Chvála supermarketů a domácích dovozců vína

Minulý týden se mi tu rozhořela nevídaná polemika o supermarketových vínech, ve které padly i takové argumenty, jako 1) že taková vína nepiju, tak proč o nich sakra píšu a 2) když už propaguju vlastní heslo „Nekupujte nic, co vám předem nedají ochutnat,“ tak bych se měl supermerkáčům vyhýbat.
Doznávám se k uvedenému citátu, skutečně si myslím, že bychom si měli vybírat a kupovat na základě ochutnávky, proto jsem taky tolik aplaudoval WINE DEPOT, i když vína, která jsem v něm nakoupil, nebyla co do kvality nijak převratná… Jsou však situace v životě lidským, kdy se nákupu naslepo nevyhneme, například supermarkety a v Čechách i vinotéky…

Přestože občas propaguji cizácké způsoby, i v cizině se v supermarketech kupuje naslepo. Přesto na některé supermarkety, do kterých jsem vešel v cizině, vzpomínám s láskou. Už jsem tady psal o italském řetězci supermarketů COOP. Jednak jej mám spojený s krásnými italskými dovolenými, takže asi nejsem objektivní, jednak jsem vlastně začal objevovat Itálii skrze nákupy v COOPu. Myslím, že italský COOP má strategii lokálního nákupu – některé druhy zboží nakupuje od místních dodavatelů, zejména ovoce, zeleninu, uzeniny a sýry.
Zřejmě to platí i o víně – v toskánských prodejnách jsem našel silnou nabídku toskánských vín, předpokládám, že v jiných italských regionech tomu bude jinak. Podobnou strategii jsem odhadl i v alsaském COOPu, tam také v nabídce převládala alsaská vína. V každém případě koupit v italském COOPu víno kategorie D.O.C. (odpovídá zhruba domácí kategorii „víno s přívlastkem“) bylo prakticky bez rizika, laciná vína do 6 € téměř nikdy nezklamala. A tak kromě nákupů ve vinařství vždy večer před odjezdem z Itálie ukrývám do volných prostor kufru auta vyzkoušené levné lahve – supermarketovky, naposled jsem tak přivezl asi deset lahví různých Vermentin.
Podobné to bylo ve Francii, ale tam mám navíc jednoho veleoblíbence, HyperChampion v Beaune. Napřed jednu jedinou výhradu, tou je prodejní doba. Na rozdíl od českých hypermarketů ty francouzské mají velmi omezenou otevírací dobu. Žádné státní svátky, jen vyjímečně neděle. To je zřejmě problém francouzských služeb všeobecně. Nikdy jsem nechápal, proč se ve Francii vedou diskuse o něčem tak nesmyslném, jako je pětatřicetihodinový pracovní týden. Letos jsem pochopil, že při otevírací době obchodů (9 – 12, 15 -18) zbude zaměstnancům – prodavačům právě ta hodinka denně na přípravu placu a úklid a máte 35 hodin týdně. Letošní výlet do Francie jsem začal 8. května a první den jsem měl velké problémy s nákupem základních potravin.
Ale dál už jen samá chvála. HyperChampion stojí při cestě od jižního sjezdu z dálnice do Beaune, takže jsme u něj zastavili při prvním výletu do Burgund v roce 2005. Nakoupili jsme základní potraviny a čtvero vín, vesměs burgundská Premier Cru v cenách kolem 8 € – nekupte to! Večer jsme si na penzionu studovali neznámé apelace stylem Tour de Bourgogne po otevřených lahvích. Byla to pro mě studijní zkratka – měl jsem tehdy poprvé na Burgundsko jen tři dny a neměl ponětí, co mám očekávat v lahvích s etiketami Givry, Montagny, Saint-Véran atd. Doháněl jsem to na supermarketových vínech a podle toho se potom rozhodoval: musíme ještě zajet do Santenay! Samozřejmě, že při návštěvě místní vinotéky v Burgundsku jsem nakoupil lepší vína, než v HyperChampionu, ale jako pomocník pro základní orientaci v některých apelacích posloužil HyperChampion výborně.
Jaká vína se v něm najdou nejlíp dokumentuje zkušenost z prvního večera v Burgundsku. Můj kamarád svévolně propašoval do nákupního vozíku lahev kategorie Vin de Pays za 1,54 € (horní obrázek). Když jsem protestoval proti tomu barbarství, pravil, že ho večer načne a dá mi ochutnat naslepo, aby zjistil, zda to poznám. K večeři jsme otevřeli dvě vína:
Hautes Cotes de Beaune 2002 Blanc, Chateau de Santenay 6,60 €
Montagny 1er Cru Blanc, Montessuy 7,59 €
Kamarád odšpuntoval svoje levné víno za 1,54 €, přičichl a řekl, že to ani nebudeme zkoušet, že to bych určitě poznal. Když jsme to potom porovnávali, vypadalo to srovnání až směšně, ale uvědomil jsem si, kolik takových lahví jsme už doma vypili a ujišťovali se, že se to dá pít 🙂
Na jednu věc se ve Francii dá spolehnout, a to jsou ohodnocení ze soutěží vína. Pokud najdu ve francouzském supermarketu víno s typickou kulatou samolepkou soutěže vín v Maconu (Concours des Grands Vins de France), kupuju bez obav. Letos proběhl už 53. ročník výstavy, z výsledků ročníku 2005 vybírám základní data: 10.251 vystavovaných vín, 2.000 porotců rozdělených do 500 skupin po 4 porotcích. Bylo uděleno 2.808 medailí, z toho 673 zlatých a 869 stříbrných. Takže vína se zlatou nebo stříbrnou medailí z Maconu putují okamžitě do mého vozíku, i v supermarketech.
