Archiv pro měsíc: Únor 2012

Slepecká hůl čili průvodce slepou degustací

Už je to tady – Brňáci si už můžou vyzvedávat Bedýnky v Brně, Pražáci od pondělí v Le Caveau, ostatní je dostanou tento týden poštou. Před dvěma roky jsem tady popsal některé znaky odrůd, které se mohly objevit nebo se dokonce objevily mezi šesti víny vybranými do prvních slepých Komunitních Bedýnek. Myslím, že to moc nepomohlo (znalí tipovali správně i bez toho a ti, kdo se spletli, se spletli i s návodem). Tentokrát jsem napsal Slepeckou hůl ještě předtím, než jsem všechna vína nasyslil domů, takže jsem ani nemohl seriózně popsat vůně a chutě a přidat nějaká vodítka, to by bylo double blind, tuplovaně naslepo.

Napřed trocha metodiky: největším úskalím slepé degustace je spěch a stress. Už jsem tady psal o degustaci, kterou před dvěma roky vedl Jean-Charles Servant, ředitel vinařské školy L’Ecole des Vins de Bourgogne. Dvě hodiny s námi degustoval deset vín. Tentokrát to není samožerství, když si vypomůžu citátem vlastního textu:

…největším poučením bylo, že pan Servant s degustací vůbec nespěchal. Dával si na čas. Na pětici vín si vyhradil pokaždé přes hodinu. Zvolna komentoval barvu, až jsem si říkal, že tyhle začátečnické a samozřejmé poznámky by mohl přeskočit. Jenže i ta barva často souvisí s dalšími (a důležitějšími) charakteristikami vína, a on se od těch zprvu banálních poznámek odrážel k podstatnějším a zasvěcenějším komentářům… ke kterým se prostě nedopracujete, když přeskočíte (a nepojmenujete si) to, co je jaksi v první linii a nejvíc na očích, ale při spěchu se vám to snadno schová a zneviditelní jako chameleon na větvičce...


Nespěchejte a nedejte se vystresovat. Laikům může připadat směšné několikaminutové kroucení skleničkou a posuzování barvy (zjevu) vína. Jenže z výraznější barvy bílého vína (třeba zrovna první dvě bílá, SKB 1 a 2) můžete usoudit na vyšší stáří nebo nějaké tradiční technologické postupy při výrobě. Například mikrooxidace v sudu? Delší ležení na slupkách a tím vyšší extrakce barviva? Nebo třeba delší ležení na kvasničních kalech? Některé z nich si můžete potvrdit ve vůni. Nespěchejte, nepřeskakujte a nepředbíhejte, ať vám nic neuteče. Pokud vás někdy (nejen ve slepých bedýnkách) překvapí chuť kvasnic, je to znamení, že jste zbytečně spěchali: měli jste to čekat už podle barvy! Je snazší, když na to přijdete už pohledem, jinak na tom budete stejně jako když ve vlaku zapomenete vystoupit na první přestupní stanici. Musíte se vracet a nejspíš vám něco ujede :o)

Druhé úskalí : nezkušenost a nedostatek systematičnosti. Začněte s tím hned. Pište si poznámky. Hned jak si nalijete víno do skleničky, napište si, jak vypadá, jak voní a jak chutná (a nespěchejte, viz předchozí poznámka). Zkuste z té složité a komplexní barvy, vůně a chuti vyseparovat jednotlivé složky, které můžou posloužit jako vodítka. Napište si je!!! Necenzurujte se, nebojte se zapsat skutečné pocity. A jestli si ani za třicet minut nebudete jistí, která odrůda to je, zkuste to odhalit podle vlastních písemných poznámek, jako byste je četli po někom jiném.

To se totiž už před dvěma lety stalo – jeden čtenář, zřejmě úplný vinný začátečník, mi napsal perfektní charakteristiku rýňáku 2007 od hrušeckého vinaře Richarda Tichého. Lípa, med, citrusy, kyselina, zbytkový cukr a dodal vlastní závěr :o) Chardonnay! (Kdyby si to po sobě přečetl, muselo mu být jasné, že popsal rýňák.) Mně se to už stalo víckrát, naposledy, když jsem se na vánočním večírku nedůvěřivě dotazoval italského vinaře, jestli to mladé Montepulciano je fakt stoprocentní Sangiovese? Nejsem dost pohotovej, ale když jsem po sobě ráno četl degustační poznámky, bylo to jasné – žádná divočina, žádné třísloviny, žádné tvrdé kyseliny, žádné Sangiovese, ale typické Montepulciano. (Jenže já sice koštuju Montepulciano dvakrát ročně, ale jsem zvyklej psát si poznámky a luštit je po sobě, tak na to přijdu aspoň po ránu.)


