Hautes-Cotes-de Beaune 2005/6, Marc Bouthenet (tady)

3. Santenay Premier Cru 2007 „Clos Rousseau“, Marc Bouthenet (tady)

4. Zweigelt Exclusiv, Weingut Hauser, Poysdorf (tady)

5. Weinviertel DAC Friends, Weingut Hauser, Poysdorf

6. Hochheimer Riesling Trocken 2007, Domdechant Werner, Rheingau. (tady)

A pár poznámek k vínům. Začneme trojicí burgundských Pinotů. Pinot z Chateau de Premeaux je víno z té nejširší burgundské apelace, ve které můžete najít víno z hroznů sklizených kdekoli v Burgundsku. Základní šestieurové víno s čistým ovocným projevem a pěknou vůní. O návštěvách v Chateau de Prémeaux jsem už psal několikrát, třeba tady. Dvojka, Hautes-Cotes-de-Beaune, patří taky do těch základních, regionálních apelací, byť tato zahrnuje menší území, než základní Bourgogne (takže je vlastně o stupínek „vyšší“). Panu Bouthenetovi z Maranges se už několik let daří – v roce 2006 jsem poprvé narazil na ročník 2003 (měl zlatou medaili ze soutěže v Maconu) a na základě toho jsem se o rok později vypravil přímo k výrobci (psal jsem o tom tady). To už prodával ročník 2005, taky se zlatou medailí z Maconu. Letos měl už jen posledních pár lahví, takže jsem koupil celý zbytek nulapětky a ostatní jako nulašestku (ta si přivezla zlatou medaili ze soutěže v Chalonu). Ta dvě vína se trochu liší, nulašestka je ovocnější a lehčí, nulapětka koncentrovanější.

Doma s návštěvou jsme se vyblbli, nechal jsem si nalít oba vzorky a testovali jsme, zda je poznám naslepo. Můžu ctěné čtenáře uklidnit, poznal by to i běžný čtenář blogu s průměrnou rozlišovací schopností. Je to vidět už na barvě, přesně podle očekávání je 06 světlejší, 05 výraznější, temnější. Ve vůni to bylo zprvu těžší, za studeného večera na zahradě byla 06 zavřenější a nevydávala informace, vůně z 05 byla výraznější a příjemně komplexní. Chuť to potvrdila, 06 má víc kyselin a jednodušší, přímočaře ovocný projev. 05 byla plnější, složitější a těžší, ale i 06 s ovocnějším a lehčím projevem je dobrá. Kdyby to bylo možné, doporučil bych kombinovat bedýnky s nulapětkou a nulašestkou jako chromozomy X a Y, vytvořit studijní dvojice a porovnat vliv ročníku na chuť vína. Srovnávání samo může být zábavnější než výsledek, aneb jak zpíval před pětadvaceti lety Oldřich Janota: I cesta může být cíl.

Santenay Premier Cru 2007 „Clos Rousseau“ je naopak víno z té nejvyšší burgundské apelace, nad ním je už jen kategorie Grand Cru. Musím upozornit na to, že tohle víno má potenciál k tomu, aby pět a více let zrálo v archivu (samozřejmě při konstantní teplotě atd…) a že šlo do lahve v prosinci 2008, takže by se teoreticky nemělo otvírat dříve, než na vánoce 2009 – všeobecně se doporučuje nechat takováto vína v lahvi aspoň 12 měsíců. Kupoval jsem ho s vědomím, že mnozí z vás toto doporučení oslyší a víno vypijí dříve, jen podotýkám, že máte-li možnost víno patřičně skladovat, pravděpodobně se vám za trpělivost odmění.

Jestli neodoláte a podlehnete pokušení, doporučuju alespoň otevřít láhev 3 až 5 hodin před začátkem ochutnávky. Sám jsem otevřel ve čtyři odpoledne a koštoval v devět večer, po návratu domů. Při otevření bylo víno v chuti silné, výrazné. Po pěti hodinách působí mnohem jemněji. Barva je světlá pinotová, vůně trochu štiplavá a ovocná, působí teple a likérově, ale není příliš silná. V nástupu chuti se objevují pěkné kyseliny, dominují švestky, stále jsou výrazné třísloviny, i když jejich projev se v čase mění – nebo se mění moje vnímání? Santenay obecně mívá víc kyselin než jiné burgundy, ale tady je všechno jemné, byť ještě ne úplně uhlazené a propojené. Vypít víno hned není úplná infanticida, ale vyplatí se počkat.

