Vlajková loď toskánského biodynamického vinařství Caiarossa (web) původně sváděla k poznámkám o Chateauneuf-du-Pape, protože první ročníky byly poskládané z osmi odrůd včetně rhonských GSM (Grenache, Syrah, Mourvedre). Podrobnější pohled ale brzy odhalil, že prim hrají docela jiné odrůdy a že se červená Caiarossa vůbec míchá jinak.
V nuladevítce dominují čtyři odrůdy: Cabernet Franc (25%) a Cabernet Sauvignon (18%), Sangiovese (19%) a Merlot (21%). Malé procento patří třem netradičním odrůdám, Petit Verdot (8%), Syrah (6%) a Alicante (3%). 43% kabernetů je samozřejmě znát, Merlot směs zjemňuje a Sangiovese ji spojuje s domovským Toskánskem. Caiarossa pochází z mladých výsadeb (všechny vinice byly vysazeny v letech 1999 a 2000), ale z výsadeb hustých (9 000 keřů na hektar je hustota v Toskánsku nevídaná) a nízkých výnosů (vinařství uvádí průměr 5 500 kg na hektar, ale zřejmě to bude kolísat s jednotlivými odrůdami).
Macerace na slupkách zabere 20-30 dní (podle odrůd), kvasí spontánně bez přidání selektovaných kvasinek (to je stále se opakující mantra Caiarossy) v dřevěných padesátihektolitrových sudech a betonových tancích. Malolaktická fermentace probíhá ještě v tancích, částečně i v sudech. Všechny odrůdy se zpracovávají separátně a právě tak i jednotlivé parcely na vinicích, po kvašení se stáčejí do různě velkých sudů podle charakteru vína. Průměrnou dobu školení v sudech uvádí Caiarossa 16 měsíců s tím, že jemnější hrozny (jako Alicante) dostanou jen 11 měsíců a ty nejsilnější (Petit Verdot nebo Cabernet Sauvignon) i 20 měsíců. Výsledná směs se vytváří teprve po vyzrání všech jednotlivých příspěvků v sudech.
Barva vína je temně rudá s fialovým odstínem, špatně průhledná a zřejmě nefiltrovaná. Vůně je hluboká, ovocná s náznaky herbálních tónů a lesních jehličnatých vůní. Vrstevnatá s převládajícím kabernetovým ovocem a příjemnou kořenitostí, tabáková, po provzdušnění navíc výrazně fialková. V suché chuti je pěkná šťavnatá kyselina nesená rybízem a ostružinami, plné tělo a teplý závěr s tříslovinami a jemným kořením. 14,5% alkoholu neruší, ale je příjemnější pít víno chladnější. Přes poměrně plnou chuť to není žádná nabušená obluda a sudy jsou citlivě použité. Spojuje toskánskou vyprahlost s mediterránským luxusem, ostatně středomořsky kořenitý závěr posouvá chuť skoro dosladka.
Díky svěžímu ovocnému projevu a kořenitému závěru se dá pít už teď, ale asi bude lepší za 7 – 10 let. 93 bodů/100 a bude se zlepšovat. Paráda!
V nových Komunitních Bedýnkách najdete Pergolaiu 2009, menší sestru Caiarossy, ale rád přivezu i Caiarossu, když si o ni napíšete. Úvodní článek je tady, přihlášky tady.