Vína z Lídlu, druhé kolo

Už před měsícem jsem tady psal o pozvání na firemní večírek s degustací vašutovských vín z Lídlu. Včera se konalo druhé kolo. Nálada byla výborná a společenská zábava převládla nad degustačním zaujetím. Ale za krátký záznam to stojí, přestože jsou tu jiné slovutné weby, které dávají Lídlu mnohem větší prostor.
Přeskočím úvodní nultý ryzlink od Monarchu a docela seriózní rosé 2011 z Bandolu, které ale nejspíš nepocházelo z Lídlu. Velmi slušné překvapení bylo (nelídlovské, viz komentáře) MUS C 2009, Vin de Pays de Vaucluse, výrobce Juilen Mus a Domaine de la Gravelrette. Temně rudá barva, ovocitá lesní vůně a hustá „chlupatá“ chuť se štiplavým závěrem. Hladké třísloviny, údajně dárek od dodavatele a moc dobře pitelný.

Chateau de Valcombe 2009, Costieres de Nimes AOC je víno z Rhony, po paměti Syrah a Grenache. Temná barva, lehká květinová vůně s kůží (nojo, Syrah!), trochu do zelena, nevyzrálé. V chuti podivný dřevěný tón a neharmonický projev. Mnohem lepší bylo bordeauxské Chateau Balac 2008. Mělo průhlednější černorudou barvu, ovocnou vůni se stopou slepičího dvorku, lehkou vyrovnanou chuť. Pěkné. Chateau de Mauvesin 2007, Moulis AOC mělo nahnědlo výrazně nazrálou barvu, ovocnou vůni opět s jemným animálním podtónem. V chuti tenká kyselina, která s ohřátím vystupuje, tříslo a malinko neharmonický projev. Podchlazené bylo lepší.
Na dvě bílá alsaská vína jsem byl zvědavý, protože alsaská vína přece jen trochu znám. Muscat 2011 byl čistý, suchý, výrazně odrůdový, jen trochu jednoduchý a těžkopádný. (Výrobce jsem si nepoznamenal, ale čtenáři znalí vašutovské nabídky z Lídlu se zorientují i bez toho.) Padl argument, že za 99 Kč (4 EUR) je to výborné. To je sice možné, ale přece jen jsem si už zvykl na lepší muškáty. Přímé srovnání s Muškátem Ottonel 2012 od Seppa Mosera z aktuálních rakouských Komunitních Bedýnek by bylo nejvýmluvnější. Gewurtztraminer 2011 AOC Vieilles Vignes překvapil lehkostí. Byl nečekaně suchý a minerální, docela jiný, než bych od alsaského GWT čekal, ale tím spíš se mi líbil.
Dvě závěrečná Sauternes byla podle očekávání sladce medová vína s lehkým dotekem botrytis, skutečně supermarketové verze sauternského :o) Degustace mi ze všeho nejvíc ukázala platnost starého pravidla, že očekáváním si člověk může leccos zkazit. Před měsícem jsem v prvním kole očekával špatná vína a byl jsem příjemně překvapený – žádný malér se nekonal. Včera jsem měl mnohem větší očekávání a vína byla nejspíš na stejné úrovni. Ale zaměřil jsem se na vína, která by kvalitou překračovala první kolo, a to bylo zklamání. Prostě nejosobitější a asi i nejlepší bylo závěrečné Svatovavřinecké PS od Špalka (fotka i ročník bohužel chybí, ale ročník byl časný s novou, dosud neznámou etiketou) a potom soukromý chill-out se dvěma žernoseckými Pinoty Noir, jakostkou a pozdním sběrem. Sice jsem je naživo zkritizoval, ale když se tak ohlížím za celým večerem, domácí vína by to vyhrála.
Jen malé shrnutí aktuálních rakouských Komunitních Bedýnek. Kromě dvou bedýnkářů, kteří zahraničně lyžují, jsem odeslal bedýnky všem přihlášeným – buď je už máte nebo je tento týden dostanete. Jestli ne, ozvěte se mi! S týdenním zpožděním se dnes objevil nový účastník, slíbil jsem mu bedýnku poslat. Ještě jednu bych složil :o) jestli se ozvete dřív, než vypiju poslední Frankovku od Judith Beck. Ta by mi asi nezevšedněla ani za dva týdny, na rozdíl od Lídlů !
Pro degustaci rakouské bedýnky a případných doplňků jsem zarezervoval žižkovskou vinotéku Le Caveau (Husinecká 3) na úterý 5. března od 18:30. Vstupné bude asi 350 Kč, rezervace nutná! Hlaste se tady, ať můžu rezervace potvrdit!
Jen tak

Devětkrát Nebbiolo

Ve středu večer se ve Skleničkově Lhotě konala ustavující schůze SPP (Spolku Přátel Piemontu).
Ve skutečnosti jsme se s Františkem Šamlou, zapáleným dovozcem piemonstských vín, už od prosince domlouvali, že se sejdeme a přechutnáme vína, která dostal jako vzorky od piemontských vinařů. Když jsme si v pondělí domluvili termín, přál si František, aby se nás sešlo víc a naše hodnocení tak bylo co nejreprezentativnější. Obeslal jsem několik účastníků Komunitních Bedýnek a ve středu jsme zasedli v pěti. Ochutnávalo se devět vín, všechna z odrůdy Nebbiolo.

V prvním kole jsem naléval malé degustační dávky o vínech jsme diskutovali ve třech vlnách. Potom jsem upekl jednoduchou sýrovou pizzu a následovalo dopíjení, spojené s odtajněním cen. Soustředění povolilo, diskuse se uvolnila a se znalostí cen se mnohé preference změnily. Pro čtenáře se zálibou v luštění degustačních poznámek přináším stručný výtah.


