Itálie neznámá aneb Následky horka. Poslední teplý letní den zbrojím na dalších devět měsíců bez slunce :o) snad bude zima s italským vínem snazší! Před dvěma lety se mi tak stýskalo po toskánské dovolené, že jsem zorganizoval dovoz jedné palety toskánských vín za ceny, za které se prodávají ve vinařství, jako prodloužení italských prázdnin. Pak ještě jednou a když se mi na jaře povedlo Alsasko, začalo mě to bavit. V létě jsem už jezdil po Toskánsku docela cíleně a vymýšlel různé kombinace vín. Tak se stalo, že jsem jich našel rovnou na dvě bedýnky. O jednotlivých vinařích a vínech jsem většinou psal už z prázdninových toulek, takže si o pozadí nových objevů můžete přečíst víc ve starých zápiscích.

Předchozí dvě italské bedýnky byly postavené na vínech z málo známé toskánské apelace Montescudaio. Letos chci ubrat Montescudaio a přidat vína zajímavého chlapíka z nedalekého San Gimignana. Simone Santini mě dostal svojí Vernacciou di San Gimignano už loni. Letos zase a navíc i osobně při návštěvě u něj na předměstí San Gimignana, psal jsem o něm tady. Santiniho Vernaccia je krásná ukázka toho, co s jinak obyčejnou odrůdou dokáže udělat výběr hroznů a následná delší péče ve sklepě – víno leží nejmíň půl roku na kvasničních kalech. Při společné ochutnávce s ním jsem si napsal o jeho základním Chianti jen něco jako „obyčejné,“ ale v srpnu doma mi už vůbec obyčejné nepřipadalo a myslím, že jsem ho napoprvé podcenil. Od Parkerova Antonia Galloniho dostal předchozí ročník 87 bodů a příjemně pochvalný komentář. Takže Vernaccia a Chianti doplněné barikovanou Vernacciou. Psal jsem o ní tady, ročník 2008 je už nahrazený nuladevítkou, ale snad to bude dobrá náhrada. Barikovaná Vernaccia je úlet, zajímavost, ale snad to zvědavější čtenáři ocení.

Druhou polovinu vín účastníci loňských bedýnek už znají. Pergolaia 2007 měla loni veliký úspěch, po bedýnkách jsem musel přivézt dalších 150 lahví pro ty, kterým zachutnala (včetně sebe). Letos jsem měl dilema, logické by bylo vzít nový ročník, ale z přímého srovnání mi vyšla vítězně loňská Pergolaia 2007. Zvědavcům přivezu klidně nový ročník (2008), ale pro mě je 2007 stále ještě lepší. (Ke korekturám ochutnávám už pět dní otevřenou lahev Pergalaii 2008 – krásně se vyhladila a zjemnila. Podle těch pěti dní se zdá, že 2008 se bude slušně vyvíjet v lahvi. Bylo by zábavné dát do bedýnky obě vína, a rovnou upozorňuju, že kdyby mi nakonec některé z připravovaných vín nevyšlo, nahradím ho nejspíš právě Pergolaiou 2008.)

Pergolaia je víno z biodynamického vinařství Caiarossa. To je moderní podnik, postavený na zelené louce. Vinice byly vysazené v letech 1999 a 2000, vinařství je vybavené moderní technologií a biodynamika se tam pěstuje bez magie a zaříkávání. Sklepmistr Dominique Génot vystudoval enologii v Beaune a agrotechniku v Bordeaux a byl na praxi v Novém Světě. Místní vinaři prý říkají Pergolaie „francouzské Sangiovese“ – toskánské Sangiovese je často vedené k robustnosti, Pergolaia naopak k eleganci. Do jisté míry to platí i o dalších dvou vínech, protože i Marchesi Ginori mají francouzského sklepmistra.