Tentokrát jsem vybíral hlavně výborná vína a dostal i pár vín starších. Vzpomeňte si, že jsem je inzeroval jako Postupku naslepo – jsou to všechny ročníky od 2005 do 2010. Desítka je jednoduché, pitelné víno, jen má málo kyselin. Když jsem ho ochutnával ve sklepě, komentoval jsem, že má vzhledem k ročníku málo kyselin. „Kyseliny vinné bylo v tom roce málo,“ řekl mi vinař, „a jablečná je odbouraná.“ Tak proto.

Jednou jsem vtipkoval, že by mnoho milovníků vína mohlo být rozčarovaných, kdyby zjistili, že za tím, co ve víně milují a vyhledávají, je jen síra a kyselina jablečná. Takže první varování – většina vín nebude mít kyselinu jablečnou (možná dokonce všechny, ale zatím mám doma jen tři z nich a u zbylých tří je to přinejmenším pravděpodobné. A jen pro zajímavost, dvě vína z šesti kvasila spontánně, bez přidání selektovaných kvasinek). Všechna vína byla sířená, ale většinou až při lahvování, takže se síra nepoužívala jako technologický prvek při výrobě. Jestli vám chutě (a vůně) budou připadat neznámé a cizí, jestli v nich budete marně hledat odrůdové charakteristiky (tak jak je znáte a jak jste na ně zvyklí), věnujte se napřed chvíli samotnému vínu a a tomu, jestli vám takové víno chutná nebo ne. A případně se potom zamyslete nad tím, nakolik vaše představy o odrůdě ovlivňuje síra a kyselina jablečná :o)))


Uvítám vaše degustační poznámky o vínech, popis barvy, vůně a chuti, a vaše hodnocení vína. Úplně upřímně, jsem strašně zvědavej na komentáře a diskusi o vínech, teprve diskuse z toho dělá komunitní projekt! A ocením, jestli si navíc tipnete odrůdu (ročník, to už je loterie!) a samozřejmě i to, které víno je z Čech a které z Moravy (nic jiného se v Bedýnce neobjeví, než Čechy a Morava). Ale popravdě, nejvíc mě bude zajímat, jestli vám víno chutnalo a jak ho hodnotíte. Pokud se někdo strefíte do všech odrůd a poznáte Čechy, ocením to nějakým dobrým vínem. A těším se na to, až zase někdo dáte 78 bodů ze sta mému favoritu :o))) Mezitím se komentáře pod textem nebudou zobrazovat (nejlíp, když je budete psát rovnou sem dolů), ale budu na ně reagovat soukromým e-mailem a po měsíci je zveřejním naráz (aby v tom první chybující nebyli sami a aby první tipy neovlivňovaly další čtenáře). Dobře se bavte!

Slepá Bábo, máš mě ráda???

==============================
P.S. Po více než šesti týdnech 12. dubna zveřejňuju všechny komentáře a přidávám odhalení všech vín. Pro snazší orientaci v textu jsou správné tipy v samostatném článku tady.

Příjemný jarní větřík místo tornáda

Pinot noir z bacharašského ryzlinkového údolí, provokativně pojmenovaný Tornado (o Bacharachu a vinařství jsem psal tady). Klasická ryzlinková lahev se šroubovacím uzávěrem, klasická kauerovská etiketa. Ve skleničce vypadá jako hodně bledé rosé – zprvu mě zmátl vlastní špatný překlad, spletl jsem si to s Grauburgundou (a divil jsem se, proč dovozce Ivan Dramlitsch dává rulandu šedou na začátek degustace ve středu 29. února tady), ale barva je prostě slabá lososová, napůl cesty mezi klaretem a rosé. Vůně je jahodově ovocná a nasládlá. V chuti překvapí počáteční perličkou, je prokvašené hodně do sucha. S malým zbytkem cukru a s 12,5% alkoholu působí lehce. Šťavnaté s pěknou kyselinou, jemně jahodové, pitelné, pobízivé (k dalšímu pití). Příjemné víno, zajímavé růžovou barvou, lehkou bublinkou, ovocností i vyvážeností. Žádné tornádo, spíš hladivý jarní větřík.