1. Roero DOCG 2009, Cascina Ciapat di Bertello. Světloučká hnědá barva, selské vůně smíšené s květinovými, náznakem venkovský dvorek. V chuti ještě mladé, svěží a jednoduché, slušně dlouhé s dobrou kyselinou. Po třech hodinách se zjemňuje a zakulacuje, od začátku to byl můj favorit. 255 Kč.
2. Roero DOCG 2010, Delpero. Temnější černorudá barva s fialovým tónem, jemná květinovo-ovocná vůně, chuť zprvu mladá a jednoduchá, ale s výrazným a příjemným třešňovým tónem. Tříslo ještě hodně stahuje pusu, ale odhaduju, že tohle by se mohlo lidem líbit. 280 Kč.
3. Colline Novaresi DOC Nebbiolo 2010, Mirú. Světlá, ale plná barva, výrazná květinová vůně s animálním tónem. Chuť nekomplikovaně ovocná, nízký alkohol (12%), jakoby zahalená zelenými tóny. Selské jednoduché pití, ale po předchozím vínu se 14% alkoholu vyznívá příjemně. 255 Kč.
4. Colline Novaresi DOC Nebbiolo 2008, Il Chiosso. Podle etikety míří víno do vyššího segmentu, jak se ukázalo po zději, cenou také. Opět hnědočervená barva s temnějším odstínem. Plnější vůně s lesním ovocem, přezrálost. V chuti zkrocená kyselina a silnější tělo, líbivé, plnější a nazrálejší. 14% alkoholu pomáhá plnosti. 390 Kč.
5. Ghemme DOCG 2007, Il Chiosso. Barva – další odstín červenohnědé, vůně zpočátku uzavřená. Chuť štiplavá, ale kultivovaná a poměrně plná. Opět hodně mírná kyselina, ovocný projev s jemným dotekem koření. Líbivé. 570 Kč.
6. Gattinara DOCG 2007, Il Chiosso. Ve vůni konečně zase správný selský smrádek, jaký se dá očekávat u Nebbiola! Chuť prozrazuje stejný rukopis jako dva předchůdci, kultivovanost, zkrocené kyseliny a plnější tělo. Kořenitý vrchol chuti a poměrně dlouhá dochuť. 14,5% alkoholu, takže moje poznámky o kořenitém vrcholu možná patří spíš alkoholu. 650 Kč.


7. Noto 2005 (Monferrato DOC Rosso), Boeri Alfonso. Zakalená temná barva, zřejmě nefiltrované. Mohutná ovocná vůně, hodně plná chuť, hodně alkoholu. Extrémně plné a vyzrálé víno, ale taky už poslední dostupná lahev. 425 Kč. Tohle víno František obětoval pro srovnání, prodával ho v minulosti, ale ročník 2005 už je vyprodaný.
8. Barolo 2007 DOCG, Antonio Sasa. Štiplavá a květinová vůně, jemná, komplexní a kultivovaná chuť s dobrou kyselinou, příjemně tenké s kořenitým závěrem, dlouhé. Pěkné. 650 Kč.
9. Barolo 2007 DOCG, Pira Giorgio. Jednodušší vůně odpovídající očekávání, které mám od Barola, plnější chuť. Zase ukázka současného sortimentu VPV Praha, s předchozím vzorkem jsou na stejné úrovni, ale Antonio Sasa boduje nižší cenou.

Jak už jsem psal úvodem, odtajnění cen nám trochu změnilo preference. Barolo 2007 Antonio Sasy za 650 Kč vpodstatě odepsalo tři vína od Il Chiosso. Tenhle výrobce vypadal zajímavě, ale při ceně 650 Kč za Barolo od Sasy neměl šanci se prosadit. Mně se hodně líbilo první Roero a přitahovalo mě i třetí Nebbiolo od Mirú, netradičním projevem, jednoduchostí a pitelností. Uváděné ceny jsou jen odhadované, až čas ukáže, jestli které víno se objeví v nabídce VPV Praha a za jakou cenu.

Jak nám některá vína v prvním kole ničila chuťové pohárky kyselinou a tříslovinami, po čtyřech hodinách se hodně zakulatila a stala se příjemnější. Jako hostiteli mi doma zbyly nedopité lahve a konec týdne byl ve znamení Nebbiola. Byla to dokonalá odměna za uspořádání večírku. Všechna vína bylo druhý večer o třídu lepší, než při prvním kole degustace. Provzdušnění jim prospělo a bral bych kterékoli z nich. Ale i s odstupem několika dní asi nejlíp vzpomínám na první Roero a Barolo od Sasy..

Jen tak

E pluribus unum

Jak se snažím přinášet pokaždé v Komunitních Bedýnkách nějakou zajímavost, unikát, tak v srpnových krásnohorských bedýnkách to bylo Old School Cuvée 2011. Vlastně to žádné cuvée není :o) už jsem to psal tady.
Je to sice směska asi deseti (zčásti neurčených) odrůd, namátkou veltlín, neuburg, muller, bílý portugal, šedý portugal, ušlechtilé bílé, možná i chorvát, ale nevznikla jako klasické cuvée, tedy smísením několika samostatně prokvašených vín. Vznikla sběrem jediné vinice osázené smíšenou výsadbou. Tedy cik-cak, napřeskáčku vysazené keře několika odrůd. Stoupenci naturálních vín tomu fandí, ve Vídni je to populární jako Gemischter Satz. Je to víno s netradičními vlastnostmi.

Nene, kdepak! Není to víno s netradičními vlastnostmi, je to víno s nemoderními vlastnostmi! Takhle se totiž údajně dříve víno pěstovalo. Některé prameny dokonce uvádějí, že se smíšeně vysazovaly odrůdy bílé i červené (modré) – podle toho by barva vína, jak ji chápeme dnes, byla vlastně velmi moderní atribut bez opory v tradici. Středověké víno mělo nejspíš barvu světlou, načervenalou, nejistou a špatně definovanou :o) Historie moderního vinařství začíná teprve s jednoodrůdovou výsadbou. Matt Kramer nedávno na Novém Zélandu tvrdil, že to zavedli křesťanští mniši (Cisterciáci a Benediktýni) vpodstatě z kultovních důvodů – k oslavě jednoho Boha vysazovali vždy jednu odrůdu. Věřím, že se omezili na jedinou odrůdu, protože chtěli slyšet hlas Boží skrze hlas Země. Tahle touha je základním kořenem toho, čemu dnes říkáme terroir, řekl prý Matt Kramer na konferenci Pinot Noir 2013 (prý, protože autorský text nesmírně inspirativního Kramerova projevu jsem na webu zatím nenašel, jen komentované přepisy bloggerů tady a tady).

