O vinařství i vínech jsem už něco napsal (třeba tady a tady, navíc jsem je šířil v osvětových Komunitních Bedýnkách tady a tady a taky tady), takže můžu pozadí (historii vinařství i vín samotných) přeskočit a jít rovnou na věc.

Mají podobnou barvu, temnou černorudou, starší je o chlup světlejší. V obou případech je zřejmé, že víno není filtrované. Pokud jde o vůni, otevřu nový slovník: nulaosmička je trochu rozmlžená věkem a přezrálostí, devítka je zaostřenější, přímočařejší a preciznější. V ovocných tónech je devítka třešňovo-višňová až do zweiglu a sudem kouřovitá, nulaosmička je míň důrazná. V chuti je nulaosmička uhlazená, suchá, s pěkně zakomponovanou kyselinou, dřevem i kořením. Ovocná, vyzrálá, toskánsky vysušená. Devítka je i v chuti líp zaostřená, suchá se sametově hladkými tříslovinami, ale s výraznou kořenitosti. Plné, dlouhé, ambiciozní víno. Obě vína dobře odrážejí toskánský původ.

Díky dobrým vztahům s francouzským sklepmistrem Kenem Lenzim jsem mohl devítku přechutnat už loni, když ještě nebyla v prodeji. Trochu jsem se bál, jak se vztahy vyvinou, když Lenzi na konci roku z Querceta odešel. Zatím se vyvíjejí dobře, nový vinař poslal krabici vzorků a vína (samozřejmě) odpovídají tomu, co jsem před rokem koštoval s Lenzim. Lenzi zatočil kormidlem a z několika vín zatříděných jako IGT udělal DOC vína. Nejmarkantnější to bylo právě u Castello Ginori, původně cuvée Cabernetu Sauvignon a Merlotu 50/50, z kterého udělal čistý Merlot (a zachoval tak nejlepší hrozny CS pro druhé víno vinařství, stoprocentní Cabernet Sauvignon Macchion del Lupo, který se tím taky výrazně zlepšil).

Sám bych si z těch dvou ročníků vybral devítku (2009 bude nejspíš výraznější ročník i v jiných odrůdách a jiných vinařstvích). Už teď je silnější, výraznější, a odhaduju, že bude dobře zrát. Ale i Castello 2008 je v dobré formě a k pití hned teď. Jestli ho Castello 09 něčím překonává, tak svěžestí, důrazem a perspektivou.