Po sérii dvanácti půlhodinových degustací s italskými vinaři jen pár fotek z večerní vycházky do downtown Perugie. O víně to moc není, to jen já jsem při si některých pohledech na velkolepou umbrijskou architekturu pomyslel, že má lidská měřítka a že to určitě nějak souvisí s vínem, ale byl to jen prchavý a těžko sdělitelný pocit. Doufal jsem, že se ho podaří zaklít do spodní fotky vchodu do muzea…

Už jsem se před dvěma roky tady rozplýval nad tím, jak voní Toskánsko (a před čtyřmi roky i nad vůněmi Alsaska tady). Dneska mě to zase nakoplo, po té spoustě vůní italských vín jsem si vyšel mezi domy a zase jsem žasnul. Intenzivně to kvete a voní v perugijských sídlištích, je to cítit ve starém městě a nakonec i v hotelu. A samozřejmě členité výhledy z městských hradeb do italské krajiny…

Zápisky z dnešních degustací by mi zaplnily blog na dva týdny dopředu, tak dnes jen jedno setkání. Na spodní fotce je Danilo Poggio, exportní ředitel vinařství Montalbera z Castagnole Monferrato. Před rokem jsem dostal od budějovického dovozce, vinotékaře a restauratéra Romana Farky jejich Grignolino, psal jsem o něm tady. Teď jsem slíbil piemontskému expertovi a dovozci Františku Šamlovi, že otestuju další z monferratských autochtoních odrůd, Ruché (čti ruké).

Ochutnali jsme celkem čtyři vína z téhle odrrůdy. Ruché 2010 mělo světlou barvu, intenzivní květinovou vůni s tóny navinulého ovoce, růže, fialky a pepř. Chutnat to naslepo a potmě, tipoval bych nejspíš Gewurtztraminer, a myslím že červený gewurtztraminer je taky nejlepší charakteristika. Paráda!

Laccento 2010 je Ruché z hroznů z jedné jediné vinice, sklízené o deset dní později, než je obvyklé. V projevu je taky znát vysoká zralost až přezrálost, má klidnější vůni a komplexnější chuť. Projevem je to „klasičtější“ víno, ale ponechalo si pepřový závěr. Ruché 2009 bylo dva roky v sudu (500 litrů), je hodně koncentrované a intenzivní až do likérovitosti, přesto s pěkným minerálním závěrem.

Další pecka byl Roseus, růžová šumivka z odrůdy Grignolino. Žádná divočina, projevem klasické prosecco, jen rosé a z málo známé odrůdy. Poslední bylo Ruché Passito čili víno vyráběné z hroznů sušených tři měsíce na rohožích, takže koncentrované a sladké.

V zásadě jsem si z téhle degustace odnesl ty nejlepší dojmy. Montalbera je středně velký podnik (asi půl milionu lahví ročně). Má klasické seriozní etikety, vyrábí velmi serózní vína (žádná divočina, žádné úlety), ale používá k tomu kromě Barbery hlavně dvě méně známé odrůdy, Grignolino a Ruché.