Mezinárodní publikum Kramer pobouřil myšlenkou, že ateisté nemůžou vyrobit špičkový Pinot, ale dobře jim tak! Nejsem úplně přesvědčený o tom, jak moc bylo rozšířené víno ze smíšených výsadeb a kdy se evropské vinařství přiklonilo k jednoodrůdovému standardu (burgundský edikt zakazující výsadbu čehokoli kromě Chardonnay a Pinotu Noir je 617 let starý, jak jsem psal už před rokem), ale pokud pokládáte odvozování monokulturní výsadby od monoteistického náboženství za přehnanou konstrukci, je to jen váš problém. Podobně jako dnešní doba uvažuje (skoro) jen v ekonomických kategoriích, točilo se všechno středověké myšlení kolem spirituality. Je docela pravděpodobné, že tyhle myšlenky skutečně stály jako sudičky u kolébky evropského vinařství. Masarykův často citovaný výrok o principech, na kterých se státy zrodily se dozajista nevztahuje jen na státy. Odrůdová rozmanitost? O 617 let později vypadá Morava jako stále pohanská, barbarská končina čekající na příchod civilizace:o)
A starosvětské Old School Cuvée 2011 ze smíšené výsadby, pohrobek z vinice vyklučené hned po sklizni? Na ceníku vinařství ho nenajdete, schovávají ho jen pro ty, kteří o něm vědí. Od srpna už trochu vyzrálo a zharmonizovalo se. Má příjemnou žlutou barvu a svěží travnatou vůni. V chuti pěknou kyselinu, travnatost, špetku kořenitosti. Je to měňavka – dojmy a chutě se mění v závislosti na teplotě a provzdušnění, podle toho jak se prosadí vliv které odrůdy. Je to něco, čemu pracovně říkám zrcadlové víno. Spolehlivě odráží náladu konzumenta. Zažil jsem s ním spokojené zahradní večery i nervózní a marné hledání harmonie, přesně podle vlastního rozpoložení. Upřímně bych víno doporučoval všem hledačům tradice a autentičnosti. Jako ukázku toho, kam by nás mohla zavést tradice, v dobrém i ve zlém. Nikdy to nebude nuda, protože jednotlivé odrůdy se sklízely při různém stupni zralosti. Ze stejného důvodu to nikdy nebude Velké Víno, protože má zároveň vyzrálé i nevyzrálé tóny, a oboje výrazně.
Chtěl jsem víno vzít na prosincové ryzlinkové degustace jako ukázku toho, oč by nás tradice připravila nebo kam nás vývoj přivedl. Původně byl součástí podobných směsek nejspíš i ryzlink, ale ten dozrává příliš pozdě na to, aby se v podobných směskách prosadil. Taky jsem před pár roky napoprvé zbaštil výroky jednoho alsaského biodynamika, který dělá víno ze smíšených výsadeb a tvrdí, že si příroda pomůže sama: všechny odrůdy mu dozrávají současně. Na druhý pokus jsem si představil vinici, kde Muškát dozrává současně s Rieslingem… a došel jsem k tomu, že tohle jsou pravdy shůry zjevené, pravdy, které nelze empiricky ověřit.
Na rozdíl od Old School Cuvée 2011, to ještě empiricky ověřit lze… slibuju, že ho nepřidám do žádných slepých bedýnek, kde by čtenáři měli určovat odrůdy. V současných rakouských bedýnkách je pěkně šestice odrůd krásně čitelných, přesvědčit se můžete tady.
Nezařazené

Nevěřte starým pravdám

Je známá věc, že lidské usilování o významné hodnoty přináší často opačné výsledky a má snahu zvrtnout se ve svůj protiklad. Nejspíš proto je náš současný kapitalismus stále více korporátní a socialistický, ale abych zůstal u témat vlastních wine-blogu, tak třeba právě proto se stává, že když se malovinař – nadšenec stane profesionálem a zdvacateronásobí produkci vína, začne vyrábět a chválit vína, jaká před pár roky jako malovinař vyrábět ani pít nechtěl. Jistě se to dá zdůvodnit technickými argumenty jakože s novými technologiemi má nové možnosti, ale mě na tom zajímá právě to, jak se lidské snažení zvrtne ve svůj protiklad :o)
V lednové diskusi jsem tady zalinkoval text Matta Kramera, Stojí za to ještě archivovat vína? který se dotýká zajímavého tématu, který bych stručně nazval rychlým rozvojem velmi konzervativního oboru. Že je vinařství konzervativní obor, to je dáno (nejméně) dvěma základními faktory. Setrvačností s dlouhodobou perspektivou vinohradnictví (rozhodnutí vyměnit ve vinohradu jednu odrůdu za druhou mívá za následek několikaletý výpadek produkce a kvality) a taky tím, že kořeny vinařství jako oboru jsou provázané s katolictvím. To formuje společnost směrem k tradičním a konzervativním hodnotám. Přesto mám v posledních letech dojem, že vinařství zažívá prudké změny a zkusím některé popsat.
Některé změny jsou nenápadné a je možné, že je jako změny vnímám až poté, co jsem se o některé věci začal podrobněji zajímat. Od roku 2003 se zajímám o italská vína a tamější bílá vína jsem dlouho vnímal jako nenáročné vodovaté pití. V posledních několika letech vidím velký nárůst kvality a současně dva jevy, které bych nazval jako současnou modernizaci a návrat k tradicím. Vinaři se vrací k tradičním (nebo až před-tradičním, už zapomenutým) odrůdám a zároveň modernizují výrobní postupy. Ponechat víno v nerezovém tanku šest měsíců v kontaktu s kvasničními kaly není extrémně náročná technologická změna, ale výsledkem jsou seróznější (a modernější) vína s delší časovou perspektivou archivace. Některé změny jsou nenáročné a přitom působí významně. Je to ještě modernizace nebo už návrat k tradicím? (Na prosincových ryzlinkových degustacích v Praze a v Brně jsem tvrdil, že jen evropská kultura vnímá protiklady nesmiřitelně, asijské kultury prý chápou protiklady jako spojité a neodlučitelné.)
Zmiňovaný Matt Kramer píše o jedné podstatnější změně, byť s tím předchozí odstavec volně souvisí. V posledních letech se jasně ukázalo, že stále víc vín, která dříve nutně vyžadovala delší archivaci, už ji nepotřebuje, píše Kramer Nebudu citovat celý článek, přečtěte si ho sami, stojí za to (stejně jako jeho příspěvek na novozélandské konferenci Pinot Noir 2013!). Matt Kramer to dává do souvislosti s tzv. zelenou sklizní, tedy s redukcí úrody už na vinici. To je v posledních dvou desetiletích stále běžnější vinohradnická praxe: omezuje se výnos na keř tak, aby zbylé hrozny byly optimálně vyzrálé a dostatečně koncentrované, pokud jde o vlastnosti moštu. Sklizená surovina je potom nejen optimálně vyzrálá, ale taky kvalitativně mnohem homogennější, než bývala dříve. Mošt má jemnější třísloviny a minimum zelených chlorofylových tónů. Následkem toho bývají vína nejen dříve konzumovatelná (není nutná delší harmonizace drsných taninů, ostrých kyselin a chlorofylových příchutí, které obsahoval mošt získaný dříve bez zelené sklizně), ale taky se mění jejich chuť. Matt Kramer se víc zabývá tím, že taková současná vína nejen nepotřebují delší archivaci, ale příliš dlouhou archivací ani nic nezískají. Je zřejmé, že dvacet let staré poučky o archivaci velkých vín už neplatí, ale já se chci zaměřit na to, jak se moderní a prospěšný trend může zvrhnout ve svůj protiklad.