Mimochodem, při nakládání vína do auta se řeč společensky roztekla do takové šířky, že moje chatrná francouzština nepostačovala, ale pro Bedýnkáře tohoto kola mám nadějnou zprávu. Pan Bouthenet se zmínil, že jeho obec Šejly chystá žumláž s nějakou jihočeskou obcí. Zpozorněl jsem a vzpomněl si na obecní cedule u vjezdu do burgundských vesniček – heuréka, jumelage = družba! Marc Bouthenet vysvětlil, že dijonský council radí uzavírat žumláž s obcemi ve východní Evropě a já si vzpomněl na dosud nesrozumitelný webový článek o podzimních obecních volbách v Cheilly, kde pan Bouthenet kandidoval na starostu. Domyslel jsem si (a s mojí fráninou je to naprosto bez záruky), že Marc Bouthenet zřejmě vyhrál volby starosty v Cheilly a přijede do Čech zpečetit družbu s nějakou, mně dosud utajenou obcí. Kdyby se nějakým úradkem vyšší moci ukázalo tohle moje proroctví správné, slíbil jsem panu Bouthenetovi, že pro něj uspořádám ochutnávku moravských a českých Pinotů, a slibuju, že půjde-li to, přednostně pozvu na setkání s panem Bouthenetem čtyřicítku Bedýnkářů 🙂

O německém ryzlinku (č. 6) jsem nedávno psal tady (12,5 % alkoholu, trochu plnější citronová barva. Plná nazrálá vůně, luční kytka, lípa, med. Na jazyku jemně perlí, v chuti je neutrální pokud jde o poměr cukru a kyselin, ale příjemně plné a přitom lehké. Minerální závěr chuti.). Pochází z českobudějovické vinotéky Farkatéka, její e-shop najdete tady, tam si taky můžete koupit další lahve, bude-li vám víno chutnat. Mně chutnalo natolik, že jsem mu dal přednost před jinými víny, která jsem mohl dovézt z Francie nebo z Rakouska. Jukněte tam, stojí baťovské dvě stovky!

O dvou poysdorfských vínech od Wernera Hausera jsem psal minulý týden tady. Nejlepší bude, jestli vás ta vína inspirují k cestě do Poysdorfu, je to jen asi 15 kilometrů za Mikulovem.

Od většiny vín jsem nakoupil pár lahví navíc a budou ke koupi ve Skleničkově e-šopu tady.

Několik brněnských bedýnkářů už bedýnky dostalo minulý týden. Pražští si je mohou vyzvedávat od pátku v žižkovské vinotéce Le Caveau a posledních pár bedýnek posílám v pondělí jako Obchodní balík. Dál je to jen na vás! Jaké si to uděláte, takové to budete mít. Komentujte, pište, kritizujte! Stojí základní burgundský Pinot za šest Euro (162 Kč) nebo je strachotická rulanda lepší? Chutná vám poysdorfský veltlín? Kdo první podlehne pokušení a otevře Santenay Premier Cru? Pište do komentářů!

Většina vín z prvních bedýnek je vypitá, komentáře ustávají… je čas na malou rekapitulaci. A dobře se držte, jedeme z kopce – hned po rekapitulaci přijde druhé kolo!

Pro mě dopadly Komunitní bedýnky 1 dobře – třicítka bedýnkářů (!) si svoje bedýnky promptně vyzvedla (všichni zaplatili už předem, takže nezatěžovali ani mě, ani dobrodince ve vinotéce Le Caveau, který se rozhodl bedničkám pomoci). Pošta rozbila asi pět lahví, které jsem obratem nahradil a poškozeným bedničkářům poslal znovu. Z toho plynou dva praktické závěry: 1. příště použijeme Obchodní balík, vylepšenou službu České pošty, jen o pár korun dražší a podstatně rychlejší. 2. Jestli stoupne počet rozbitých lahví, budeme muset běžným způsobem poškozené balíky reklamovat a dokladovat rozbití, na což jsem v prvním kole v zájmu plynulosti akce rezignoval.

Další velmi uspokojivý závěr je ten, že Komunitní bedýnky fungují. Diskuse o vypitých vínech byla nad očekávání kultivovaná až šťastná. Očekával jsem větší melu s kontroverzním nábojem. Možná to přijde v dalších kolech – buď se diskutující osmělí, otuží, nebo vyberu (ať už záměrně nebo omylem, oba způsoby jsou možné 🙂 nějaké výrazně spornější víno, o které se svede větší půtka.

Na začátku května mi otrnulo a pokouším se vymyslet další kolo, Komunitní bedničku 2. Nápady by byly, ale realizace zatím pokulhávala. Původní idea byla dávat do bedniček vína, o kterých jsem v poslední době psal, bez nějaké zvláštní sjednocující myšlenky. Brzy mě ale začaly napadat tématické bedýnky, třeba VOC terroirs (mikulovský vlašák, bzenecký ryzlink, znojemský veltlín… poddvorovský Pinot?), ryzlinková bednička nebo sólo bednička s víny VOC Znojmo (to jsem zatím odložil, viz minulý článek 🙂.

