– Old wine is good wine…

– Yes, but expensive wine is good wine also…

– Yes, but the older the wine is, the gooder it is!

Tak „dokonalou“ angličtinu v televizním seriálu BBC neuslyšíte často. Citát pochází ze třetího dílu seriálu Black Books, který běžel koncem loňského roku na ČT 2. V popisované scéně dva trumberové vypijí víno za 7000 liber, potom se zaleknou následků a rozhodnou se zfalšovat vypitou lahev – nalijí do ní laciné víno a dochutí ho podle popisu v encyklopedii:

– Špetku vanilky! Máme vanilku?

– Potřebujeme muškátový oříšek!

– Dřevitou příchuť dubového sudu! Na zahradě je dub!

Závěrečné černokněžnické zaklínání směsky patří k vrcholům komedie, na Bernardovo „Ožij! Ožij!“ si vzpomenu pokaždé, když čtu vážně míněnou recenzi na podřadné supermarketové víno. Pointu neprozradím, stojí za to.

Co provedli Bernard a Manny ve třetím díle Black Books je jen odvrácená strana srandy, kterou si ztropil z vážných rozkošatělých recenzí vína springfieldský fantom Gary Vaynerchuk, objev pana Cuketky. Jak nás kdysi učili v Učení všech učení, syntéze (nového) musí předcházet analýza (starého). A tak zatímco Bernard a Manny předvedli v Black Books syntézu barikovaného Bordeaux, brutální extrovert Gary jen přečetl několik vážně míněných recenzí a názorně předvedl v televizi, jak by to dopadlo, kdybychom opravdu hledali ve víně trávu a grapefruit (Sauvignon) nebo slepičí dvorek a chřest (burgundské Pinoty). Vřele doporučuju shlédnout, od té doby se mi vážně míněné recenze na víno píšou velmi těžce, stále mi stojí za krkem Gary a hrozí, že mi dá sníst kašičku z lékořice, papriky, ořechů a slepičinců, které bych si třeba troufl ve víně najít a popsat. Brr!

Mám podezření, že Garyho talent je větší a že o něm ještě uslyšíme i v souvislosti s jinými tématy, než je jen víno. Ostatně jeho show s Conanem O’Brianem připomíná klasickou filmovou parodii Woody Allena na ranné TV reality-show, při níž Woody ukázal spoutaného židovského rabína, kterého švihá bičíkem blonďatá domina, a ve finále se mu posadí k nohám jeho židovská panička a cpe se vepřovým – když Gary zmákne Conana ochutnat propocené ponožky, chybí už jen, aby Conanův škleb Woody znovu glosoval: „Další šťastný Američan, který si přišel na své!“

Ve čtvrtek 20. září mohl Gary udělat další zářez, tentokrát na ELLEN TV, ovšem ve chvíli, kdy došlo na padesátidolarové víno, v jehož chuti byla cítit hlína, višně, tabák a kouř, dala mu moderátorka přednost a poté se bleskově rozloučila s diváky a ukončila show. Škoda, Gary, možná příště!

Garyho metodu jsem vyzkoušel na sobě. Jednou jsem staré Chablis přirovnával k trávě a uleželým jablkám, jindy zase k trávě s citronem. Stará jablka jsme teď na konci léta neměli, ale citron jsem v ledničce našel.

Je to zajímavý zážitek, který doporučím každému, kdo rád hledá ve víně další a další exotické chuti. K citrónové chuti se dostanete snadno, trávu ucítíte teprve když ji pořádně podrtíte mezi zuby. Doporučuji! I obyčejné Chablis vám potom přijde jako nektar a suchopárné časopisecké recenze nedostupných a předražených vín vám budou připadat zábavné 🙂 Není to sice recept jako od Šárky, ale klidně mi napište, jak vám chutnalo!

Zatracené léto, které trvá už od února, pravil pan Sklenička… nebojte, nezbláznil jsem se a obvykle si ho taky užívám. Jen letošní prodloužené léto mi zkyslo, když jsem vytáhl ze sklepa burgundské bílé Saint-Aubin Premier Cru 2002, které jsem si přivezl z první vino-turistické výpravy do Burgund na jaře 2005. Našel jsem v něm vyšší obsah kyselin spolu s jakousi agresivní kompotovou chutí a pomyslel si, že se víno nějak vzdálilo od chuti, kterou si pamatuju.

Nedalo mi to a podíval jsem se i na alsaské ryzlinky, dovezené loni v červnu, a jejich chuť dostávala podobný šmrnc. Vína uschovávám v zemním sklepě, ve kterém se bohužel tohoto léta teploty šplhaly výš než měly, a dvě horká léta za sebou dala mým miláčkům pěkně zabrat. V rychlém sledu jsem otevřel několik červených burgundských, několik Roučí od Springera a po ochutnání jsem je vylil – běda! I odebral jsem se k nejmenovanému prodejci elektro a zakoupil jednu věžovitou chladicí skříň na víno (nejmenuji, nebudu přece dělat reklamu zadarmo) a naskládal do ní skoro 190 nejlepších pokladů. Ve sklepě se vylidnilo (nebo vyláhvilo? – no prostě do lahví jako když střelí 🙂 a probírka pokračuje. Když jsem v rámci letošního burgundského výletu dostal na Chateau Corton školení, že nedopité Corton Grand Cru se má vylévat na podlahu sklepa, netušil jsem, že budu za pár měsíců vylévat deset lahví do výlevky. Teď místo mazlení se skleněnými miláčky ve sklepě oblézám mrakodrapovitou chladničku a porovnávám digitální měření teploty výrobce s údaji rtuťových teploměrů rozmístěných na různých policích…

O argument víc do polemiky pana Skleničky s Honzou J. Svahem o tom, zda pít vína mladá nebo stará – když se ke všem možným vadám korku a oxidaci přidají ještě dvě horká léta, semtam nějaký výpadek elektřiny, vsázím na jistotu. Česky se sice říká „Pozdě, ale přece,“ ale v tomto případě se kloním spíš k „Better soon than never.“

Vinaři si asi letošní dlouhé léto pochvalují, ale já mám výhrady…

Pan Sklenička byl v úterý i ve středu v lese a je to jisté: rostou!

