Archiv pro měsíc: Březen 2010

Zajace v pytli!

Takhle to na vás jukne z nové Komunitní Bedýnky. Mohl jsem jí taky říkat Komunitní pytel, protože v ní (v něm?) je šest velikonočních zajíců.

Tedy, takhle to jukne na ty, kdo jste se už přihlásili. Potom jste už dostali instrukce k vyzvednutí bedýnky v pražské vinotéce Le Caveau, v brněnském Bedýnkovacím centru nebo dostanete Bedýnku poštou. V neděli jsem se (i přes intenzivní koštování v Hruškách i Bílovicích) probudil s jasnou hlavou, v letním březnovém ránu naložil poslední, šesté víno, tři dny předtím nalahvované, a cestou zpátky vyložil Bedýnky pro brněnské Bedýnkáře.

A co že v aktuální bedýnce je?
Skleničkovo Komunitní Bílé 1 (SKB 1)
SKB 2
SKB 3
Skleničkovo Komunitní Červené 1 (SKC 1)
SKC 2
SKC 3
Ostatní údaje si musíte doplnit sami!

Tahle Bedýnka je výsledkem skleničkovského šmejdění po moravských vesnických koštech, ochutnávání ve vymrzlých tělocvičnách a klábosení s vinaři. Žádné z těch vín nenajdete v supermerkáči. Dvě z nich můžete najít ve vinotékách, ale žádný z výrobců nepatří mezi nejznámější vinaře. Některá vína dokonce pocházejí od malovinařů, takže prostě běžně ke koupi vůbec nejsou. Vymyslel jsem si tuhle bedýnku jako zábavné společné cvičení v určování odrůd, ale bez ohledu na to si myslím, že všechna ta vína jsou výborná sama o sobě, nejen jako představitelé nějakého projevu dané odrůdy. Takže koštujte, určujte, a napište mi svoje postřehy a tipy na odrůdy nebo ročníky do komentářů. Aby komentáře neovlivňovaly pomalejší degustátory, na nějaký čas tyhle komentáře zamknu jako moderované, to znamená, že se budou pod článkem ukládat, ale nebudou se čtenářům zobrazovat, dokud je neschválím. Jednotlivým čtenářům budu na komentáře odpovídat e-mailem (takže nezapomeňte uvádět e-mail), a po čase zveřejním diskusi celou. (Pro ty, co jsou tu poprvé, úvodní text k Bedýnkám je tady.)

Pár poznámek k vínům jako vodítko pro slepou degustaci.

SKB 1 je trivální hádanka na rozcvičku, žádnej chyták. Myslel jsem si, že to uhodne každej, ale (jak připisuju dodatečně) hned první dva tipy byly mimo, včetně vinotékaře, který absolvoval degustační kurz. (Abych parafrázoval Macha a Šebestovou: To víte, slepá ochutnávka je slepá ochutnávka!). SKB 2 je víno, které se mi líbilo na loňské ochutnávce, ale může být pro nezkušené ochutnávače těžší k určení. Primární aromata už ustoupila a projev vína víc určuje lahvová zralost. Šel bych na to vylučovací metodou: je málo odrůd, které dají tolik cukru a alkoholu, takže která z nich to může být? SKB 3 bude pro někoho neřešitelná záhada a pro jiného trivialita. Zase platí, že primární aromata ustoupila lahvové zralosti, ale tahle odrůda se nezapře.

Červená vína? SKC 1 nemusím komentovat, SKC 2 asi taky ne. Sám bych nemusel poznat třetí červené, protože tuhle odrůdu nevyhledávám a potkávám ji jen zřídka, ale žádná rarita to není. SKC 3 jsem vybral prostě proto, že to je dobré víno, moc se mi líbilo. To je asi na tom nejdůležitější – i kdybyste si netroufli určit odrůdu, napište mi poznámky k tomu, jak které víno voní, jak chutná a jak se vám líbí.

Poznámky doplněné 6. května:

Po měsíci zveřejňuji komentáře, dodnes skryté, a dodávám poznámky k identitě jednotlivých vín.

SKB 1 – Ryzlink rýnský 2007 Pozdní sběr, Ing. Richard Tichý, Hrušky, viniční trať Hastrmany. 12,5% alkoholu, polosuché. Už jsem o tom víně psal, je to jednovaječné dvojče ryzlinku z předchozích Komunitních Bedýnek. Původně pocházejí oba ryzlinky z jedné nádoby, kde společně vykvasily, po přečerpání do dvou menších nádob se jedno víno (zrovna tohle) samovolně rozběhlo a prokvasilo trochu víc dosucha. Podle mě je to ukázkový příklad moravského ryzlinku s ostrou kyselinou pěkně vyrovnávanou zbytkovým cukrem.

SKB 2 – Chardonnay 2008 pozdní sběr „Tadeas,“ Vinařství Kosík, Tvrdonice Objevil jsem si ho na loňské Výstavě vín v Tvrdonicích, letos je nově i v Salonu Vín ČR (tady, na fotce je taky vidět, že víno dostalo na výstavě 93 bodů!).

