Už jednou jsem se na blogu přiznal, že jsem do Hunawihru zabloudil téměř omylem. Ve skutečnosti jsem jel do vinařství Trimbach v sousedním Ribeauvillé, ale dojel jsem tam v sobotu ráno – a jako všechny velké podniky, Trimbachovi měli v sobotu zavřeno. Zašel jsem do vinařství na náměstí a prošel ribóvilskou hlavní třídu s čerstvě otevřenými slinosbíhavými (výpůjčka od konkurence!) pekárnami a cukrárnami. V Zelenině na hlavní třídě jsem narazil na to, co jsem hledal, Riesling Clos-Ste. Hune od Trimbachů. 90 Euro. Koupili byste si víno za 90 Euro v Zelenině mezi bramborama, cibulí a okurkama? Já tedy ne, k vínu za 90 Euro patří ochutnávka a špetka luxusu, trochu drbání pod bradou a masírování zad, naslepo a s frontou u pokladny nebrat! Ale doptal jsem se aspoň na to, že vinice Rosacker, ze které pochází ten slavný ryzlink za 90 éček, neleží v Ribeauvillé, ale v Hunawihru.

Tak jsem nakoupil trička s čápama (kdo byl v Alsasku, ten ví proč :o) a vyrazil do Hunawihru. Je to jen pár kilometrů, ale stejně jsem napoprvé až k vinici Rosacker nedojel, protože uprostřed vesnice, zrovna když se mi otevřel průhled na místní opevněný kostel (najdete ho i na etiketách zdejších vín), stojí budovy Cave de Hunawihr, místních družstevních sklepů. Podle záznamů na blogu jsem tam časosběrně zkoumal ryzlinky, šeďáky a sylvány počínaje ročníkem 2002. Musím dosvědčit, že obsluha v prodejně je francouzsky vstřícná, degustační vzorky se nalévají z lahví a i když z návštěvy žádný velký kšeft nekouká, není problém odšpuntovat novou láhev Grand Cru Gewurtztramineru. Sladká Francie!

Pár slov o vinařství.
Družstvo Cave de Hunawihr bylo založeno v roce 1954. Dnes má 110 členů – družstevníků, 200 hektarů vinic (z toho 160 hektarů přímo v Hunawihru) včetně třinácti hektarů na pěti vinicích klasifikovaných jako Grand Cru. Celková produkce činí asi 2 miliony lahví ročně, takže velikostí je srovnatelné se Znovínem Znojmo (cca 5 milonů lahví ročně). Nějak mi nejde tahle velikost zařadit, malý podnik to není, v našich podmínkách střední až větší, ale to je relativní, zvlášť v Čechách, kde můžete nakoupit milion kg hroznů, aniž byste byli schopni dohledat, kde hrozny vlastně vyrostly :o( Ale to se vám snad v Alsasku nestane, hunawihrské družstvo zpracovává pouze vlastní hrozny a chlubí se sklepní kapacitou 40.000 hl v nerezových tancích a skladovacími kapacitami pro dalších 1,5 milionu lahví. V roce 2004 je časopis Revue de Vins de France ocenil jako nejlepší družstvo v Alsasku (a třetí nejlepší ve Francii). Alsasko má několik zajímavých vinařských charakteristik: nejnižší dešťové srážky ve Francii (400 až 500 mm ročně, to dává révě pěkně zabrat) a diverzifikaci půdního složení. Česky řečeno, alsaské vinice mívají velmi různorodé půdní složení, což vytváří podmínky pro velkou individualitu jednotlivých vín z alsaských vinic (můžou si to vyzkoušet na tramínu a šeďáku všichni, kdo si objednají druhou, bonusovou bedýnku, protože vinice Muehlforst prý leží poblíž Grand Cru Rosacker).

Čtvrtina produkce družstva se exportuje do ciziny (na rozdíl od produkce nejslavnějších francouzských regionů, jejichž produkce jde na export, se většina alsaských vín vypije ve Francii, jízlivě podotýkám, že je to proto, že to nejlepší a nejlevnější si Francouzi chytře vypijou sami).

