Ale kdepak! Metanolový kšeft někdo vymyslel právě za toho optimisticky slunného léta, fotbalový nároďák hraje blbě už dýl než rok (za to počasí už vůbec nemůže) a Newman s Redfordem si zahrávali s revolvery tak nápadně, že to vycítila i ta holka a radši od nich zdrhla.
Metanolové otravy určitě vyvolají vlnu lidových vtipů a my, co kulturně popíjíme víno (a plácáme se přitom po ramenou, že jsme jiná parta) se nad tím můžeme jen usmívat. Ale před pěti lety jsem tady psal o supermarketových burgundských šardonkách, po kterých moje tehdejší manželka v noci zhubla o tři kila a jiných supermarketových lákadlech, nesetkalo se to se stoprocentní podporou ani ze strany potenciálních kolegů. Ve skutečnosti jsme na tom všichni stejně: jsme závislí na elementární poctivosti těch, kteří nám prodávají vodu, mlíko, chleba, víno, kořalku. Cibuli, okurky (vzpomeňme na loňskou aféru se španělskými zabijáckýmí okurkami, nakonec infikovanými v Německu?) rajčata a sýry a já nevím co ještě, prostě potraviny, na které jsme zvyklí a jejichž původ dnes bohužel nejsme schopni zkontrolovat.
Nesdílím katastrofické vize zanikajících civilizací (mám paměť a tak dobře vím, že z Clintonova popleteného vice-presidenta Al Gora měli ve Washingtonu všichni srandu) a nemyslím si, že nás prohibice ochrání před organizovaným zločinem a větší státní kontrola před nekvalitními potravinami. Jedině snad, že naše stále se zvyšující životní úroveň nám umožní, abysme se zajímali o to, co kupujeme, co jíme, co pijeme, po jakých silnicích jezdíme, s kým se stýkáme, s kým se přátelí naše děti a s kým naši politici. Abysme si nakonec nemuseli říkat s Butchem Cassidym a Sundance Kidem: Chtěli jsme začít sekat dobrotu a takhle to dopadlo!