Archiv autora: Sklenička

Seriózní víno z hypermarketu

Ne že bych vůbec nechodil do super- a hypermarketů, ale k pomrkávání supermarketových vinných lahví jsem netečný jako helium. Tentokrát jsem podlehl zvědavosti (i slevě) – neušlo mi, že Vinselekt jako první dostal domácí biovína do polic hypermarketu TESCO. Navíc krátce předtím proběhla v médiích zpráva o hlasování o nejlepší biovíno roku 2010 a vyhrála ho Malverina 2007 pozdní sběr, výrobce Vinselekt Michlovský a.s.

Zelená bordó lahev s žánrovým obrázkem na etiketě a druhou nálepkou upozorňující na bio-certifikát. Pěkná kovově žlutá barva, jemně kořeněná ovocně-květinová vůně. Příjemná suchá chuť s jemnou kyselinou (odbouraná jablečná), plná, medová, podtržená až ukázkovou mineralitou v závěru a kořenitou dochutí. Vanilka jemně upozorňuje na dubový sud. Alkohol nevadí, podle etikety 12,5 %.
Na webu jsem nenašel žádné technické informace a Malverinu jako odrůdu bohužel vůbec neznám – s ryzlinkem, Sauvignonem nebo Chardonnay bych se cítil v dalších soudech jistější. Při prvním setkání s Malverinou můžu jen hádat: jednak na dubový sud (aspoň částečně), na jablečno-mléčné kvašení a podle krémovitosti a hustoty i na ležení na kvasničních kalech. Jestli se nepletu v odhadu technologie, tak je to celé dohromady moc pěkné překvapení: dobré víno připravené poctivě klasickým, neprůmyslovým, ale řemeslným způsobem, prodávané za dobrou cenu v hypermarketu, kde bych očekával spíš nejnižší kvalitu pro nevybíravé konzumenty. Hodně povedené víno, původně za 200 Kč, ale koupil jsem ve slevě za cenu okolo stovky. Doporučil bych ho i za dvě stovky. A nejlepší na něm je, že je dostupné kdekomu, kdo zabloudí v TESCO do oddělení ovo-zelo.

Jen tak

Komunitní Bedýnky naživo v Le Caveau

Sešlo se nás ve středu 9. března na živém koštu poslední Komunitní Bedýnky dvanáct (včetně mě a několika účastníků, kteří si Bedýnky neobjednali) a otevřeli jsme si deset lahví vína. Usadili jsme se komorně u dvou sražených stolů, nemusel jsem přednášet vestoje a bylo to takové domácké. Nakonec jsem ani nepořídil žádné fotky, ostýchal jsem se rušit s foťákem. Za sebe můžu říct, že se mi to moc líbilo. Kdybych si najednou otevřel deset lahví doma, následky by byly určitě horší. Takhle jsem v jedenáct odešel pevným krokem a ráno pracoval bez následků.
Začali jsme třemi ryzlinky, pravým rýnským 2008 z rýnského vinařství Domdechant Werner jako uvítacím nultým vzorkem a dvěma rýňáky (2008 a 2007) od Richarda Tichého z Hrušek. Někteří účastníci se přihlašovali s tím, že právě nový rýňák od Tichého byl pro ně rozhodující při rozhodování o tom, zda přijít, několika dalších se přiznalo k tomu, že Tichého rýňáky znají už od památného ročníku 2005. Prostě jsme zničehonic objevili, že máme podobné preference a zkušenosti, o chvíli později se to potvrdilo na franckém Sylvánu (a v půlce ochutnávky mi došlo, že jednoho z účastníků jsem potkával a míjel na Otevřených sklepích v Novém Poddvorově). O vínech samotných jsem už psal, tady už do podrobností nepůjdu. Vyzkoušejte si ho sami.

Samotnou Bedýnku jsme začali krásnohorským Cuvée Viktoria 2009, které trochu srazily dvě věci. Jednak na něj nezbyla karafa, takže šlo do skleniček z lahve, otevřené necelé dvě hodiny. A hned po něm následovaly těžké váhy, Blanc de Blancs 2007 z Dobré Vinice a barikovaný Silvaner 2008 z německého vinařství Höfling. Obě vína z karafy, obě s nápadně plnou žlutou barvou, obě z bariku. Silvaner si ten večer získal vůbec největší pozornost, když jsem na konci provedl populární hlasování o nejlepší (nejoblíbenější?) víno, skončil Silvaner na prvním a Dobrá Vinice na třetím místě. Pak zmizelo i Petit Chablis od Lamblina, které nabídl domácí vinotékař Daniel Brož. Na něm se ukázalo, proč je Brožovi 6,5 gramu ryzlinkových kyselin moc – jeho Chablis mělo snad jen tři gramy kyselin. Pokud jde o kyseliny (a zbytkový cukr), jeden moravský ryzlink vydá za tři Chablis. Svět vína je pestrej:o)

Dva Pinoty od Höflinga byly taky přijaté dobře, diskutovala se jen cenová relace. Dvě stovky za nebarikovaný Spätburgunder 2008 byly v pořádku, ale čtyři stovky za barikovaný už trochu vadily, hlavně proto, že nebarikovaný byl fakt dobrý. Přesto v závěrečné volbě skončil barikovaný Spätburgunder 2008 na druhém místě.