Překvapivě se mi ozvalo několik obchodníků s vínem a nabídli víno do bedýnek za sníženou cenu (za účelem propagace svého podniku). Uvítal jsem to a několik vín koupil a vypil, záměrně zdůrazňuju koupil a vypil, protože mi záleží na tom, aby to byl můj výběr a ne PR okénko blogu. Takže jsem některá vína vypil s větším potěšením a jiná s menším, ale první vlaštovky tu už jsou a nejmíň s jedním vínem najisto počítám pro příště. Méně překvapivé až pochopitelné je, že se s podobnou nabídkou neozval nikdo z domácích výrobců (pro úplnost musím dodat, že dvě červená vína z vinařství Krásná Hora jsem si pro první kolo sice sám vyžádal, ale vinař sám na ně nabídl velkoobchodní slevu.)

V červnu se mi otevřelo několikadenní okénko na cestu do Francie, tak jsem se rozhodl oba projekty spojit do jedné bedýnky. Pro zájemce, kteří objednají (a zaplatí!) bedýnku do 29. května, bude druhá bedýnka evropská. Bude v ní slušný německý ryzlink, burgundské Pinoty a ještě pár vín, o kterých zatím nevím, možná i něco domácího 🙂 Nechte se překvapit! Cena bude 1.590 Kč, počítám, že za tu cenu by v ní mohly být (mimo jiné) i dva až tři slušné Pinoty nebo šardonky – žádné Premier Cru, žádný Chambertin, ale dobré základní burgundy. Půjdu pro ně k vinařům, o kterých jsem tady psal už vloni (třeba tady a tady), jen teď nemůžu napsat s jistotou, co přivezu, protože všichni budou prodávat nový ročník a já budu muset vybírat znovu. Bedýnky budou k vyzvednutí opět v žižkovské vinotéce Le Caveau nebo poštou jako Obchodní balík (s přirážkou 150 Kč). Ti, kteří si pro svou bedýnku přijdou do Le Caveau, dostanou navíc jako pozornost vinotéky francouzský sýr, který Le Caveau taky dováží (kromě vína, octu, chlazených ryb…)

Představte si tu rozkoš, otevřít si v klidu doma burgundský Pinot nebo německý Riesling, porovnávat dojmy z vlastní skleničky s dojmy v diskusi na Skleničkově blogu (s dalšími třiceti bedýnkáři 🙂 a přidat vlastní komentář podpořený čerstvými dojmy z právě načaté lahve!

Pokud chcete bedničkovat, vyplňte dotazník tady a e-mailem dostanete platební údaje a žádost o platbu předem. Asi budu muset nakupovat vína podle počtu přijatých plateb, takže neváhejte! Bude-li to možné, budu o nakoupených vínech informovat naživo v příspěvcích na blogu. Předpokládám, že distribuce začne do 15. června, abyste si bedýnky stihli rozbalit před odjezdem na dovolenou…

Slíbil jsem v předchozích textech zřídit diskusní dvoreček, kde by všichni bedýnkáři mohli kritizovat (i chválit) bedničková vína. Už jsem sice jedny stručné komentáře k šestici vín napsal, ale diskuse pod článkem se zaplnila příspěvky o poště a distribučním pointu ve vinotéce Le Caveau. To je taky žádoucí, ale abychom měli diskusi o vínech pěkně na jednom místě, zkopíruju sem znova svoje poznámky k vínům a nabídnu vám diskusní prostor k vašim komentářům. A poprosím, abyste zrovna u tohoto textu komentáře směřovali právě jen k šesti vínům, ostatní témata můžeme probírat jinde.

1. Muller Thurgau 2008 zemské, Školní statek Mělník (psal jsem o něm tady)
2. Ryzlink rýnský 2003, Školní statek Mělník
3. Ryzlink vlašský 2007 PS, Vinařství Zdeněk Peřina
4. Sylvánské zelené 2007 PS, Vinné sklepy Valtice (tady)
5. Pinot Noir 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)
6. Cabernet Moravia 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)

Výběr vznikl improvizovaně ze vzpomínek na vína, ochutnávaná zhruba měsíc před vyhlášením komunitních bedniček. Není to tedy žádný výběr nejlešího z nejlepších, jen to lepší z toho, co jsem v únoru a březnu popíjel. Mullerka (1) je levné víno, určené k rychlému vypití! Vzniklo jako svatomartinské, já jsem si ho našel až před měsícem jako lehké víno na každodenní nenáročné pití. Snad se bude do současného počasí hodit. Vyrobeno jako směs dvou šarží, které kvasily odděleně s dvěma kmeny selektovaných kvasinek. Rýňák (2) jsem vybral jako příklad stárnutí českého vína, v dobrém i ve zlém. Je suchý (1,8 g cukru a 7,1 g kyselin, podle měření z března 2005), má poměrně malý extrakt (21 gramů) a 13,2 % alkoholu. Předpokládám, že si najde své zastánce i odpůrce, podle toho, jak kdo fandí archivaci domácích vín.

