Tento týden bude abstinenční – minulý čtvrtek mě přepadla viróza a opustily chutě, takže se nebudu zabývat popisem vypitých vín. Paní Skleničková tady včera publikovala popis experimentu s italským předkrmem funghi porcini, který jsem chtěl doprovodit červenou burgundou (Auxey-Duresses 2005 Premier Cru „Les Duresses,“ Domaine Roy z Auxey-Duresses). Recenzi jsem nenapsal, karafa víno naprosto zabila. Namísto recenze výborné červené burgundy poznámky o karafě a dekantování.

Pokud jde o dekantování, mám minimum zkušeností. Několik let jsem experimentoval se skleněnými džbánky různých tvarů a teprve nedávno jsem koupil velkou karafu. Jedno z prvních vín, které jsem do ní nalil, byla právě zmíněná burgunda. To víno znám z ročníků 1999 a 2003, v obou bylo vynikající. Ochutnával jsem při nákupu i 2005 a měl jsem dojem, že je na něj ještě brzo a že by mu dekantace pomohla. Přelil jsem tedy víno z láhve do karafy před začátkem přípravy hub a napili jsme se asi za hodinu. Karafa zafungovala, víno zestárlo rázem o deset let a působilo unaveně, mdle. Naštěstí jsem jich koupil celý karton, takže s další lahví budu opatrnější a na recenzi ještě dojde.

„Vyzrávání“ vína si představuju jako proces pomalého okysličování vína pomocí malého množství vzduchu mezi zátkou a hladinou vína v láhvi. Přelijeme-li víno do karafy s širokým dnem, vystavíme ho mohutnému okysličení, v některých případech možná až kyslíkovému šoku. Chemické procesy stárnutí, které by v lahvi probíhaly několik let, proběhnou v karafě za několik minut nebo hodin. Asi jako kdyby vám vaše dvacetiletá přítelkyně za hodinu před očima zestárla o padesát let.

Trochu mi to zkazilo radost z nové hračky, ale asi jen budu muset být s karafou opatrnější. Zítra detektivní příběh „Ukřižované hrozny.“