Pokud jde o sklepní zpracování, nečekejte žádné experimenty. V minulých Komunitních Bedýnkách jsem občas nutil různorodá, osobnostem vinařů poplatná vína, jako německý barikovaný Sylván, moravský ryzlink školený rok na kvasnicích nebo nejedlíkovský Sauvignon kvašený rovnou v barikovém sudě. Kdepak! V hunawirském družstvu se (většinou) lisují celé hrozny, mošt jde do nerezového tanku s řízenou teplotou a (většinou, ne vždy) kvasí selektovanými kvasinkami. Po kvašení se víno stáčí ze sedimentů a vyzrává (nejméně) 4 až 6 měsíců na jemných kvasničních kalech. Takže žádná posedlost individualitou, ale v podstatě průmyslové zpracování postavené na moderní technologii (když přehlídnu dost dlouhé ležení na kvasničních kalech, ale v zásadě se všechna vína zřejmě zpracovávají v nerezu s řízenou teplotou). Stoprocentně to platí pro základní řadu odrůdových vín, jenže – to by byla radost, kdyby takové výsledky (a ceny!) dávaly domácí průmyslové podniky! (Přesto jsem do základní bedýnky přidal ryzlink Silberberg s výraznějším individuálním charakterem.)

Když jsem zvažoval jubilejní, desátou Komunitní Bedýnku, štvaly mě ambice jako etiopské běžce na desetikilometrové trati. Chtěl jsem něco zásadního, něco velkého a osobitého. Ale z Hunawihru mi přišla e-mailem sezónní nabídka na „chřestová vína,“ sleva na lehká vína vhodná k párování s chřestem. Jaro je jaro a víno se pije nejlíp venku, na zahradě, s rodinou, přáteli a s typickými jarními saláty. Zvažoval jsem Alsasko s lehkými bílými víny, ale na cestu do Alsaska jsem si letos nenašetřil :o) Napsal jsem do Hunawihru, ať mi pošlou degustační karton s aktuální nabídkou vín a čekal jsem, že mě odzívají. Neodzívali, poslali vzorky, degustační poznámky jsem zveřejnil v předchozích dvou článcích. (Přesně to odpovídá vstřícnosti, kterou jsem nejmíň pětkrát zažil jako turista v jejich degustační místnosti, a znojemský Pavouk to může potvrdit.) Takže mám pro vás novou, desátou, Komunitní Bedýnku, komplet z hunawirského družstva:

1. Sylvaner 2009 Médaille d’Or Paris … 5,25 Euro
2. Muscat 2010 Médaille d’Argent Paris … 7,70 Euro
3. Pinot Blanc 2010 Médaille d’Or Paris … 5,80 Euro
4. Riesling Lieu-dit Silberberg 2009 … 6,20 Euro
5. Pinot Gris 2010 Médaille d’Or Paris … 7,30 Euro
6. Gewurztraminer Réserve 2010 … 8,15 Euro
celkem 40,40 Euro (ceny ve vinařství, 1050 Kč) a s příplatkem za dopravu šestkrát jedno Euro na lahev baťovských 1190 Kč. Pro přesnost dodávám, že ceny v Euro platí pro základní Reservy, vína s medajlemi ze soutěží by měla být o pár desetníků dražší, ale na ceníku je nemám. Ale to je jen základní bedýnka, čtěte dál :o)

Jak už jsem psal v předchozích článcích, Reservy a medajlová vína jsou výborné kousky na zahradní party: odrůdově vyhraněné, čisté, svěží, ale přesto nekomplikované, jednoduché. Ale nebudeme si namlouvat, že jsme už došli na konec světa, tam kde zeměplacku omývá moře, podpírají čtyři sloni a každý další krok kupředu může skončit sebezkázou! Přestože každé z šesti vybraných vín klidně vytáhnu na zahradu a vypiju s nejlepšími přáteli, tohle ještě není konec světa.