Vlašák (3) jsem přidal z furiantství do prvního textu o komunitních bedničkách. Měl jsem tehdy jen pár lahví, někteří z čtenářů mi psali, že bedničky objednávají právě kvůli němu. Tak jsem sehnal další čtyři kartony, ale stejně se na několik bedýnkářů nedostal zmiňovaný RV 07 PS z Ořechové hory. Nahradil jsem ho jiným Vlašákem od Peřiny, kabinetem z Železné. Ten je typičtější, víc odpovídá mojí představě o mikulovském vlašáku, ale pozdní sběr z Ořechové hory je o poznání výraznější, nabušenější, můj první dojem byl – to musely být krásně vyzrálé hrozny!

O sylvánu (4) jsem už psal. Dostal zlatou medaili na mezinárodní soutěži ve Vídni, není to typické moravské víno, ale mně se moc líbilo. Dvě červené z Vinařství Krásná Hora nakonec. Já mám slabost pro CM, ten mi připadá ideální do restaurací jako doplněk k jídlu – harmonické, vyvážené víno. Pinotu Noir 2006 mají v Krásné Hoře dvě šarže a k mé velké radosti nepodlehli pokušení zjednodušit si život a nesmíchali je. Vybral jsem do bedničky tu, kterou bych si vybral sám, ale pokud vás zaujme, můžete si koupit i tu druhou ;o) PN 2006 (5) se brzy objeví ve Skleničkově e-shopu, ale pokud by snad někdo chtěl rovnou celý karton, napište si na můj soukromý e-mail.

Komentujte, pište, kritizujte! Už je to jen na vás, a jaké si to uděláte, takové to budete mít. Nově je na blogu možnost strukturovat diskusi do vláken, tak to prosím využijte a připisujte komentáře k rýňáku do vlákna k rýňáku atd. Radil jsem původně pár dnů počkat, ale kdo nevydržel a otevřel už aspoň mullerku?

V úterý čtrnáctého jsem odvezl na poštu deset bedniček, které si bedničkáři přáli poslat. Předpokládám, že je příjemci dostanou do konce týdne a přimlouvám se za to, aby vína nechali tři dny ležet v chladničce nebo ve sklepě při stálé teplotě. Nechte je oddechnout! Kvůli návalu práce a nemoci jsem nestihl zorganizovat dopravu do předem avizovaného brněnského distribučního bodu, takže v těch deseti poštou rozesílaných bedničkách jsou tentokrát i Brňáci.

Všichni ostatní, kteří si nezaškrtli doručení poštou (a kteří mi předem poslali peníze!), si mohou bedničky vyzvednout v pražské vinotéce Le Caveau. Daniel Brož zareagoval na moji prosbu nejrychleji a nejvstřícněji, takže zbytek bedniček bude u něj na adrese Husinecká 3, Praha 3 (mapka je tady). Je to naproti (stále ještě prvoligovému :o) stadionu Viktorky Žižkov, hned u zastávky tramvaje, první zastávky nad Bulharem. Otvírací doba od pondělí do pátku 13:30 až 18:30. Pěkně prosím, vyzvedněte si bedničky do týdne. Pro případ, že by se pro bedýnky vypravil i někdo bez zaplacení, dodám do vinotéky i seznam všech autorizovaných bedničkářů!

1. Muller Thurgau 2008 zemské, Školní statek Mělník (psal jsem o něm tady)
2. Ryzlink rýnský 2003, Školní statek Mělník
3. Ryzlink vlašský 2007 PS, Vinařství Zdeněk Peřina
4. Sylvánské zelené 2007 PS, Vinné sklepy Valtice (tady)
5. Pinot Noir 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)
6. Cabernet Moravia 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)

Výběr vznikl improvizovaně ze vzpomínek na vína, ochutnávaná zhruba měsíc před vyhlášením komunitních bedniček. Není to tedy žádný výběr nejlešího z nejlepších, jen to lepší z toho, co jsem v únoru a březnu popíjel. Mullerka (1) je levné víno, určené k rychlému vypití! Vzniklo jako svatomartinské, já jsem si ho našel až před měsícem jako lehké víno na každodenní nenáročné pití. Snad se bude do současného počasí hodit. Vyrobeno jako směs dvou šarží, které kvasily odděleně s dvěma kmeny selektovaných kvasinek. Rýňák (2) jsem vybral jako příklad stárnutí českého vína, v dobrém i ve zlém. Je suchý (1,8 g cukru a 7,1 g kyselin, podle měření z března 2005), má poměrně malý extrakt (21 gramů) a 13,2 % alkoholu.