Aurelius 2007 Výběr z cibéb (botrytický a barikovaný) od Richarda Tichého překvapil i pobavil. Vyzkoušeli jsme k němu francouzský roquefort, kombinaci odvozenou z párování typově podobného sauternského vína. Potom jsem vyhlásil volnou zábavu a začal taky popíjet. Řeč plynula volně, chvíli o vínech, chvíli o fotbale, někdo nadával na počasí a někdo na to, že nám řídnou vlasy. Dámy se přitom uculovaly a potichu srkaly botrytický Aurelius. Jestli se nám příště zase podaří najít azyl, přidejte se.

P.S. Všichni účastníci vyslovili přání dozásobit se víny z vinařství Höfling, tedy barikovaným Sylvánem (340 Kč) a dvěma Spätburgundami (220 a 400 Kč). Sečetl jsem si jejich přání a zjistil, že by to vydalo na polovičku množství, které jsem dovezl do Komunitních Bedýnek (a při kterém bych je tedy mohl dovézt za podobnou cenu). Jestli se někdo chcete přidat, tak doplňuju, že minimální objednávka by byla karton o šesti lahvích (a násobky šesti), jakkoli namíchaných. Jestli se sejde dost objednávek do začátku dubna, tak je během dubna přivezu. Pražští by si je zase vyzvedli v Le Caveau, mimopražští by je dostali poštou (s příplatkem za poštovné). Hlaste se s objednávkami tady. Záleží mi na tom, protože bez toho si ani já svých šest kartónů Sylvánu nepřivezu!
Jen tak

Ryzlink rýnský 2009 VOC Znojmo, Dobrá Vinice

Dárek od výrobce, kupoval jsem větší množství jiného vína a tohle jsem dostal „na cestu,“ na ochutnání. Je to báječné víno, jen nálepku VOC Znojmo možná mít nemělo. Ale vezmu to postupně.
O vinařství jsem už párkrát psal, tady a tady, takže se podíváme rovnou na víno. Výrazně zlatožlutá barva s narůžovělým odstínem. Fakt pěkná, snad jen netypická v našich zeměpisných šířkách, kde jsme si zvykli na reduktivně připravené ryzlinky. Klidná vůně přezrálého ovoce, lipového květu a jen zdálky zavanou citrusy. Upřímně, taky jablíčko. V chuti je víno hodně komplexní a široké. Zaperlí na jazyku (což jsem si asi mylně dosud spojoval s reduktivní přípravou, ale měl to i nedávno popisovaný Tichého RR 08, školený rok na jemných kvasničních kalech), má pěknou kyselinu, zase zrale ovocnou, citrusy a meruňky, stopu oříškové hořkosti, je hladké až máslové. Klidná kyselina s odbouranou jablečnou, smetanová krémovitost a hladkost spolu s výraznou barvou svědčí o delším ležení na kvasnicích. Vůbec to není ten jednoduchý reduktivní ryzlink, postavený na (dvounohé) balanci řízné kyseliny a zbytkového cukru. (Zbytkový cukr bych hádal na 3-4 gramy, víno je suché.) Je to mnohem složitější, bohatší víno (soukromě tomu říkám „dospělejší“), které roční ležení na kvasničních kalech posunulo někam jinam od tradičního (reduktivního) chápání ryzlinků.

Ode mě by VOC ryzlink 2009 z Dobré Vinice dostal to nejlepší hodnocení, ale je v tom háček. V pravidlech VOC Znojmo stojí něco jako „zákaz delšího ležení na kvasničných kalech.“ Celkem logicky, protože VOC vína mají být svěží a „většinově přístupná.“ Tento ryzlink očekávanou kvalitu VOC překračuje, ale dosahuje toho způsobem, který pravidla VOC omezují.

Což ale konzumentům nemusí vůbec vadit. Hurá na něj!