Fotoblog z plesu v Lucerně

Po sobotním plese v Lucerně jsem odhodil zábrany vůči tématu, které jsem tadyněkolikrát nakousl a odložil – segmentaci trhu s vínem. Z nabídky baru v Lucerně jsem měl vybrat víno. Červené. Nakonec mi to společnost ulehčila jednohlasnou volbou Modrého Portugalu, ale sám bych si nevybral – všechna červená byla bez uvedení ročníku na etiketě. Lucerna není úplně nejlevnější podnik v Praze a čekal bych tam něco jiného než výběr z té nejzoufalejší produkce. Samotné víno bylo bez výhrad poživatelné, ale ve svém životě konzumenta si nevzpomínám, kdy jsem naposledy pil víno, které by na etiketě nemělo uvedený ročník (s vyjímkou sektů). Najednou jsem se ocitl ve světě, kde se to považuje za normální…

O tom, jak se vyvíjí mezinárodní trh s vínem a jaké trendy se v něm prosazují byl nedávný seminář s Lynne Sherriff, MW. I z něj jsem měl pochybnosti o obecné platnosti prezentovaných trendů. Moje pochybnosti vycházejí z toho, že většina objemu mezinárodního obchodu s vínem se nakonec realizuje v supermarketech. Přesná čísla se asi budou lišit podle jednotlivých zemí, ale statistické údaje většinou naznačují, že většina tržeb obchodu s vínem se stále víc přesouvá do supermarketů. Po nedávných skandálech s falšováním data použitelnosti potravin, které se nevyhly snad žádnému z našich maloobchodních řetězců, je to nasnadě: jaké víno můžu očekávat v supermarketech, kde je nutná krajní opatrnost pokud jde o složení potravin při nákupu paštik, uzenin, jogurtu, kečupu, kde mě od nákupu odrazují informace o technologických postupech při výrobě chleba i rajčat a kde je přelepování data trvanlivosti prakticky normou? Abych se neschovával za řečnické otázky, napíšu to rovnou – vína prodávaná v českých supermarketech mě nezajímají a trendy v tomhle obchodě taky ne. Život je krátký na to, abych pil špatné víno.

O tom, co znamená segmentace trhu a že trh s vínem není jen jeden, psal docela pěkně Jamie Goode tady. Spojil to rovnou s marketingem wineblogu: někdo se o víno zajímá a chce o něm diskutovat a utrácí značné peníze za dobré víno. Jiní si užívají dobré víno a utrácejí za něj, ale nechtějí o víně číst nebo diskutovat. A další chtějí slušné víno za dobrou cenu, nebudou utrácet víc a nezajímají se o lepší víno. (Mají ty tři skupiny něco společného? Nebo je to jen zmatení jazyka a každý používá slovo víno pro pojmenování něčeho jiného?) Pro mě jako bloggera, který už pátý rok píše o víně, je zajímavá jen ta první skupina. O tom, k čemu vede psaní pro druhou a třetí skupinu by mohl vyprávět Jižní Svah, stačí si přečíst komentáře k jeho textům na ihned.cz (pokud jste třeba v posteli s chřipkou a fakt nemáte co dělat, můžete tipovat, jestli v diskusi dopadl líp Svah nebo poněkud cizorodá manažerka Čermáková).

Několikrát jsem kupoval víno u malého vinaře v Gevrey-Chambertinu. Jednou si postěžoval, že ho obchodníci nutí k tomu, aby dělal Pinoty tak, jak je dělají na Novém Zélandě. Levně a s většími hektarovými výnosy. Smál jsem se tomu, jsem obchodník a bral jsem to jako účelový argument směřující ke snížení ceny. Jenže můj vinař je malý výrobce a o podobných argumentech vážně přemýšlel. Sám jeho Pinoty a podobná vína ze Gevrey pokládám za etalony toho, jak by měl klasický Pinot Noir vypadat, ale laciné novosvětské napodobeniny mu teď konkurují. Snad se nenechá zviklat a bude svoje vína dělat dál tak jako dřív, jinak by svět byl zase o jednu barvu chudší.