Vlašák (3) jsem přidal z furiantství do prvního textu o komunitních bedničkách. Měl jsem tehdy jen pár lahví, někteří z čtenářů mi psali, že bedničky objednávají právě kvůli němu. Tak jsem sehnal další čtyři kartony, ale stejně se na několik bedýnkářů nedostal zmiňovaný RV 07 PS z Ořechové hory. Nahradil jsem ho jiným Vlašákem od Peřiny, kabinetem z Železné. Ten je typičtější, víc odpovídá mojí představě o mikulovském vlašáku, ale pozdní sběr z Ořechové hory je o poznání výraznější, nabušenější, můj první dojem byl – to musely být krásně vyzrálé hrozny!

O sylvánu (4) jsem už psal. Dostal zlatou medaili na mezinárodní soutěži ve Vídni, není to typické moravské víno, ale mně se moc líbilo. Dvě červené z Vinařství Krásná Hora nakonec. Já mám slabost pro CM, ten mi připadá ideální do restaurací jako doplněk k jídlu – harmonické, vyvážené víno. Pinotu Noir 2006 mají v Krásné Hoře dvě šarže a k mé velké radosti nepodlehli pokušení zjednodušit si život a nesmíchali je. Vybral jsem do bedničky tu, kterou bych si vybral sám, ale pokud vás zaujme, můžete si koupit i tu druhou ;o)

Znova připomínám, že byste měli s otevřením vína aspoň tři dny počkat – bedničky dost cestovaly, tak je nechte uklidnit 🙂 Komentujte, pište, kritizujte! Už je to jen na vás, a jaké si to uděláte, takové to budete mít. Nově je na blogu možnost strukturovat diskusi do vláken, tak to prosím využijte a připisujte komentáře k rýňáku do vlákna k rýňáku atd. Začneme třeba v pátek všichni společně mullerkou?

Děkuji za skvělý nápad, těším se na výběr vín od znalce. Trošku se snažím ve vínech orientovat, ale když si koupím špatné víno, tak můžu nadávat sama sobě. Myslím, že u vás to nehrozí 🙂 To jen pro ilustraci citát z včerejších přihlášek. Já naopak čekám diskusi o vínech prudkou jako tankový útok v Ardenách, těším se, že si udělám volno a budu cenzurovat ty, co ztratí hlavu – mohl bych tady zalinkovat příklady podobných diskusí, ale to se nedělá. Že se ani dva lidé s blízkým vkusem neshodnou, o tom vypráví historka, kterou jsem slyšel od vinaře, který si asi nepřeje být jmenován. Přinesl domů láhev bílého vína, které právě stočil ve svém sklepě, nalil skleničku a natěšeně ji podal manželce. „Co tam cítíš?“ zeptal se. Přičichla, ochutnala, zhodnotila: „Jabka a síru.“ Pro vás, kteří s vínem začínáte: když ve víně převládá kyselina jablečná a síra, nepomůže ani finanční dar na obnovu místního kostela…

Večer jsem se úplně bál nakouknout do složky Google Documents, kde se mi od rána sumarizovaly odpovědi čtenářů z včerejšího dotazníku. Před osmou večerní to bylo 27 přihlášených, jedna z Vás se dokonce přihlásila dvakrát! Když jsme se kdysi s ostatními bloggery bavili nad vínem o tom, kdo má kolik čtenářů (Jižní Svah tomu trefně říká „měření pinďoura“), přiznával jsem, že statistiky jsem zrušil, ale že to odhaduju na dvě stovky denně. Tak teď jste mě dostali! Protože i kdyby to byly dva tisíce, co je to proti pětadvaceti čtenářům, kteří jsou ochotni poslat někam tisícovku s důvěrou, že za to dostanou odpovídající výběr vín… Copak s důvěrou – jen dva čtenáři zaklikli možnost „Dal/a bych přednost placení při převzetí!“ a šestnáct, slovy šestnáct se vás přihlásilo o možnost předplatit si takovou bedničku rovnou na tři měsíce dopředu!

