Několikrát jsem se tady přiznával, že na tomhle víně už spoustu let ujíždím. Stoprocentní Sangiovese, už jsem ho překřtil na supertoskánce, ale v posledním e-mailu před odjezdem na dovolenou mi to vymalovala obchodní ředitelka vinařství Anita Zonin, nepřímo – že letos můžu ochutnat Eremu, jejich prvního supertoskánce, cuvée Cabernetu Sauvignon a Sangiovese. Dala tím zapravdu Vosiskovi, který mi soukromě napsal, že na supertoskánce je Arnolfo až moc jednoduchý – ale já se odradit nedám, mě Arnolfo baví.

A nejvíc mě bavil právě v ročníku 2006, když jsem ho loni ochutnal – byl už bez tříslovin, uhlazený nebo spíš ohlazený, krásně pitelný, vyzrálý. Až netypicky pro odrůdu Sangiovese, které dává tak často štiplavá vína s tříslovinami. Komunitní Bedýnkáři to můžou posoudit sami, na listopadové veřejné ochutnávce Bedýnek Arnolfo kraloval i přes účast slušného Brunella z roku 2003.

Paní Zonin mi taky řekla, že Arnolfo 2007 je lepší než nulašestka. Bral jsem to s rezervou, jako doporučení obchodníka. Ale hned po příjezdu do Itálie zašel ve Volteře do vinotéky a jednu lahev si koupil, i s vinotékařskou přirážkou. Abych si to po roce znova přechutnal. Před rokem totiž měla nulasedmička ještě hodně tříslovin.

První dojmy po otevření odpovídaly loňským – světlá rudá barva (připomíná Pinoty :o), v jemné a elegantní vůni typické lesní plody, ostružiny a náznakem i jahody – to by se mohlo líbit ženským! Chuť koresponduje s vůní, jemná kyselina nese zase tóny lesních plodů, zpočátku s tříslovinami v závěru, ale dvě hodiny po otevření se třísloviny vytrácí. Suché, s likérově nasládlým koncem a s podezřením na malý zbytek cukru. Závěr je trochu tenký, typicky pro Sangiovese, se štiplavým kořením, ale moje největší obava se vytrácí, třísloviny neruší.

Přiznám se k drobné nedůvěře k vínům, u kterých cítím, že jejich životní cyklus je už na sestupu, ale které jsou stále ještě přesycené tříslovinami (stále častější důsledek moderní fascinace vinařů barikovými sudy). Tohle snad Arnolfovi nehrozí, myslím, že jen část objemu vína byla v barikovém sudu, a pokud si pamatuju ročníky od 2001, všechny byly citlivě barikované. Večer u bazénu při toskánském západu slunce jsem si netroufal soudit, jestli bude Arnolfo 2007 lepší než jeho předchůdce. K ročníku 2006 mám silný vztah, protože jsem na něm postavil loňské Komunitní Bedýnky. Arnolfo 2007 je možná typičtější Sangiovese a určitě je dost dobrý, abych si ho pár krabic koupil pro sebe, ale moje srdce je zatím ještě s nulašestkou.