Už léta mi kazí náladu povrchnost některých nezávisle se tvářících webů, většinou levobočků kamenných médií, které nepřinášejí vlastní obsah. Zlobí mě, když se kompilace agenturního zpravodajství a ostatních médií vydává za vlastní materiál. Ale abych to nepřeháněl s negativismem a mentorováním, dám jeden příklad, který na mě vyskočil z apetitu.

Špatná láhev může zničit i to nejlepší víno, a kdybyste nevěděli, co s časem, můžete hledat v textu polopravdy, banality i úplné nesmysly, kdo najde víc?

Nechci nijak zásadně rozpitvávat to, že ještě před půlstoletím nebylo lahvování běžné ani v některých významných vinařských oblastech, i když by to v souvislosti s použitým citátem zaměstnance Vinia Velké Pavlovice mohlo pobavit nechtěnou aktuálností. Z původního systému prodeje celých sudů přecházely totiž významné francouzské podniky na vlastní lahvování, protože bývalo běžným zvykem obchodníků všelijak vína mísit a ředit, takže lahev s etiketou dávala kupujícímu záruku, že víno v lahvi je přesně takové, jaké vyrobil vinař (a ne takové, jaké ho smíchal obchodník). Třeba že v lahvi burgundského Pinotu z Vosne není příměs levnějšího vína z Rhony, jak to bylo běžné dříve. Nebo že v lahvi moravské Frankovky není maďarské víno, jak se to stává běžným dnes. Ještě, že tyhle weby si tak dobře vybírají, koho v jaké souvislosti citovat.

Že většina menších vinařů nelahvuje pod ochrannou atmosférou a že se lahev vždycky neuzavírá korkem, to jsou jen drobnosti. Některá tvrzení v textu (o moderních technologiích, které zaručují, že spotřebitelé si doma otevřou láhev s vínem, a to bude mít stejnou kvalitu, jako před uzavřením do ní) by vydala na zábavnou diskusi s nejistým výsledkem.

Fotky z fotobanky, rozumy z agenturního zpravodajství a absence vlastního názoru, poznávací znaky médií hypermarketové éry. Mám radši rukodělné výrobky, i blog bych nejradši psal na psacím stroji. A ještě lepší by bylo nic nepublikovat, jen se s pár čtenáři pravidelně scházet a probrat to u stolu.