Redukci vinohradnických výnosů dnes totiž nepraktikují jen přední výrobci ušlechtilých vín, ale i průmysloví velkovýrobci vína. I oni mají radši homogenně vyzrálou surovinu bez excesivních tříslovin a kyselin. Taková surovina jim umožní zpracovat víno nejen průmyslově a rychle, ale taky s minimem dodatečných technologických zásahů. Po vylisování následuje zakvašení selektovanými kvasinkami, fermentace je rychlá jako podzimní rýma a následuje odkalení, zchlazení a ostrá filtrace. Víno nepotřebuje síru (hrozny byly naprosto zdravé) a síří se až při lahvování. Výsledné víno má svěže ovocný projev s odrůdovým charakterem, minimum síry, a jen jistá jednoduchost, jednostrunnost projevu a všudypřítomná aromata tropického ovoce prozrazují, že tady se s vínem nikdo nepáře.

Že tahle vína mají bio-nálepku je dnes už samozřejmé, někteří je lahvují už v listopadu :o) Že víno vzniká ve vinici? No jistě, bez dokonale vyzrálých hroznů by to takhle rychle ani nešlo udělat! Redukce sklizně a organické hospodaření ve vinici jsou skvělé technologie, ale jejich výsledkem taky může být úplně marné, unifikované víno. Dělicí čáry dnes vedou jinudy, než v dobách, kdy jsme se začali o víno zajímat a kdy jsme přečetli první encyklopedii. V poslední době se vinařství prudce vyvíjí a nemělo by nám uniknout, že dvacet let staré pravdy už neplatí.
Co myslíte, vzniká víno už ve vinohradu? Nebo až ve sklepě? Nebo ještě dřív, v hlavě vinaře? Nebo v hlavě účetního při účetní uzávěrce?

A samozřejmě, poslední přihlášky do rakouských bedýnek směřujte sem. Nikdy není pozdě, když jde o dobrou věc!
Jen tak

Tři rakouské Sauvignony

Dnes jen shrnutí poznámek z několika koštů rakouských Sauvignonů. Přesněji těch zajímavějších Sauvignonů, nezajímavá vína (jako obvykle) přeskočím.
Sauvignon Blanc 2011 von den Terrassen, Sepp Moser
Vinařství je v Rohrendorfu, 70 km západně od Vídně a kousek od Dunaje, o krátké návštěvě jsem psal tady. Oblast se vyznačuje proměnlivým počasím a výraznými teplotními změnami mezi dnem a nocí. Moserovské terasovité vinice mají 24 hektarů a jsou na spraši a smíšených zeminách.
Světle žlutá barva se zelenkavými pablesky. Ve vůni se mísí svěží a jemné ovoce (meruňky a angrešt?) s mineralitou. Na jazyku ještě drobné perlení, komplexní chuť s pěknou, ale ne přehnanou kyselinou, a ovoce je podobně jako ve vůni spojené s minerálními tóny. Malý zbytek cukru. V chuti se už vedle výrazné minerality prosazují zelené tóny. Celkově suché, lehké, elegantní, velmi příjemné, lákavé, přitažlivé ba až vybízivé. Nenápadné a rafinované! Technologicky jde o mix biodynamického vinohradnictví a docela rychlého sklepního zpracování (školení v nerezu a poměrně brzké lahvování). V lednu jsem ho ochutnával třikrát a pokaždé jsem měl trochu jiné dojmy. Je potřeba udělat si čas a nespěchat. Účastníci Komunitních Bedýnek si to budou moct vyzkoušet sami.
2011 Poharnig Sauvignon Blanc, Erwin Sabathi
Byla by to zábavná hádanka na veřejnou degustaci: v které zemi dají barikovaný Sauvignon pod šroubovací uzávěr? Kdepak, není to Nový Zéland ani USA a věřím, že ani Francie není správná odpověď – Rakousko! Rakouští vinaři to zmákli perfektně, zlomili nedůvěru veřejnosti vůči screwcapu tím, že tak začali lahvovat ta nejlepší vína. Tím vlastně odblokovali nedůvěru konzumentů i vůči stejně uzavíraným vínům z nižších segmentů. Už jsem se tady přiznával, že screwcapu fandím, a tak se mi líbí i rakouský postup. Pravda, věděl jsem dopředu, že je to barikovaný SVG ze Štýrska za 473 Kč, takže jsem si na to musel chvilku zvykat.

Tedy, barikovaný Sauvignon – sudem jenom protekl, pobyl v něm prý jen do šesti měsíců. V barvě je světlý, jiskrný, na stěnách skleničky drobně bublinkuje. Ve vůni je svěže ovocný a minerální, barik je cítit, ale neruší. V chuti už je to jasnější, bariková kouřovost a olejovitost se pozná snáz. Na SVG je to hodně střídmé až strohé, žádná opulentní ovocnost, spíš lehké štíhlé víno s výraznou mineralitou a dlouhou dochutí. Suché.

Sauvignon Blanc Steinriegel 2011, Wohlmuth, Rakousko
Klasická zelená bordeauxská lahev uzavřená korkem. Světle žlutá barva, čistá, jiskrná, s miniaturními bublinkami. Slušně nazrálá sauvignonová vůně se zralými meruňkami. V chuti pěkná kyselina, malý zbytek cukru akorát na zakulacení (nebo aby ubral ostří kyselině), svěží, ovocné a střídmě minerální (napsal bych jen minerální, nebýt dvou předchozích Sauvignonů). Z těch tří je nejvíc sauvignonový, odrůdový, prvoplánový, čitelný. Přesto zůstává rakušácky střídmý a pěkný, malovaný :o) Rozhodně nejpřitažlivější z dnešních třech, barikovaná pobídka k výpravě do Štýrska…

Ale že si Rakušani dělají pěkná vína: osobitá (žádné průmyslové kusovky!), jemná a rafinovaná, svěží. A lehká – dají se pít nahusto a dá se nad nimi i přemýšlet a vážit, vychutnávat. Poznáte je nejspíš podle lehkosti a rafinovanosti. Nejsou jednoduchá k pochopení, ale jednoduše se pijou. Pokud se chcete přesvědčit sami, výběr šesti rakouských vín (včetně prvního Sauvignonu) najdete v aktuální Komunitní Bedýnce tady.

