Bože to byl den! Čtvrteční práce šla mizerně. V poledne jsem rezignoval, vytáhl štafle a radši vymaloval záchod, kde mi stará barva už praskala. Našel jsem v knihovně starou detektivku od Rexe Stouta, stylově jsem si k ní na zahradě otevřel pivo a začetl se. Když jsem v osmnácti letech detektivky objevil, nechápal jsem, proč si je někdo kupuje. Stačí jednou přečíst a šmytec – přece je nebudu číst znova, když už předem vím, jak skončí?

Letos jsem už přečetl několik starých detektivek bez toho, že bych si až do konce vzpomněl na rozuzlení. S pobavením jsem je zastrčil zpátky do knihovny a těším se na to, že si je se stejným soustředěním přečtu za rok nebo za dva znova. Ve dvaceti by to se mnou seklo, pokládal bych to za projev progresivní senility a nespolehlivé paměti. Dnes jsem za to rád, ty knížky miluju a těším se na ně zase za pár let. Jako Jin a Jang mi to kompenzují jiné výkony vlastní paměti, třeba když naslepo poznám víno, které jsem pil před několika měsíci. Když dokážu přiřadit správné jméno jedné z mnoha vůní ve víně. Té vůni, kterou jsem v létě v Rožmberku čichal z plastového barelu při balení vodáckého vybavení do lodi. Paměť se zkrátka musí trénovat, a já zřejmě dnes trénuju jiné její složky :o)

Taky jsem se pokusil vybavit si vzpomínky na Burgundsko s jednou šardonkou. Vína se od detektivek liší i tím, že detektivky mají stále stejný konec. Vína se vyvíjejí a po třech letech můžou potěšit i zklamat.

Chassagne-Montrachet 2007 AOC, Thomas Morey

Víno jsem už tady popisoval, tehdy mi připomínalo luxus. Ve čtvrtek večer na letní zahradě mi připomínalo dávnou cestu do Burgundska. Zatímco se griloval mořský pstruh, přemýšlel jsem, jak dalece už vyzrálo a jestli to stálo za to. Má krásnou zlatožlutou barvu, ve vůni svěží ovoce a grilovaný chleba. V suché chuti stále kraluje citronová kyselina, ale je zřetelně oddělená od zbytku chuti a už znatelně octovatí. Před mnoha lety mi tohle prováděly šardonky v teplém sklepě, ale tahle byla skladovaná dobře. V těle zralé tropické ovoce, barikové tóny už ustupují, víno si ještě drží svěžest, ale začínají převládat zralé tóny. Plné, dlouhé, s pěkně propojeným ovocem a sudem. Mně na tom chybí mladistvá křupavost čerstvých vín, podle vzpomínek i podle poznámek bylo před třemi roky lepší.

Kamarád na nedávné posezení na zahradě přinesl víno, které jsem měl před dvěma roky v bedýnkách, žernoseckou millerku 2010. Chvíli jsem přemýšlel, jestli mi tím chce něco významného říct (věděl, že byla v českých bedýnkách), ale spíš to bylo prostě tím, že je na Žernoseky fanoušek:)

Dva roky staré poznámky bych tady mohl znova opsat beze změny. Na nose je stále nápadný lehký muškátový tón, typický pro millerku, už podle vůně bude víno suché. Chuť je taková Popelka, ale po dvou letech pěkně vyhlazená, včetně kořenité dochuti. Stále je to v kategorii „nenáročné lehké pití,“ ale je mnohem jemnější než před dvěma roky. Pěkný výkon na jakostní millerku za 85 kaček.