Jen tak

Putování po italských vinicích

Jsou dva způsoby, jak odvést řízenou degustaci vína. První je, že o víně samotném vůbec nemluvíte. Když jste vinař, mluvíte o vinařství, o révě, o krajině a o lidech (jako to dělá Marek Vybíral z Krásné Hory), nebo vykládáte historky o holkách, o kamarádech, o nadějích a zklamáních, o tom, jak jste to které víno našli a jak jste se seznámili s jeho výrobcem – vinařem. Prostě to okecáváte kolem a jen sem-tam utrousíte něco o víně samotném, aby hosté neměli dojem, že jim to svoje vnucujete. Druhý způsob je vzít jedno víno po druhým, představit ho, popsat ho včetně souvislostí. Slabinou je, že když vám uprostřed degustace vedoucí řekne, že ve víně cítí koňské sedlo a višně, borůvky nebo maliny, spolehlivě je tam najdete taky. Říká se tomu sugesce. Daniele Cernilli to dělal tím druhým způsobem. A dělal to skvěle. Měl nadhled a vůbec jsem neměl dojem, že mi něco vnucuje.
Poslední dva roky pracoval jako šéfredaktor vydavatelství Gambero Rosso, které se zabývá italskými víny (a italským jídlem) a jehož průvodce italskými víny před čtyřiadvaceti lety spoluzakládal. Když jsem se připravoval na listopadovou degustaci Gambero Rosso tady, narazil jsem na webu na informace o přehlídce Putování po italských vinicích, kterou pořádala PR agentura jeho paní. Včera přivezla Vínorevue Procházku i do Prahy. V Alcronu ve Štěpánské byla od půl třetí volná degustace patnácti italských vinařství, od čtyřech řízená degustace. Po jednom vínu z každého vinařství. Pro velký zájem znova od šesti.
Prošel jsem si od tří volnou degustaci. Bylo to milé překvapení. Většina italských prvoligových vinařství už má v Praze zastoupení, vystavovatelé v Alcronu byli z té druhé řady dosud nedovážených vinařství, ale jednotlivá vína byla skvěle vybraná. Vypadl jsem z hlavního sálu právě včas, abych viděl signora Cernilliho zkoumat a ochutnávat patnáctku vín, připravených na řízenou degustaci. Čtvrt hodiny před začátkem si kontroloval vůně a chutě všech připravených vín.

Bylo to od severu k jihu, od Alto Adige k Puglii. Začali jsme bílými, srovnáním dvou Vermentin z Toskánska a ze Sardinie. Trojka, tělnaté Frascati od Poggio le Volpi z Lazia (regionu propagovaného v novém filmu George Clooneyho) s devadesáti procenty Malvasie bylo hodně pěkné překvapení. Broskve, pěkná kyselina, vysoký extrakt, víno na delší archivaci. Stejně jako u moravského tramínu zbytkový cukr pomáhá vůním, aby se prosadily, dodal Cernilli a abych nemluvil za ostatní, mě tím dostal. (Frascati jsem do té doby znal jen jako laciné víno ze samoobsluh, ale tohle byla vyšší třída.)
Friulano z vinařství La Tunella hodně připomínalo Sauvignon. Pan Cernilli mu přezdíval „rustikální Sauvignon,“ mělo kouřové vůně, olejovité chutě, pěkné tělo a malý zbytek cukru, který eliminoval nahořklou mandlovou dochuť. Pecora je ovce, jak v Itálii učila moje přítelkyně děti. Pecorino je ovčí sýr. Pecorino IGT 2008 Alto Tirino je bílé víno z vinařství Cataldi-Madonna v Abruzzu. Má slanou vůni jako přezrálý Sauvignon, připomíná Sauvignony z Nového Zélandu a je to krása. Velké víno se spoustou kyselin, tělnaté, hodně aromatické a nečekané – velké bílé Abruzzo! Následovala čtyři vína ze Sangiovese a dvě bordeauxské směsky. Pan Cernilli se vyjadřoval opatrně a jen náznakem dával najevo vlastní preference: moderní kontra tradiční. Technologie přebíjí původ.
Ten přehled mu závidím. Pokud jde o celou přehlídku, vlastně procházku italskými vinicemi, mohli jsme ochutnat vína z patnácti vinařství, z nichž čtrnáct nemá v Čechách zastoupení. Ta nejvýznamnější italská vinařství už mají dovozce, byla to vlastně italská druhá liga. Když mě nějaké víno zaujalo, ptal jsem se na cenu a můžu dodat, že v poměru kvality a ceny by často tu pomyslnou první ligu překonala. Ale těžko soudit, za jakou cenu by se prodávala v Čechách?