Jen tak

Vzácné a ušlechtilé

Součástí doprovodného programu výročních Galadegustací Prague Wine Trophy se už pravidelně stávají tématické degustace. Před dvěma roky měl Willi Klinger strhující prezentaci rakouského vinařství (která mimochodem byla původním praimpulsem pro současné rakouské komunitní bedýnky :), před rokem vedli dva nositelé titulu Master of Wine dva semináře. 22. ledna měli v pražském hotelu Crown Plaza seminář „Jak porozumět ušlechtilým a vzácným vínům“ Dr. Josef Schuller MW, ředitel Weinakademie Osterreich, a Frank Smulders MW, ředitel Palais Coburg.
Šlo o úvodní seminář k týdennímu kurzu Fine And rare Wines Specialist, který pořádá Palais Coburg (který se taky pyšní snad nejrozsáhlejším sklepem archivních vín). Jak řekl na začátku pan Schuller, učit se člověk musí celý život :o) Většina účastníků se možná těšila na degustaci, ale pan Schuller začal seminář otázkami. Co jsou to ušlechtilá a vzácná vína? Definice „vzácnosti“ je intuitivní a snadná (víno od malého výrobce, kterého se ročně vyrobí 3000 lahví, je vzácné jaksi okamžitě, ale víno z bordeauxského vinařství, vyrobené v počtu 100.000 lahví se po čtyřiceti letech stane podobně vzácným, poté co se 99.000 lahví vypije.)
S překladem výrazu „fine wine“ je drobná potíž, doslova je to „jemné víno,“ ale já se budu držet významově přesnějšího překladu „ušlechtilé víno.“ Musí být ušlechtilé víno drahé? Je kritériem cena? Musí být z ušlechtilé odrůdy? Musí být vyrobené proslulým výrobcem? (Jakou roli hraje snobismus?) Může pocházet od malého výrobce? Od vinařského družstva? Asi jediným podstatným kritériem se nakonec ukázuje schopnost vína dobře stárnout.

K degustaci bylo připraveno šest vzorků, tři bílá a tři červená vína. Degustovalo se naslepo, napřed tři bílá a potom tři červená. Pořadatelé otevřeli a zkontrolovali lahve dvě hodiny před začátkem, potom víno dekantovali v karafách. 30 účastníků, dvě lahve od každého vzorku.

První vzorek měl výraznou jantarovou barvu (hned mě napadla barikovaná šardonka nebo Sauvignon, ale kdepak!), uzavřenou vůni, nasládlou chuť s vyšším extraktem (suché), medovou a komplexní. Po chvíli se ve vůni objevují houby, v chuti jemně kořenitost. Aromatická odrůda to není, škrtám SVG, ale Chardonnay to taky není a jsem v koncích. Za chvíli se to odtajnilo: Grüner Veltliner 1975, Winzer Krems, Kremstal, Rakousko. 37 let starý Veltlín od vinařského družstva, nejspíš kabinetní, v roce 1976 se mohl prodávat za ekvivalent dnešních čtyř až pěti EUR. Nejlepší na tom je, že degustace jasně ukazuje vyšší stáří vína, ale v chuti je víno stále živé, s pěknou kyselinou, nezlomené lahvovou oxidací.

Druhé víno je na spravení sebevědomí. Barva je světlejší a ukazuje ještě víc na sever od předchozího vzorku. Už podle vůně je to ryzlink a nejspíš přímo od Rýna. Chuť potvrzuje ryzlinkovou medovost a jsme doma. Jen ročník si se svými zkušenostmi netroufnu tipovat.
Víno přichází představit Stefan Doktor, ředitel vinařství Schloss Johannisberg. 48 let starý Schloss Johannisberg Riesling Grunlack 1964, Rheingau. Původně zřejmě vyzrálý do kategorie dnešního pozdního sběru, Spatlese. Pan Schuller to komentuje, že takovému vzorku (velké víno z velké odrůdy od slavného a typického výrobce) u zkoušek na Institutu Masters of Wine říkali „bank“ – já bych to přeložil jako jackpot.

U třetího vzorku bych mohl mít problém i s určením barvy, ale pan Schuller ujišťuje, že jde o bílé víno. Nahnědlá zrzavá barva, vůně připomíná fortifikáty, sušené ovoce, v chuti bohaté, botrytické s kořeněným závěrem a stopou oxidace. Kořeněný závěr a aromatičnost mě táhly k tramínu, ale to by bylo příliš jednoduché! V diskusi se ukázalo, že to není ani fortifikát, ani tokajské. Bouvier TBA 1984, Karcher, Burgenland, Rakousko. Víno z odrůdy známé u nás jako Bouvierův hrozen a rovnou botrytický sběr. Víno má stále výraznou kyselinu a hodně plnou chuť. OK, neurčit Bouvierův hrozen si odpustím, ještě jsem žádné víno z něho nepil, jen jsem jednou ukradl na vinici kuličku :o)
A je tu soubor tří červených.

První vzorek je trochu kalný, má zastřenou barvu s třešňovo fialovými odlesky, trochu jako Zweigelt. Svěží vůně, ale zjitřená „jižní“ chuť, štiplavá, kořenitá, s barikem. Vylučuju Itálii, ale Španělsko neznám a nepoznám: Tempranillo 2009 Retuerta Negralada, Vino de la Tierra de Castilla i Leon. Stolní víno ze Španělska, Frank Smulders nás ujišťuje, že přes zatím neověřenou schopnost stárnout to podle jeho názoru bude taky Fine and Rare.
Pátý vzorek má nahnědlou barvu (stáří), světlou a průhlednou. Animální vůně se v čase hodně vyvíjí, objevují se houby a mineralita. Chuť je podobně animální s jemnými tříslovinami. Několik účastníků se shodne na Bordeaux a je to správně: Pichon Baron 1988, Pauillac, Bordeaux. Klasický ročník, levý břeh a 65% Cabernetu Sauvignon.

Šestý vzorek je pastička. Barva má znaky stáří, je světle hnědá. V nevýrazné vůni žádnou pomoc nenacházím, ani v chuti ne, je to pěkné, harmonické, ale neznámé. Cabernet Sauvignon 1979 Caymus, Napa Valley, California. Kdo říkal, že novosvětská vína neumí stárnout?

Nejdůležitější poučení? Jsou dvě. Jedno z nich shrnuli už přednášející – čísla nic neříkají! První víno, kabinetní Veltliner krásně přečkal 37 roků a vyzrál do krásy a síly, přestože se z analytických hodnot dá usoudit na obyčejné víno, kusovku. Kabinet, 12% alkoholu, 3-4 gramy zbytkového cukru, 6 gramů kyselin a co? Po 37 letech krásné a silné víno. Analytická čísla o víně nic neříkají. Nejradši bych to pro některé sběratele analytik vysázel tučně kapitálkama!
Druhé poučení je, že degustace nahlodala můj zatím spíš rezervovaný vztah ke starým vínům. V minulosti mě odrazovaly zkušenosti s archivními víny domácí produkce, nepohřbenými mrtvolami vín zničených lahvovou oxidací, včetně toho, že si část vinných fanoušků ztotožňuje stará vína právě s výraznými projevy lahvové oxidace. Kompletní šestice degustovaných vín byla stále živá a u 48 let starého ryzlinku jsme se shodli, že ještě nejmíň deset let vydrží při síle.
Archivace vín je nákladná disciplína a kromě zisků přináší i ztráty, je otázka, do jakého věku ještě zájemce archivuje víno pro sebe a od kdy už nakupuje pro dědice. Na koupi zaručených jistot (třeba třicet let starých Bordeaux) je zase potřeba úplně jiný rozpočet, než mám k dispozici já. Některé vzorky z degustace ovšem ukazovaly, že dobré výsledky mohou dát i podceňovaná a levná vína, jen je k tomu potřeba kromě zkušeností i trocha štěstí.
Povinná připomínka na závěr: užijte si lednové lyžování, a rakouské Komunitní bedýnky si můžete objednávat ještě do pondělí tady.
Jen tak