Pro slepou degustaci trochu těžší oříšek, protože lahvová zralost už válcuje primární šardonková aromata, podle kterých jsme zvyklí šardonku poznávat. 13,5 % alkoholu, 10 gramů zbytkového cukru a 6 gramů kyselin, 23 gramů bezcukerného extraktu. Hodně plné v chuti, nazrálé. V nápovědě jsem ukazoval na to, že jen málo odrůd dává takhle vyzrálé hrozny (RŠ a Chard.), a mezi nimi by se to mělo dát poznat.

SKB 3 – Chorvát 2008, Jiří Slunský z Valtic. Malovinař. Tohle byla zrada, za kterou se Pražákům omlouvám. Chorvát vlastně ani není víno (striktně technicky vzato), protože pochází z odrůdy, která není v Česku uznaná (ani to není Vitis Vinifera). Přesto je to odrůda na moravském Slovácku nesmírně populární, nejspíš pro tu divokou až agresivní aromatiku. V našem vzorku už je primární aromatika válcovaná lahvovou zralostí (které se někdy říká archivinka nebo ještě upřímněji oxidace), ale stále to je poznat: když najdete v bílém víně aromata lesních jahod, je to Chorvát! (Taky se mu říká Fragolino.) Kdo to nikdy předtím neochutnal, ten byl bez šance, ale kdo to někdy ochutnal (s poučením), ten to už pozná vždycky. Lesní jahody = Chorvát!

Dlouhý výdech, pauza… následují červená vína. Jsem na ně obzvlášť pyšnej!

SKC 1 – Cabernet Sauvignon 2009, Výběr z hroznů. Jan Bartoš, Tvrdonice. Výběr z hroznů je jen pomocná informace o cukernatosti materiálu (24 stupňů), protože víno nebylo zatříděné. Žádný sud, žádný barik. Jan Bartoš pracuje jako sklepmistr ve Vinařství Kosík (takže je do značné míry zodpovědný za bílé SKB 2), ale tohle víno vyrobil jako soukromník, malý vinař. V letošních Tvrdonicích vyhrálo v kategorii červených vín, podle mě je to typický (paprikový a černorybízový) kabernet (uznával jsem i tipy na Cabernet Moravia, podle mě tam ten máček, typický pro CM nebyl, ale ty rozdíly jsou malé a kdo poznal kabernet, má bod).

Přemýšlel jsem, jestli by vínu pomohl ještě půlrok v sudu, ale to nic nemění na tom, že jako ukázka moravského kabernetu je to parádní, plné v chuti, a je radost to pít a představovat si krásně zralé hrozny, co byly na počátku.

SKC 2 – Rulandské modré 2008 pozdní sběr. Jiří Slunský, Valtice. Rok v barikovém sudu (takže tam vstřebal vůni popelníku nacpaného nedopalky), má krásnou rubínovou barvu a chuť nabušenou višněma a švestkama, napoprvé jsem si zapsal do poznámek i ostružiny a maliny. Celkový projev vína je daleko od typické Moravy a blíží se Burgundsku, přestože hrozny vyrostly na valtické vinici Pod Rajstnou. Pro mě jeden z nejlepších moravských Pinotů za dlouhou dobu.

SKC 3 – Zweigeltrebe 2006 + 2008, Jaroslav Osička, Velké Bílovice. 12,5% alkoholu. Nezatříděné, zemské (cukernatost 21 stupňů NM), ale barikované. Netradičně vyrobené víno, jenže zrovna tak bych mohl napsat velmi tradičně vyrobené: nulašestku nechali tři roky v dubovém sudu, nulaosmičku rok. Včetně kvasničních kalů, bez síření, bez filtrování, poprvé sířeno až před lahvováním. Ukázka toho, kam se dostane víno bez pomoci moderní chemie (ale zase mu to trvá o něco dýl :o). Já bych skoro jistě Cvajgl nepoznal (protože ho nevyhledávám). Ti, kdo ho poznali, zase měli problém s určením ročníku – teď je to jasné, víno ročník nemá. Jde o málo vídaný případ intermilesimiálního cuvée. To je odborný termín, který jsem si právě vymyslel, a označuje směs vína ze dvou různých (v tomto případě navíc nesousedních, sudých!) ročníků z jedné vinice. S něčím takovým se běžně nepotkáte, leda snad ve Skleničkových Komunitních Bedýnkách!

Tři vína pochází od malých vinařů (SKB 1, SKC 3) nebo středně velkého vinařství (SKB 2). Ostatní tři jsou od malovinařů, vyrobená v malých objemech a běžně nedostupná.

Doufám, že jste se (vy, kteří jste vína naslepo ochutnávali a pokoušeli se je určit) dobře bavili. Podle vašich komentářů, částečně tady na blogu a částečně posílaných na můj soukromý e-mail, soudím, že jo. Každopádně děkuju za odvahu sdílet komentáře k vínům, pro některé to sice byla brnkačka, ale pro někoho to mohlo být stresující.

