Minulý týden jsem zažil několik šoků, příjemných i nepříjemných. S jarním počasím na mě okamžitě padla první jarní alergie, teče mi z nosu i očí, kašlu a bolí mě hlava. Mám chřipku, kterou vyléčí několik dávek Analerginu. Úterní košt italských vín nové firmy Jiřího Markuzziho asi oželím, přestože jsem strašně zvědavý na to, co a jak bude Markuzzi dělat. Jeho prezentace vín ve VinodiVino byly vynikající, takže jsem zvědavý, jestli byly tak dobré proto, že je dělal Markuzzi nebo proto, že je pořádala La Fattoria. (P.S. pozdě po půlnoci: díky dešti a ochlazení alergie polevila a na úvodní degustaci Vino Markuzzi jsem dorazil, zpráva bude následovat do konce týdne.)
Největším vinařským zážitkem a v dobrém smyslu slova šokem byla pro mě páteční soukromá degustace vín pana doktora Šusty.
Náš pan doktor ve Skleničkové Lhotě v jižním cípu mělnické vinařské oblasti se věnuje taky vinařství. Jak už to na vesnici bývá, slovo dalo slovo a když se pan doktor pochlubil, že se mu povedl Vavřineček, nebylo od slova daleko k pozvání. V pátek večer jsme zasedli, abychom probrali některá místní vína a pár dalších věcí, jak je slina na jazyk přinese… Pokud jsem se někdy vyjadřoval přezíravě o perspektivě červených vín z Moravy a z Čech, odpusťte mi to. Ale nevím, jestli mi to poznání k něčemu bude, protože náš pan doktor je malovinař a víno neprodává.
Přeskočím několik položek včetně čtenářsky vděčného Rosé CDD (Co dům dal) 2007, kdy následkem dubnových mrazíků pomrzlo vše kromě resistentů Fénix a Prim, které poté vytvořily základ cuvée spolu s dalšími asi čtyřmi odrůdami… samo o sobě to bylo víno z nouze, ale jako předehra k Vavřincovi to bylo výborné.
Ovšem ten Vavřinec! Přesněji Svatovavřinecké 2006 Samotok s 12,6 % alkoholu! Strčil by do kapsy skoro všechna červená, která jsem poslední rok pil včetně asi 200 burgund. Hrozny měly při sklizni 19,5 stupně cukru, doslazeno na 23 stupňů. Bomba od nalití – hustá až černá barva, na moje vtípky o dobarvení Neronetem výrobce odpověděl, že je to 100% vavřinecké a barva je následkem velmi častého potápění matolinového koláče (dva týdny po 4 hodinách). Vůně je typická svatovavřinecká, silná, ale jaksi ohraničená a příjemná – konečně se po tolika ochutnávkách můžu s Vavřincem usmířit! Ve vůni borůvky, třešňový kompot, povidla a akátový soudek. K chuti nemám žádné poznámky, protože se víno vypilo dřív, než jsem na psaní poznámek pomyslel, ale myslím, že se tam hlavně opakovaly dojmy z vůně, pamatuju si, že víno bylo krásně hladké, bez tříslovin, krása!
Dvě věci mi ten zážitek kalí. První je nasnadě – víno se nedá koupit, píšu tady o něm skoro zbytečně. Nebude ani na mělnickém Winefestu (ptal jsem se na to) a nejspíš další butylky nezískám ani já – je ho málo a výrobce si je dobře vědom toho, že je to vyjímečný skvost. Druhá vada na kráse je spíš soukromá. Tohle víno jsme měli na jiné soukromé degustaci v prosinci 2007, takže zhruba před čtyřmi měsíci, a poklad jsme neobjevili. Je možné, že se víno za pouhé 4 měsíce vyladilo o takový kus? Je možné, že jsme takový skvost měli pod nosem před 4 měsíci a nepoznali to? To určitě možné je, tehdy to byl spíš společenský večírek než soutředěné vínoznalectví, ale stejně mi to soukromě nepřidá. Ostatně nedávno jsem tu měl příspěvek o Pinotu z burgundského Vosne Romanée za 7,50 €, které jsem shledal vynikajícím, přestože před rokem mi nic neříkalo. Tam se to dá zdůvodnit, víno mívá brzy po nalahvování znatelný pokles kvality a po roce se může začít významně zlepšovat, ale raději bych si byl jistý už napoprvé.
Mimochodem, na závěr koštu jsem připravil burgundské Cote-de-Nuits Villages 2003, z renomovaného podniku Vincent et Denis Berthaut z Fixinu (obrázek nahoře). Přivezl jsem si karton v roce 2006 a nechtěl jsem na košt stavět mezi domácí mělnická vína nějaké drahé Premier Cru, aby to nevypadalo, že chci soutěžit, ale kdyby to byla soutěž s bodováním, tento Pinot by vedle předchozího Vavřince propadl, a všechny moje červené burgundy s ním. Možná si budu muset svůj vkus osvědčit a na konci května, až se vrátím s novými nákupy z Burgundska, uspořádat zase veřejnou degustaci. Přespolní zájemci o účast mohou přičinit poznámku do komentářů nebo na můj e-mail.
Sommeliér ze mě už nebude. Příchod jara a první závan pylů mi úplně vyřadí nos, občas i běžná domácí neshoda mi vyřadí žaludek, takže živit bych se tím nemohl. Přesto popisovaný zážitek s Vavřincem je vlastně tím důvodem, pro který to všechno dělám. Snaha dotknout se hvězd, hledání dokonalosti, která nalezena okamžitě mizí, takže docházím k poznání, že hledání je vlastně důležitější, než jeho výsledek, a že cesta může být cíl. Je povzbudivé, že ta hledaná dokonalost se nakonec najde jen kilometr od mého bydliště (jo, tak daleko leží vinice). V poslední době se mi stalo víckrát, že jsem vynikající vína našel u malovinařů (nebo malých vinařů – to není totéž!) v malých objemech. Opačnou stranou mince je to, že dost často se taková vína nedají koupit. Pokud se koupit dají, často v tak malém množství, že nemá cenu o tom psát (ani v blogu). Určitě ale má smysl je hledat. Podporujte svého vinaře!