Všichni, kdo jste někdy byli ve vinném sklepě soukromého vinaře, to znáte. Dřív nebo později to přijde. Mně se to naposledy stalo v únoru ve Valticích, ale několikrát už i ve Francii. Dostanete do skleničky čtvrt deci tekutiny a vinař řekne, Schválně, jestli poznáte, co to je? Jednou mi v Burgundsku natáhli ze sudu něco rozkvašeného (jablečno-mléčná fermentace) a zkoušeli, jestli to poznám. Úplně poprvé jsem v Alsasku před vinařem řekl, že víno je příliš suché, tak mi nalil dva vzorky (Tramín a snad Sylván) a zkoušel mě, jestli poznám, kde je míň cukru (rozdíl byl půl gramu, ale že ten sušší byl Tramín, tak jsem prošel).

Prostě slepá degustace je vždycky stres a pod tlakem se spletli už onačejší veleduchové, než jsem já nebo průměrný čtenář Skleničkova blogu. Ale zároveň je slepá degustace v přátelském prostředí a beze strachu ze špatného tipu bezvadná zábava. Tak jsem sepsal zjednodušenou rukojeť k určování odrůd z aktuální Skleničkovy Komunitní Bedýnky neboli Slepeckou hůl, protože jsem si až po zahájení uvědomil, že některé Bedýnkáře bude veřejné tipování hodně stresovat a budou páchat chyby. Následující charakteristiky zdaleka neplatí univerzálně, ale mohou být užitečné pro určení těch konkrétních šesti lahví z aktuální Komunitní Bedýnky.

Každopádně radím, abyste se nenechali vynervovat a pokud nenajdete dostatek shodných bodů v paměti a ve víně, abyste se nepokoušeli poznat nepoznatelné a napsali jen komentář o kvalitě vína. Někdy se s časovým odstupem z popsaných charakteristik vína zjeví odrůda nezaujatému čtenáři snáz, než tomu, kdo víno pil a popsal :o)

Tak jdeme na to. Jak říká policejní šéf v závěrečné scéně mého oblíbeného filmu: Zatkněte obvyklé podezřelé!

Pinot Noir (Rulandské modré) poznáme podle peckovitého ovoce v chuti i vůni (peckovité ovoce = švestky, višně, třešně). Pokud nám hubu nestahuje kyselá chuť, je to tím, že víno prošlo jablečno-mléčnou fermentací. Pokud voní jako nevysypaný popelník, bylo v barikových sudech. Kabernety poznáme podle výrazné barvy s fialovými odstíny, kabernetové vůně (černorybízové třeba) a paprikové chuti. Cabernet Sauvignon na rozdíl od Cabernetu Moravia nemá v chuti mák a navíc dozrává do vyšších cukrů. Vyšší cukry v hroznu = vyšší alkohol v lahvi. Svatovavřinecké běžně nevyzrává do vysoké cukernatosti, mívá natrpklou chuť a vůni někdy nevábnou a někdy příjemnou s tóny sušených švestek. Frankovka voní po peckách vyloupnutých z modrorulandského ovoce. Frankovka mě bere ještě míň, než SV. Co ještě? Zweigeltrebe. Temná barva, švestková vůně, obvykle ovocná chuť s tříslovinami. Odrůda je hodně rozšířená, ale moc ji nevyhledávám, tak ani nevím, jak ji pořádně charakterizovat. To je tak všechno, co ode mě můžete čekat z červených odrůd. Ledaže bych tam dal Modrý Portugal, ale ten si najděte sami, jestli budete mít podezření nebo jestli nevystačíte s výše zmíněnými charakteristikami :o)

Pokud jde o bílé (nebo červené :o) odrůdy, mám toho víc, ale pokusím se to zkrátit. Moravský muškát mám rád, ale ten se většinou pozná bez problémů podle typické vůně a tenkého těla (nízkého extraktu). Veltlínské zelené mám rád to rakouské, lehké, ovocné a s pepřovým závěrem. Dobrý ryzlink vlašský mívá světlou barvu, medovou vůni (nebo taky jablečnou) a svěží chuť, nesenou hlavně kyselinami, takže s nižším bezcukerným extraktem. V ideálním případě dává tenké tělo vyniknout minerálnímu závěru (Pálavské vápence). Ryzlink rýnský voní po lučním kvítí a lípě (mnemotechnická pomůcka: Bzenecká Lipka!). Mívá výrazné kyseliny (citrusy) a často se dobře snoubí s menším nebo větším zbytkovým cukrem. Vyčucháte-li ve víně chlebové těsto, bude to nejspíš Rulandské bílé. Mladé mívá vyšší kyseliny, starší dozrává do husté nasládlé chuti. To umí i Chardonnay. Mladé mívá ve vůni citrusy a tropické ovoce, podobně i v chuti (ananas, banán), která mívá kořenitý závěr. Starší a vyzrálejší bývá kulatější, ale kořenitý závěr zůstává. Pozor na podobnost s předchozím RB.

Od Skleničky se dá v Bedýnce čekat nějaké Rulandské šedé, mnohotvářná odrůda, dozrávající do vysokých cukrů. Na Moravě se často nechává prokvasit dosucha, Sklenička ovšem u šedé nekriticky adoruje zbytkový cukr. Takové víno mívá vyšší barvu, v ideálním případě botrytickou vůni rozinek a nejsnáz se identifikuje podle glycerolu v chuti, vysokého extraktu a souběhu vyššího alkoholu a zbytkového cukru. Bývá problém vybalancovat alkohol a zbytkový cukr. Sauvignon patří mezi špičkové (áčkové) odrůdy. Mezi základní charakteristiky patří vyšší kyseliny (díky kterým by se dal splést s RR) a výrazná odrůdová vůně (podle které přinejhorším SVG rozeznáme od RR). Podle vyzrálosti hroznů (a klonu) ve víně nacházíme buď kopřivy (to by Sklenička do Bedýnky nedal?) nebo broskve. Takže až v Bedýnce objevíte broskve (nebo kopřivy?), s klidnou myslí tipujte SVG. Ještě mě napadá Pálava a Tramín. Dají se snadno zaměnit, ostatně Pálava vznikla křížením tramínu a MT. Tramín voní po růžích a bezu, chutná kořenitě, nebo aspoň mívá kořenitý závěr. Mívá slabší kyseliny a většinou se dělá se zbytkovým cukrem. Pálava mívá podobně kořenitou chuť, ale víc kyselin.

No nevím, jestli vám to bude k něčemu dobré. Glycerol = Rulanda šedá. Citrusy a cukr nabonzují ryzlink. Muškát se pozná sám. Chleba a kvasnice – Rulanda bílá. Pepřový závěr – gruner veltliner. Málo kyselin, hodně cukru a kořenitý závěr – tramín. Neznámá chuť i vůně? To bude nějaká obskurnost. Úlet. Jak učil Smotlacha: houby, které neznáme, nesbíráme! Orientujeme se jen podle značek v mapě a významných bodů v krajině. Pokud zabloudíme, můžeme vždycky říct: ale já jsem tam cítil broskve, tak jsem dal Sauvignon – koho by napadlo dát Ryzlink? Nebo šli jsme pořád do kopce, a koho by napadlo, že to je ten kopec hned vedle?

(Diskusi pod článkem jsem uzavřel, abyste sem omylem nepsali komentáře k vínům z bedničky, které patří sem.)