Mám z toho taky dojem, že vás slepá degustace vybičovala k většímu soustředění, k větší pozornosti smyslů, a že jste díky tomu vína hodnotili výš, než byste hodnotili podle etikety s logem známého vinařství nebo naopak podle etikety neznámého malovinaře. Předsudky s námi cloumají, ať chceme nebo ne. Chce se mi napsat, že si to můžete vyzkoušet znovu, už se znalostí z prvního slepého kola, ale i přes pověstnou skleničkovskou shánčlivost už některé vína doma nemám. Ale jestli se vás, kteří byste si chtěli sjet ještě druhé kolo, najde víc než málo, tak zkusím dokoupit Kosíkovo Chardonnay i Slunského Chorvát (v novějším provedení, nuladevítku). Napište mi do komentářů nebo rovnou do úvodního formuláře tady. Jestli bude dost zájemců, můžeme si udělat další bedýnky shodné s těmi předchozími, jen bez tajemství.

31. 3. 2010BedýnkySklenička

Ryzlink vlašský 2003 VzH, neznámý výrobce :o)

Zapeklité víno! Dostal jsem jako dárek špinavou láhev s fixovým popiskem na dně. Předčasně jsem podlehl příležitosti a otevřel, protože jsem si od tak starého vína (vlašáku!) moc nesliboval. Očekávání se splnilo i nesplnilo, snad to budu umět napsat…

Víno má ve skleničce vysokou, nazrálou barvu. Nazlátlou, ale s jakoby nevyzrálou (ještě hůř by se mi to popisovalo, kdybych nevěděl, že jde o RV 03 🙂. Ve vůni medová vyzrálost, tráva a seno, apatykový tón sušených bylinek, nevyhraněné oxidativní tóny. Za apatykovými bylinkami je nejspíš akátový sud, za oxidací zčernalý korek? V puse mdlý oxidativní nástup (první dojem: mrtvé víno), ke kterému se za chvíli přidává tenká kyselina a zajímavá komplexní bylinková chuť, trpce svírající jazyk, ale příjemná a krásně dlouhá. Po čtvrtlitru jsem si vzpoměl na starší Chablis, která bývají zamlada tenká a nesená kyselinami, ale s věkem oxidují a posouvají se někam jinam. Jednou jsem v euforii napsal, že pálavský vlašák je moravská odpověď na Chablis, a teď se mi to vrací. Snad mi dárce nepřijde vybít okna za ten rozporuplný popis! Projev vína je příjemný, netradiční a vzpírající se popisu.

Nejspíš je to tím, že jsme si zvykli pít moravská vína mladá. Ostatně celá moderní společnost je jaksi juvenilní, nejenže starší pánové vyměňují starší partnerky za mladší modely, ale zkoušejí to i dámy. Mladistvý vzhled a jeho atributy se cení víc, než vyzrálost a stabilita. Dost, ať to nevypadá, že si stěžuju za sebe :o)

O víkendu jsem kupoval víno u moravského vinaře, který komentoval časné březnové lahvování tak, že on pije vína mladá, ani jeho vlastní vína ho nebaví pít po roce. Zarděl jsem se při vzpomínce na to, jak jsem od něj před pár lety kupoval poprvé asi sedm kartonů vína a vyptával se na dobu archivace. Tehdy mi řekl kulantně: to si je dáte do sklepa, každý půlrok upijete láhev. A když se vám zdá, že už je víno na sestupu, tak rychle vypijete všechno. Teď už vím, jak to myslel. Jeden kolega taky rád říkával, že do pekla se má dojet na mladém koni. Jen jestli tam všichni moc nespěcháme?

Po třech letech tomu vinaři dávám za pravdu, poslední dvě lahve jeho dvaadevadesátibodového vína jsem dopíjel zlomené. Ale jednou za čas natrefím na vyjímku. Úplně lituju, že dnes večer to víno piju sám. Sedět tu se mnou kamarád A., který nevěří na archivaci moravských vín a pije jen mladá vína, a B., který by nejradši pil všechno až po deseti letech, to bych si víno užil nejlíp. Pošťuchoval bych jednoho proti druhému a v duchu se bavil. Oba mají svou pravdu. Většinou to stojí za prd, ale jako v Člověče, nezlob se, občas hodíte šestku.

Mohlo by to bejt i častějc.

(Zítra čtěte Zajíce v pytli!)

30. 3. 2010Jen takSklenička

Další pozdní sběr: Začalo jaro!

Na blogu to poznáte podle dvou věcí: snížila se frekvence článků a vyměnila se tapeta za vyfocenými víny. Porovnáním s loňskými obrázky zjistíte, o co zelenější smrčky mám na zahradě. Naprosto přesně s prvním teplým večerem přišlo i moje soukromé jaro, chodím po ulicích s jarně spikleneckým úsměvem. Nejspíš to jaro cítí i ostatní. Psal jsem včera jednomu dovozci vína, že chci zarezervovat dvě místa na degustaci na příští týden, jestli ještě není obsazeno. Napsal mi obratem: „To víš, že se k nám vejdeš i s tím novým objevem…“ Začalo jaro!

Chassagne Montrachet 2007 „Les Voillenots Dessous,“ Domaine Sylvain Langoureau.