Musím si najít ve slovníku, co to znamená být perplex! Už jsem tady psal, že původně to měl být vtip, který se mi vymkl z rukou a teď žije vlastním životem. Správně bych to měl teď zastavit, protože vyprodukovat třikrát za sebou šestilahvičkový výběr vín pro pětadvacet lidí je produkčně nad moje síly. Nestíhám, nepřivezu, nezabalím, nerozvezu, nezblázním se, říkám si. Šestkrát pětadvacet je stopadesát lahví, plný auto! Snažně vás prosím, kdo jste se ještě nepřihlásili, už se nepřihlašujte. Ale že jste to vy, pokusím se o první kolo. Nebudu slibovat tři kola do prázdnin, pokusím se o jedno, dubnové. Pak se uvidí, společně to zhodnotíme a rozhodneme se, jestli to stačilo nebo ne.

V nejbližších dnech, až práce povolí, pošlu prvním přihlášeným číslo účtu a požádám je o zaplacení tisícovky. Až se sejdou vhodná znamení (konstelace hvězd, tisícovky na účtě, měsíc nad Radlicemi) pošlu první várku bedniček. Výběr bude vycházet z toho, co jsem zveřejnil v prvním bedýnkářském článku, ale předpokládám, že nebude totožný. Že bych totiž posílal dvacet bedniček, to mě nenapadlo ani omylem. Předpokládám, že sehnat (a zabalit, rozvést nebo rozeslat) tolik vín bude problém, ale pokusím se. Nic víc vám v tuhle chvíli slíbit nemůžu. Pokud od některého vína neseženu dost exemplářů, budu to řešit za chodu, jak nejlíp umím, ale prostě ještě nevím jak. Tak nějak :o)

Bože, to byl týden! Děkuju a žehnám všem, kdo si našli čas posedět se mnou a popít víno. Moc mi to pomohlo. Poslední dva dny jsem se cítil tak šťastný, že jsem ve čtvrtek zašel do Fortuny a vsadil na fotbal. Mám kliku, a to se musí využít, řekl jsem si.

V pondělí dopoledne jsem napsal z legrace poznámku o bedničkách s vínem a ve středu večer se mi nasčítala dvacítka abonentů. To sou paradoxy… Když jsem vloni na Apríla psal, že pan profesor Vilém Kraus narouboval Cabernet Sauvignon na dub a bude pěstovat barikované Bordeaux, neskočil na to nikdo! Pravidelní čtenáři už vědí, že nemám smysl pro humor, takže nezbývá, než se ten vtip pokusit realizovat. Samozřejmě k tomu budu potřebovat vaši pomoc.

Nezávaznou pomoc… nakonec se budu muset rozhodnout sám a jako vždycky, někomu se to nemusí líbit :o) ale vážně, s šesticí abonentů se už dá coop s vínem spustit, dvacet je až moc, a ostatní se uvidí. Ale pomohlo by mě, kdybych věděl, co si o některých důležitých bodech myslíte.

Formát je jasný, šest lahví v kartonové krabici. Jižní Svah namítal, že to bude další klon Vinného klubu, ale tahle námitka se dá použít pokaždé, když někam posíláte karton vína. Ať děláte co děláte, vždycky vám to vyjde na šest butylek. Jak vtipkovala slečna Mafouxová v burgundském Santenay, nikdo ještě nevymyslel krabici na sedm lahví. Vinný klub posílá šest a když nechci nechat nějaký chlíveček volný, musím počítat se šesti.

V původní rádobyvtipné poznámce jsem napsal šest lahví každé dva týdny. Když to teď beru prakticky, je to moc. Pan Sklenička by se uběhal a (upil) ukoštoval, kdyby měl doporučit šest vín každých čtrnáct dní, a pro bedničkové abonenty je to taky moc. Pokročilí čtenáři, kteří pijí láhev denně, by sice byli slušně zásobení, ale přišli by o radost spojenou s výběrem a koupí nových lahví. Dostanou-li k ochutnání jen šest lahví na měsíc, naplánují si to a užijí víc, než kdybych jim nutil lahev každý druhý večer. Předpokládám, že většina abonentů budou mírně pokročilí, kteří vypijí 2-3 lahve týdně. Šest lahví v měsíci jim nepokryje celou spotřebu, pobaví je možností porovnat svoje dojmy a názory s dalšími konzumenty, a nepřipraví je o možnost nakupovat vína podle svého výběru. Co myslíte? Jak často? Co dva týdny? Tři týdny? Jednou měsíčně?

Myslím si, že největší půvab bedýnkového COOPu je v následné společné diskusi bedýnkářů o společně vypitých vínech. Předběžně si to představuju tak, že na začátku měsíce oznámím, že bedýnka je připravená, a některé (raději ne všechny) informace o obsahu. Za týden na to začnu bedýnku distribuovat předplatitelům a brzy na to vypustím na Skleničkově blogu kraťoučký úvod do diskuse, kam budou moct abonenti psát svoje komentáře. Výborné víno, cos nám to ty voe poslal, dyť je to zdechlina! Výborný devadesátibodový ryzlink s minerálním a zemitým závěrem, reduktivní víno zlomené oxidací. Svěží víno s ovocným charakterem, jen jabka a síra.

