Francouzská apelace Coteaux du Giennois je nejnovější přílepek k sauvignonovým apelacím Sancerre a Pouilly-Fumé čili Centrální Loiry. Přesněji řečeno, nejsou to jen sauvignonové apelace, byť je v nich z bílých odrůd povolený skutečně jen Sauvignon Blanc. Pěstují se tam i modré odrůdy Pinot Noir a Gamay, a údajně bylo před epidemií révokazu celé Sancerre a Pouilly-Fumé pinotové.

Pro dnešní víno mám velkou slabost, i když nevím, jak by v soutěži dobrých francouzských Pinotů obstálo. Přispělo k tomu, že se nám Marc Thibault (na horní fotce) při únorové návštěvě hodně věnoval a když jsem projevil zájem o jeho červená vína, dostal jsem od něj krabici zadarmo. Myslím, že tohle víno je jeho základní červené, ale i při domácí degustaci 1200 kilometrů daleko od Domaine de Villargeau překonává jeho Gamay nazvané Chicago i další Pinot Noir, školený v barikových sudech.

Základní Pinot Noir Domaine de Villargeau 2011 je komplet vyrobený v nerezu a je skutečně základní, prodejní cena ve vinařství je těsně pod 200 Kč. Má světle rudou, průhlednou barvu, Ve vůni švestkový kompot a višně a dřevitý tón. Chuť je jednoduchá – má odbouranou kyselinu jablečnou, jemně švestkový tón a celé je to jednoduše sametové. 12,5% alkoholu, suché, středně dlouhá dochuť. Pěkné lehké víno na nenáročné letní popíjení na zahradě a nejspíš i ke grilu. Nic, z čeho byste si sedli na zadek, nic strhujícího, skoro až plebejské pití, ale jeho rafinovanou jednoduchost bych vyměnil za lecjaké burgundské Village.

V pátek odpoledne přišly výsledky květnového kola soutěže vín Prague Wine Trophy. Měl jsem štěstí, mám první zlato.

Když jsem tady na začátku května psal o sancerrském Pinotu 2010 À Nicolas, právě jsem se rozhodl přihlásit ho do pinotového kola Prague Wine Trophy. Článek byl vlastně popisem rozjímání nad vínem a souhrnem degustačních poznámek, ale z pověrčivosti jsem zamlčel poslední závěr, bodové skóre. Otevřel jsem si lahev a pokusil se ji zhodnotit tak, jak bych to udělal na soutěži, a vyšlo mi 89-90 bodů. Jasně že nejsem objektivní, když si zkusmo boduju víno, na kterém mi záleží :o) Před týdnem víno dostalo na pinotovém kole od pětičlené (mezinárodní) poroty 88 bodů a s tím i zlatou medajli. Hurá!

Očekával jsem, že pinotové kolo budou dovozci válcovat prestižními burgundskými Pinoty. Taky že jo, vyhrála těžká váha, Vosne Romanée Premier Cru Les Suchots 2005 od Domaine Michel Noëllat et Fils. Že účastníci vzali vážně soutěž o nejlepší Pinot, to dokumentuje víc než deset vín s hodnocením 90 a víc bodů.

Reverdyovský Pinot ze Sancerre byl nejlíp hodnocený v početně maličké skupině francouzských, ale neburgundských Pinotů, takže s 88 body a zlatou medajlí bral i titul regionálního šampiona. Kdyby to byla kalkulace, tak líp to už vymyslet nešlo :o) No ale je fakt dobrej! V únorových Komunitních (půl)bedýnkách byly tři další vína Reverdyových, dva Sauvignony a nebarikovaný Pinot. Barikovaný Pinot jsem do bedýnek nedal, hlavně proto, že se mi při nákupu zdál barik ještě příliš výrazný. Doma už tolik nevyčníval a tak jsem víno přihlásil do soutěže.

Zatím nejkrásnější večer v roce byl ve středu, když opadly povodně a velká voda začala klesat. Odpoledne jsem zajel z naší vísky do Mělníka a většinu cesty jsem jel kolem moře. Povodňovou turistiku nedoporučuju a myslím, že postižení nemají zvědavce rádi, ale cesta po silnici R9 lemované z obou stran vodou, místy jen centimetry od vozovky, dá každému lepší představu o tom, co dokáže voda.

Namísto holubice jsem navečer vypustil zmíněný Sauvignon z údolí Loiry (o výletu jsem už psal tady). Víno bylo v únorových půl-bedýnkách, ale nic podrobnějšího jsem o něm zatím nenapsal, takže si to případně asi třicet účastníků půlbedýnek může zkontrolovat. (Na horní fotce nám pan Treuillet ukazuje, co je to buržonáž.)

Klasická burgundská lahev a jednoduchá etiketa. Světle žlutá barva, teplejší citronová. Ve vůni sauvignonový mix chlorofylových a ovocných tónů pěkně zakulacený sudem, po provzušnění jde až do medu. Nejspíš půjde o mix různých nádob, protože barik z vůně nijak nevyčnívá, vůně je broskvová a minerální. V chuti suché, jemná odbouraná kyselina, komplexní dojem z ovocných tónů (zelených i vyzrálých, podle teploty a provzdušnění se střídají), nasládle vyzrálý závěr a dobrá práce se sudem. Vlastně je to docela jednoduchý Sauvignon, ale precizně udělaný. 88 bodů ze sta.

Na fotce je nejsledovanější patník v naší vesnici. Někdo ze sousedů na něj vynesl měřítko, převádíme si na něm centimetry na hodiny. Téma týdne není víno, ale voda!

V neděli jsem vynosil ze sklepa do patra víno, ale to jsem ještě nevěřil, že by mě to taky mohlo postihnout. Do evakuačního batůžku jsem přibalil vývrtku a moselský ryzlink 2012. Ani se mi o tom nechce vtipkovat, protože pár sousedů už má povodeň v domě. Jestli voda stoupne, přijdu o obsah mrazáku, tož jsem to vzal jako příležitost sníst pár dobrot. Jsem optimista a věřím, že dnes ještě budu spát ve své posteli, tak jsem si k tomu otevřel sedmiletý toskánský Merlot.

Barikovaný Merlot, tři roky starý dovoz z toskánského DOC Montescudaio. Víno pojmenované po řeckém bohu slunce je z mladých vinic, vysazených roku 1999 na pozemku ve tvaru amfiteátru s jihovýchodní expozicí. Takže je to poměrně hutné, těžké víno, vzpomínám si, že další nedaleké vinařství se naopak chlubilo vinicemi se severní expozicí, kde prý hrozny mnohem lépe vyzrávají. Možná jsem podvědomě potřeboval trochu Slunce.

Temná rudočerná barva s nahnědlým okrajem potvrzuje starší ročník. První vůně byla zavřená, třešňová, mírně kořenitá a s podtónem plastového pytle (ten po čase zmizí). V chuti je hodně zralé, třešně a zralé ostružiny, koncentrované a jemně kořenité. Má hodně jemnou kyselinu a pevnou tříslovinou, která v závěru svírá pusu. Trochu vystupuje alkohol (14%). Slušné víno, ale ne vynikající.