Vyhlašuji houbový týden… recepty zde nehledejte, můj včerejší recept na vepřovou panenku se smetanovo-houbovým přelivem (okoukaný před dvěma lety v báječné alsaské třetí cenové v Guebwilleru, nabízeli řízek s přelivem v pěti variantách – lišky, hřiby, smrže, lesní směs… ) spočíval v tom, že jsem očištěné houby předal manželce s prosbou o houbový přeliv. Sám jsem na zahradním grilu upekl vepřovou panenku, takže recepty hledejte na jiných webech…

Naopak recept na smažené řízky z pravých hřibů není potřeba, stačí najít pár praváků a už si poradíte… se vzpomínkou na Alsasko jsme řízky doprovodili polosladkým Pinotem Gris Grand Cru 2004 od Wolfbergera a bylo to ono.

Smolil jsem včera večer nový příspěvek, obrazovka svítila, ale inspirace nepřicházela. Probudil jsem se čelem o stůl a prázdná lahev s rámusem poskakovala po podlaze. Inspirace se nedostavila, ale na svítící obrazovce monitoru se ukláněl panáček. Klikal jsem na něj, ale z monitoru jsem ho nevyhnal. Nepředstavil se, mluvit neumí, ale píše mi na obrazovku vzkazy, a že chce taky psát sem do mého blogu. Nenechá se vyhnat, a mně už nápady vyschly, možná to tak bude lepší, když ho nechám psát místo sebe.

Vypadá jako sklenička se svatozáří, tak mu říkám Skleničko, zatím, než mě napadne něco lepšího.

Děkuju všem čtenářům za vlídné ohlasy, ale přišel čas, abych s psaním o víně skončil. Přenechávám své místo panu Skleničkovi a odcházím na odpočinek. Napíše-li sem nějakou pitomost, popudí-li vás tím, že nerozezná vysoký přívlastek od obyčejného přísudku, ať si to vyřídí sám, já už za to nebudu moct. Jen pěkně prosím, buďte na něj v komentářích stejně laskaví, jako jste byli na mě.

Loučím se. Je to tady tvoje, Skleničko!

napsal jsem asi před rokem na jednom fanouškovsko-vinařském serveru podtitulek textu srovnávajícího podmínky návštěvy vinařství u nás a ve Francii. Přiznávám se k hříchu marnivosti, chtěl jsem tehdy provokativním titulkem lacině přivábit pozornost moravských patriotů a zvýšit si počet čtenářů. Ten slogan se tradoval v osmdesátých letech mezi námi, co jsme sjížděli moravské vesnické i oblastní Výstavy vína… jen jsme neměli možnost si ověřit jeho platnost v éře výjezdních doložek a valutových příslibů.

Dnes je všechno jinak, jen v Toskánsku a Burgundsku jsem byl za vínem třikrát, v Alsasku čtyřikrát. Co je ale ještě lepší, i moravské vinařské podniky si zvou „domů“ prestižní odborníky z Evropy k hodnocení domácích vín a konzultacím o dalším rozvoji. V loňském roce to byla Angela Muir, Master of Wine (ten pro mě neznámý titul jsem napoprvé přečetl a nadlouho zafixoval jako Mother of Wine). Ta jako slušně vychovaný host pochválila hostitele, marketingovou skupinu osmi moravských vinařství V8, a hostitel pečlivě dohlížel na to, aby na veřejnost neunikly podrobnější hodnotící poznámky o konkrétních vínech. Navštívil jsem v říjnu 2006 prezentaci vín, které ochutnávala Angela Muir, v pražském hotelu Diplomat, a moje poznámky z prezentace byly spíš rozpačité, takže jsem je raději ani nikde nezveřejňoval.

O letošní návštěvě Jurgena von den Marka, taky Master of Wine, opět na pozvání sdružení V8, vím jen díky zprávě čtenáře pana Blahy (děkuju!), který mi poslal kopii dvou článků z MF Dnes z 1. a 3. září, takže by ode mne bylo hloupé dělat závěry jen na základě novinového článku, ale ten rozhovor z 3. září vypadá jako studená sprcha a kdybych měl jeho obsah převyprávět jednou větou, použil bych tu zprofanovanou větu z titulku. Docela rád bych teď navštívil podobnou prezentaci vín V8 jako byla loňská v Diplomatu a přesvědčil se sám o tom, jaká vína von den Mark hodnotil, jen kdyby byla ochutnávka trochu klidnější a poskytla více možností zamyslet se bez vyrušování nad předváděnými víny, než vloni. Předpokládám, že po mladofronťáckém článku se objeví další, které budou vyznění toho prvního mírně korigovat, ale pokud si V8 pozvala pana von den Marka vědomě jako člověka kritického, z jehož kritiky se dozví víc, než z nepoučené nebo neupřímné chvály, tomu bych jen zatleskal.

A když už riskuju, že popudím moravské patrioty laciným titulkem, ocituju i jednu myšlenku ze zmiňovaného rok starého textu: Jestli dnes omlouváme slabší kvalitu vína (…) domácím původem, děláme tím domácímu vinohradnictví špatnou službu. Takový patriotismus je jako mafiánský polibek smrti.