Jaké si to uděláte, takové to budete mít! Budu to několikrát denně číst a s orgasmickým nadšením budu mazat všechny komentáře urážející rasu, vyznání, společenské postavení, pana Skleničku a ostatní diskutující :o) Chachá ! Taky myslím, že měsíční interval bude pro diskusi o vínech lepší, než čtrnáctidenní.

A tím se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu. Výběr vína bude jen na panu Skleničkovi. Uvítám vaše rady, připomínky, tipy, ale rozhodnout se budu muset sám. (Strašně rád bych zapojil další kolegy – vínopsavce a uspořádal každý měsíc tématický večer, ze kterého by mohly vzejít doporučení pro komunitní bedničky. Jestli to má být časově delší projekt, sám to nezvládnu!) Nabídnu soukromý výběr toho, co pokládám v danou chvíli za zajímavé, samozřejmě, s ohledem na cenu. Takže logicky – chcete v COOPu jen domácí vína? Nebo mám přidávat i cizí? Chcete krabici do tisícovky, nebo můžu pomalu přidávat i dražší kousky?

Jen poprosím o vážně míněné komentáře. Když dnes najdu zajímavé víno v rakouském Poysdorfu, koupím si právě těch šest lahví, krabici, carton, six-pack. Budu-li počítat s desetihlavým COOPem, koupím rovnou 18 lahví, 3 krabice. Kdybych předem zjišťoval zájem a potom tam jel znova, musel bych benzin promítnout do ceny krabice, a projekt by se neúnosně prodražil. Prostě se budu snažit udržet nízkou cenu, ale na druhé straně chci mít zaplacené náklady – benzin, poštovné, jánevimcoještě. Musíte se sami rozhodnout, jestli to pro vás bude ještě zajímavé.

Chcete vůbec vědět předem, co v krabici bude? Chcete, abych předem zveřejnil seznam? Nebylo by lepší těšit se naslepo na krabici za tisícovku a potom objevovat, co v ní je? Samozřejmě bych ta vína nijak netajil a průběžně o nich psal, takže by pravidelní čtenáři měli přehled, z čeho budu vybírat. Taky by se to dalo udělat tak, že bych jeden den nabídl na webu „krabici naslepo za 1000 plus poštovné,“ odvážní střelci by poslali objednávky, já bych jim obratem poslal krabice a týden poté zveřejnil seznam – v druhém kole by si mohli objednat váhavci. Pokud by to bylo jako teď, že mám málo kousků vlašáku od Peřiny, šel by vlašák přednostně do prvního kola :o)

Mile mě překvapil počet přihlášených v prvním kole. Píšu o Skleničkovi víc než osmnáct měsíců a tolik komentářů jsem snad ještě nikdy neměl. Pokorně za to děkuju a slibuju, že o tom budu přemýšlet. Často se při psaní omezuju obavami z toho, že moje plky čtou i známí vinaři, sem-tam nějaký someliér, obchodník, profíci prostě. Snažím se dávat si pozor, aby mě nenachytali při nějaké trapné chybě. Ale dvacítka potenciálních abonentů komunitních bedniček, to nemůžou bejt profíci. Hádám, že většina přihlášených jsou amatérští konzumenti vína jako jsem já, jen s tím rozdílem, že před nimi mám náskok několika let praxe. Ve volných chvílích budu meditovat o tom, jestli bych se neměl vykašlat na snahu o bezchybnost a psát pro ty pokročilé a hledající, i s omyly a s rizikem, že mě někdo znalejší sestřelí při každé hloupé chybě. Určitě nechci oslavovat ignoranci, ale možná, že většina čtenářů blogu by měla víc zábavy i poučení z diskuse nad mými omyly, než může mít z mých zkušeností nebo znalostí – jak zpíval Olda Janota, I cesta může být cíl…

