Nevzpomínám si, kdy jsem koupil v Čechách dobré bílé víno z Cote-d’Or za dobrou cenu. Montagny Premier Cru 2000 Chateau du Cray za 480 Kč od Kupmeto bylo výborné, ale Montagny přece jen nepatří do klasického Burgundska. Do úžasných bílých vín Oliviera Leflaiva z Puligny jsem se v Čechách nepustil, kupovat v Čechách víno s cenou přes tisícovku mi připadá jako loterie, a loterii nehraju. Toto Marsannay stálo 348 Kč v průhonickém velkoobchodu Tvin a rovnou dodám, že to byla dobrá koupě. V Marsannay by stálo 8-10 €, za dopravu bych musel při individuálním dovozu připočítat aspoň stovku, takže bych ho levněji nepořídil.

Bílá vína z Cote-de-Nuits mívají kolísavou kvalitu a Marsannay je samozřejmě známější červenými víny a rosé – malou raritou, v celém Burgundsku se snad jen v Marsannay vyrábí rosé z Pinotu Noir. Nicméně, Chateau de Marsannay by mělo udávat měřítka mezi víny z Marsannay, takže jsem po tomto Chardonnay sáhl bez velkých obav.

Adjustáž je typická pro vína z Marsannay, matně si vzpomínám, že podobné baňaté lahve s rytířským soubojem na etiketě tam prodávali v několika obchůdcích na náměstí. Barva je docela vysoká zlatavá a naznačuje vyšší stáří vína. Vůni bych očekával mohutnější a ovocnější, tady je tlumená ovocná. Chuť už postrádá mladickou jiskrnost a svěžest, ale naštěstí se neláme do trávových tónů jako staré Chablis, stále je cítit ovocnost, ale už hodně naleželá a kultivovaná. Celkový dojem zvedá zřejmě vyšší extrakt, jak jinak si vysvětlit plnou chuť, která působí v závěru až sladce. Víno už asi je za vrcholem a další skladování mu nepomůže, ale stále je dobré. Chcete-li si vyzkoušet slušné uleželé vesnické bílé z Cote-de-Nuits, je to dobrá volba. Není to typický reprezentant velkých bílých vín z Cote-d’Or, ta byste museli hledat o čtyřicet kilometrů jižněji v Cote-de-Beaune, ale je to slušné víno s výborným poměrem kvalita/cena.

A jestli víte o nějakém jiném dobrém burgundském v ceně do 500 Kč, přispějte do komentářů.

Můj anděl strážný zaspal, když jsem kupoval v Intersparu vína od Maison André Goichot za ďábelsky nízké ceny:

Bourgogne Chardonnay 2004 AOC (129 Kč)

Bourgogne Pinot Noir 2004 AOC (129 Kč)

Chablis 2005 AOC (249 Kč).

První jsem otevřel Chablis a bylo tak mizerné, že jsem si ani nepsal poznámky. Tenké unavené víno bez vůně a bez chuti, víno, které nestojí za recenzi, s dobrým Chablis mělo málo společného. Pinot Noir je za 129 Kč poživatelný, ale je to bída. V Beaune, kde Goichot sídlí, by tento Pinot byl neprodejný. Při třetí lahvi (Chardonnay) mě zachránila vyšší moc. Nechutnalo mi, nevypil jsem ani deci. Přesto jsem asi dvě hodiny po požití musel odběhnout na záchod a strávil tam krušnou chvilku. Mezitím moje žena vypila asi půl lahve s následky, jejichž popis na foodblog nepatří. Strávila na záchodě několik hodin a prováděla tam úporně a vynuceně činnost komplexnější, než já.

Samozřejmě, za ceny z Intersparu by ta vína byla podezřelá i v hypermarketu v Beaune, kde Goichot sídlí. Tam by se ovšem nikdo nepokusil prodávat něco tak podřadného. Na takové produkty by se měl vztahovat zákon o zamezení transportu odpadů v EU.

Výběr vín v Intersparu je veliký, jistě si tam při nákupu můžete dobře vybrat, ale doporučuji zdaleka se vyhnout třem jmenovaným vínům. Nechci lacině vtipkovat na téma zapojení desetibojaře Romana Šebrle do reklamní kampaně Intersparu, ale jako obdivovatel českého desetiboje se bojím, že požití půl lahve jmenovaného Bourgogne Chardonnay AOC z Intersparu by mohlo zamíchat pořadím atletického mistrovství. Romane, nepij to!

Sláva Zweiglu od Špalků! Vyzkoušel jsem si nedávno na slepé degustaci U Závoje, jaké to je určovat vína naslepo a byl to masakr… mého sebevědomí. Ještě že tam bylo i to titulní rosé, to jediné jsem ze sedmi předložených dokázal určit přesně. Díky Špalkům za takové rosé!

Druhý den se mi to trochu rozleželo a našel jsem si pro sebe docela dobré zdůvodnění, které mi umožnilo zachovat si sebeúctu (z těch vín jsem měl dříve v puse jen tento vzorek, a to ještě z ročníku 2005, mnohé z ostatních byly z regionů, kterým se vyhýbám) a nakonec jsem snad ve všech případech určil správně zemi původu – no aby ne, když moderátorka předem napověděla, že budou buď z Francie nebo z Moravy.

Nejhorší bylo poznání, jak moc je úsudek ovlivněn očekávání. Vzhledem k tomu, že vína vybírala Klára Gotzová, očekával jsem, že se mezi třemi bílými objeví Chardonnay a okamžitě jsem jako burgundskou šardonku určil cuvée z Luberonu – blamáž jako hrom. U dalších dvou bílých jsem byl bez šance – vyšeptalý Veltlín z Habánských sklepů a přestárlé naoxidované Beaune 2001 – to by se v restauraci dalo vrátit s omluvou od personálu, nepoznal jsem ani to, že to má být Chardonnay. Podobně jsem mezi třemi červenými čekal Pinot Noir, ale nevyskytlo se, tak jsem si to vynahradil tím, že jsem na Pinot nominoval další omyl – ach jo! Tak se aspoň budu vytahovat tím rosé, ale i to je zásluha mojí ženy, která si vloni poručila koupit aspoň krabici, a když jsem při ochutnávce určil podle výraznějších kyselin, že ten vzorek je z Moravy, nezbylo mi než hlásit Zweigel od Špalků, protože žádné jiné tak vynikající rosé z Moravy neznám.

Obvykle nad rosé ohrnuju nos (v lepším případě to bývá sladká vodička s jahodovou vůní), toto rosé je ale úžasné a dá se srovnávat i se skutečnými (a prvotřídními) víny. Musím už končit, právě mi došel mail z vinotéky v Brandejse, že právě dostali Zweigel rosé od Špalků….