Marchesi Ginori Lisci měli loni v Bedýnce dvě vína, Campordigno a cuvée Castello Ginori (Merlot a CS, 50/50). Sklepmistr Ken Lenzi změnil složení Castella Ginori (nově je to čistý Merlot) a tím se uvolnily nejlepší hrozny Cabernetu Sauvignon. Očividně tak stoupla kvalita vína Macchion del Lupo, které jsem dosud opomíjel. Popravdě proto, že odrůdu CS moc nevyhledávám. Změna je život a tak do bedýnek letos nominuju kabernet: uvidíte, že je nejen typicky odrůdový, kabernetový, ale podle sluncem vysušené chuti i zřetelně toskánský. Campordigno naopak ještě víc odlehčilo, zhublo, a je z něj víno k jídlu, vino da tutti pasti.

1. Vernaccia di San Gimignano 2011 DOCG, Tenuta Le Calciane, 8 EUR
2. Vigna ai Sassi 2009, Vernaccia di San Gimignano DOCG, Tenuta Le Calciane, 11 EUR
3. Chianti Colli Senesi 2011 DOC, Tenuta Le Calciane, 8 EUR
4. Campordigno 2009, Merlot Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci, 10 EUR
5. Macchion del Lupo 2008, Cabernet Montescudaio DOC, Marchesi Ginori Lisci, 12,50 EUR
6. Pergolaia 2007, Toscana IGT, Caiarossa, 13,50 EUR

63 EUR v cenách z vinařství je asi 1638 Kč, plus 180 Kč za dopravu – 1790 Kč.

S šesti víny jsem tentokrát nevystačil a rád bych přidal další šestici. Dají se na ní ukázat dva současné trendy spojované s autentickými víny. Kolem pojmu autentická (naturální) vína panuje zmatek. O významu těchto pojmů se mnozí přou, protože, jak víme ze sociologie, interpretace významů dává vykladačům moc. Autentičnost se většinou chápe jako věrnost tradicím, ale těžko se hledá shoda na tom, jak hluboko sahá ta tradice, kterou chceme následovat. Sám pro sebe si autentičnost vykládám jako další krok v tom, čemu se říká terroir. Autentické víno by mělo pocházet z místní tradičně pěstované odrůdy a mělo by být vyrobené tradiční technologií, především bez přehnaných technologických zásahů. Takhle obecně to vypadá hezky, ale co je přehnané pro jednoho, to ještě může být přijatelné pro druhého, a tak se o tom můžou vést dlouhé spory.

Už jsem někdy někde napsal, že velká část produkce tak komerčních vinařských regionů jako je Burgundsko či Toskánsko je „autentická.“ V Burgundsku převládají dvě odrůdy už 600 let, sklepní postupy jsou někde víc a někde míň tradiční, ve vinici se všichni vrací k organickému nebo biodynamickému hospodaření. Podobně v Toskánsku převládá Sangiovese a další místní odrůdy, (třeba Vernacia di San Gimignano v malém regionu kolem stejnojmenného města) a největší spory mezi tradicionalisty a modernisty se vedou o tom, jestli víno školit v bariku nebo v tradičních velkých sudech (a jestli se do Toskánska hodí mezinárodní odrůdy). Tradicionalistu můžete (zjednodušeně!) poznat podle toho, že nepoužívá selektované kvasinky a nemá ve sklepě barikové sudy :o) Přiznám se ale, že tomu velkou váhu nedávám: už jsem párkrát obdivoval barikované Chianti Classico, ale když jsem letos narazil na Vino Nobile di Montepulciano z Palazzo Vecchio, měl jsem velikou radost.

Napřed jen proto, že mi Maestro 2008 chutnalo. Potom jsem je navštívil a prohlídl si sklepy i vinice. Sice mají moderní nerezové nádoby v hale, kde víno kvasí, ale žádné bariky ve zracím sklepě. Tvrdí, že žádné selektované kvasinky nesypou, já můžu potvrdit jen to, že ve víně nejsou ani žádné přehnané třísloviny z barikových sudů (ani odjinud 🙂 a že víno je už krásně hladké a pitelné. K Sangiovese třísloviny patří, ale tahle vína rozhodně nejsou přeextrahovaná :o) Vybral jsem jejich základní víno Dogana, samozřejmě Maestro a pak Riservu z roku 2006. Tady je seznam vín do druhé bedýnky:

