Před rokem jsem tady trochu ohrnoval nos nad komercializací vodáctví na Vltavě. Ale dětem se to líbilo, už od jara dorážely: pojedeme letos zase na vodu? Tak jsme o víkendu zase vyrazili z Vyššího Brodu do Krumlova.

Děti se těšily na devět jezů a já na večer v Rožmberku. Prodloužil jsem si o pár dnů léto bez vína, ale k Rožmberku prostě patří pivo. Navíc bylo oproti loňsku na Vltavě možná čtvrtina posádek – nával byl jen na několika krumlovských jezech, jinak pohoda. Plovoucí osvěžovny (vesměs v režii likérky Božkov) sice prudily na každém říčním kilometru a stoupající alkohol v krvi občas nutil svoje oběti k hovadskému chování, ale díky menší koncentraci osob se dalo proplout poměrně klidně.

Všechny jezy jsou v dobrém stavu, i krumlovská Jelení lávka, na kterou jsem loni nadával, je opravená a dá se bezpečně sjet. Zůstaly osvědčené jistoty: dětské nadšení, které jako motor hnalo loď do cíle v rekordním čase a blahodárná únava z kombinace slunce, větru, vody a pádlování. Zase jsme to sjeli bez nehody, suchou nohou. Před rokem jsem to přičítal začátečnickému štěstí, letos jsem za to pochválil zkušenou posádku (9 a 13 let). Ahóóój!