Zima je mírná, ale dlouhá. Drží se jako klíště. Přežíval jsem ji v pohodě, protože jsem se od prosince těšil na výlet na Loiru a hned potom na Itálii. Itošku mi zhatilo sněžení na pražském letišti, ale jaro bylo už-už cítit ve vzduchu. V úterý skoro přišlo, ale ve čtvrtek zase zatuhlo. Jako to klíště! Ve středu jsme byli s dcerkou okouknout u nás v lese, jestli už rostou sněženky. Rostou, už byly zčásti otrhané. Nebudu z blogu dělat moderní hejtovací web, ale v sobotu jedu na Moravu a už mě ta zima sere!

V lednu jsem tady neopatrně plácnul o myšlence nové Komunitní Bedýnky typu Skvělá vína pod 200 kaček. Nastřádal jsem několik vín a ve čtvrtek jsem od rána ochutnával a vybíral. Přišlo to nečekaně jako jahody v zimě, tak se svěřím s několika poznámkami.

Suchý, základní ryzlink z Porýní. Vypil se už ve středu, dřív, než jsem si začal psát poznámky. Původně jsem mu nevěřil, ale je korektní a lepší, než jsem podle ceny čekal. Potěší každého šetřila!

Suchý, ovocný minerální. Klasický rýňák z Porýní v levnějším vydání.

Štíhlá ryzlinková lahev, šroubovací uzávěr. Podle barvy přeextrahované rosé s nahnědlými tóny, podle vůně nazrálé ponožky s kořením! Pěkná zatuchlina ve vůni se brzo vyvětrá, a v chuti je to severský Pinot se vším všudy. V tomto případě navíc málo koncentrovaný, ale elegantní. Zábavné pití na celý večer (12% alkoholu), není to prvoplánově přitažlivé, ale je to zajímavé.

Ve vůni velmi vyzrálé až přezrálé, minerální. V chuti nabušené, vyzrálé až do rozinek, kulaté, robustní, i stopy ležení na kvasnicích se najdou. Dlouhý kořenitý závěr a minerální dochuť. Bohaté víno, až okázalé, ale působí trochu přemrštěně. Nejspíš hodně vyzrálý Pinot Blanc na jílovitovápencových půdách. Ani druhý den jsem se s ním neskamarádil.

Muskateller Trocken 2011, W. Geil, Rheinhessen

Světlá muškátová barva, nos zpočátku důrazně muškátový, po čtvrt hodině ve skleničce jemný a minerální. Stejné je to v chuti, zpočátku byla velmi důrazná a bohatá, po čase se zjemňuje a dává prostor minerálním tónům. Velmi suché, svěže ovocné (hrušky ?!), v dochuti až štiplavé. První dojem hned po otevření mě až odrazoval, po provzdušnění je to krásné příjemné víno. Koupit!

Napůl Tempranillo a Merlot z Navarry, studené lokální klima a dvacet let staré vinice. Jak píše výrobce na zadní etiketě, víno se přirozeným způsobem stabilizuje a zjemní během 24 měsíců zrání v betonových tancích. Ochutnával jsem ho v lednu v Praze s vinařem a můžu potvrdit, že v Tandemu skutečně na víno nespěchají a nechávají mu čas, aby se vyvinulo podle svého :o)

Temná rudohnědá barva, ve vůni ovoce a koření, chlupaté višně! V nástupu chuti mineralita až doslana, pěkně zkrocené kyseliny i třísloviny (žádný strach z Tempranilla!). Příjemně koncentrované, ovocité se stopou koření, skutečně jen jemné třísloviny. Parádní poměr kvality a ceny.

O předchozích ročnících základní Barbery od Boeriho jsem tady už psal, jedenáctka je komplexní, vyvážená, uměřená. Na italské červené je to spíš lehké víno (13% alkoholu a středně plné tělo), ideální společník na dlouhé popíjení.

Mám je otevřené společně s předchozím a nejstručnější charakteristika je, že Martinka už míří do vyšší ligy. Má všeho víc (kromě barvy, ta je o chlup světlejší, snad třemi roky v lahvi) – je expresivnější ve vůni, tělnatější, koncentrovanější (ale určitě ne přeextrahovaná! – spíš pochází ze starších vinic), ovocnější (višňovitější), dobrej sud… 14% alkoholu a tříslovinový závěr.

Na tři vína se ještě nedostalo, nechávám si je na pátek. Jestli se povedou, budou příští týden nové Komunitní Bedýnky. Téma: Výborná vína, co se vejdou do dvou stovek :o)))