Jen tak

Dva rýňáky z Hrušek, díl 2

Abych si sám nepsal komentáře pod vlastní text, tak jsem z jednoho komentáře udělal nový článek. Téma je odvozené z minulého článku, ale nechtěl jsem psát třetí komentář v řadě – aby to nevypadalo, že si píšu komentáře a diskutuju si sám se sebou…
Po dvou hodinách jsem si k Tichého RR 2007 otevřel i RR 2008 a žasnu – jsou si podobní jako Harry Potter s otcem (jen ty oči máš po matce, Harry :o) Barvu má zářivější 2007, jsou si podobné ve vůni a stylem i v chuti. 07 je plnější, 08 má míň kyseliny a úměrně tomu i plnosti v chuti, ale minerální závěr mají podobný. Prostě v roce 2008 přišlo míň kyselin a celkový projev tomu odpovídá, je tenčí, ale podobný.
Hlavní závěr: jsou to dvě variace na stejný ryzlink poplatné podmínkám ročníku. Stejná vinice, stejný postup ve sklepě, podobný výsledek, poplatný ročníku. Konečně důkaz, že se víno může dělat stejně jako v jiných evropských zemích (vinařství dělá víno stále ve stejném stylu, projev odráží podmínky ročníku) a ne podle moravských tradic (pokaždé jiný styl: loni nedozrálo, byl suchý kabinet. Letos dozrálo, bude sladký výběr z hroznů.) Nechci přepínat síly a propíjet se i do 2009, ale podle poznámek z článku tam ta lajna je zase – podobné senzoriky, jen víc cukru (nemůžu mluvit za výrobce, ale hádám, že raději zatížil ryzlink cukrem než alkoholem). Když si vzpomínám na pět loňských vesnických koštů, které jsem navštívil, překvapilo mě, že se styl vín tak moc mění podle ročníku. Richard Tichý je teď zrovna na dovolené, tak si to nemůžu ověřit :o) a nechci to interpretovat za něj, ale vidím sám v tom snahu udržet styl vína i přes různé podmínky ročníku. To, co obdivuju u velkých evropských vinařství a co nám chybí doma. Dá se to!

Naštěstí ne za evropské, ale za hrušecké ceny! A díky postupu přípravy (delší ležení na jemných kvasničních kalech) vydrží víno i pár roků archivace.

Jak jsem psal v posledním komentáři pod původním článkem o Tichého ryzlincích 08 a 09, vezmu oba ryzlinky příští týden na středeční košt Komunitní Bedýnky (9. března v 18:30 v Le Caveau). Jestli se nás sejde dost (aby to bylo bez následků z přemíry alkoholu), tak je otevřeme oba, pro srovnání. Ještě jsou tam volné židle :o)
Jen tak

