Na středeční ráno minulého týdne jsem připravil text s názvem Proč nejsem Sparťanem. S fotbalem neměl nic společného, ale chtěl jsem reagovat aspoň titulkem na mátožný výkon Sparty v úterním zápase proti Aténám. Ve středu ráno jsem zveřejnění bloknul, a dobře jsem udělal. Aspoň si podzimní pohárové středy budu moct užívat bez stresu, co zase naše špičkové kluby S+S v Lize Mistrů vyvedou. Tož tak, co už? Díky předvídavosti, se kterou Slavia odmítla televizní přenos, jsem měl klidný večer na zahradě s hodně nadprůměrným vínem. Udělal jsem si z toho malý svátek. Žádnou návštěvu jsem nečekal, ale sáhl jsem do sklepa pro jeden z nových pokladů, víno od Domaine Robert Arnoux.
Tohle vinařství sídlí ve Vosne-Romanée a kope v burgundské Lize Mistrů. V roce 2006 jsem proti všemu očekávání přivezl jejich majstrštyk, Romanée Saint Vivant, bohužel ne pro sebe. Ale díky tomu jsem se tam trochu rozkoukal, a když jsem tam letos už poněkolikáté zašel, už jsem věděl, že ten pán na dvorku, důrazně hovořící k někomu ze zaměstnanců, je nový šéf Pascal Lachaux a ta usměvavá a elegantní paní v kanceláři, která umí i anglicky, je jeho žena a Arnouxova dcera Florence. Tak jsem se cítil jako vyznamenaný, protože jsem si od nich letos přivezl nejen tuhle základní burgundu (2006), ale i ikonická vína Vosne-Romanée AOC 2005 a Chambolle-Musigny AOC 2006. Proč z toho mám takovou radost pochopíte z ceníku pražského dovozce, který nabízí tahle vína jen z nevydařených ročníků 2001 a 2004. Ročník 2005 sice světové autority (které jinak moc necituju) překřtily na ročník století, ale pokud jste si v roce 2007 do Francie nezajeli sami, asi jste se s ním v Čechách nepotkali.
Paní Lachauxová se při ochutnávce pochlubila, že jejich Bourgogne Pinot Fin 2006, nejzákladnější červená burgunda, je tak dobrá, že si ji lidi naslepo pletou s víny z komunálních apelací, já to můžu potvrdit. (Ostatně mám dojem, že na tohle víno používají stejnou robustní tlustostěnnou lahev jako na Romanée Saint Vivant Grand Cru.) Hned po otevření byla vůně ještě nevýrazná, ale jemnost a elegance byla cítit už z prvního napití. Barva je nečekaně vysoká rubínová, vůně je velmi lehká, jemně švestková. Chuť má krásně zkrocené kyseliny, žádné ostří, jen jemné peckovité ovoce (nejvíc švestky), prachový závoj tříslovin a elegantní přechod do minerální dochuti. Převládá jemná harmonie, nic nevyčuhuje. Dá se pít hned a za dvanáct Euro (asi 320 Kč) se dá pít báječně. (Koupil jsem všechny zbývající lahve :o) Soukromá poznámka pro příště: není nutné otvírat lahev dlouho předem, hodinka stačí.
Jamie Goode měl ve čtvrtek nadšený text o tom, že prodej chilských vín v Británii roste víc, než jak roste celý trh: Dobré zprávy pro chilské vinaře. Prodej chilských vín v minulém roce vzrostl o 7% (pokud jde o objem) a o 15% (pokud jde o tržby). Chilský podíl na (britském) trhu je na svém maximu, má 8,2% objemu a 7,9% trhu (Francie a Austrálie zaznamenaly podstatný pokles). Průměrná cena za lahev chilského vína je na rekordní výši 4,13 libry (asi 121 Kč). Vážně jsou to dobré zprávy?
Goode pokračuje: Tajemství chilského úspěchu? Myslím si, že spočívá v tom, že vína nabízí dobrý poměr výkon/cena a splňují spotřebitelská očekávání ve své cenové třídě. Chilský průmysl je inovativní a pozorný k požadavkům exportních trhů… Příčí se mi uvažování o víně jako o průmyslovém odvětví, bez ohledu na to, že v celkovém součtu tržeb jde o důležitý byznys. Je mi jasné, že nemá cenu přesvědčovat spotřebitele o potřebě hledání ušlechtilých vín v cenovém segmentu do 150 Kč, ale vždy je mi znova líto spotřebitelů, vyhledávajících ušlechitlá vína (fine wines) v hypermarketových výprodejích 50% sale, což je velká přednost chilských vín, přepravovaných v cisterně přes moře a lahvovaných v Hamburku. Proč nejsem Chilanem? Jamie Goode to ví, ostatně sám končí text větou: Máte-li obchodní úspěch, nač se trápit s ušlechilostí svých vín?
S Chile máme společnou malou průměrnou spotřebu vína: většina chilských vín je určená na export. V Česku se naopak většina vypitých vín importuje. Ve Francii většina vypitých vín pochází z Francie. Proto je tam velký tlak na kvalitu vína – spotřebitelé si často kupují víno u výrobce, tak říkajíc u výrobce doma. Z tohoto pohledu má Česká republika možná horší výchozí pozici, ale pokud jde o výhledy do budoucna, lepší perspektivu, že se dočkáme opravdu ušlechtilých vín. V záplavě importu budou možná muset výrobci věnovat velkou pozornost přáním konzumentů.
Některé degustační záznamy mohou být sáhodlouhé, jiné stručné. Minulý týden jsem otevřel i burgundskou šardonku Montagny Premier Cru 2007 Vieilles Vignes od Jean-Pierra Bertheneta. Uáááá! Krááása! Jak říkají moje děti, když mi skáčou po břiše nadšením z toho, že se jim něco líbí: Ještě! Ještě!! Ještě!!!
To, co jsem si zapsal o vínech během italské dovolené, nebo výpisky z četby z Knihy o nekonečnu se mi sem zase nevešlo. Stay tuned!