Naopak, teď to teprve začíná být zajímavé! Pokročilým Bedýnkářům nabídnu bonus v podobě osobitých, individuálně zpracovaných vín z výrazných vinic, občas z těch nejlepších Grand Cru. (O Alsasku se občas říká, že 51 Grand Cru vinic je příliš mnoho a že některé z nich nedosahují úrovně, kterou si snadno představíte, když zavřete oči, sedmkrát se holotropně nadechnete a zašeptáte „gránd-kry,“ ale o Rosackeru snad nebudou panovat žádné pochybnosti.) Tááákže, jak říká moje osmiletá dcera, když mě porazí v kartách, v bonusové bedýnce budou tři alsaské ušlechtilé (noble) odrůdy z Rosackeru z posledního ročníku (2010) a k nim pro srovnání stejné odrůdy z jiných vinic. Ryzlinku jsem dal rovnou dva Grand Cru, protože Silberberg je už v základní bedýnce, a na ryzlinku se nevyplatí šetřit. Přeju dobrou chuť, zrovna jsem to zkoušel, a fakt to stojí za to:

1. Riesling Grand Cru Schoenenbourg 2009 … 10,45 Euro
2. Riesling Grand Cru Rosacker 2010 … 10,75 Euro
3. Pinot Gris Lieu-dit Muehlforst 2010 … 10,05 Euro
4. Pinot Gris Grand Cru Rosacker 2010 … 13,10 Euro
5. Gewurztraminer Lieu-dit Muehlforst 2010 … 9,65 Euro
6. Gewurztraminer Grand Cru Rosacker 2010 … 13,20 Euro
celkem 67,20 Euro v koncových cenách platných ve vinařství, asi 1730 Kč. S příplatkem 1 Euro za láhev asi 1890 Kč. Jdu do toho taky, takže Bedýnkářům, kteří si objednají obě dvě bedýnky budu počítat dopravu jen jednou, obě bedýnky budou mít za 2990 Kč. Pilně pročítám vzkazy od diabetiků a cukrofóbů a kdo chcete nahradit sladký GC tramín suchým ryzlinkem z Osterbergu, napište mi to do poznámek k přihlášce. A taky varuju před podceněním první bedýnky, ta je skutečně základní :o) Už jsem se doznával k tomu, že z hunawirské nabídky léta ujíždím na sylvánech a šeďáku, letos si přikoupím i Pinot Blanc a tramíny. Degustační poznámky k vínům najdete v předchozích textech tady a tady a polemiku o rulandě šedé z Rosackeru najdete tady. Vsadím se, že srovnání vína z běžné produkce (Gewurtztraminer Réserve), z neklasifikované vinice (Muehlforst) a Grand Cru (Rosacker) stojí za to. Popravdě jsem dlouho neměl k Pinotu Gris (rulandské šedé) žádný vztah a za to, že jsem si tuhle odrůdu zamiloval, může právě několik šeďáků z Grand Cru Rosacker. A jestli vám i po přechutnání bude vadit zbytkový cukr v šeďáku a tramínu z Rosackeru, tak můžete hned dvě odrůdy definitivně zatratit a už nikdy se k nim nevracet, protože na lepší ukázky šeďáku a tramínu málokdy narazíte :o)))

Mimochodem, na horní fotce jsou dva vzorky alsaského šeďáku. Jeden z nich je z Grand Cru vinice. Poznáte který? Po desáté Komunitní Bedýnce už to půjde samo :o)))

Vynechal jsem sedmou alsaskou odrůdu, můj oblíbený Pinot Noir. Zrovinka při psaní dopíjím hunawirský medajlový Pinot Noir 2010. Je krásně bledej dorůžova, čistě pinotově voňavej, na můj vkus má výraznou kyselinu a trochu (příliš) jednoduchou chuť. Ale to jsem si už vyřešil za dvoutýdenní dovolené v Alsasku v roce 2006 i při zastávkách v následujících letech, že nemám kupovat Pinot Noir v Alsasku, když do Burgundska je to jen 200 kilometrů :o) I tentokrát přeskakuju Pinot Noir a představuju Alsasko jako království bílých odrůd.

Už párkrát jsem na blogu psal, že mě Alsasko baví – pěstuje se tam sedm odrůd, které znám i z Moravy, je to blízko (cca 800 km) a alsaské vesničky silně připomínají český a moravský venkov. Snad to připomenou i vína. Pražští účastníci si bedýnky zase vyzvednou v žižkovské vinotéce Le Caveau, pro brněnské zřídím odběrní místo v Brně, ostatní si budou muset připlatit 180 Kč za poštovné. Jako vždycky, přihlašovat se můžete tady. Budu vybírat zálohy předem, abych věděl přesně kolik vín mám objednat. Chtěl bych ta vína přivézt na přelomu května a června, abysme si je stihli spárovat s jarní zahradou.