Největší přínos svatomartinské cesty z konce minulého týdne: nový recept! Už jsem se ve čtvrtek po poledni v Čejkovicích zvedal a loučil, že musím popojet dál, když můj hostitel yaxi řekl trochu vyčítavě, že myslel, že ještě chvíli zůstanu, že chtěl něco uvařit. Vrtěl jsem hlavou, že ne, že už musím jet dál, a yaxi dodal, že chtěl udělat játra s datlema. Demonstrativně jsem zahodil bundu i brašnu a vrátil se za stůl. Yaxi je povoláním kuchař a jak ho znám, nejvíc ho nebaví vaření, ale hledání kombinací jídla s vínem. Takže ode mě žádnou pomoc nechtěl, ale protože jsem tušil zajímavost, vydal jsem se okounět do kuchyně.

Hned po příjezdu domů jsem si za dobré paměti viděné zopakoval. Kachní játra jsem nesehnal, tak jsem koupil kuřecí. Patnáct deka anglické slaniny a jedno supermarketové balení datlí. Datle vykostíme, ehm, vyndáme pecku. Uřízneme pěkný kousek jater, tak nějak od oka, o trochu větší, než je datle. Oboje zavineme jako miminko do plátku slaniny a spíchneme párátkem. Rozpálíme pánev a zprudka osmahneme, až je slanina pěkně spálená.

René to podával na salátovém lůžku z rucoly a pocákané zálivkou z balsamikového octa, cukru, soli, oleje, bílého pepře a možná ještě pár přísad. Využití bude široké – od malé porce ze dvou exemplářů jako amouse buche až po desítku závitků se salátem, které vás spolehlivě zasytí. Zaexperimentuju si ještě s přísadami, hned mě napadalo obalit to po osmažení v nasekané kudrnce nebo jiné zelenině. Problém bude s vínem: zkoušeli jsme růžové, ale díky dominantní chuti teplé datle by se líp hodilo něco sladkého. Alsaský Pinot Gris nebo Tichého sladký barikovaný Aurelius? (Hned po jídle v Čejkovicích jsem si jel do Hrušek jednu lahvičku koupit, půllitrovka za 200 Kč. Předchozí ročník 2006 koupíte v Makru za 300.) Datle s játrama jsou snadné a rychlé, vyzkoušejte.

Na cestu jsem v Hruškách dostal Tichého MLADÉ VÍNO 2009, bílé suché zemské… Otevřel jsem ho v sobotu večer a hlásím jako v mariáši, dosud nejlepší betl ze všech mladých vín. Samozřejmě to nesnese srovnání s Tichého ryzlinky nebo s Aureliem, ale vedle všech dosud chutnaných SM Svatomartinských je to úplně dospělé VÍNO. Bacha na 14% alkoholu, ale i to svědčí o jisté vyzrálosti. Jsou tam samé ušlechtilé odrůdy, teda kromě milerky, doporučoval víno pan Tichý a mně to připomnělo ten starý vtip, jak pan Khon vyráběl slavičí paštiku, ale po předchozích koštech Svatomartinských poprvé nemám dojem, že by vinař něco lámal přes koleno. Nebo jsem to nepoznal. Tak to aspoň doporučuju.

Týden po lisabonské celoevropské konferenci wine-bloggerů se ve Španělsku koná konference nazvaná Wine Future. Proklikal jsem se od kritických poznámek těch, které nepozvali až po některé příspěvky a jako člověk, který využívá internet k šíření svých názorů, omylů, předsudků a doporučení už dva a půl roku, jsem tam zatím nenašel nic převratného. Ale ocituju z referátu Ryana Opaze tady:

Jen pro jistotu dodám, že Roberta Parkera nečtu, neobdivuju a nechci se stát jeho nástupcem. Jen ten volný překlad přidávám do případných debat o relevantnosti wine-blogů a budoucnosti tradičních médií, zejména těch spjatých se zadavateli inzerce (což je problém, který hrozí i na webu).

Pokud máte rádi vína s výraznými kyselinami, doporučuju polská vína. Nepil jsem je, ale četl jsem článek MUDR. Křístka tady. Nedalo mi to, abych neupozornil na analytické hodnoty!

Ještě jedna poznámka ke svatomartinským vínům, největšímu hybateli minulého týdne. Vždycky jsem se v diskusích zastával Vinařského Fondu a svatomartinské kampaně. S dodatkem, že Svatomartinské není a nemůže být dospělé víno, ale jako propagace vína to funguje (a možná přitáhne i pár nových zájemců o víno.) Z posledních dvou roků jsem měl dojem, že Svatomartinské a jeho kampaň je úspěšné. Ostatně v Čejkovicích prý loni bylo na zahájení 100 platících návštěvníků, letos v mnohem méně vhodném počasí přes 200. Stále kvituju a vítám, že Vinařský fond dokázal udělat úspěšnou kampaň na něco nového, co tu dříve nebylo. Jen mě teď čím dál víc mrzí, že ta (jediná) úspěšná kampaň je zaměřená na ten nejjednodušší, nejmíň sofistikovaný produkt (s vyjímkou burčáku samozřejmě). Už by bylo načase pokusit se o podobně úspěšnou kampaň pro něco hodnotnějšího. Například pro projekt VOC nebo vinařskou turistiku? Nemyslím si, že by bylo rozumné propagovat z celého domácího vinohradnictví a vinařství jen ten nejjednodušší produkt s nejnižší přidanou hodnotou.

Už na moravské cestě za Svatomartinským jsem dostal a využil dvoje pozvání do sklepa na ochutnávku čerstvých vín nového ročníku. Ochutnal jsem třicítku vín z kádí i sudů, nových, zakalených, párkrát i ještě kvasících. Při vší úctě, dojem z těchto vín byl mnohem lepší, než dojem z těch uspěchaných Svatomartinských. V pátek odpoledne jsem se na tom s úlevou shodnul i s Jižním Svahem. Prostě kdyby to šlo, rád bych vyměnil polovinu své roční spotřeby vína za zakalené, nefiltrované víno z kádě nebo ze sudu, natočené do bandasky nebo do džbánku. Samozřejmě s tím, že takové nefiltrované víno, napůl ukradené zprostředka výrobního procesu, nezasířené, se nedá regulérně skladovat, ale musí se rychle vypít. Všechen ten zákal ve víně s sebou nese nejen často vzývanou autentičnost, ale i bohatost chutí a dojmů, jakou v běžně dostupných, dokonale vyčiřených a odfiltrovaných vínech někdy hledám marně.

Tak kdyby náhodou někomu z vinařů zbylo deset litrů vína pro které nebudete mít místo, až budete stáčet z kádí do beček, dejte mi vědět. Předběžně se o ně hlásím.