1. Dogana 2010, Rosso di Montepulciano DOC, Palazzo Vecchio. 12 EUR
2. Maestro 2008, Vino Nobile di Montepulciano DOCG, Palazzo Vecchio, asi 14 EUR.
3. Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2006 DOCG, Palazzo Vecchio, 20 EUR
4. Lucanto 2011, Trebbiano d’Abruzzo DOC, Torre Raone
5. Pecorino 2011, Colline Pescaresi IGT, Torre Raone
6. Raone Bianco 2011, Colline Pescaresi IGT, Torre Raone

Další tři vína už nejsou z Toskánska, ale ze sousedního Marché a označovat je za autentická by byla jen drobná provokace těch, kteří vždycky všechno vědí lépe (ale dá se na nich ukázat jeden trend, který mě baví). Poprvé jsem se s Torre Raone setkal v květnu na pražské degustaci, od té doby si píšu s jejich holandským obchodníkem, ale do vinařství jsem nezajel. Podle informací z webu je Torre Raone mladý podnik s asi třiceti hektary vinic. Bílá vína jsou zpracovaná v nerezových tancích, k autentičnosti odkazují jen staré místní odrůdy (Trebbiano a Pecorino), spontánní kvašení a delší ležení na kvasnicích, které jim dodá plnost chuti. Jinak je to komplet vinařský střední proud a moderní podnik. Co mě na tom uchvátilo? Především vína samotná, čistotou, razancí, osobitostí. A potom dojem, že si moderní mainstreamový podnik vyzobal z naturální vinařské alternativy to nejlepší (organické hospodaření ve vinicích, pěstování opomíjených lokálních odrůd namísto mezinárodních, spontánní kvašení a delší ležení vína na kvasnicích) a vyrábí přitom moderní, čistá a technicky bezvadná vína. O tom, že Raone Bianco je postavené taky na Pinotu Grigio a všem škatulkám se vymyká, jsem už psal tady. Už před dvěma lety jsem říkal, že vinařský mainstream nakonec vycucne to nejlepší z alternativních směrů a přisvojí si to, a Torre Raone je pro mě optimistický příklad, že něco podobného se už děje.

Obvykle jsem v Bedýnkách nabízel vína za ceny ve vinařství, ale ceny Torre Raone neznám a Palazzo Vecchio jen přibližně (některé se najdou na webu). Tak mi musíte věřit, že je moc nepředražuju :o) Vino Nobile je, jak napovídá překlad, ušlechtilé (a taky drahé). Vína z Torre Raone bych tipoval kolem 8 EUR. Tři bílá z Marche a tři toskánská Sangiovese, celkem za 1800 Kč.

Pro ty, kdo si objednají obě bedýnky, snížím cenu té druhé o 100 Kč a obě dohromady budou stát 3490 Kč. Čím víc toho povezu, tím levnější bude doprava :o)

Daly by se sestavit i jiné kombinace :o) Tři červená z Montepulciana, Pergolaia a Chianti od Santiniho by daly pětici Sangiovese, doplnit by je mohlo další Sangiovese nebo typicky toskánská Vernaccia. Ale už takhle je to pět vinařství a logistika srovnatelná s vyloděním Američanů na Sicílii. Stejně jako v předchozích kolech budu chtít platbu předem. Změní se distribuce a namísto žižkovské vinotéky si budete moci Bedýnky vyzvednout na dvou místech v Praze (Praha 4, na magistrále a Praha 9, u Metra Kolbenova, na obou místech se dá parkovat), po jednom v Ostravě, Hradci Králové a Bratislavě. Nově přibyla Olomouc! Tato místa jsou bez příplatku. Pokud si nemůžete bedýnky vyzvednout ve jmenovaných městech, vyřešíme to s Českou Poštou (s příplatkem za poštovné cca 190 Kč za balík) nebo individuálně. Předpokládám uzávěrku za týden a distribuci na začátku října. Hlaste se tady. Udělejte si radost. Vánoce se blíží :o)))