Pár fotek z návštěvy Fattorie di Palazzo Vecchio :o) Byl jsem poprvé v toskánském Montepulcianu, ale nakonec jsem se samotnému městu Montepulciano vyhnul. Ukázalo se, že Valiano není u Montepulciana jako Libeň u Prahy, ale pár kilometrů dál, přejedete dálnici a napůl cesty do Cortony najdete Valiano (foto dole). O prvním setkání s vínem z Palazzo Vecchio jsem už psal tady.

Cortona byla jedním z důležitých bodů, které jsem chtěl vyřešit. Montepulciano (a Vino Nobile) je pro Sangiovese důležité jako Aloxe nebo Gevrey pro Pinot Noir, tak co ta shoda jmen v Burgundsku (Corton) a v Toskánsku (Cortona)? Prej že nic, jméno Cortona nic neznamená a na žádnou souvislost jsem nepřišel. Dětem jsem slíbil rande se slečnou Federicou Riboldi, se kterou jsem se potkal tři týdny předtím na degustaci v Perugii. Co se slíbí, to se splní: Federica se dětem líbila, degustaci ve vinařství přežily a utrpení z dvouhodinové jízdy v autě si vynahradily koupáním v blízkém Lago di Trasimeno, obrovské kachní louži s mělkým dnem a teplou vodou.

Vinařství samo je naprosto vzorové. Federica nás napřed vzala na obhlídku pozemku a vinic. Palazzo Vecchio je zemědělská usedlost z jedenáctého století, která průběžně měnila majitele, vyrozuměl jsem něco o mniších a několika rodinách, o vysušení celého údolí Val di Chiana v osmnáctém století, které nastartovalo ekonomický rozmach. V padesátých letech minulého století koupil usedlost hrabě Riccardo Zorzi, který se snažil obnovit místní vinařskou tradici. Víno se v usedlosti pěstovalo už dlouho, ale prodávalo se dál jen jako sudovka. Až současní majitelé, Marco Sbernadori s manželkou Marií Alessandrou Zorzi, začali v osmdesátých letech projekt, který vedl k prvním vínům lahvovaným jako Vino Nobile di Montepulciano. Majitelé zřejmě nejsou na výrobě vína ekonomicky závislí a vydělávají si v jiném oboru. Enologem je Andrea Mazzoni, který se v devadesátých letech podílel na „100% Sangiovese,“ společném projektu toskánských univerzit. Dnes učí na vinařské škole v Sieně.

Vinařství vlastní asi 83 hektarů pozemků, z toho 28 hektarů vinic, ale v současnosti pěstuje víno jen asi na šesti hektarech. Jedním z důvodů je zaměření na ruční práce a s tím související neschopnost obhospodařovávat větší plochu (a možná i prodávat víc vína v současné konkurenci, ale to je jen moje spekulace). Kromě jedné vinice vzdálené asi čtyři kilometry leží všechny vinice na svazích pod Palazzo Vecchio, takže se všechny práce vykonávají takříkajíc doma, na dohled od sklepa a bez nutnosti svážet hrozny při sklizni do sklepa náklaďáky. Vinice, ze kterých pocházejí jejich nejprestižnější vína, Maestro a Terrarossa, jsou 40 a 60 let staré, takže si dnes poradí i s hodně suchým počasím (které je ostatně v této části toskánska typické, aspoň při naší návštěvě se mi vybavovala přezdívka Kraj bez stínu).

Prohlídku jsme začali na vinicích, vyvýšená poloha Palazzo Vecchio nabízí krásný výhled na panoramata Montepulciana a Cortony i na vinice na svazích pod usedlostí. Majitelé si libují, že vinice na svazích kopce jsou vystaveny větrům, které všechny škůdce révy zase odnášejí pryč, žádný nemá šanci se zachytit. Prošli jsme halu s nerezovými tanky, kde vína kvasí (bez přidání selektovaných kvasinek, připisuju bod :o), i sklep s dubovými sudy, kde zrají. Tam bylo jen pár barikových sudů (používají se pro nové víno, které už sice má etiketu, ale vinařství se zatím nerozhodlo, zda ho bude prodávat) a zbytek byly padesátihektolitrové dubové sudy, ve kterých zraje Vino Nobile. V pozadí ležely uskladněné vzorky produkce z devadesátých let i baterie lahví z počátku sedmdesátých let, kdy se víno ještě běžně nelahvovalo.

V horkém červencovém dopoledni jsem degustaci na místě zkrátil, koupil jsem vzorky od všech vín, ale některá vína jsme přece se slečnou Federikou přechutnali. Cortonu, „moderní“ cuvée Syrahu a Sangiovese jsme koštovali z lahve plněné před pár dny, ale mě to pobavilo i potěšilo zřetelnými animálními projevy syrahu, šídlo v pytli neschováš, a s lesními aromaty Sangiovese se to dobře snášelo. Nejvyšší víno, Vino Nobile Riserva 2007 mělo podobný styl, jaký si pamatuju z perugijské ochutnávky Maestra 2008 – koncentrované, silné víno, ale už bezvadně pitelné. Vin Santo 2006 (postavené především na Malvasii) zaujalo výraznou plnou barvou (i v domenzích Vin Santa, které bývá na barvu velkorysé), intenzivní rozinkovou vůní a kultivovanou chutí, leč s cenou 30 EUR za půllitr si ho moc často neužiju.

Rozhodování o vínech, srovnávání chutí a porovnání cen jsem odložil na doma, k něčemu takovému je potřeba spousta času a plná lahev, tím spíš, když jde o tak tradiční region jako Toskánsko a tak ušlechtilou odrůdu jako je Prugnolo Gentile (tak se v Montepulcianu říká místnímu klonu Sangiovese).

Krátké porozhlédnutí po vinařství, procházka po vinicích i několikeré letmé ochutnávání potvrdilo můj prvotní dojem z perugijské ochutnávky. Všechno nasvědčuje tomu, že tady se všechno dělá jaksi ve shodě s mými preferencemi, tradičně pokud jde o práci na vinici a školení vína, moderně pokud jde o kvašení. Výsledkem jsou elegantní, kultivovaná vína, poměrně brzo pitelná. To mi na toskánském Brunellu a Vinu Nobile při předchozím zkoumání vždycky vadilo, že vína byla přeextrahovaná a extrémně tříslovinová. Je bezvadné, že víno po koupi vydrží dalších deset let archivace, ale nejsem úplně smířený s tím, že víno naopak potřebuje po koupi dalších deset let zrání a výrobce velkoryse přehazuje tuhle starost na zákazníka. Zatím mám důvěru, že vína z Palazzo Vecchio vydrží dalších pár let vyzrávat, ale jsem rád, že to nutně nemusím zařizovat sám, že jsou dobře pitelná i při nákupu.