Grüner Veltliner Wiedenberg 2011, Weingut Salomon Undhof

Konečně rakouské víno s tradiční etiketou! Štíhlá zelená ryzlinková pistole a samozřejmě šroubovací uzávěr. S třemi víny a vinařem samotným jsem se setkal před rokem na dvou Masterclass-seminářích pořádaných jako doprovodný program Galadegustace PWT, takže mám k vínu předem respekt i větší očekávání.
Po zkušenostech s předchozími rakouskými víny přelívám víno do široké burgundské sklenice, ve štíhlé skleničce se projevuje hodně uzavřeně a nepřístupně, reduktivně. Podle webu pocházejí vína z kamenitých dunajských teras se smíšeným podložím a klimatu s významnými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí.
Krásná plná žlutá barva, citrónová až šardonková! Komplexní vůně s výraznou mineralitou, pěkně nazrálá a zároveň svěží. Přesně se to opakuje v chuti – komplexnost, umírněná svěžest a vesmírná harmonie. V přetlačované mezi odrůdou a původem tentokrát o půl cihly vítězí původ, terroir, vesmírná harmonie nadržuje mineralitě a já jsem proti tomu krátkej. Maloobchodní cena 315 Kč je akurátní, špičkový Veltliner! Pouštím si k tomu psychedelické elpíčko Byrds z konce šedesátých let a píšu tečku – kdo chce, vyzkouší v nových Bedýnkách.
Jen tak

Návštěva vinařství Sepp Moser v Rohrendorfu


Šlo to rychle. Ve středu jsem zatelefonoval do Rakouska a ptal se na koupi Sauvignonu pro (případné) Komunitní Bedýnky. Rovnou jsem dostal pozvání, ať přijedu a přechutnám ve vinařství celou produkci. Ve čtvrtek jsme se domluvili, že to nebudeme odkládat na příští týden a uděláme to rovnou v pátek. Jak už někdo napsal skoro před stoletím, co se vleče, nestojí za nic.

Nazítří jsem vyrazil hned po šesté, ve Znojmě jsme se sešli s kamarádem a brněnskou oporou Komunitních bedýnek Karlem a společně dojeli zasněženými pláněmi do Rohrendorfu. Na příjezdové cestě se nedá přehlédnout budova vinařství Lenz Moser, nejznámějšího z rodiny Moserů, který vstoupil do učebnic vinohradnictví vysokým Moserovým vedením. Současné vinařství Sepp Moser vzniklo v roce 1987. Od roku 2000 ho vede Seppův syn Nikolaus Moser a v současnosti hospodaří na 51 hektarech vinic. 24 hektarů leží v Rohrendorfu a dalších 27 hektarů v Apetlonu, u Neziderského jezera. Roční produkce překračuje 300.000 lahví (bílé/červené je přibližně 50/50) a 60% produkce se vyváží.

Nikolaus Moser je přesvědčený biodynamik a převedl vinařství na biodynamické hospodaření, údajně jako jedno z prvních v Rakousku. Nikolaus strávil nějaký čas na stážích ve Francii, zamiloval si Alsasko a Burgundsko a inspiruje se tamějšími zkušenostmi. S oběma Mosery jsme se těsně minuli při příjezdu, vinařstvím nás provázela exportní manažerka Lydia Nastberger.
Tahle dáma je příjemně extrovertní, sebejistá, zapálená pro biodynamiku i vše moserovské, a příjemně překvapila, když jsem na ni po hodinové degustaci vybafl, jestli to půjde zařídit, abych si místo původně domluveného Sauvignonu odvezl rovnou čtyřikrát tolik vín. Jistě, řekla a za deset minut přinesla fakturu a všechny celní papíry. V pátek v poledne a v německy mluvící zemi? Byla báječná!

Degustaci jsme otevřeli sektem, Blanc de Blancs 2010. Stoprocentní šardonka, už podle barvy oxidativní, pěkně plná a zřejmě kvašená v sudu. Na tom jsme se s Karlem názorově rozdělili, já mám radši sekty svěžejší, Karel jako malovinař dává přednost řemeslným technikám a oxidativní sekt mu vyhovoval víc než mě. Ale mít s sebou na degustaci vinaře a oponenta považuju za velkou výhodu, hlavně když hrozí nebezpečí, že se budu muset rozhodovat o větším nákupu!

Zweigelt Rosé 2012 od Neziderského jezera bylo čerstvě nalahvované a ve vzpomínkách ho mám jako svěží lehké víno s docela seriózním projevem (včetně lehkých tříslovin a minerality), svého druhu dvojče loňského úspěšného rosé z Krásné Hory.

Riesling von den Terrassen 2012 bylo právě 2 týdny v lahvi, pěkné jednoduché víno. Kdybych už neměl do bedýnky zamluvený senzační ryzlink z vinařství Weinrieder, nejspíš bych ho koupil. Když jsme přejížděli hranici, už jsem litoval, že jsem k objednávce nepřihodil šest lahví pro sebe. Příště! Požádal jsem pro srovnání i o Sauvignon 2011, a vedle mladičkého ryzlinkového šohaje vypadal usedle, jen výrazná mineralita na sebe upozorňovala. Grüner Veltliner von den Terrassen 2012, taky zrovna nalahvovaný, byl spíš nevýrazný, odstrčený Ryzlinkem i Sauvignonem, ale s předpovědí, že se za tři měsíce po lahvování vzpamatuje a předvede.

A pak se šlo na lahůdky. Grüner Veltliner Gebling 2012 Erste Lage nám stočili přímo ze sudu. Ještě s kvasničními aromaty, krémový, plný v chuti, kořenitý. Takhle bych mohl Veltliner pít i zimě, kvasničně kalný a hustý. Řekl jsem si i o sudový vzorek Sauvignonu von den Terrassen 2012. Ten se má lahvovat až na jaře, ale já bych si ho nejraději odvezl hned. Kvůli řízení po D1 jsem všechna vína vyplivoval, ale tenhle Sauvignon jsem polykal a nalil jsem si další dvě skleničky. Výrazně ovocný a v pozadí minerální (s časem se po nalahvování budou poměry asi překlápět :o) Parádní!
Nejspíš některá vína přeskočím, protože moje poznámky začínají být nápadně stručné. Řekl jsem si o neziderský Muscat Ottonel 2012 a po chvilce váhání jsem ho koupil. Už jsem to psal tady, to víno je lehké a jednoduché, udělané na rychlé vypití, ale při vší strohosti a jednoduchosti je zřetelně čisté a neovlivněné chemií a technologií, jako čistý obraz odrůdy. Konzumentům spokojeným se supermarketovými, průmyslově zpracovanými víny tam může osudově chybět bonbónové aroma, tropické ovoce a spousta dalších příhodných ornamentů, ale muškát je to jako malovaný.
Byl jsem zvědavý na Pinot Noir 2009 Gebling. Už proto, že GruVe z Geblingu byl tak silný, čekal jsem, že Pinot musí být skvělý, když vlastně ubírá místo ve vinici tak báječnému Veltlínu. Ale bylo to trochu zklamání, víno bylo spíš málo tělnaté, s výraznou kyselinou a před cenou 17 EUR jsem utekl. (Karel si ho koupil celou krabici.)


