Pšššš – nikomu to neříkejte. Ale je to jistý, mám to potvrzené z nejlepších zdrojů. Letos bude zase svatomartinské. A bude ho spousta. Chcete plnou nádrž?

Fotil jsem v neděli mobilem, omlouvám se za kvalitu.

O výrobci jsem tady už psal, mladší ročník (2007) tohoto vína šel ve druhém kole Komunitních Bedýnek. Hned po otevření jsem vzdychal, jak to víno krásně stárne. Pinoty ze Santenay, alespoň jak je znám já, mívají výrazné kyseliny, ale tady už kyseliny trochu ustupují a ve vůni i v chuti se objevují pěkné příznaky nazrálosti. Ve vůni peckoviny a nádech netypické mydlinkovosti (je to smíšené s alkoholem a nedokážu to odseparovat :). Po zamíchání se saponátový nádech vytrácí a vystupují přezrálé švestky. V chuti zase švestky a třešně, s počínající marmeládovou nazrálostí. Bouthenet mívá v červených dost kyselin (to by mohlo českému jazyku vyhovovat, ale člověka znalého zeměpisu by to mohlo překvapit – Santenay a Maranges jsou na jižní výspě Cote-d’Or.)

Celý pátek jsem uklízel po malířích a večer jsem se odměnil druhou polovinou Cohenova londýnského koncertu na DVD. Španělské víno by mi k tomu sedlo líp, ale i tohle prohřáté pohodové Santenay k tomu pěkně fungovalo. Ještě mám pár kartonů Bouthenetova Santenay 2007, chtělo by to víc trpělivosti, abych se mohl přesvědčit, jak bude stárnout. Překvapivá trocha depotu na dně sklenky připomíná, že Bouthenet vybudoval patrový sklep s gravitačním přetáčením vína z tanků v horním patře do spodního patra s barikovými sudy a asi omezil filtraci. Jestli to nějak souvisí s rychlejší absorpcí kyselin, jsem spokojený. (K londýnskému DVD Leonarda Cohena jen tolik, že rozdíl mezi koncertem a DVD je jako rozdíl mezi ochutnáváním vína ve vinařství a domácím otevřením lahve ze supermarketu. Zažil jsem oba Cohenovy pražské koncerty a na DVD mě občas iritovalo, že vidím Javiera Mase drhnout kytaru, ale z repráků slyším jen hammondky. Taky obraz je o dvě třídy horší, než na koncertě. Ale DVD stojí asi patnáctkrát míň, než vstupenka na koncert.)

Sobotní víno jsem vyměnil za film: Ali G Indahouse s Baronem Sašou Cohenem. Ve skoro prázdném kině jsem se řehtal a odcházel spokojený, doporučuju. Asi bych Aliho nevydejchal, nečíst Nero Wolfa (Ali celý film chodí v plandavých kanárkově žlutých „raperských“ hadrech, kostymér se vyřádil!), nemít spadeno na politickou korektnost (na té je postavena polovička Aliho vtipů), společenská klišé především o mužích (ale i pitomý vtip s prděním dokáže Ali zahrát bez trapnosti, nebo měl dobrého střihače) a filmová klišé (Ali je obratně využívá a zesměšňuje. Na konci jsem už jen čekal, kdy se Ali s šéfem nepřátelského gangu obejme a řekne něco o začátku nového přátelství à la Casablanca). Ještě jednou zopakuju, že i když se často hraje na hraně trapnosti, nikdy se v ní Ali nevymáchá. Závěrečnou scénu z jamajské ambasády jsem si jako obdivovatel televizního Jistě, pane ministře nejen vychutnal, ale uhodl už z předchozí narážky ze scény ve Staines. Ali zachrání celosvětový mír a nakonec i svoji vesnici Staines před buldozery! Skvělá raperská angličtina nádavkem. Nenechte si ujít!