Dva rýňáky z Hrušek

Rýňák 2008 se s časem proměňoval, jako když otáčíte krasohledem. Zeptat se vinaře „Co jste s tím dělal?“ nebylo nejzdvořilejší ani nejchytřejší, ale byl jsem z toho trochu zmatenej.
„Nic,“ smál se mi Richard Tichý. „To jsem dělal úplně normálně.“
„Normálně?“ zoufal jsem si. „Kdyby to nebyl ryzlink, tak bych řekl, že to bylo v sudu. Je tam jasná oxidace. Barvu to má jako měsíc v úplňku, podle barvy bych hádal na barikovanou šardonku. A chuť se mění každou hodinu.“
„Tak to pozor,“ smál se vinař. „Normálně u nás znamená oxidativně. A když to necháte celý rok ležet na kvasničních kalech, tak se víno po otevření takhle proměňuje.“
2x RR Tichý + ZW
(RR 2008 PS suché. Ing. Richard Tichý, Hrušky. Alk 11,5%, cukr 3,2 g, kyseliny 6,5 gramu.
RR 2009 PS polosladké. Ing. Richard Tichý, Hrušky. Alk 12%, cukr 22 g, kyseliny 6,5 gramu.)
Tak jsme se nakonec domluvili. Je to nezvyk, protože mám hubu vyškolenou reduktivními ryzlinky, a i když jsem před rokem vybral do Komunitních Bedýnek Osičkovic Zweigeltrebe, co bylo dva roky v sudu bez síry, nikdy bych si nemyslel, že budu propagovat tenhle způsob výroby zrovna u ryzlinku. Tichého RR 2008 byl rok na kvasnicích a bez síry. První dojem byl, že voní plněji, lipovo medově až bonbonově, ale v chuti je jasně suchý a s hodně mírnou kyselinou (3,2 gramy cukru a 6,5 g kyselin). Mírná oxidace se v chuti myslím projevuje, paradoxně společně s jemným zaperlením na špičce jazyka. V chuti celkem jednoduché, lehce do líbivých bonbonovitých tónů, ale harmonické a spojené. Jen ten oxidativní projev mi nejde úplně k ryzlinku, který si obvykle spojuju s reduktivními postupy.
Ing. Richard Tichý
Jenže ouha! Tři hodiny po otevření je všechno jinak. V chuti se objevuje tabákový štych, evokující vzpomínky na moselský Erdener Treppchen dr. Hermanna ze stejného ročníku. Mineralita? Ale kde se bere moselská mineralita v rýňáku z černozemního břeclavska? 2008 je rýňák – chameleon, proměňuje se a uvádí mě ve zmatek. Další den má v chuti docela zřetelné petrolejové tóny, oxidace je pryč, ale v závěru chuti štiplavá kořenitost. Moje zmatky nakonec vyřešil citovaný dotaz výrobci, ale doporučuju tenhle rýňák jako studijní materiál pro všechny, kdo se o víno a technologie zajímají. Většina konzumentů asi bude dávat přednost ostřejšímu rýňáku s říznější kyselinou, jaký udělal pan Tichý v roce 2007 nebo 2005, ale jako ukázka (zatím) netradičního postupu výroby (a jemného ryzlinku!) je báječný.
Ryzlink 2009 má i ve vůni výraznější náznak kyselin, líbivá nasládlost jde až do bonbónové vůně či malinového sirupu. V chuti výrazný zbytkový cukr hned od prvního napití, oživený jemným perlením. Hodně zkrocené kyseliny, celkově jde dojem až do pampeliškového medu (22 gramů cukru a stejných 6,5 gramů kyselin jako u 2008). A zase změna, po třech hodinách jsou ve vůni docela zřetelně meruňky, jakoby je přivezli z Wachau, a dehonestující poznámky o bonbónovitosti bych nejradši smazal. Ale nesmažu, bylo to tam, jen se oba ryzlinky v čase po otevření výrazně proměňují.
Mělník PS 15
Další den je RR 2009 klidnější, míň ovocný. V chuti úplně stejná kořenitost, jako u ryzlinku 2008, jen je maskovaná zbytkovým cukrem. Včera bylo víno zajímavější, bohatší. Nápadně se podobá ročníku 2008, ale má víc zbytkového cukru. Podle informací vinaře bylo připravováno stejně, ale po rozhodnutí ponechat v něm zbytkový cukr se víno muselo zasířit, takže bylo v kontaktu s kvasnicemi jen pár měsíců. Z těch dvou rýňáků bych si vybral nulaosmičku. Teď, když už vím, co za tím je, mě její proměny o to víc baví. Nuladevítku propagovat nemusím, ženské ji určitě vykoupí ještě dřív.
Self-promotion: Komunitní Bedýnky LIVE
Už jsem dříve psal, že jsem si na středu 9. března zarezervoval žižkovskou vinotéku Le Caveau pro společnou ochutnávku celé aktuální Komunitní Bedýnky (a pár vín navíc, jestli zafunguje přátelská kurýrní služba, tak i rýňáku 2008 od Tichého). Tak jestli chcete přijít a překoštovat vína z Bedýnky společně, neváhejte. Ještě pár účastníků by se hodilo. Začátek v 7 večer, vstupné 300 Kč. Bereme i ty, kdo si Bedýnku neobjednali. Přihlašujte se tady.
Jen tak

Komunitní Bedýnky a tři bílá z Moravy

Už v pondělí jsem odvezl část bedýnek na poštu a další část do žižkovské vinotéky Le Caveau. Ve středu se podařilo díky pomoci dvou příznivců dopravit i zbytek bedýnek do Brna. Pokud jste někdo z Bedýnkářů nedostali avízo e-mailem, tak se ozvěte. Jinak si už pošesté můžete srovnávat svoje chutě s mými poznámkami, protože o všech šesti vínech jsem už psal (nebo ještě něco napíšu).