Zweigelt Hedwighof 2011 stál 9 EUR, ale poznámky chybí, nezaujal, nebyl ničím výrazný. Zweigelt Reserve 2009 byla jiná opera! 14 EUR, ale zasloužil si každé Euro! Má vůni přezrálých višní a třešní, intenzivní krémovou chuť, vůbec ne přímočaře odrůdovou, ale přesto intenzivní a elegantní. Váhal jsem asi minutu, než jsem ho přidal do aktuální rakouské Komunitní Bedýnky.

Přidávám pár fotek z prohlídky sklepa.
Impozantní řady nerezových tanků (jasně, většina vín má být jednoduše ovocná a čistá, minerální) a klenutý barikový sklep podobný toskánským La Barricaia sklepům. Buď jsem narazil na dobře naložené zaměstnance, kterým vůbec nevadilo, že se jeden zvědavec v páteční poledne rozhoduje o tom, co koupit nebo nekoupit, nebo jsou lidi, s kterými jsem se setkal skutečně zapálení a táhnou za jeden provaz podle těch nejlepších myšlenek biodynamiky. To se z tříhodinové návštěvy spolehlivě nepozná, ale můj první dojem je výborný. Vína jsou poctivě a precizně vyrobená. Jak se budou líbit v Čechách, o tom si můžeme povědět v komentářích na blogu a případně i na bedýnkových degustacích.
Muškát, Sauvignon a Zweigelt Reserve 2009 jsem nominoval do nových Komunitních Bedýnek. Přihlásit se můžete tady!
Jen tak

Rakouská komunitní bedýnka

Už to budou tři měsíce od posledních Komunitních bedýnek, doufám, že už máte dopito a že se vám stýskalo! Po moselských ryzlinkových slaďácích přichází šest suchých vín. Ani gram cukru navíc! Vesměs echt suchá vína, ve kterých vedle strohosti tím víc vynikne mineralita. Některá vína jsou docela svůdné příklady zpracování odrůdy (Riesling, Veltlín, Zweigelt, Frankovka), jiná se můžou čistotou a strohostí jevit málo přístupná (Muškát, Sauvignon a zase Frankovka:). Tím zajímavější může být diskuse pod článkem, až vína ochutnáte.
Rakouské vinařství si v osmdesátých letech prošlo peklem i očistcem a od té doby dělá všechno pro to, aby se prosadilo v evropském i světovém měřítku. Dalo by se říct, že se před cestou k úspěchu každý musí očistit a zbavit slabin, ale nechci vytvářet laciné analogie a jitřit vášně po volebním víkendu :o) Zkrátka od glykolové aféry jde rakouské vinařství trvale nahoru, dosvědčují to ekonomické statistiky, čistota a docela zřetelný styl společný rakouským vínům, a dosvědčuje to i americký úspěch rakouských vín. Už jste slyšeli zvěsti o newyorských restauracích, které věnují celou stránku vinného lístku třiceti rakouským Veltlínům?

Nejblbější na tom je, že Rakousko je tak blízko. Možná, že my Češi nemáme rádi, když náš soused něco dělá dobře a zaslouženě se mu daří, takže ho preventivně ignorujeme. Sám jsem už několikrát jel v neděli z Moravy a říkal si, že mám pár dní volna a že bych si už konečně! mohl zajet na dva dny do Wachau nebo někam jinam prozkoumat kousíček Rakouska. Jako natruc vždycky zrovna pršelo nebo se našly ještě lepší důvody, no zkrátka jsem kromě Poysdorfu (a Vídně) z Rakouska ještě nic neviděl. Moje chyba! Náhodná setkání s rakouskými víny za poslední dva roky naléhavě hovořily o tom, že by bylo namístě se jim věnovat mnohem víc. Mezi Skleničkovská novoroční předsevzetí patřil výlet do Štýrska, ale hned v lednu se to náhodou semlelo úplně jinak. Série pražských setkání s weinviertelským Riederem, kamptalským Salomonem, traisentalským Huberem (a dalšími, byť jen zprostředkovaně přes jejich vína) vykonala svoje. Zamiloval jsem se do rakouských vín a příští Komunitní Bedýnka bude patřit jim!


Úplně na začátku mě okouzlila tři základní vína biodynamického vinařství Sepp Moser. Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon von den Terrassen čili z terasovitých kamenitých vinic u Kremsu. Zrovna jsem přemýšlel, jestli jsou slova Berta Salomona z loňského ryzlinkového Masterclass o tom, že „původ má na víno větší vliv než odrůda“ víc pravda nebo marketing, a do toho jsem si na stole posunoval Gruner Veltliner, Riesling a Sauvignon, které měly víc společného než rozdílného. Začal jsem nakupovat vína významných rakouských vinařů (o některých jsem tady už v lednu psal, o některých ještě psát budu) a nakonec jsem to všechno uzavřel páteční cestou do vinařství Sepp Moser. Report bude následovat. Už jsem měl pár objevů, o které jsem se s vámi chtěl podělit, ale v Rohrendorfu jsem to vyřešil. Rovnou jsem objednal tři vína (původně plánovaný Sauvignon, navíc mladý Muškát 2012 a báječné naleželé Zweigeltrebe 2009).