Červené, takže Pinot Noir (v Chassagne se pěstuje i Chardonnay a tamní bílá vína se všeobecně považují za mnohem významnější, než červená). V Praze je prodává Riesling&Co a za tu cenu stojí. Sám jsem koupil při loňské návštěvě u výrobce v Saint-Aubinu (tady). 13% alkoholu, pěkná světlá pinotová barva, velice zajímavá vůně s tabákem, kompotovaným ovocem a bonbónovým aroma, ve které se příjemně projevuje barikový sud. V chuti zase pěkné ovoce, poměrně tenké kyseliny, ještě výrazné třísloviny. V loňském roce jsem měl s červeným Chassagne štěstí, tohle víno se mi taky moc líbí, ale koupil jsem jen tři kousky. Většina místních červených, které jsem pil, byla příjemně vyvážená vína s jemným a tak nějak ženským projevem. I tohle víno na mě tak působí, jen je zatím moc mladé a vůně je o poznání vrstevnatější, než chuť.

Jižní Svah psal, že na letošních burgundských Grands Jours se zaregistrovalo podezřele mnoho Čechů. „To zas bude v Praze chytrejch lidí,“ komentoval to jiný obchodník s vínem.

Jako před rokem, i letos jsem slavil příchod jara v restauraci Na Kopci. Vloni jsem se obětoval a řídil, letos jsem byl chytřejší a jel MHD. Po domluvě s vrchním jsem si přinesl vlastní víno, poměrně univerzální Arnolfo di Cambio 2006 (tady). Můžu potvrdit, že jídlo Na Kopci si stále drží svůj standard, oproti loňsku byl ale sál o poznání prázdnější. Grilovaná vepřová panenka byla senzační, houbový kuba jen obyčejný. Předkrmy v pořádku a zvěřinové ragú (prý) výborné. Největší dojem na mě tentokrát udělala obsluha. Když vrchní zjistil, že si vystačíme sami, vytratil se a prakticky nevyrušoval. Zatímco při loňské návštěvě příjemně důrazně nabízel jídla, dolíval nápoje a byl stále přítomen, tentokrát to vypadalo, že nás profesionálně odhadl jako senza servizio a vypařil se. Nevím jistě, jestli to bylo úmyslné, ale přišlo to vhod a moc mě to pobavilo. Tak vysoký spropitný jsem snad ještě nedal. Holt to jaro…

Bourgogne Passetoutgrain 2001, Domaine Albert de Sousa

O listopadovém dnu v Burgundsku s Danem Brožem z Le Caveau jsem se tady už zmiňoval, ale tuhle příhodu jsem si zatím nechal pro sebe. V pondělí po snídani si Dan přál, ať ho zavedu k nějakému vinaři, kterého tam znám, že chce ochutnat a koupit nějaké bílé. Protože jsem věděl, že několik let studoval francouzštinu ve Francouzském institutu, vzal jsem mobil s číslem meursaultského Alberta de Sousy a řekl Danovi, ať domluví návštěvu on, protože určitě mluví francouzsky líp než já. Odmítl, srab, ale možná to udělal, jen aby se pobavil mojí tchécofrancouzštinou. (Dobře si vzpomínám, jak mě sám před pěti lety odrazoval od první návštěvy Burgundska historkama o Angličanech, vyhnaných ze sklepa po úvodní větě: Do you speak English? – ale to se mu nepovedlo!)

Pan de Sousa pravil souhlasně něco jako tutsvit, tak jsme k němu zajeli. Protože jsem tam byl už poněkolikáté, vzal jsem s sebou jako dárek láhev (podle mě výborného) moravského ryzlinku. Vinař se mi revanšoval dnešní lahví Passetoutgrain 2001. Dan z toho měl srandu a posměšně to komentoval (aspoň vidíš, co si tady myslí o moravském víně), protože Passetoutgrain se v Burgundsku považuje za nejobyčejnější víno, prostě to nejnižší v řadě. Navíc víno určené k běžnému pití, nic co by se mělo osm let skladovat. Dlouho jsem se doma nemohl odhodlat ho otevřít, ale pokaždé jsem se ušklíbl, že mi zabírá místo v chladničce. Tak šlo minulý týden pod vývrtku.

Světloučká barva, od oka bych hádal na starý, nazrálý Pinot. Passetoutgrain znamená víno ze všech (druhů) hroznů, pěstovaných ve vinařství. To je jednoduché, protože z modrých odrůd se v Burgundsku pěstuje jen Pinot Noir a Gamay – takže směska Pinotu a Gamay. Ve vůni vyzrále ovocná a plastová. Trocha koření. Ale nejvíc vyrušuje zvětralá plastová vůně. V pozadí závan Hašlerek. Jsem zmatenej, protože i přes podivný popis to nepůsobí špatně. V chuti převládají charakteristiky Pinotu, jaksi rozmazané příměsí Gamay. 12% alkoholu. Lehké pití, žádný zbytkový cukr, žádné výrazné třísloviny. Ani bych nečekal, že by se osm let staré Passetoutgrain dalo ještě pít, ale dá se a s dobrou společností by se pilo docela dobře. Drobné poučení pro příště, až budu zase v pokušení soudit nějaké víno bez vlastní zkušenosti, jen podle papírových charakteristik.

Kolik kalorií má víno?

Měli bychom si dávat pozor na to, jaké odpovědi dáváme na ty nejtriviálnější otázky, píše Tom Wark v textu o odpovědnosti odborníků na víno. Dokumentuje to na deseti nejčastějších otázkách o víně, kladených na serveru ASK.com.

