Celý týden jsem skoro nic neblognul, ale neflákal jsem se, naopak. Fotka z nástupu do letadla dokumentuje vrchol skleničkovského sebeovládání – při vzpomínce na jednu srpnovou noc v osmdesátých letech a nekompromisního bzeneckého výpravčího ČSD jsem na pátečním kole Prague Wine Trophy polykal jen minimum a poctivě vyplivoval, aby se ta situace neopakovala při večerním odletu do Říma.

Tak jsem ochutnal, obodoval a vyplivoval 46 soutěžních vzorků a následně po skončení soutěže už bez bodování dalších nejmíň 15 vín z odtajněných lahví. Prošlo to na jedničku, odbavení u nízkonákladového dopravce sice nebylo zvlášť povznášející (bůhvíproč jsem přitom musel uběhnout nejmíň dva kilometry po ruzyňském letišti), ale v Římě na mě čekalo slíbené auto (překvapivě M sei cento, hned jsem se cejtil jako Robert Parker:) a dovezlo mě do Perugie, kde se koná International Wine Traders, veletrh či přehlídka italských vín. Tak po půlnoci dopíjím Nastro Azzurro, italské pivo, v hotelu kde jsou pokoje zařízené jako vinné sklípky a výtah je obložený čely dřevěných bedýnek na víno :o) Fotku výtahu udělám až ráno, o hotelu Gio v Perugii budu muset ještě něco napsat …