Dobrá zpráva je, že Stavba roku už funguje. Je tam, žije, dýchá, kouká… a vidí. Byl jsem tam a koukal jsem taky, ale vršek Pavlova byl zahalený v mlze. Až vysvitne, bude to výhled za milion dolarů. Kouká rovnou na jih přes popické a strachotínské vinice a novomlýnské nádrže na Pálavu, na Pavlov a Dívčí hrady. Jen doufám, že až tam pojedu příště, bude sluníčko a na cestě od silnice k Sonberku nebude závora, takže si to vyfotím ještě jednou za světla.

Do té doby ještě zbývá zařídit interiéry, vydláždit příjezdovou cestu, dodělat tuhle a támhle, ověsit okolí cedulemi a šipkami… už dávno mám připravený příspěvek o tom, jak se hledá vinařství ve Francii. Kdyby byl Bavorov, kde jsou Vogézy, byly by šipky už na dálnici u Hustopečí – kvůli samým aktualitám půjde zmíněný text později, ale vynasnažím se, aby šel v únoru…

Přiznám se, že jsem tam jel hlavně kvůli té budově, už jsem o ní četl několik pochvalných zmínek. Taky mě navnadil úspěch Sonberku na Víno Revue Prague Trophy 2007. Hledal jsem Stavbu roku a začal v Pouzdřanech, jak jinak. Narazil na jedinou ceduli k Sonberku – ta ale ukazuje někam, kde Sonberk není. Neberte to jako profesní úchylku reklamního agenta, ale slušný podnik má být patřičně označený. Sjezdil jsem Pouzdřany zdola nahoru a seshora dolů, ale Stavbu jsem nenašel. Nedoptal jsem se na ni ani v popické hospodě. Po půl hodině jsem to vzdal a odjel pracovat do Brna (víno mě neživí). Odpoledne jsem se vrátil a Stavbu našel – napřed jsem našel druhou ceduli na silnici u Popic, neodolal a odbočil a prokodrcal se až k Domu. Stálo to za to. Až se vinice kolem něj zazelenají, bude to krása.

Zkusil jsem i koupit víno. Nebylo to snadné, ale za ta léta jsem se už naučil překonávat odpor. Na můj dotaz, zda by měli čas dát mi něco ochutnat, nebo zda je páteční odpoledne nevhodná chvíle pro takovou prosbu, jsem uslyšel, No a nechtěl byste raděj přijet někdy jindy v týdnu? Mám to tam bratru 260 km, tak jsem to překousl a koupil tři lahve. Ale byla to chyba a přísahám, víckrát už v Čechách tu zásadu neporuším: nekupujte nic, co vám nedají ochutnat! (Otevřu ta vína až za pár dní, a jestli budou stát za to, ještě o nich napíšu.)

Víkendový fotokvíz vznikl jako vedlejší produkt hledání nové budovy vinařství Sonberk – ústřední hádanka je znak obce Strachotín, vyfocený ve čtvrtek v noci na budově Obecního úřadu. Na druhém obrázku je pouzdřanský kostel (noční fotka ze čtvrtka, ale podobně vypadají i další kostely v okolních vesnicích), na třetím obrázku je už zmiňovaný pohled od nové budovy vinařství přes novomlýnské nádrže na zamlženou Pálavu:

No prostě jak jsem už jsem psal výše – zařídit interiéry, vydláždit cestu, dodělat tuhle a támhle, říct obchodníkům, že zákazník má dostat ochutnat, a bude to ono… a protože jsem si ze Sonberku odvezl jen tři vína, zajel jsem ještě třicet kilometrů do rakouského Poysdorfu, ale o tom až zítra.