1. Kolik kalorií má sklenka vína?
2. Jak se dělá víno?
3. Co je to portské?
4. Kolik lahví vína se vejde do krabice?
5. Co je to marsala?
6. Které víno se nejlíp hodí ke kuřeti?

Další si prostudujte sami tady. Mně se nejvíc líbí jednička a šestka. Odpovědi jsou tady nebo rovnou tady v úvodu. Pokud jde o šestku, moje odpověď je stručná a jasná: Chardonnay! Ale jiná věc mě při tom čtení napadla, jestli si tady nepíšu nějaký hlouposti jen sám pro sebe, zatímco čtenáře blogu by třeba zajímaly úplně jiný věci? Zajímá vás, kolik lahví se vejde do krabice? Proč je některý víno kyselý? Jestli je dražší víno lepší, než to levnější?! Co vás doopravdy zajímá? Napište mi to! Zeptejte se Skleničky!

Přeju veselý jaro!

25. 3. 2010NezařazenéSklenička

Výstava vín v Blatnici

Holíčanské vršky holé byly teď o víkendu ještě holejší a na Javořině ležel sníh. Jako by počasí chtělo usvědčit zastánce teorie globálního oteplování z neúcty k přírodě i času, ale vysoké cukry v loňských vínem by jim naopak dávaly za pravdu. Vyjel jsem na Výstavu vína do Blatnice pod Svatým Antonínkem a díky nesmyslně regulovanému silničnímu provozu jsem dojel pozdě (padesátka na pražské magistrále nebo sedmdesátka na lesním úseku silnice první třídy u Hodonína vypadají jako příznaky zániku civilizace, která vyrábí stále dokonalejší auta a zároveň absurdně omezuje podmínky jejich používání).

V neděli ráno jsem si povšiml portrétu Komenského na etiketě vína. Ušklíbl jsem se, že to je bezpečná reklama, protože Komenský už se proti tomu neohradí. Ale večer jsem ve Wikipedii našel, že v Blatnici, ve viniční trati Plachty, Jan Ámos Komenský skutečně vlastnil vinohrad.

Díky pozdnímu příjezdu jsem přišel o několik šampionů a mohl si v duchu zanadávat. Blatnický košt umně spojuje několik běžných nedostatků podobných akcí. Malý sál, přeplněný prostor u malého výdejního pultu uprostřed místnosti a přeplněné sklenice návštěvníků. (Obsluhující nalévali koňské dávky!) Jediná možnost odlívat víno do připravené nádoby v koutě sálu. Obsazené stoly, takže jsem musel celý košt prostát a nenapsal jsem si žádné poznámky. A těžká palba vysokých přívlastků – výběry z hroznů jako na běžícím pásu, podle čilkůtského počasí, zeměpisné polohy a výhledu na docela strmé svahy nad obcí bych hádal nanejvýš kabinety.

Jiná věc je, že tyhle přívlastky na vesnických koštech většinou označují jen cukernatost při sklizni, většina předváděných vín zůstane nezatříděná (a ta vína, která budou zatříděná, ještě teď zatříděná nebývají).

A po výčtu nedostatků seznam předností. Našel jsem si pár oblíbenců v červených vínech. Zweigeltrebe 2009 VzH z Vinařství Cíchovi, Frankovka 2009 PS z Vinařství Smějsík, Modrý Portugal od Ing. Stanislava Vyskočila. Pojel jsem všechny rulandské modré, protože jich bylo jen pět, a dobře jsem udělal. Tři archivní rulandy 2003, 4 a 5 naléval jejich výrobce, Ing. Stanislav Vyskočil, a byly báječné. Hlavně barikovaná nulatrojka si mě získala, lehkostí a elegancí, nazrálou pinotovou chutí i vůní. (V neděli večer jsem na webu našel několik referátů z komerčních ochutnávek Vyskočilova vinařství, ale tahle vína se na nich neobjevila. Další důvod pro cestování na vesnické košty – před sousedy se vinaři chtějí pochlubit tím nejlepším!)

Z bílých zmíním jen sladký Muškát, taky od pana Vyskočila, díky vysokému zbytkovému cukru odsouzený k ochutnávání po malých dávkách, ale pěkný a zajímavý, a ovocně-medový rýňák 2008 VzH od blatnického vinaře Františka Polehni.

Nedělní ráno vypadalo, jako by zima teprve začínala. Zajel jsem do Tvrdonic pro jedno víno do příštích Komunitních Bedýnek (a protože tam budou jen neoznačená vína k čtenářskému určování naslepo, už nic víc neprozradím). Ledaže bych prozradil, že mi pan doktor Kosík dal ochutnat čtyři vína a nakonec jsem vybral ze dvou předloňských to, které bylo sice méně typické a díky lahvové zralosti hůř poznatelné, ale které jsem už znal z náhodné ochutnávky právě před rokem. Nápovědu, jak poznat tohle víno, dodám v úvodním textu čtvrtých Bedýnek, takže to pozná i pokročilý začátečník!

