Dva dny hostovala v Praze Galerie Ryzlinků rýnských (24. a 25. října v Národním domě vína). Galerii pořádal letos už pošesté bzenecký Klub přátel Ryzlinku rýnského jako soutěžní výstavu vín. Do té bylo přihlášeno téměř 300 ryzlinků, v Praze jsme mohli ochutnávat oceněná vína (asi 80 domácích vín a 40 zahraničních – německých, rakouských a francouzských). V katalogu byla vína popsána jen stručně, namísto bodového ohodnocení byla jen rozdělena podle získaných medailí.

Díky minimalistickým degustačním porcím jsem dokázal ochutnat neuvěřitelných 48 vzorků – pražský pořadatel zřejmě dostal malý příděl lahví a trochu na nás šetřil. Jak vidno, nedostatek kvantity na jedné straně bylo možné kompenzovat jinde 🙂 Pravda je, že u některých vín bylo k posouzení potřeba větší dávky, ale celkově to nebyl problém. (Byl jsem tam ve středu 24. října, tak nevím, zdali zbylo dost vína i na druhý den.) Příjemné intimní prostředí Národního domu vína bylo naplněno tak akorát, pár návštěvníků navíc by už ucpalo prostor a zrušilo pohodlí. Sálek s domácími víny byl zalidněn o poznání víc než ten, kde se ochutnávala zahraniční vína.

Těžko podrobněji komentovat jednotlivé vzorky, našel jsem si ryzlinky od slabších a odrůdově nevýrazných přes krásně voňavé, svěží a jemné, až po sladce bonbónovitá vína. Trochu jsem měl potíže s řazením vzorků, snažil jsem se projít napřed suchá vína a potom ta s vyšším zbytkovým cukrem, ale když jsem před odchodem kontroloval podruhé několik vzorků a porovnával aktuální dojem s prvními poznámkami, občas jsem byl překvapen.

Vyplatilo se ochutnávat ve skupinách a porovnávat dojmy s ostatními, přistihl jsem se při tom, že jsem na základě prvního dojmu víno neocenil, ale při druhém ochutnávání ve skupině již ano, většinou právě po doporučení někoho jiného. Některá vína si zkrátka zasloužila víc pozornosti. Já bych se na základě prvního dojmu rád ještě jednou vrátil k ryzlinku od Michlovského, VZH 02, ke kabinetu 05 Vinařství Waldberg z Vrbovce, k suchému PS 06 od Horta, a k výběru z hroznů 06 Vinařství Krist. Jak jsem tak odposlechl poznámky sousedů, každý vyzvedával nebo zatracoval něco jiného, takže to nepíšu jako návod a doporučení – jediné doporučení, které mohu poskytnout, je navštívit Galerii RR nebo jinou výstavu a ochutnávat, vybírat, užívat si toho bohatství vůní a chutí … byl to úžasný luxus za pouhých 300 Kč!

Příští rok se rozhodně pokusím najít čas na bzeneckou prezentaci Galerie, a to nejen kvůli sentimentálním vzpomínkám na prvomájové průvody v Bzenci končící v místní sokolovně velkolepou ochutnávkou vín, na srpnové košty vín ze soc-sektoru na bzeneckém zámku a letní noci v zámeckém parku prozpívané s vracovskou muzikou, nebo na dávnou slávu místní restaurace Myslivna. Košty v Bzenci!

Galerie ryzlinků ve mně zanechala jeden dojem, který volně souvisí s nedávnou polemikou o zavádění kategorie V.O.C. Domácí ryzlinky, tak jak jsem je ochutnával v Galerii RR, mají veliký rozptyl vůní a chutí. Moravští patrioti asi řeknou, že pestrost je velká přednost a že v ní spočívá kvalita moravského vinohradnictví, ale mám jednu pochybnost. Když jsem v Galerii ochutnal moselský ryzlink, chutnal tak, jak jsem si Moselu představoval. Podobně rakouské ryzlinky měly svůj typický projev. Několik alsaských ryzlinků v Galerii mě úplně nenadchlo, ale alsaské ryzlinky všeobecně také mají svou tvář a jsou identifikovatelné. Naopak moravské (a české) ryzlinky mají veliký rozsah vůní a chutí a jako spotřebitel vlastně nevím, co mám očekávat. Když si koupím ve vinotéce bez ochutnávky moravský ryzlink od neznámého výrobce, mohu dostat cokoli – tím nemyslím jen jakoukoli kvalitu, ale i v podobné kvalitě mnoho různých vín. Zatímco senzorické vlastnosti typického moselského jsou předem jasné, žádný typický moravský ryzlink jakoby neexistoval.

Rozumím tomu, že mnozí vinaři budou obhajovat právě proměnlivost a pestrost nabídky, ale jako spotřebiteli mi to ideální nepřipadá. Pokud by nová kategorie (například) „VOC Bzenecký ryzlink“ vedla k definici nějakého senzorického ideálu, kterému se mají ostatní vína se značkou VOC podobat, mohlo by to zákazníkům pomoci v orientaci (a výrobcům v prodeji). Kategorie VOC, která by takové zúžení rozptylu vlastností vína nepřinesla, by asi nepomohla ničemu a neměla by smysl. To píšu samozřejmě s tím, že mimo tuto marketingovou kategorii mohou existovat všechna odlišná vína.

Jen mi návštěva Galerie ukázala, že k zavedení VOC bude ještě dlouhá a trnitá cesta.