Jako konzument to mám snadné, můžu ignorovat většinový trh s vínem a nakupovat svoje víno napřímo od vinařů, které znám osobně a které mám rád. Jako autor to mám ještě lehčí, můžu ignorovat většinový trh i jeho zákazníky, protože ti beztak wineblogy nečtou. Ale chci podpořit vinaře, kteří ignorují globální trendy a i dnes dělají víno řemeslně poctivě, asi jako když mi truhlář vyrábí židli nebo zedník staví dům, ve kterém se mi má dobře bydlet. Chci se přimluvit za to, aby dál dělali víno podle svého, podle vlastní představy o víně a o světě, protože věřím, že jen takové víno stojí za to hledat a pít, že o takovém víně (a o takovém hledání) má cenu psát, a že takové víno si i v současné světové nadprodukci vína najde vnímavého konzumenta. Nenechte se zblbnout statistikami a trendy a dělejte víno podle svého názoru.
(A zrovna mi napsal ryzlinkář Ivan Dramlitsch, že na degustaci, kterou společně pořádáme ve středu 29. února na pražském Smíchově, máme už 24 přihlášených, takže to vypadá, že budeme muset otvírat dvě lahve od každého vína. Jestli jste někdo čekali na potvrzení, že bude co pít nebo dokonce na to, jestli se doopravdy stane to co se má stát, tak se už můžete přihlásit. Podrobnosti jsou tady, rezervace prosím na info@vinonaut.cz. Těšíme se na vás!)

Grand Cru ryzlink z Vlčího doupěte

Reliéf hroznové jedničky na lahvi ukazuje, že už i němečtí vinaři opouštějí „germánský“ přívlastkový systém označování vína. Když najdete na lahvi hroznovou jedničku, můžete se těšit – Erstes Gewächs je německá obdoba francouzského Grand Cru, tedy označení toho, že víno pochází z prestižní vinice (a že mu vinař věnoval odpovídající péči). Jenže v Německu je, stejně jako u nás, přesně předepsáno, jaké údaje se smí na etiketě objevit, a Erstes Gewächs (ani Großes Gewächs) mezi ně nepatří.

Ale vinaři to tak chtějí a zákazník si to žádá. Co s tím? Namísto nepovoleného údaje přidávají na etiketu jen grafický symbol, tedy GG pro Großes Gewächs nebo hroznovou jedničku pro Erstes Gewächs v Rheingau. Románská klasifikace vín podle původu hroznů se postupně prosazuje i v Německu. VDP, Sdružení německých jakostních a predikátních vinařství, zavádí od sklizně 2012 klasifikaci vín, která se už přímo v deklaraci odvolává na burgundskou klasifikaci vinic (regionální/village/Premier Cru/Grand Cru). Víc o VDP a klasifikaci německých vinic, schválené mimořádnou valnou hromadou VDP 25. ledna 2012, najdete tady. Z webu VDP jsem vyčetl, že počítají s tím, že predikátní klasifikace a klasifikace podle původu hroznů budou existovat vedle sebe – podle původu se budou nově označovat jen nejlepší suchá vína, běžnější vína „s ovocným projevem a bez přídavku cukru“ a ušlechtile sladká vína se budou dál označovat odpovídajícími přívlastky. Jenže co zbude z přívlastkového systému, až se z něho vyjmou ta nejlepší vína? Tolik první informace, k jejichž hledání mě vyprovokovalo dnešní víno.
Bacharacher Wolfshöhle 2007, Weingut Ratzenberger

Nápadně plná zlatožlutá barva, oxidace nebo nazrálost? Krásně čiré. Vůně trochu po jablíčkách, takže oxidace. Trochu lípy a medu, hodně minerality. V chuti výrazně nazrálé, koncentrované, zralost už přebíjí primární ryzlinkové charakteristiky. Přezrálé ovoce včetně jablek, jemně citrusy. Zkrocené kyseliny a jen malý zbytek cukru, spíš pro podtržení ovocitosti než pro sladkou chuť. Minerální závěr chuti a delší dochuť. Naštěstí pro mě žádné chemické tóny, žádný petrolej. Moc pěkné, nejspíš připravované s delším ležením na kvasnicích. Asi jsem víno otevřel v pravý čas – postupující příznaky lahvové zralosti by se mi brzo znelíbily, až převálcují (dosud výrazně přítomné) ovocné tóny. Cena asi 600 Kč, víno jsme vyměnili s dovozcem barterovým systémem karton za karton.
Živé Skleničkování
A protože opakování je matka moudrosti, tak zase dodám, že společně s dovozcem popisovaného vína Ivanem Dramlitschem povedeme ve středu 29. února ve vinotéce Riesling & Co. na pražském Smíchově (Ostrovského 23) degustaci německých a toskánských vín. Podrobnosti jsou tady, rezervace na info@vinonaut.cz. Přijďte se podívat!