V pravé poledne jsem snídal v hodonínském Casa Mia pizzu Sicilianu (doporučuju!!!) a domluvil si další dvě zastávky v Hruškách a ve Valticích. V neděli večer jsem měl na tachometru 750 km a ve sklepě pět z šesti vín příštích Komunitních Bedýnek. To mi to zase jednou zázračně vyšlo. Na poslední víno si musím ještě dva týdny počkat. Je z loňské sklizně a mělo by se lahvovat tak, abych si ho mohl vyzvednout přespříští víkend. Takže to vypadá na distribuci Bedýnek po 29. březnu.

Vydržte!

17. 3. 2010Jen takSklenička

Pozdní sběr, poslední zimní, zametací

Zametám střepy a luxuju drobky z minulých týdnů. První střípek-zážitek byl ještě z lednového programu Prague Wine Weeku (a konkurenčního GRFestivalu) a kdyby se mi fakt nestal, musel bych si ho vymyslet. Jako důkaz pro Skleničkův zákon, že víno je společenský nápoj a je mnohem důležitější, s kým víno pijeme, než jaké víno pijeme.

Čekal jsem na vhodnou příležitost, až jsem zjistil, že moje nová blonďatá příležitost je vegetariánka, a tak jsem šel na degustační večeři v rámci Wine Weeku sám. To byla velká chyba a přestože jsem dostal protekční místo u stolu s významným dovozcem vína a známým novinářem, třetí spolustolovník se projevil jako sebestředný trouba a svými řečmi nám otrávil celý večer. (Jídlo, pití i obsluha byly výborné.) Už jsem se z toho vyspal, ale víckrát na šestichodovou večeři sám nevyrazím!

Pondělní večer s bořetickým Saint-Laurentem 2007 Craig’s Reserve (Stapleton-Springer, psal jsem o něm tady) byl zase jiný, s vůní jdoucí až do kůže. Chuť je trochu zelená, zavřená, ale první poznámky píšu dvě hodiny po otevření vína, třeba ještě něco připíšu. Tohle víno je nad všechno očekávání proměnlivé, a zatím jsem nepřišel na to, jestli to je mojím osobním vyladěním v tu chvíli, kdy víno piju, nebo nějakou lahvovou alchymií.

Kromě úvodní anonce tady jsem nenapsal nic o benátském večeru ve Wines Home, jako bych čekal, až někdo vystaví lepší fotky, než jsem udělal já. A protože ta chvíle nastala, můžu se do toho pustit.

Začátek je jasný. Předváděčka jednadvacítky benátských vinařství byla výborná. Nenarazil jsem tam na jediné víno, které by vadilo, překáželo, nedostačovalo. Nenašel jsem žádné víno, z kterého bych lezl po stropě nebo jinak expresivně demonstroval nadšení, ale našel jsem hodně pitelných vín a dost výborných. Krásný suchý neročníkový sekt Soave Brut z odrůdy Garganega od Balestri Valda, plný sekt se zbytkovým cukrem ze žlutého muškátu od Ca‘ Lustra, Amarone Classico morar 2004 od Valentina Cubi, tam jsem si nechal nalít tenhle jediný vzorek a zůstal stát jako přibitý, protože jemnost a vyzrálost ve vůni dominovaly. Otočil jsem se a šel se zeptat na ročník, a bylo to jasné, 2004. Trocha stájových vůní, v chuti sametová jemnost a oheň, hřebíček, vanilka a další koření, čokoláda a kafe. Pětadvacet Euro za láhev. Corvina, Corvinone, Rondinella. Italská exotika.

Taky extra suché Prosecco z Vigna Dogarina s luxusně jemným perlením a plnou chutí, která mi sugerovala pocit sladkosti. Zpočátku jsem se na té slavnosti cítil jako v Gothamu, když na recepci u starosty potkáte Tučňáka, Jokera, Batmana a další zábavné figurky. Potom jsem se chvíli cítil jako Joker sám, když jsem se s Italy bavil o Itálii: Mluvíte italsky? Nemluvím. Jezdím tam každej rok na dovolenou, ale mezitím zapomenu všechno, co jsem se naučil. A kam jezdíte? Omlouvám se, ale do Toskánska. Aha. Bene.

Ale po chvíli alkohol zafungoval a rozpustil moje rozpaky z obchodníků v lesklých sakách, kteří s sebou vlekli asistentky-abstinentky v růžových svetřících, rozpustil i můj stud nad tím, že místo italského grazie v rozpacích plácnu francouzské merci a vyhrálo víno, které Italové dělají s obdivuhodným vkusem a vždycky s ohledem k místnímu jídlu. Jak říkal jeden z italských vystavovatelů: Itálie je veliká a každách sto kilometrů se mění. Mění se krajina, mění se vína, mění se jídla. Co sto kilometrů, to jiná země. Já jsem na Itálii fanoušek, mě by stačila kterákoli stovka kilometrů… My Rakušani jsme se neměli před 92 lety vzdávat Terstu!

Jak jsem vařil bez konvencí

Poznámka k tématu, které měl už pan Cuketka tady. Vařil jsem pro děti hovězí vývar, slabejch pět hodin. Děti nad tím vohrnuly nos, prej nudle dobrý (nakrájel jsem pravou italskou chlazenou pastu), knedlíčky dobrý (mražený z pytlíku), ale tu vodu nechaly. Příště to mám dělat postaru, z kostky. Beznadějný. Asi takhle.