Nakonec mám obchodnickou latinu. Hledám nějaká distribuční místa, kde bych mohl nechávat bedýnky k vyzvednutí. Vinotéky, kavárny, obchodníky s biozeleninou. (Zatím je nemám a uvítám doporučení nebo nabídky.) Pokud někomu nebude vyhovovat Praha jako místo převzetí, pošlu bedýnku poštou. Cena se tím zvedne, předpokládám asi o stovku. Mám už pár zkušeností s posíláním vína Českou Poštou, funguje to, ale dobírky jsou komplikované a zařizovat deset dobírek zabere odpoledne, nemluvě o balení krabic. Takže budu pracovat jen s těmi bedýnkáři, kteří zaplatí předem, převodem na bankovní účet. Budete mi muset věřit, že vám bedýnku potom pošlu, i když už budu mít vaši tisícovku na účtu. Nejspíš podobné pravidlo zavedu i pro ty, kdo si budou vyzvedávat bedýnky sami na předem domluvených místech, protože organizování toku tisícovek s vinotékou může být složité. Nesmírně bych uvítal předplatitele, kteří si zaplatí dopředu na celou sezónu, teď například na duben, květen a červen (i když jsem vůbec nepřemýšlel o tom, co dát do květnové bedýnky :-). Cena může kolísat, ale stokorunové nedoplatky nebo přeplatky můžeme vyúčtovat po sezóně. Nemám, čím bych takové předplatitele odměnil, ale předpokládám, že některá vína budu mít v omezeném počtu (jako teď vlašáky od Peřiny 🙂 a že by tato vína šla přednostně do krabic takových předplatitelů.

Z komentářů pod úvodním článkem odhaduju víc než dvacet abonentů. To číslo mě naplňuje respektem, ale předpokládám, že až dojde na posílání tisícovek, někdo odpadne. Kdybych měl totiž posílat každý měsíc dvacet Komunitních bedniček, byl by to už malý obchůdek, vyžadující skoro celého člověka. Podle počtu předem přihlášených bedýnkářů usoudím, kolik bedýnek budu posílat, a podle toho budu průběžně nakupovat vína. Pak je možné, že podle počtu přihlášených nadimenzuju COOP na dvanáctku bedýnkářů a budu posílat jen tucet bedýnek (nebo šest), bez ohledu na to, jaký bude aktuální zájem o dlaší bedýnku. Kdybych totiž měl jet do Tvrdonic pro čtyři lahve navíc, nedokázal bych to ufinancovat. Tak se koukejte zaregistrovat. Seriozně to spustím při šesti předplatitelích, dvacet vezmu jen s hilfrem.

Uvítám vaše postřehy, odpovědi a připomínky na dotazníku tady a budu vaši odpověď v dotazníku brát jako přihlášku. To znamená, že vám pak budu bezohledně mailovat všechny informace o plánovaných bedýnkách, vínech v nich a tak. Už se na to těším!

Cuketka nedávno na webu propagoval samozásobitelská zeleninová družstva – coopy – ve kterých se sdružují odběratelé lačnící po čerstvé biozelenině. (Čtěte tady a tady.) Ze srandy jsem mu tam připsal komentář : Zakládám nový pražský coop na bedýnky s vínem – odběr každých 14 dní, v jedné bedýnce 6 lahví, třeba 3 bílé a 3 červené. V zimě víc červených a sladkých, teď na jaře víc veltlínu atd. Zaručeně čerstvé! Hlaste se :o))))

Čekal jsem, že mi Cuketka vynadá, že si z něj dělám legraci, ale než se vzbudil, už mi psali tři zájemci, kteří to vzali vážně. Začalo mě to zajímat, protože někteří připojili stručné komentáře o tom, že díky péči o děti nemají tolik času objíždět vinaře a tak dále, takže by se jim podobná nabídka líbila. Jestli se najde v Praze a přilehlých hvozdech dost zájemců, ustavím první pražský bedničkový coop na odbyt vína. Tak schválně, sepsal jsem si, co bych dal do první krabice a dávám to vplen.

1. Muller Thurgau 2008 zemské, Školní statek Mělník (psal jsem o něm tady)
2. Weinviertel DAC 2008, Weingut Hauser, Poysdorf (o dřívějších ročnících tady a tady)
3. Ryzlink vlašský 2007 kab., Vinařství Zdeněk Peřina
4. Cabernet Moravia 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)
5. Pinot Noir 2006, Vinařství Krásná Hora (tady)
6. Svatovavřinecké 2006, Školní statek Mělník

O některých vínech jsem tady už psal, o některých ne. Cenu bedničky jsem odhadl na tisícovku, ale s proměnlivým složením by cena kolísala. Mělo by jít o dlouhodobější projekt, kdy by se podobná (ale jinak složená) šestice lahví prodávala každých 14 dní. (Početnější rodiny si mohou objednat dvě nebo tři bedničky!) Takže by se zájemci měli hlásit na turnusy – teď například na období do konce června (předpokládám, že udržet projekt v chodu přes prázdniny není reálné, a v září bysme začali znova.)

Je to samozřejmě totálně nepřipravené, poysdorfského Veltlínu jsem si teď v sobotu přivezl jen krabici, vlašáků od Peřiny mám taky omezený počet. Kdo dřív přijde, dostane Peřinu, pozdějším zájemcům navrhnu nějakou náhradu.

Co vy na to? Uděláme Coop? Najde se dost družstevníků? Nebo je to blbost? Napište mi!