Rakousko není jen Grüner Veltliner
Ještě o tom chci psát obšírněji, ale ta vína jsou výborná. Nic pro milovníky nabušených vín s „kvasinkovými“ Bon Pari a tropickým ovocem. Muškát je čistý obraz odrůdy bez sklepních úprav – čistý Muškát Ottonel. Pokud chcete vidět (čuchat a chutnat), jak tahle odrůda vypadá nahá, přirozená, je to víno pro vás (jedině snad síra zatím ještě trochu vystupuje). Suché, lehké, s nízkým alkoholem (12%), příjemně pitelné. Jestli jste si zvykli na nabušené chilské šardonky, průmyslová vína s anasovými a banánovými aronaty, může to být pro vás tenké a může vám tam spousta věcí chybět. Moserův Zweigelt je naopak bohaté víno, které ale nabylo plnosti přirozenou cestou, totiž že mu vinař dopřál dost času v sudu, aby se víno vyvinulo po svém. Muškát je víno určené k rychlému vypití a podle toho ho vinař připravoval ve sklepě. Zwegeltrebe naopak připravil na delší cestu časem, ale obě vína se obešla bez přidaných kvasinek a jakékoli chemie kromě síry před lahvováním. Sauvignon 2011 je svérázný a je klidně možné, že se na tom čtenáři rozpoltí jako národ při prezidentské volbě. Je mírně ovocný, angreštový, ale začínají se v něm prosazoval i zelené tóny, navíc je výrazně minerální. Jak už jsem psal výše, všechna tři vína z kamenitých teras mají hodně společného, a to je kromě strohého projevu (daného přirozeným bezzásahovým zpracováním ve sklepě) výrazná mineralita. Strohý projev se každému nemusí líbit, ale pro mě je to další významný názor na odrůdu Sauvignon a na způsob, jak z ní udělat víno. Nikoho nechci přesvědčovat, že právě tak a jedině tak se má víno dělat (sám občas rád popíjím i vína technologicky víc ovlivněná), ale nabízím to jako zajímavou a důležitou alternativu supermarketovému mainstreamu.

Co dál? O elegantní a jemné Frankovce Judith Beckové jsem už psal tady. Poslední dvě vína jsem vybral tak nějak křížem, navzdory jejich původu a s tím spojeným předpokladům. Chtěl jsem veltlín z Poysdorfu (nebo aspoň z Weinviertelu), ale z tří lednových pražských degustací jsem si nakonec zvolil 2011 Riesling Bockgärten z vinařství Weinrieder z Kleinhadersdorfu, pár kilometrů od Poysdorfu. Báječnejch Veltlínů jsem našel víc, ale nakonec vyhrál GruVe od jednoho z ryzlinkových čarodějů Berta Solomona: GruVe WiedenBerg 2011. A rovnou upozorním na to, že rakouské Veltlíny a Ryzlinky nemusí být žádná tintítka, tenhle Veltlín určitě potřebuje velkou sklenici!

Tady je předběžný seznam:
1. Muscat Ottonel 2012, Sepp Moser, Neusiedlersee, 240 Kč
2. Sauvignon Blanc von den Terrassen 2011, Sepp Moser, Kremstal, 349 Kč
3. Grüner Veltliner WiedenBerg 2011, Salomon Undhof, Kremstal, 315 Kč
4. Riesling Bockgarten 2011, Weinrieder, Weinviertel, 285 Kč
5. Zweigelt Reserve 2009, Sepp Moser, Neusiedlersee, 379 Kč
6. Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, 241 Kč
(píšu předběžný seznam, protože Frankovky 2008 mám omezené množství. Podobně je možné, že vyschnou dodávky jiných vín a budu je muset nahradit jinými.) Pokud jde o ceny, tři vína přebírám od dovozce Vinom včetně jejich cen. Tři vína od Seppa Mosera dovezu sám a jejich ceny převezmu z ceníku jejich prvního pražského dovozce (tyhle ceny v zásadě kopírují maloobchodní ceny pro návštěvníky vinařství, plus minus pár kaček). Aritmetický součet cen je 1809 Kč (jojo, rakouská vína nejsou úplně levná, ale fakt stojí za to!) a protože od všech dodavatelů dostanu slevy, nabízím bedýnku za baťovských 1790 Kč. V Praze bude bedýnka zase k vyzvednutí v žižkovské vinotéce Le Caveau, v Brně, Ostravě, Hradci Králové, Olomouci, Plzni a Bratislavě v pobočkách Uloženky.cz. Ti, kteří budou chtít bedýnku doručit do jiných měst, si budou muset připlatit cca 200 Kč za doručení zásilkovou službou (po tragických zkušenostech s Českou Poštou v závěru roku vyzkouším asi DPD). Distribuce by měla začít po 11. únoru, ale dost možná budu moct první bedýnky předat už po 5. únoru. Zase budu chtět zálohovou platbu na účet, objednávat můžete tady.

Myslím, že se letos ještě jednou do Rakouska pro bedýnku vypravím. Nebo to možná vyprovokuje vás, abyste tam zajeli. Věřte tomu nebo ne, z Prahy je to do Kremsu míň než 300 kilometrů!

To ale ještě není všechno!

Dva vylosovaní účastníci Rakouských Bedýnek dostanou jako prémii zdarma Skleničkovské tričko. Namaloval jsem ho sám, vlastnoručně, fakt nekecám! Obsahem je Skleničkova abeceda čili svět vína od A do Zet a je určeno pouze a výlučně pro účastníky Komunitních Bedýnek. Zatím jsou k dispozici trička ve velikostech M – L – XL a v barvě námořnické modré nebo vínové (podle výběru skladníka pana Skleničky a jeho aktuální nálady). Tričko se brzy stane nezbytnou ozdobou a poznávacím znakem zkušených návštěvníků degustací, účastníků vinařských zájezdů a akcí typu Otevřených sklepů, takže neváhejte a kupujte! Jak je zřejmé z fotek, dětské modely zatím nemám, ale pokud chcete stylově obléct svoje děti, napište mi!
Samotné tričko bude stát 250 Kč, společně s Rakouskou Bedýnkou bude za 1990 Kč. Podporujte svého bloggera, přihlásit se můžete tady!
Bedýnky

Frankovkový pozdrav z Rakouska

První setkání bylo vzrušující. Odšrouboval jsem uzávěr, přivoněl a někdo na druhém konci lanka musel cítit, že ryba zabrala! Bylo to jako jako polibek potmě. Barva vína byla hodně světlá, nebýt fialového tónu, mohla by se splést s Pinotem. Lesní vůně s višňovými peckami, jehličí a náznakem i mech, šípky a koření. V chuti suché s úplně, ale úplně odbouranou kyselinou, lehkým dotekem sudu, rozpuštěnými tříslovinami… a potom jako když si sednete do dvě stě let starého pohodlného křesílka, co mám u postele místo stolku a zavzpomínáte na něco příjemného, ale dávno zapomenutého. Dlouhá dochuť.

Je znát frankovková pecičkovitost, jemná tříslovina a veliká elegance, ale Osobnost Vinaře jakoby ustupovala do pozadí. Trochu ustupuje do pozadí i Odrůda, aspoň jak ji známe, a vystupuje víno. Není moc expresivní, jak jsem psal, odrůda trošku ustupuje. Nechci podléhat genderovým stereotypům, ale vnucuje se myšlenka, že chlap by takové víno neudělal. Možná pomohly i čtyři roky od vykvašení, ale víno je (vzhledem k odrůdě jak ji znám, Frankovka modrá) úžasně jemné a harmonické. Výborné!

Blaufränkisch 2008, Judith Beck, Burgenland, Rakousko


A co vy? Věříte tomu, že Frankovka může takhle okouzlit? Nebo vás už možná okouzlila?
Jen tak