Riesling 2009 trocken, Toni Jost

Už jsem vypil sedm lahví a stále jsem nic nenapsal na blog, skoro ostuda. Možná za to může trochu moje zmatení – dovozce, ryzlinkář Ivan Dramlitsch, na podzim přivezl jednu lahev na společnou degustační večeři. Ryzlink se mi líbil, objednal jsem celý karton a s první lahví přišlo překvapení – víno bylo jiné, než jsem čekal. Pamatoval jsem si ho trošku sladší, tohle bylo skutečně suché. Další lahve jakoby odrážely aktuální nálady nebo večeře, míval jsem z nich pokaždé jiné dojmy podle toho, jak se mi strefily do nálady. Takže dnes naposedmé pokus o objektivnější popis…

Štíhlá ryzlinková lahev se šroubovacím uzávěrem (jaký bych přál i všem jednodušším vínům z Čech, vínům z Moravy). Nápadná etiketa odkazující na místní tradice svádí k pojmenování vína po kohoutovi a k dvojsmyslným překladům do dalších jazyků. Po nalití do sklenky zlatožlutá barva, ale hodně světlá. Ve vůni květiny, lípa, ovoce a jemně i barvy a laky. Zpočátku je vůně trochu zaprděná, i když zřetelně odrůdová, s rozmícháním se čistí a objevují se další tóny. V chuti suché (i přes malý zbytek cukru), kyselina trochu svírá pusu. Citrusy a trochu i travnatost. Lehké svěží víno, příjemně minerální, s nahořklým závěrem. Není to žádný ohňostroj, víno je lehké, ale na základní ryzlink za dvě stovky toho nabízí poměrně hodně.
Myslím, že víno už je vyprodané, ale další ryzlinky Toniho Josta i profesora biovinařství Dr. Randolfa Kauera můžete ochutnat 29. února v 19 hodin na degustaci ve smíchovské vinotéce Riesling & Co. (Ostrovského 23, Praha 5). Nepíšu to jen tak, mám tam svoje polínko – vína z toskánské denominace Montescudaio.

A ještě post scriptum pro ty, co se přihlásili do aktuálních Komunitních Bedýnek naslepo – kvůli neprůjezdným silnicím dostanu poslední vína až příští týden a distribuce začne po 27. únoru. Vydržte, dneska to po D1 fakt nešlo!

Caiarossa 2004 IGT Toscana


Letní svátky vína v toskánském Montescudiao byly skutečně lidové: na oficiálním koštu se platilo vstupné, ale většina vinařství si navíc otevřela v ulicích vlastní krámek, kde se nalévalo zadarmo. Kromě toho samozřejmě spousta stánků s občerstvením od porchetty (prasete upečeného celého, jaksi nastojato, a krájeného na plátky s pečivem) přes uzeniny až po pečivo a cukroví.


Vstupné na košt bylo deset Euro a za to bylo pět kupónů na jednotlivé vzorky. Mohli jste si přikoupit kupóny, ale vždy jen po pěticích. Organizace byla jednoduchá, jeden kupón, jeden vzorek. Bylo jedno, jestli chcete ochutnat z lahve za pět Euro nebo za dvacet. Nejdražší byla čtyřicetieurová Caiarossa 2006. Když mi someliér systém vysvětlil, zavtipkoval jsem: Dám si pětkrát Caiarossu! Someliér měl dobrej return: Jedna Caiarossa, pět kupónů, usmál se.

S nákupem do říjnových toskánských bedýnek jsem přivezl i Caiarossu 2004. Chtěl jsem si ji schovat na zvláštní příležitost, ale nedávný komentář na blogu mě vyprovokoval. Zmiňovaný Richebourg 2003 jsme jednou s komentátorem pili spolu a byl to asi nejkrásnější Pinot, jaký jsem kdy měl. Co by mohlo být lepší? Když jsem se chystal objednat zásilku vín z Caiarossy, chtěl jsem to rychle zjistit.