Koupeno o dovolené v červenci u výrobce. Jen tři lahve, protože při ochutnávce mělo víno až obludné třísloviny, takže jsem s ním jen vyplnil tři volné přihrádky v kartonu. Stálo asi 7-8 Euro. Hned po pár měsících jsem neodolal a po krátkém provzdušnění v karafě jsem víno vyzkoušel ke špagetám – nechtělo se mi nahonem otvírat burgundský Pinot, který by vyžadoval delší rozdýchání a byl by jaksi regionálně nevhodný. Trefa! Buď mám v podzimním počasí otupělé smysly, nebo se třísloviny už rozpustily? Každopádně to byl úspěch, byť pro jistotu dodám, že s ohledem na kategorii do dvou stovek.

Morellino znám jen z italských supermarketů a mám je spojené s třešňovými chutěmi a aromaty. Tohle víno má temnou černorudou barvu a z vůně přezrálých třešní trochu vystupuje alkohol (podle etikety 13%). Chuť je příjemně koncentrovaná, hustá, a na laciné víno i docela strukturovaná. Nasládlý atak zase evokuje zralé třešně a lesní plody (přezrálé ostružiny), doplňují to pěkně zkrocené kyseliny a ještě patrné, ale ustupující třísloviny. V poměrně dlouhé dochuti dominuje příjemně pálivá kořenitost. Hrozny na tohle víno výrobce nakupuje, pokud chcete víc informací o výrobci, čtěte tady, o víně jsem se zmiňoval už tady. (Teprve tady jsem se dočetl ze zadní etikety, že Morellino se vyrábí ze Sangiovese, takže asi proto se mi do poznámek zase procpaly ostružiny. Ale přísahám, že to nebylo vědomé opisování! Asi jsem už dříve četl, že Morellino = Sangiovese, ale vypadlo mi to z paměti a možná se to teď spojilo podvědomě?)

Ještě, že jsem už připravené zelené pesto genovese na poslední chvíli nechal stát a zeleninu v kastrůlku zalil rajčatovým pyré – ve skutečnosti bylo víno k těstovinám i tak zbytečně těžké a výrazné. Hádám, že by šlo dobře ke grilovanému vepřovému a určitě si jednu lahev schovám k hovězímu. A když už se tak rozepisuju o jídle, doporučím těstoviny, na které jsem získal závislost v Itálii. V Makro pravidelně kupuju tagliolini, tenké nudle, prodávané pod hlavičkou Granaio Brianza. Nejsou sušené, jsou to čerstvé nudle, prodávané chlazené. Vaří se dvě až tři minuty :o) Jako kuchař jsem zvyklý vařit pro děti, takže tři minuty – žádné al dente! V roce 2003 jsme se tak stravovali v Itálii – čtvrt kila nudlí, deset deka čestvého pesta (rozmixovaná bazalka, piniové a lískové oříšky, olivový olej, česnek a sůl. Případně co ještě zeleného najdete na zahradě), parmezán a trochu pokrájených rajčat. Kupte to nejlepší, ohřejte to a moc s tím nemíchejte. Tak chutná Itálie. A vyzkoušejte k tomu pokaždé jiné víno. Před měsícem jsem podobný recept (stylem co dům dal, s hráškem a klobásou) vařil vinaři jako večeři před degustací. Máš to dobrý, řekl mi, a naházel to do žaludku tak rychle, že jsem si myslel, že jsem mu naložil málo.

Zrovna mne baví… plánování výletu do Burgundska. Pojedu asi příští týden a vrátím se 25. listopadu. Nedáme z pražských čtenářů dohromady skupinku, se kterou bysme potom zašli na 2Bobule?

První Bobule jsem neviděl, po těch reklamních článcích a upoutávkách jsem se bál. Sám se bojím jít i na druhé bobule, ale s dobře ukrytou lahví Svatomartinského a ve skupince podobně smýšlejících fanoušků vína bych se odvážil? Nevím, jestli ten film poběží ještě 26. listopadu, ale přidáte se někdo? Bílé víno, 26/11 a kterékoliv multikino v Praze podmínkou!!!

Z pozdně večerního nedělního vzkazu usuzuju, že se brzy objeví nový wine-blog. Nevím, kdy vykvasí, ale očekávám, že mě bude zase prudit bramborovou a zelnou úchylkou! Víc nejsem oprávněn prozradit. Můžete hádat!