S úlevou koukám na současné kabrioletové jaro. Aby nebylo dost na tom, že moje bloggerská píle je letos méně než chvalitebná, pod dojmem přetrvávající zimy a zatažené oblohy jsem si rezervoval dva týdny dovolené sice v zemi, kde stále svítí slunce, ale na zemědělské farmě bez internetu. Takže jestli se na  konci června na dva týdny odmlčím, nebude to následkem lenosti nebo přechozené nestřídmosti v pití, ale jen a jen následkem toho, že přejedu Brenner. Chachááá!!! Dychtivě gůgluju, které toskánské vinařství zaměstnává Češky, studuju mapy a v krabicích ve sklepě hledám papírky se seznamem zemědělských trhů od pondělí do soboty ve Val di Cecina. Přikusuju uleželou gorgonzolu. Zdá se mi o olivovém oleji. Sním svůj sen o červeném Fiatu… těším se, až se klepu jako telegraf.

I Montali od Enrica Santiniho jsem objevil náhodou na ochutnávce (tady) při první návštěvě Bolgheri někdy v roce 2007. Vlezl jsem v nějakém městečku do lahůdkářství a ochutnal několik vín jako přípravu na poslední Sassicaiu. Sassicaia mě samozřejmě sestřelila se vším všudy, ale z trojice předskokanů tehdy zaujalo nejvíc právě Montali 04 od Santiniho. Tehdy jsem kupoval hlavně pětieurové lacáky a ostýchal jsem se ještě utrácet za vína nad 15 Euro. Až vloni jsem si z nostalgie koupil jednu lahev, a z podobných pohnutek ji teď popíjím. Už jsem se rozhodl pro letní dovolenou v Itálii a kontroluju, jestli si mám přivézt další lahve.

Podle vlastního webu Enrico Santini pochází z okolí Bolgheri, ale než začal pracovat ve vinařství, pracoval 15 let v supermarketech. Po třech letech práce v kamarádově vinařství se osamostatnil – jak říká, neměl ani vinařství, ani vinice, ani vybavení, ale zato měl hypotéky na dva životy. První vinici vysadil v roce 1998 a přestavěl garáž a sklep svého domu na vinařství. Vinice obhospodařuje v biorežimu, pěstuje na nich Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, Sangiovese a Petit Verdot, z bílých Vermentino a Sauvignon. Celkem má osázených 8 hektarů vinic v nadmořské výšce 40 – 70 metrů mezi pobřežím a Castagneto Carducci. Typickej garážista.

I Montali je cuvée Merlotu (30%), Cabernetu Sauvignon (20), Syrahu (20) a Sangiovese (20 %). Víno není účetnictví, takže zbylých deset procent zřejmě odepíšeme na vrub slunné italské velkorysosti, nebo je přičteme podle převládajícího projevu ke Cabernetu Sauvignon. Hledat tyhle informace na webu může být zavádějící, protože poměry odrůd se mohou rok od roku měnit. Podle poznámky na webu jde o „druhé víno“ vinařství, které se prodává, když kvalita vína není dost dobrá na Montepergoli – první víno. Kvalitou je prostě někde mezi prvním Montepergoli a třetím Poggio al Moro. Etiketa uvádí vysokých 14,5% alkoholu.

Víno má temně rudou barvu s hnědými čajovými okraji, barva už naznačuje jistou vyzrálost. Vůně je hodně výrazná, černorybízová, vyčnívá alkohol a koření, projevuje se dřevo včetně příznaků barikového sudu. V chuti odbourané kyseliny, komplexní dojmy ovoce, dřeva a kořenitosti. Z ovoce se nejvíc projevují zralé třešně, černý rybíz a paprika, takže i po několika hodinách s vínem mám dojem, že je v něm příliš Cabernetu a Syrahu. Přidal bych naopak ovocnosti – Merlot a Sangiovese. Dochuť ještě stahuje pusu tříslovinami, takže by se vyplatilo archivovat víno déle.

Celkový dojem: na můj vkus příliš těžké víno. Harmonické, bohaté, horké, koncentrované, ale já jsem zvyklý na Pinoty, které jsou mnohem lehčí a snáz pitelné. Asi i letos přivezu z dovolené pár lahví čistého Sangiovese namísto podobných nabušených mezinárodních směsek.