O vinařství jsem už tady psal. Víno samotné je (zřejmě) teprve druhá sklizeň z nově vysazených vinic (a nejspíš vůbec první vyrobená Caiarossa Rosso), ale naslepo bych to nepoznal. Vinice jsou vysazené s hustým sponem (9.000 keřů na hektar) a sklízí se jen 30 až 40 metráků z hektaru. Díky tomu je víno koncentrované. Působí hodně vyzrále, má vyšší alkohol (15%, v Toskánsku prostě modré odrůdy dobře vyzrávají) a na můj vkus je hodně nabušené barikovým sudem. Matně si vzpomínám, že následující ročník 2005 je decentnější, uměřenější a elegantnější. Koncentrovanost Caiarossy 2004 soukromě příčítám snaze vinařství, aby se na víně neprojevilo malé stáří vinice, pokusu udělat hutné, koncentrované víno jaksi navzdory očekávání.

I přes tuhle výčitku víno obdivuhodně snáší skladování. Má pěknou, i když ne přehnaně výraznou kyselinu a působí svěžím dojmem. Je extraktivní, kořenité, vyvážené. První dvě hodiny občasného zkoumání vůně byly nejzábavnější. Kamarád mě varoval, že ze třech různě tvarovaných skleniček budu mít úplně jiné dojmy, až do nepříjemných smrádků. Zkoušel jsem tedy různé sklo a dočkal se i chemických zápachů z široké skleničky, ale z užšího tulipánu jsem nakonec dostal nejvíc, od lesních vůní a hub až po ovocná aromata, středomořské koření a toskánské luční vůně. Proměnlivost aromat a komplexnost projevu asi souvisí s pestrým odrůdovým složením. Podrobně je to tady, ale stručně a přehledně je to třetina Merlotu, třetina kabernetů (C. Sauvignon i Cabernet Franc, ten se v Toskánsku používá poměrně často), pětina Sangiovese a zbytek ostatní odrůdy (Petit Verdot, Alicante, Syrah a Mourvedre). Navzdory tomu, že při prohlížení webu člověka praští do očí GSM odrůdy připomínající Chateauneuf-du-Pape, skutečné složení vína vychází spíš z bordeauxských a toskánských zkušeností. Projev je taky spíš toskánský, s luxusním středomořským kořenitým štychem v závěru. I přes všechnu hutnost se na konci prosazuje minerální tón. Je to hodně tělnaté, dobře vystavěné víno, bohužel s přiměřeně vyšší cenou. Soukromě mám radši lehčí vína s širším použitím, protože s mým skromnějším večerním jídelníčkem pro něj najdu málo místa. Hádám, že by dobře šlo s jehněčíma kotletama, ale ty jsem neměl už tak dlouho, že je řadím jen mezi vzpomínky!
Ryzlinkář Ivan Dramlitsch mě přizval, abych Caiarossu a pár dalších toskánců představil ve středu 29. února na společné degustaci ve smíchovské vinotéce Riesling & Co. (Ostrovského 23). Místo popisované nulačtyřky vezmu Caiarossu 2005 a společně s návštěvníky se přesvědčíme, jestli je to tak elegantní a jemné víno, jak si ho pamatuju z léta. Přijďte se přesvědčit. Mitlrajnské ryzlinky a toskánské směsky, vstupné 400 Kč, rezervace nutná (info@vinonaut.cz).

Zweigeltrebe 2005 zemské, Dobrá Vinice

Zweigeltrebe jsem si zatím nezamiloval. Někdy narazím na lepší, někdy na horší, ale kvůli tomuhle vínu bych se s cvajglem klidně usmířil…

Temně rudá třešňová barva, hodně světlá a čistá. Ve vůni typické třešně a dřevitost, podle vůně se dá Zweigelt snadno poznat. Druhý den je vůně elegantní, jemná, kultivovaná. Chuť je čistá, s pěknou kyselinou, nepříliš tělnatá, časem ohlazená – právě podle jemnosti tříslovin se nejsnáz pozná, že jde o starší ročník. Podle údajů výrobce víno zrálo 16 měsíců v nových barikových sudech a není filtrované. Ani jedno už není z chuti příliš patrné. Spíš se nabízí závěr, že barik posloužil k prodloužení životního cyklu vína a ne k vyladění chuti. Víno se časem zjemnilo, vyhladilo a když čas odfoukl i taniny, zůstalo jen nahé víno s extrémně jemným projevem odrůdy.