1. Cuvée Viktoria 2009, vinařství Krásná Hora. Cena ve vinařství 250 Kč.
Psal jsem o něm už třikrát, tady a tady a taky tady. Nakonec zjistíte, že víno, které jsem popisoval v prosinci je jiné než Cuvée Viktoria v bedýnce. Dostal jsem tehdy jako vzorek barikovanou směs Chardonnay a Rulandského bílého, ale těsně předtím, než mi vinař v únoru víno přivezl, přimísill do něj Rulandské šedé. Když jsem výsledné cuvée dostal, vypadalo to, že by mi mohly vypadnout i tři vína z Německa, tak jsem Krásnou Horu neřešil. Připouštím, že víno je teď lepší, než bylo bez šedé rulandy. (A docela určitě bude líp prodejné.) Ale má teď úplně jiný charakter, než mělo předtím. Původní směs měla výraz burgundských barikovaných šardonek, příměs rulandy šedé mu dodává sladkost a glycerínovou plnost chuti. Možná je to tak lepší, ale už je to jiné víno pro jiné zákazníky. Nové poznámky o víně teď psát nebudu, nejsem nestranný. Vlastně v něm pořád hledám tu původní „burgundskou“ směs Ch + RB.
2. Blanc de Blancs 2007, Dobrá Vinice. Cena 330 Kč. Směs Chardonnay a Rulandského bílého, asi 50/50. O předchozím ročníku jsem psal tady a o ochutnávce vín znovu tady. Tohle víno bych použil jako argument do diskuse o archivovatelnosti moravských bílých vín. Blanc de Blancs 2007 je možná ještě příliš mladé, při srovnání s ročníkem 2006 bych 2007 klidně ještě rok nechal zrát a věřím, že se ještě pár roků bude zlepšovat. Paradoxně je to ale argument proti archivovatelnosti moravských bílých. Vysvětlím: Blanc de Blancs kvasilo v barikovém sudu a rovnou tam zůstalo ležet na kvasničních kalech deset měsíců. Proto ta vysoká barva a oxidativní projev, proto ta schopnost vyzrávat v lahvi. Jenže kolik moravských vinařství něco takového dělá? Většina bílých vín se naopak připravuje s perspektivou rychlého vypití. Vybral jsem Blanc de Blancs 2007 jako ukázku toho, že víno se dá udělat i jinak než reduktivně. Nečekám, že by se všem účastníkům Komunitních Bedýnek líbilo, ale snad se najde pár takových, které to zaujme a začnou se o oxidativně připravovaná vína zajímat.
Ale abych úplně nevynechal samotné víno: doporučuju hned po otevření odlít na prst do skleničky a zkusit se vyznat v ovocných aromatech. Paráda. Hned potom doporučuju, a to je ještě důležitější, přelít část vína do karafy a nechat pár hodin vydýchat. Podle analytik suché jako troud, přesto v puse chutná sladce, plně, což je klam, který se často objevuje u vín s vyšším bezcukerným extraktem. Nefiltrované. Vůni i chuť je zbytečné popisovat, protože se průběžně mění 🙂 Pije se lehce a snadno, chutná jako šestnáctka v dešti pod rozkvetlou třešní!
3. Aurelius 2007 Výběr z cibéb, Ing. Richard Tichý, Hrušky. Cena ve vinařství 250 Kč.
Už jsem o něm psal dvakrát, tady a tady. Sladký bonbónek, který byste si asi podle psaných charakteristik (vysoký přívlastek, zbytkový cukr, barikový sud) nekoupili. Nebudu opisovat senzorické popisy z předchozích textů, jen dodám na vysvětlenou, že je to ukázka sauternského postupu. Sladká (a extraktem nabušená) surovina vyzrává v barikovém sudu. Sud pomůže vytvořit strukturu a „prodlouží“ chuťové vjemy, ale proti vínu s tak vysokým extraktem a zbytkovým cukrem se neprosadí. Další ilustrace toho, co jsem tvrdil v článku o německých vínech z této bedýnky: barikovat se má jen silné víno. Sud silné nezabije a slabé nezahojí.

O třech německých vínech z Weigut Hofling jsem napsal předchozí dva texty (Sylván a dva Pinoty), takže komentáře prosím směrujte tam. Komentáře ke třem bílým z Moravy pište pod tento text. Žádné z tří bílých není typické bílé z Moravy. O to jsem zvědavější na vaše poznámky. Kdo začne už o víkendu?

Bedýnky

Komunitní Bedýnky a dva Pinoty z Franků

Spätburgunder 2008 Trocken Eußenheimer First. Qualitatswein. 13% alk. Weingut Höfling, Německo. 6,90 Euro / 200 Kč
Spätburgunder 2008 Trocken Eußenheimer First. Qualitatswein. Im barrique gereft. 13% alk. Weingut Höfling, Německo. 14,40 Euro / 390 Kč

3x Hofling
Spätburgunder je německé označení pro Pinot Noir neboli Rulandské modré. Poznáte je od sebe snadno. Nebarikovaný je v tradiční francké placatce, Bocksbeutel, barikovaný v burgundské lahvi. Obě jsou uzavřené šroubovacím uzávěrem. Tradičně by si barikovaný říkal o korek, ale soukromě mi screwcap přijde jako dobré řešení. Věřím, že díky snazší manipulaci ho ženy v domácnosti nakonec prosadí. Bockbeutel, placatka, vypadá na pohled nešikovně a v polici mezi lahvemi klasických tvarů se vyjímá jako fotbalový míč v ledničce. Ale když ji vezmete do ruky, možná vás námitky přejdou. Je mazlivá jako dítě a vsadím se, že vám v polici dlouho překážet nebude.

Oba Pinoty mají pěknou rubínovou barvu, nebarikovaný je znatelně světlejší. Oba s bílým okrajem. I podle vůně se dají dobře rozeznat: hned po otevření mají oba selský štych (někdy se té vůni taky říká slepičí dvorek, tady je to spíš kravská stáj), který ale brzo vyvane a zůstanou třešně. Barikovaný má těžší a složitější vůni s lesním ovocem a kořením, voní zraleji.