To je mimochodem docela zajímavá informace pro spotřebitele, kteří se zajímají o víno jen okrajově. Už několik známých si přečetlo tiskové zprávy o medailích, které přivezli domácí vystavovatelé z různých evropských soutěží vína, z Bruselu, z Paříže atd., a dotazovali se mě, proč s větším nadšením nepřijímám informace o zlatých a stříbrných medailích ze soutěží. Složitě jsem jim vysvětloval, že víno není atletika a že záleží na podmínkách soutěže, ale že v zásadě dostanou zlatou medaili všechna vína, která přesáhnou například devadesátibodovou hranici (ze sta možných), takže v závislosti na metru poroty si může odnést nějakou medaili i polovina přihlášených vín. Velmi záleží na renomé soutěže a nastavení měřítek poroty. Až dodatečně po zveřejnění textu o Galerii ryzlinků rýnských z tohoto týdne jsem se dočetl, že to byl i případ Galerie: přes 85% přihlášených vín dostalo některou ze tří medailí!
Druhou nálepkou, se kterou mám z Francie naprosto excelentní zkušenosti, je tzv. Tastevinage. Tu uděluje dvakrát ročně Confrérie des Chevaliers du Tastevin, Bratrstvo rytířů tastevinu, které tak vyzdvihuje vína, která svou kvalitou překračují svůj AOC statut. (Mimochodem, tastevin je stříbrná mistička na víno, ze které se ochutnávalo víno ve středověkých sklepech – předchůdce dnešní koštovačky OIV. Obrázek najdete v dalším textu z Itálie, tamní sommeliéři nosí ozdobný tastevin na krku jako cechovní odznak.) Vína takto oceněná smí používat standardní etiketu Tastevinage a podle mojí zkušenosti se tímto oceněním dá spolehlivě řídit. Když jsem prohledával seznamy oceněných výrobců poté, co náhodně zakoupená a vypitá lahev vzbudila můj zájem, občas jsem zjistil, že někteří výrobci část oceněných vín prodávají pod starými etiketami bez označení Tastevinage (Confrérie prodává vítězným výrobcům etikety za 0,30 Euro). Navíc, při přihlášení do soutěže o Tastevinage musí výrobce udat velikost šarže, a podle toho smí pro úspěšné víno nakoupit etikety – nemělo by se tedy stávat, že výrobce polepí etiketami i jiné šarže. Podobných soutěží a nálepek existuje ve Francii více (Burgundia d’Or, Guide Hatchette, medaile z výstavy v alsaském Colmaru), z vlastní zkušenosti mohu doporučit Macon a Tastevinage – tato vína kupuji bez obav i v hypermarketech.
I letos v květnu jsem burgundský výlet zakončil v HyperChampionu v Beaune, a omylem jsem koupil i tři lahve vína Chardonnay 2005, Vin de Pays de Sainte Marie, burgundského výrobce Domaine Vincent Sauvestre, a abych přesvědčil kritiky, kteří mi odpírali právo „recenzovat“ supermarketová vína, něco o něm napíšu. Předem podotýkám, že stálo 3,31 €, takže necelou stovku v korunách. Barva je světle žlutá, do zlatova. Vůně má trochu lučních květin, převládají banány a citrusy. Je typická pro burgundskou šardonku, jen trochu slabší a zastřená. V chuti je cítit tropické ovoce, ale celkový projev je chudší a zdaleka ne tak čistý, jak bych mohl čekat u vyšší kategorie AOC. Převládají kyseliny, na konci chuti se výrazněji objeví hořkost. Odrůdově typické Chardonnay, leč znatelně nižší kvality, než bývají burgundské AOC. Kéž by se takové víno dalo koupit za stovku v českých hyper- a supermarketech!
Proč takové víno u nás nekoupíte za stovku, naznačím dále. Víno jsem nejspíš koupil „přehmatem,“ když jsem chtěl koupit jiné víno stejného výrobce. Domaine Vincent Sauvestre je typický burgundský velkovýrobce orientovaný na supermarkety. Zajímal jsem se o něj, když jsem při předchozích výletech koupil jiná vína s vysokým poměrem kvalita/cena, čímž nechci říci, že by kvalita sama byla nutně špičková. Před rokem jsem si nechal poslat jejich exportní ceník, z něhož tady ocituji několik položek. Ceny jsou uvedeny bez DPH a podmínkou je odběr po paletách. Pro srovnání cituji i ceny domácího dovozce, které jsou včetně DPH, jsou to maloobchodní ceny pro koncového zákazníka. Výše popisované Chardonnay VdP prodává výrobce za 2,31 € bez DPH. Pro zábavu i poučení, tady jsou ty ceny :-))))
Pinot Noir AOC 2004 – 3,48 € / 340 Kč (pil jsem, slušné základní víno)
Chablis AOC 2005 – 5,64 € / 564 Kč (pil jsem, slabé supermarketové Chablis, Francouzi říkají, Nekupujte Chablis od negocianta z Cote d’Or!)
Chablis Premier Cru Beauroy AOC 2004 – 9,58 € / 958 Kč
Savigny Les Beaune AOC 2004 Rouge – 6,24 € / 628 Kč
No to mi řekněte, jaký kalkulační software používá český dovozce při stanovení ceny?
TOPlist