Pozdní sběr z mrazivého týdne

Miluju zprávy o vědeckých objevech, klikám na ně jako malej. Těšil jsem se na tuhle zprávu o tom, jak vědci nahlédli do mozku a rozluštili slova, na která člověk myslí. Hned mě napadlo několik situací, ve kterých myslím velmi intenzivně a nepotřebuju k tomu žádná slova, ale dočetl jsem až do konce a poslední myšlenka článku je poměrně hluboká: o tom, jak pomoci osobám, které se nemohou vyjádřit, ale chtějí něco říct. Založte jim blog! Jojo, je nás plný internet, stačí kliknout na blogspot.com nebo blog.cz :o))) Dál čtěte jen na vlastní nebezpečí!


Sylvánské zelené 2009 PS polosuché, Vinselekt Michlovský

Obec Perná, trať Věstoňsko a luxusních 13% alkoholu. Především pěkná etiketa, včetně sugestivní poznámky „za kvalitu zodpovídá“ s podpisem vinaře. Další objev z Galadegustace Víno Revue, honem dokoupený ve firemní prodejně U Závoje. Příjemná světlá barva vína jako letním sluncem vyšisovaná blondýna :o) jenže tahle blondýna není vůbec jednoduchá, tak tu analogii rychle opustím. Vůně je spíš těžší květinová, nazrálá, symptomatickou travnatost těžko hledám. Trochu ji nacházím v chuti, spolu s nazrálostí a kořením, které pěkně vytváří závěr chuti. Příjemně dlouhé, kultivované, osobité, možná zbytečně zakulacené zbytkovým cukrem. Moc se mi to líbí, na webu Vinselektu víno chybí a do úvah o technologii se mi nechce pouštět, ale jako společník na dlouhý večer je víno dokanalé.

Daňovíno z Bořetic. O Kalouskově pokusném balónku se spotřební daní na víno jsem tady psal nedávno. Včerejší Novinky.cz přinesly bezvadnou reakci z Bořetic: Daňovíno. Tleskám a vyhlížím další reakce. Jen houšť a větší kapky! Zpráva o Daňovínu je rozsahem delší než původní zpráva o úmyslu zvýšit spotřební daň – takhle se bojuje v politice!
Už včera jsem jásal, že Postupka naslepo bude, nové Komunitní Bedýnky mají dost abonentů na to, aby ožily. V pondělí vína podle počtu přihlášených objednám a koupím, takže kdo ještě váháte s přihláškou, váhejte jen do neděle!

Ryzlink vlašský 2008 PS Vinum Palaviense, Vinselekt Michlovský

V textu z lednové Galadegustace Víno Revue jsem ho zmiňoval jen střídmě. Poučilo mě pár příkladů, kdy jsem víno bezohledně vychválil a když jsem si po týdnu vzpomněl a chtěl ho koupit, bylo vyprodané. Někteří čtenáři to (bůhvíproč) takhle dělají, kupují vína, která tady doporučím, a občas mi tím komplikují život :o)

Stejně jako většina konzumentů mám Michlovského zařazeného mezi největší supermarketové výrobce. Zvěsti o jeho experimentech s tradičními postupy výroby se mi donesly z několika zdrojů, ale s jeho supermarketovými víny si je nijak nespojuju (Malverina byla vyjímka). Setkání s víny v Crowne Plaza bylo hodně překvapivé, takže jsem zatelefonoval a následně vyjel do firemního obchodu pro několik vzorků.

