Ve středu jsem tady psal, že Itálie chutná jinak v Itálii a jinak doma. Čtvrtek mě donutil znova se nad tím zamyslet :o) Na středeční večer jsem pozval domů několik přátel, abych na nich vyzkoušel vína plánovaná do příštích Komunitních Bedýnek.

František Šamla, dovozce seriózních bordeauxských a piemontských vín (a milovník málo známých piemontských odrůd) do poslední chvíle tvrdil, že přijede. Nakonec přijel, omluvil se, že mu povinnost nedovolí atakdále, obdaroval nás dvěma krásnými piemontskými červenými (jednou ročník 2002!) a hned zase odjel. Jindy bych podobný dar bral jako výhru, ale ve středu ne. František mi chyběl, hlavně svou zkušeností s hodnocením nových, dosud neznámých objevů. Když mi jeden účastník nepochválili Vernacciu, ještě jsem to přežil. Ale když mi dva z přítomných neschválili výběr Vino Nobile, už mě to znejistělo.

K čemu je vám 91 bodů Wine Spectatoru, když se víno nelíbí vašim přátelům nebo ještě hůř, vašim zákazníkům? Jako bych neměl zkušenost s Bedýnkami a nevěděl, že mi má stačit, když mi schválí jedno Chianti a výběr ze dvou ročníků Pergolaii. Nikdo nemůže vyhrát všechno, ani FC Barcelona ne 🙂 Přesunuli jsme se ze zahrady domů a řeč se rozvolnila a rozlila do šířky. Druhý den jsem měl pomalý rozjezd a až do večera jsem nestíhal…

Až čtvrteční kontrola nedopitých lahví po středečním večírku přinesla statistickou pravdu: Maestro 2008, moje oblíbené Vino Nobile bylo skoro dopité, zbývalo půldeci. Zkontroloval jsem ho a bylo OK. Svět zase dostal řád a smysl, i to slunce večer svítilo veseleji :o) Někomu se může nelíbit, ale jestli jiné konzumenty stejně intenzivně přitahuje, je to v pořádku. Až na to dojde, doporučím podávat Vino Nobile při vyšší teplotě. V noci jsme měli na zahradě 17 stupňů a myslím, že v Itálii bylo v létě víc. Ale jinak by mělo Vino Nobile ten přesun docela dobře přežít. Stejně jako my italofilové přežíváme časté přesuny mezi domovem a Itálií… ale popravdě teprve nedělní kontrola další lahve mě uklidnila.

Kamarád a častý abonent bedýnek přišel po několika vzorcích s myšlenkou pořádání zájezdů za vínem a za jídlem. Oponoval jsem, že tahle kratochvíle boháčů se nehodí na blog, že moji čtenáři jsou normální chlapíci jako já, co si vydělávají na živobytí prací a dovolenou tráví ve společnosti svých dětí, manželek a milenek, přesně v tomto pořadí. Z diskuse vyplynula možnost, že chybně hodnotím vlastní postavení… Konec září, kdy v toskánském Montescudaio (městečku s asi 1500 obyvateli) slaví svátek vína, Sagra del Vino (psal jsem o tom tady, sklepmistři prodávali vstupenky), už asi nestihneme, ale jako námět do budoucnosti je to nosné a zábavné téma. Jeli byste na prodloužený víkend do Toskánska na Sagra del Vino? Na prázdné pláže v babím létě, do pizzerie s pekařem, co vyhrál soutěž o nejlepšího pizzaře Jadranu a na pár návštěv prestižních i naprosto obyčejných vinařství? Nebudu o tom pořádat anketu, stačí napsat „Já bych jel“ na můj e-mail (vran@seznam.cz) a já si s tím už nějak poradím. Nechci zakládat cestovku, ale kdybych se mohl s partou podobně potrefených cestovatelů svézt a povodit je po svých oblíbených místech, seznámit je s vinaři a nabídout netušené pohledy do krajiny a pojíst pastu s pestem, pro začátek by mi to úplně stačilo.

Bylo by velmi autentické tady vypsat všechny kartáče, které jsem minulý týden dostal, ale nepochybně bych tím na sebe přivolal další :o) Cestou z pátečního hodnocení Prague Wine Trophy, celoroční soutěže vín časopisu Vino Revue, jsem se zastavil v restauraci Na Štěpáně zneutralizovat žaludeční kyseliny pivem. Po devatenácti Sauvignonech a čtyřiadvaceti toskánských Sangiovese (a nejmíň litru vody, spíš dvou) pivo bodlo. Na Štěpáně si můžete počíst ve Wine Spectatorech a dalších prestižních časopisech o víně. Neodolal jsem, ale zarazily mě fotky ve WS. Dominique Lafon nad bednami sklizeného mersaultského Chardonnay byl autentický asi jako Hannah Montana v sobotní televizi: evidentně nasvícený pomocnými reflektory, Wine Spectator si snad musí tahat do Burgundska vlastní elektrické generátory :o) Snad ze mě nemluví závist a vůbec se nechci omlouvat za vlastní fotky z levného kompaktu. Když kdysi Gary Vaynerchuck trochu pouťově vyvolával, Věřte jen vlastní chuti, moc jsem mu to nebaštil, ale ty spektátorské fotky mi to připomněly. Hledání pravdy nikdy nebude jednoduché, ale zrovna při tom pivu na Štěpáně jsem si vzpomněl na vlastní povzdech: k čemu je vám 91 bodů za Sanngiovese ve Wine Spectatoru, když vám to víno nepochválí vaši zákazníci? nebo kamarádi?

Po kartáčích minulého týdne jen doznávám zápas s vlastními nedostatky. Tady na webu se pokouším psát o vínu (a jeho poznávání) odlehčeně, jako o koníčku a životním způsobu (a podle toho volím i slovník). Hodnocení vína v prestižní soutěži je naopak seriózní záležitost a žádné vtípky a úlety se tam nenosí. Snažím se tomu přizpůsobit (včetně příležitostných pochyb o vlastní nedostatečnosti), ale hodnocení vín naslepo vyvolává taky otázku vlastní konzistentnosti. Hodnotím vína naslepo stejně jako vína, o kterých píšu z vlastního popudu a která znám, včetně jejich výrobců? Když dostanu naslepo víno, které soukromě znám, ohodnotím ho stejně, jako kdyby předemnou stálo s viditelnou etiketou? Při několika setkáních s víny na dvou kolech PWT jsem si to odškrtl jako OK, že i naslepo jsem se zachoval konzistentně a bodoval jsem podobně jako při otevřené degustaci. (Popravdě, jinak bych to tady hned musel zavřít.) To samozřejmě vůbec nevypovídá o tom, jestli jsem vína hodnotil správně, jen jestli jsem konzistentní :o) Kéž bych to mohl říct o všech svých hodnoceních!

A vůbec mi nejde o vína, která jsem hodnotil nízko: v pátek na PWT jsem dal málo bodů jednomu vínu, které jsem ani tady na blogu nechválil, ale soukromě bych se mnohem raději prsil úspěchem vín, která jsem na blogu vychválil. Dodnes si myslím, že Springerovo Saint Laurent Craig’s Reserve 2007 z třetích Komunitních Bedýnek, rýňák 2007 Richarda Tichého z pátých bedýnek nebo obě vína z Dobré Vinice (a snad i pár dalších :o))), která jsem měl v bedýnkách byla výborná vína. A jestli mi někdy něco moc nechutnalo, z toho se nestřílí. Snažím se psát o tom pozitivním, o tom, co mě baví. Prostě bych byl radši, kdybyste mě spojovali s těmi dobrými víny, než s těmi horšími :o)))