Po školní jídelně moje děti neocení vaření. Zbytečně trhám salát a krájím okurky a rajčata. Koupím jim jogurt a pytlíkovou polívku!

A jestli jsem snad na něco zapomněl, tak to všechno určitě najdete tady :

Zítra dám poznámky z víkendového koštu vína v Blatnici a k příštím Komunitním Bedýnkám.

Takže přemejšlejte a buďte blond!

16. 3. 2010Jen takSklenička

Pozdní sběr březnový, bedýnčitý

-ný, -natý, -itý, -ičitý! Bedýnčitý!

Vzpomínám na Garyho Vaynerchucka, jak vysvětloval strukturu chuti Chablis tím, že nechával hosty zakousnout se do trávy, pokapané citronem a burgundské červené přibližoval miskou s vyrejpnutou hlínou, smísenou s chřestem a pokapanou švestkovým kompotem, nebo tak nějak. Pro co nejpřesnější určování odrůd vína ze čtvrté (čtvrtičité?) Komunitní Bedýnky doporučuju ochutnávat lipový med, štěrk, limetku, trochu hlíny, višňě, švestky a lesní jahody, popel z cigaret, tropické ovoce… kdo přežije, ten pozná všechno. Ještě syrová paprika by se mohla hodit. Úvodní text byl tady, přihláška tady.

Ve středu 10. března od 14 do 20 hodin je v pražském Wines Home ochutnávka benátských vín. Další informace jsou tady.

Sdružení Konsorcií benátských vín kontrolovaného původu (D.O.C.) jede s předváděčkou po střední Evropě: v pondělí Varšava, ve středu Praha, v pátek Budapešť, za dva týdny Dusseldorf. Moc se na to těším, už před třemi týdny jsem dostal pozvánku. Několikrát jsem se tady doznal k obdivu ke všemu italskému, ale i po roce mi to těšení kazí vzpomínka na VOC Znojmo. Rád se půjdu podívat, jak má takové představení vinařské oblasti (apelace) vypadat, ale bojím se, že spousta čtenářů by si už (bez gůglování) nevzpomněla, co znamená zkratka V.O.C. Znojmo?

Aktuálně

Jaro je tady! Jak jsem předvídal, objevila se další zaručeně vědecká zpráva o metabolismu vína v lidském organismu. (A byla správně načasovaná na MDŽ!) Populárně-vědecký výtah obsahu je tady a schválně, kdo v něm napočítáte víc nesmyslů. Chtěl jsem tuto zprávu ozvláštnit dokumentárními fotografiemi několika inteligentních krasavic, které se zabývají pokusnou konzumací vína, ale z včerejší večerní korespondence vyjímám ze všech ukázek v podstatě odmítavých zpráv jen zprávu z blízkého zahraničí : „Boh ťa skáre, ty … !“ Takže tentokrát bez fotek.

Ještě víc aktuálně! (pro vzdělance: ještě aktuálněji!)

Že si někteří politici pletou příjmy a výdaje, na to jsme už zvyklí. Ale splést si v březnu krasobruslení s rychlobruslením, to už je hazard s volebními výsledky!

Minulý týden jsem usilovně koštoval vína pro Komunitní Bedýnky. Užíval jsem si přitom i privilegia lahví zadarmo. Koupil jsem jedno zajímavé Zweigeltrebe a dostal k němu nádavkem i André a Irsai Oliver. Prej, Otec a matka jsou stejní, jen přehození. To jsem zvědavej, co na to budeš říkat. Jestli jsou to dvojčata, tak je Cvajgl sestra a André bratr (ehm, aspoň pokud jde o ta dvě konkrétní vína). Barvu mají oba podobnou, jako dvojčata. Zweigelt voní rafinovaněji, je složitější a jemnější (ale taky už je v karafě o dvě hodiny déle). I v chuti se projevují jako dvojčata, André je drsnější, robustnější a méně přístupný. Ale protože všechna vína v Bedýnce budou tentokrát neoznačená, nejen, že neprozradím, co tam bude, ale ani co tam nebude!

Američtí wine-bloggeři naopak s oblibou řeší, jestli je etické psát recenze vín, která dostali zadarmo. Tak daleko jsme se v našich končinách ještě nedostali. V první polovině minulého roku jsem v jednom českém vinařství nakoupil asi 80 lahví vína, aniž by mi někdo nabídl ochutnávku čehokoli dalšího, neplaceného, a přišlo mi to dodatečně jako docela nezdvořilé. (Dokonce mi nikdo ani nepodal ruku.) Jezdím kolem toho podniku dost často na to, abych si to uvědomil, a zaříkávám je jako woodoo panenku: Nepojedu tam! Už tam nic nekoupím! I kdybych měl dneska pít čaj z kopřiv! (Kdysi dávno mi můj učitel vysvětloval, jakou roli hraje při prodeji kvalita prodávaného výrobku: Lidi kupujou od lidí, které mají rádi!)

Jestli vyrábíte bio-víno, raději to nikomu neříkejte!