Chuť je hladká, jemně kořenitá, suchá, s jemnou kyselinou. Červené ovoce, ale není jednoduše ovocná, ovoce je zakomponováno do koření a minerality. Nic složitého, ale je to vyvážené a pitelné. Barikovaný Pinot je o ligu výš. Výrazně plnější v chuti, extraktivnější, ale taky dokonale suchý. Vůní připomíná dobré Burgundy severně od Nuits-Saint-Georges, ovocností a kořením. Dobře zabudované třísloviny, příjemné a nedrhnoucí. Sympaticky dlouhé. Jediná výhrada: barikový sud ještě v chuti štípavě vystupuje (včetně náznaku těkavek), vínu by prospělo rok nebo dva oddechu. Od „pravých“ burgund se liší kořenitým závěrem a lehčím tříslem, má to vlastní charakter, který není úplně poplatný Burgundsku. 14,40 Euro ve vinařství, do Komunitní Bedýnky jsem ho počítal za 390 Kč. Za 15 Euro by se v Burgundsku našel srovnatelný Pinot, ale myslím si, že za 400 v Čechách těžko.

Hofling Pinoty
Obě vína jsou ze stejné odrůdy, ročníku, vinařství i ze stejné vinice, ale poznáte je naslepo podle barvy, vůně i chutě. A není to jen barikováním, i když je tady mladý barik hodně zřetelný. Nebarikované víno je řidší, barikované hustší, extraktivnější. Nemůže za to jen pár gramů bezcukerného extraktu v podobě tříslovin, které dodal barikový sud. Do sudu totiž šla mnohem koncentrovanější surovina.
Všechno, co jste chtěli vědět o barikování :o)
Když jsem o trochu výš napsal, že barikovaný Pinot je o ligu výš, nemyslel jsem tím, že by barikový sud sám víno o tolik zlepšil. Barikové víno se totiž nedělá tak, že by se část moštu nebo vína oddělila a nechala vyzrávat v bariku. Vinař Klaus Höfling o tom říká: „Obě vína jsou z vinice Eußenheimer First. Část určená do barikových sudů se zpracovává jinak. Tam redukujeme úrodu hroznů na polovinu, druhou polovinu shodíme na zem. Ta část, která potom zůstane na keřích, má lepší podmínky k růstu. Hrozny získají víc minerality a ovocné plnosti. Jedině tak dokážeme zajistit, že barikové chutě nebudou dominantní.“ Takže jestli je nakonec barikovaný Pinot od Höflinga dvakrát dražší než nebarikovaný, odpovídá to jen redukci sklizně na polovičku – barikování je v ceně zadarmo, jako bonus.

A kdyby se našli odborníci, kteří by podle vlivu dřeva chtěli poznat, jestli jde o sudy ze slavonského, alsaského nebo amerického dubu, tak dodám, že jde o naprosto autentický dub francký. Všechny sudy pocházejí z místního, eußenheimského bednářství, posledního ve Frankách. Jsou vyrobeny ze spessartského dubu (Spessart je lesní region ve Frankách, poblíž Eußenheimu). Na listopadové pražské degustaci se pan Höfling zmiňoval o šetrném hospodaření ve vinohradu, ale tahle drobná informace o tom, že vínům dává místní charakter i místní dřevo, mě přesvědčuje víc, než poměrně standardní ujišťování o úctě k přírodě. Pinot Noir srovnatelný s nejlepšími burgundskými Pinoty, ale s vlastním charakterem. I to dřevo v něm je místní, francké.

Komunitní Bedýnky LIVE
Při společné ochutnávce Komunitní bedýnky 9. března ve vinotéce Le Caveau všichni účastníci vyslovili přání dozásobit se víny z vinařství Höfling, jak už jsem psal v reportu tady. Jestli se někdo chcete přidat, tak doplňuju, že minimální objednávka by byla karton o šesti lahvích (a násobky šesti), jakkoli namíchaných, ceny jsou v článku z Le Caveau. Jestli se sejde dost objednávek do začátku dubna, tak je během dubna přivezu. Pražští by si je zase vyzvedli v Le Caveau, mimopražští by je dostali poštou (s příplatkem za poštovné). Hlaste se s objednávkami tady. Záleží mi na tom, protože bez toho si ani já svých šest kartónů Sylvánu nepřivezu!
Bedýnky

Komunitní Bedýnky a barikovaný Sylván

Silvaner 2008 Spätlese trocken Stettener Stein, Weingut Höfling, Německo. 13% alkoholu, 12 Euro ve vinařství, 325 Kč pro Bedýnkáře.
SKB 6
Vína z Německa přijela už v pátek, ale po listopadových zkušenostech s toskánskou Komunitní Bedýnkou jsem si uložil třídenní karanténu. Toskánská vína cestovala několi dní kamiony a přijela rozklepaná k nepoznání – málem jsem zpanikařil a odvolal společnou degustaci v Le Caveau. Z Eußenheimu, z Weingut Höfling, je to jen 500 kilometrů, víno jelo malým náklaďákem přes noc, ale stejně jsem se mu tři dny vyhýbal. Už jsem odvezl všechny bedýnky na poštu a do žižkovské vinotéky (a stále ještě nemám dopravu do Brna – nejedete někdo z brněnských účastníků do Prahy?), a teprve potom jsem víno otevřel. Měl jsem to víno jen jednou, v listopadu. Nespletl jsem se?