Hrozny jsou z trati Purmice, obec Perná. Před týdnem v hotelu Crowne Plaza jsem byl nadšený, s celou lahví doma už to není takové překvapení: vlašák je výbornej až ukázkovej, nemůžu se ho dost načichat, tak je odrůdově vzorovej. Plná zlatavá barva, ve vůni trochu jablíček a příslib sladkosti, při zamíchání skleničkou vyleze parádní minerální vůně. Chuť jablíčková (křížaly?) a hroznová, zkrocená kyselina a (jako splněný příslib) dobře zakomponovaný zbytek cukru. Mineralita jen zavane v dochuti, zbytkový cukr ji trochu maže. 90 bodů v hodnocení testu Víno Revue je hodně, ale bez ohledu na body je to parádní víno, které voní jako vlašák, chutná jako vlašák, a jestli se dá běžně koupit v maloobchodní síti, tak jsem nadšený. 269 Kč ve firemní prodejně v pražském Domě vína U Závoje.

Takový vlašák by se dobře určoval naslepo… napadlo mě to pozdě, do aktuální slepé bedýnky se už nevešel, ale pokud jste se ještě ke hře na slepou degustaci nepřihlásili, můžete to udělat tady. Úvodní článek s podrobnostmi je tady. Za dva dny mám už 40 dušiček (díky!), takže už je to jisté: postupka naslepo bude!

Lednový pozdní sběr

Už je jasné, že před osmdesáti lety víno chutnalo líp. Pijte víno a žijte šťastně, hlásal plakát francouzského Ministerstva zemědělství z roku 1933, píše o tom Bertrand Celce tady. Když o tom dnes mluví MUDr. Šamánek, beru to jako lehkou ideologickou diverzi proti převládajícímu establishmentu ustrašenosti. Snažím se přispět svou hřivnou, ale na kampaň Ministerstva zemědělství nemám. (Mrkněte na krásně černobílé fotky pracujících šohajů, staré folklórní fotografie ze Slovácka vám už potom nebudou připadat tak exotické.)


Po zprávách o tom, že Kalousek chce zavést spotřební daň z vína zůstávám skleničkovsky klidný. Jednak vím, že dobře už bylo a věci se vyvíjejí k horšímu, jednak jsem už pár palet vína dovezl a tak dobře vím, že spotřební daň na víno v ČR už existuje. Jen má nulovou hodnotu, ale všechen aparát pro její vybírání funguje. Kdyby ji ministr financí chtěl zavést, nepotřebuje k tomu parlament ani veřejnou diskusi, mohl by to nejspíš rozhodnout a provést sám. Jeho oznámení, že pro rok 2013 počítá s vinnou daní vidím spíš jako pokusný balónek, jestli ho už máme plné zuby nebo jestli ještě nějaké zvyšování daní sneseme. Nejlepší je na celém humbuku myšlenka o „vyrovnávání dlouhodobých nerovností v daňovém systému.“ Tyhle nerovnosti se prostě nedají vybalancovat zavedením nových daní, na to je potřeba rušit staré daně. Když už máme daň z příjmu a dvacetiprocentní daň z „přidané hodnoty“ (George Orwell by z toho newspeaku měl radost), k čemu je nám ještě silniční daň, spotřební daň z benzinu, silniční mýto (neplést se silniční daní, mýto slouží k vyrovnání daňové nerovnosti vzniklé silniční daní :o))) tož tak…
Den života navíc, a zadarmo
Letos v únoru dostaneme jeden den života navíc. Jen tak, nezaslouženě a zadarmo. Koukněte do kalendáře, je to středa 29. února. Za rok nebo za dva nic takového nebude. Co s tím dnem uděláte? Pokud jde o mě, já půjdu do pražské vinotéky Riesling & Co. v Ostrovského 23. Ivan Dramlitsch, dovozce mitlrajských ryzlinků (o kterém jsem tady a tady nebo taky tady už několikrát psal a jeho ryzlinky si kupuju) tam dává v 19 hodin degustaci nových vín a přizval mě, ať se přidám s několika toskánci ze dvou dřívějších Komunitních Bedýnek. Takže vás zvu na živé vydání skleničkovského pozdního sběru toskánských biodynamických vín a spoustu břidlicových ryzlinků v tom jediném dnu za čtyři roky, který máme zadarmo a nemusíme z něj platit daně. Přijďte nás podpořit nebo si jen tak pokecat nad tuctem vín! Rezervace na ivan@vinonaut.cz, vstupné 400 Kč.

A jestli jste se ještě nepřihlásili do Postupky neboli Komunitních Bedýnek naslepo, můžete to napravit tady (úvodní článek je tady). V první dvacítce přihlášených je jen jediný nováček, tak doufám, že se osmělí i další :o)