Páteční degustace Krásné Hory u Skleničků na zahradě se konala v komorní redukované sestavě. S vinařem Markem Vybíralem jsme se domluvili, že přihlášených je nás málo a že může zůstat doma. Naštěstí už předem poslal tři krabice krásnohorských vín, přidali jsme k tomu mísu salátu, plněné žampiony a pečená kachní prsa. Taky jedno piemontské Lacrima di Tufo, hunawihrský Sylván z alsaských Bedýnek, tři ročníky toskánského Merlotu (Campordigno 2007, 8 a 9) a dva ročníky Pergolaii (2007 a 8). V krásném letním večeru jsme až přes půlnoc seděli venku a shodli jsme se, že pátek je na večírky nejlepší. Účastníci si doobjednali tři kartony krásnohorských vín a celkový počet krásnohorských bedýnek v jedenáctém kole tím překročil šedesátku. Jo!
Z krásnohorských vín nás nejvíc bavil Pinot Blanc, Cuvée Viktoria a oba zweigly (2011 a Riserva 2010). Názory na Campordigno byly různé, já jsem v pátek preferoval ročník 2009, při dopíjení zbytků v neděli se mi naopak líbíl víc 2007.
Ještě pár fotografických ohlédnutí za létem. Chianti Classico Fonterutoli 2008 překvapilo kvalitou, ale úplně jsem se s ním neskamarádil. Klasická ambaláž, hluboká komplexní vůně s tóny vyzrálého ovoce, v chuti pěkná kyselina, jemné taniny. Zase vyzrálé ovoce a hodně komplexní projev. Koncentrované a docela elegantní, jen se mi vnucuje dojem jisté přeextrahovanosti, hlavně díky taninovému závěru chuti. Rozhodně patří do té lepší čtvrtiny Chi Classico, ale není to úplně moje volba. Při bodování bych mu musel dát 90 a víc, ale domů bych si ho nevzal. 13,5% alkoholu, 19 EUR ve vinotéce.
Chianti Classico 2009, Badia a Coltibuono.
Trochu světlá rubínová barva, příjemná komplexní vůně s lesně zemitými tóny typickými pro Sangiovese a až skořicově nasládlý tón. V chuti výrazná kyselina, krotké třísloviny, podle kterých bych tipoval na klasický velký sud (ne barrique). Nasládlý tón se opakuje i v chuti, ale tipoval bych spíš na vyšší extrakt než na zbytkový cukr. Příjemně pitelné Chianti, nepříliš výrazné a bez větších ambicí. Spíš lepší supermarketovka než nějaké domácí stříbro :o) 13,30 EUR ve firemním e-shopu, další známé jméno, které mi úplně nesedlo.
Santa Maria Riserva 2007, Chianti Colli Senesi DOCG, Tenuta Le Calcinae
14% alkoholu. Temně rudá barva, bohatá komplexní vůně s tóny přezrálého ovoce (ostružiny, borůvky), kávy a lesa. Hluboká, intenzivní. V nástupu chuti potlačené kyseliny, znovu směs lesního ovoce a třešní, plné tělo v kterém se konečně prosazuje kyselina, v závěru štiplavé třísloviny. I přes ročník (2007) je víno hodně svěží, zjitřené. Třísloviny v závěru zřejmě pocházejí ze sudu, jsou trochu tenké a spíš rušivé. Možná se víno za pár let vyladí, rozhodně má potenciál na delší zrání, ale v současné formě by potřebovalo pár let archivace.
Gelaterie ve Vadě, enoteca v Cecině a lahůdkářství v Mazzantě patří k milníkům mých italských dovolených. Musím si vyfotit hubenýho dědu, co má lahůdkářství v Mazzantě! Poprvé jsme se potkali v květnu 2003. S bývalou manželkou jsme k němu chodili nakupovat, o rok později už i s půlroční dcerou. Později jsem tam chodil nakupovat s dětma a s novou přítelkyní, radostně mě zdravil a jen decentně dával najevo, že si mě pamatuje. Jeden rok jsem ho tam nepotkal, myslel jsem si, že krámek prodal. Ulevilo se mi, když tam loni zase byl a mrkal na mě. Nezkazí mu náladu, ani když nic nekoupím. Chtěl jsem pesto, ale prodavačka mi nabízela jen konzervované, že čerstvé nemá. Konzervované pesto jsem nechtěl a majitel na ní volal z druhého konce místnosti – Kdepak, to mu neprodáš, on chce jen to nejlepší! Musím si ho vyfotit, říkal jsem si letos cestou do Mazzanty :o) Ciao, padrone!