Silvaner 1902
A hned po nalití do skleničky to bylo jasné – výhra. Zářivá nazlátlá barva, jasný příznak barikového sudu, barik, ovoce a mineralita krásně vane ze skleničky. Za chvíli najdu ve vůni i kávu a sugeruju si i trávu, odpovídající aromatu Sylvánu. Vůně je o stupeň těžší než mívají burgundské šardonky, ale podobnost s Burgundskem tu je. Chuť je suchá, kultivovaná, noblesní a vyrovnaná. Odbouraná kyselina jablečná. Trocha vyzralého ovoce, vanilka a kokos, minerální závěr. Lahodné a dlouhé! Tipnul bych si na vyšší bezcukerný extrakt, protože závěr chuti je až nasládlý. Doporučuju nechat víno postupně ohřívat, podchlazené je znatelně krátké. Třísloviny jemně stahují jazyk a ukazují, že tohle víno by mělo umět zrát ještě několik let. Podle mého názoru pěkná ukázka dobré práce s bílým vínem v barikovém sudu. Německé Spätlese odpovídá asi našemu přívlastku „pozdní sběr“ a je na místě dodat, že v barikovém sudu nemá smysl zpracovávat průměrnou surovinu. Slabé víno by se v něm ztratilo a dostali bychom řídké, vodové víno napuštěné vanilkou a naparfémované tabákovým kouřem.

Klaus Hofling
Někdy si říkám, že nakoupit padesát lahví vína do bedýnek jen na základě jedné degustace je kaskadérství, ale tentokrát to vyšlo. (Léta praxe na moravských vesnických koštech se zase jednou zúročila.) A jak už jsem psal v původní zprávě z degustace, Sylvánské zelené byste asi nepoznali. S tím se pojila moje druhá obava: Sylván je tradiční francká odrůda, patří do povinné jízdy místních vinařů. Napadlo mě, jestli se mi tenhle Sylván nelíbil taky proto, že šel na degustaci po několika tradičních, nebarikovaných Sylvánech. Jestli obstojí i sám o sobě? Nebo se mi líbil právě pro kontrast mezi tradičním, svěžím Sylvánem a plným, silným vínem? Teď už je nejistota pryč, je to krásné víno, na kterém je zábavné právě to, že bych tenhle charakter nehledal a nečekal právě od Sylvánu.

Tím nechci říct, že se musí líbit všem, kdo si Bedýnku objednali. Cesty mohou býti rozličné, ale už teď lituju, že jsem si ho pro sebe nekoupil víc!

Bedýnky

Kočičky a Plan Pégau

Mejdan
Výslužkou ze sobotního vínovzdělávacího mejdanu jsem si přinesl dvě rozpité lahve. Čtyři mladé a veselé oběti vzdělávacích choutek mimoděk potvrdily, oč je snazší popisovat čistý list než přepisovat už popsaný. Ochutnali jsme v šesti lidech nejmíň patnáctero vín, takže bylo jasné, že dopijeme jen pár lahví, které získají největší pozornost. Na stole byly mimo jiné i barikovaný Sauvignon od Františka Mádla a čtvero vín Vilavínu, ale vyhrály Cuvée Národní park a Cuvée Svatého Martina od Dobré Vinice, nesířená vína.
Plan Pégau
V posledních minutách před usnutím jsme ještě otevřeli Plan Pégau (D. du Pégau, Paul Féraud et Fille, dovozce Domaine R&W). Naslepo jsem hádal Cote du Rhone díky syrahovité vůni a „klasickému“ projevu. Ve skutečnosti stolní víno z téže oblasti od zajímavého výrobce Chateauneuf du Pape, bez udání ročníku. Vyrobené z hroznů pěstovaných za hranicí apelace (a zřejmě s přidáním těch apelačních), barikované a nefiltrované, za cenu kolem 200 Kč úplná senzace. I přes 13,5 % alkoholu lehká, krásně pitelná, harmonická s kořenitým závěrem, středně dlouhá až delší.

V pátek jsem viděl první kočičky.
Nekecám! Za Brandýsem, u sjezdu z mladoboleslavské dálnice, už kvetly kočičky. Bude jaro, vše se v dobré obrátí! Hned na to mi přivezli tři německá vína do aktuálních Komunitních Bedýnek. Už čekám jen na zprávu z Celního úřadu a hned začnu bedýnky rozdělovat. Ještě tento týden!
Jen tak