Už jsem se tady na blogu o Arnolfovi něco napsal, a když jsem v sobotu vylovil ze sklepa poslední lahev, myslel jsem si, že se k němu vracím naposledy. Před deseti lety, v roce 2003, jsem byl ve vinařství poprvé, a po deseti letech se kruh mohl uzavřít.

Na první italské dovolené v roce 2003 jsem vytloukal supermarkety, ale navštívil jsem radostně i několik vinařství. Byl jsem na to mimořádně dobře připravený! Moravské vesnické košty jsem měl sježděné durch a měl jsem dojem, že už znám všechny odrůdy: rulandské bílé i modré, Chardonnay i ryzlinky, tramín a Pálavu, Sylvánské i Veltlínské, Sauvignon i Frankovku, Vavřince i Zweigelt… V Itálii jsem zažil šok, nic z toho neplatilo. Pila se Vernaccia, Vermentino a Verdicchio, Chianti a Morellino, Brunello a Vino Nobile, a já se rychle učil, třeba že všechna čtyři poslední vína jsou z odrůdy Sangiovese. A že v Itálii tolik neznamená odrůda jako původ (tedy pokud třeba zrovna nejste v Toskánsku a nejde o Sangiovese, ale to už je vyšší dívčí a nechci to komplikovat :o) Obecně tedy doporučuju vyjet na zkušenou za hranice a není ani nutné se trmácet až do Itálie – už v Rakousku chutná Veltlín i Frankovka nápadně jinak!

(Na horní fotce Luca Bernardis, sklepmistr Fattorie il Palagio, za ním sudy Arnolfa di Cambio.) Itálie je ráj milovníků levných vín (krásně to píše Alfonso Cevola tady), ale jak jsem se v ohromné italské nabídce postupně víc orientoval a získával přehed, došlo mi, že Fattoria Il Palagio je vpodstatě vinařství orientované na supermarketový trh a Arnolfo di Cambio je jen drobná vyjímka z jejich produkce či úlitba vinařským Bohům. Víno, které nemůže překročit svůj stín, nemůže se vymanit ze svého původu. Krásné Sangiovese, slušně udělané na vinici i ve sklepě, které je výborné mladé, a jehož jednotlivé ročníky vyzrávají různě. Nejspíš je to dané tím, že víno kvasí v nerezových tancích a teprve potom se stáčí do barikových sudů, kde zraje asi rok. Sud je na víně znát a zrovna v ročníku 2007 je pěkně, citlivě použitý, ale to víno je prostě ze dvou částí (nerezové a dubové), nenabízí nějakou závratnou hloubku a musí se vypít zamlada, nemůžete ho archivovat příliš dlouho.

Teď je ročník 2007 asi v nejlepší formě: v barvě je až pinotově světlý, průhledný, rudý s cihlovým odstínem. Voní jako likér z lesních plodů, jemně ovocný, delikátně sametový a v závěru jehličnatý. V chuti už ustupuje kyselina, sud je patrný spíš na celkové kulatosti a v závěrečném koření, ale třísloviny hrají na schovávanou a je jasné, že do roka a do dne, Lomikare, si pro tebe přijdu – je na čase víno vypít. 15 EUR před pár lety v Castel San Gimignano, výborná koupě.

Moje loučení s Arnolfem dopadlo překvapivě dobře. Ročník 2007 překvapil lahodným vyladěním a vyzrálostí. Už mám v Toskánsku jiné oblíbence a myslel jsem, že se už víckrát v Castel San Gimignano nezastavím, ale nejspíš jo. Možná za to může sobotní večerní vedro (devětadvacet ve stínu v osm večer) simulující autentické toskánské podmínky? Možná je to jen romantická nostalgie, tohle vinařství bylo nejspíš první, které jsem v Itálii navštívil. Nebo za to může sám Arnolfo di Cambio a je fakt dobrej :o)))

Francouzský Pinot i toskánské Sangiovese můžete ochutnat v aktuálních Komunitních Bedýnkách. Pospěšte si, tento týden bedýnky uzavřu a objednám. Úvodní text je tady, přihlašovat se můžete tady!