Minulý týden jsme konečně vytáhli zahradní stůl a židle na zahradu, občas vysvitlo slunce a byla ještě zima, ale byl to příslib, že konečně bude teplo. Těšil jsem se, že konečně vyměním bílou tapetu na fotkách lahví vína za staronovou zelenou, proměnlivou podle polohy slunce. Hned jsem zkoušel naaranžovat na stole pár lahví, kterými jsem chtěl oslavit blížící se jaro – ale nakonec jsem usoudil, že z mého nosu ještě zima a rýma neodešly, takže se spokojím s něčím obyčejnějším.

Přivezl jsem tři lahve tohoto nejzákladnějšího Pinotu Noir z loňského výletu do Burgundska. Z malého vinařství kousek vedle náměstí ve Vosne-Romanée, zazvonil jsem tam dopoledne a žena majitele zrovna kojila mimino, řekla mi, abych zajel do dvora a chvíli počkal, než bude moci dítě na chvíli odložit. Jedna láhev padla už v loňském létě, nepřipadala mi tehdy tak významná, abych ji vyfotil.

Dnešní víno má středně intenzivní (na Pinot Noir, jinak bych musel napsat slabou) mírně zakalenou rubínovou barvu, zřejmě následek nefiltrování (aspoň doufám…) Zdá se nazrálá, přestože kalendář to nepotvrzuje. Vůně (přes můj rýmový filtr) je jemně ovocná s tónem kůže v pozadí (ten bych čekal spíš ve víně z papírově vyšších apelací). Najdou se hlavně třešně a švestky. Chuť, překvapivě vyrovnaná a s pěkně ukázněnými tříslovinami, působí hustě a koncentrovaně. V popředí jsou višně a švestky, jak vína z Vosne Romanée skoro neznám, klidně bych naslepo tipoval slabší Volnay AOC. (Nekupte to za cenu mezi 7 a 8 €, česky do 200 Kč.) Překvapivý je hlavně všeobecný dojem sametovosti, hladkosti vína, který by mě při ochutnávce naslepo zaváděl o třídu výš. To dopoledne ve Vosne-Romanée jsem koupil 3 nejlevnější lahve jako poděkování za ochutnávku, která mě moc nezaujala, ale to jsem musel mít špatný den, dnes se mi naopak víno moc líbí.