Krajně zajímavý text byl v neděli tady na Vinograf.com. Profesor Magali Delmas a diplomantka Laura E. Grant analyzovali doporučené ceny a bodové hodnocení celkem 13 426 vín. Vinograf.com z jejich práce vypíchl dva závěry. Vína z hroznů, pěstovaných v biorežimu, jsou v testech Wine Spectatoru výš hodnocena než vína z běžně pěstovaných hroznů. Druhý závěr je, že prodejní ceny bio-vín jsou o osm procent nižší než ceny těch druhých. Vyplývá z toho, že s bio-certifikátem výrobce získává pokutu? Stojí za to přečíst a promyslet.

9. 3. 2010Jen takSklenička

Nahaté víno – Skleničkovy Komunitní Bedýnky počtvrté

Jedna kartonová krabice na víno, šest lahví s odrůdovými víny. A v nich Tramín, Chardonnay, Ryzlink, Svatovavřinecké, Frankovka, Pinot, Sauvignon… že neumím počítat? Že jich je víc, než šest? Ale panečku, to jsem ještě některé zamlčel!

Čas trhnul oponou a jsou tu SKB 4, čtvrté Skleničkovy Komunitní Bedýnky. A s nimi dvě změny. Ta první se týká jen čtvrtého kola. Stejně jako dřív bude v krabici šest lahví. Ale nebudou mít etikety. Nebudou popsané fixem ani podepsané vinařem. Budou nahaté. Zahrajeme si na someliéry.

Obdivujete vinaře a someliéry, kteří naslepo určí kdejaké víno? Dokážete to taky!
Jel jsem v neděli domů z tvrdonského koštu a v duchu vzpomínal na dobrá vína, která jsem tam chutnal. Z těch by se sestavila Komunitní Bedýnka! To by se to popíjelo! Ale pak to někde mezi stoosmdesátým osmým a stoosmdesátým sedmým kilometrem déjedničky přestalo skákat jako když jedete po roletě a z toho překvapení mě napadlo, že když už jsou některá vína od malovinařů, kteří nelepí etikety …

Už je vám to jasné? Uděláme si vinnej kvíz.

V Bedýnce bude šest lahví, označených pouze kódem (třeba: Skleničkovo Komunitní Bílé, SKB 1, SKB 2, SKB 3, a obdobně SKČ 1, 2, 3 :o). Samá Morava, aspoň myslím. A nebojte se, že to nepoznáte! Kdo čte tenhle blog aspoň pár měsíců (a nesedí přitom nasucho), ten ty odrůdy pozná. A jestli se bojíte degustovat naslepo, je to jen o důvod víc, abyste si o tuhle bedýnku napsali. Až ta vína otevřete, určitě si už nespletete ryzlink s tramínem nebo Cabernet s rulandou. Jestli mi vyjde všechno, co jsem si vymyslel, nemusel bych ani lahve označovat žádným kódem – pokusím se dodat vína s typickým odrůdovým projevem. Žádné směsky. A vynasnažím se vybrat vína dobrá a výborná. Typická pro (nadprůměrnou) domácí produkci. Předběžně mám zamluvené dokonce jedno z vín z letošního Salonu. Od Lanžhota po Znojmo, od Mělníka po Hradiště!

Nebudu muset psát žádné články o vínech.

Napíšete je sami, do komentářů. A já se budu těšit na vaše degustační poznámky, přinejmenším na určení odrůdy, v případě zkušenějších pijáků vína i určení ročníku, možná dokonce i vinaře a viniční tratě! Slibuju, že tam nebude žádnej špek, žádná rafinovanost nebo záhadnost, která by se nedala poznat. A já buď průběžně potvrdím správný odhad v komentářích, nebo, kdyby to nikdo nepoznal, tak třeba měsíc po začátku diskuse napíšu vlastní poznámky. Ale předpokládám, že základní určení (odrůda, ročník) bude jasné.

Vsaďte si na webu!

Ještě se pokusím vymyslet nějaké ceny pro diskutující. Třeba bych mohl vylosovat jednoho komentujícího (a odměnit ho vínem) a jednoho bych mohl vybrat za nejlepší (nejpodrobnější) určení vína? Co myslíte? A varování nakonec, drobným písmem k nepřečtení: některá vína mohou být z ročníku 2009, nalahvovaná předčasně a nevhodná k delšímu skladování. Takže doporučuju tuhle bedýnku jen těm, kteří ji chtějí rychle vypít (třeba do měsíce) a zúčastnit se hry na someliéry, určující (se zavázanýma očima) původ neznámých vín. (Případně můžu označit vína s doporučením k rychlému vypití.)

Druhá změna

A rovnou zveřejním jednu změnu oproti loňsku – diskutující bedýnkáři dostanou bedýnku se slevou oproti těm mlčícím, němým. Vymyslel jsem vloni bedýnky jako komunitní projekt, který má vybudovat komunitu lidí, které baví víno a kteří o něm diskutují. V posledním kole se to vyvinulo tak, že víno koupilo mnohem víc lidí, než kolik potom komentovalo vypitá vína v diskusi. Ale bedýnky neměly být projekt na prodej vína. Ti, kteří si chtějí koupit víno a nepřispívají do diskuse, zaplatí za bedýnku 1500 Kč, jako ve vinotéce. A všichni, kdo v předchozím kole přidali komentáře (k věci, tedy o vínech), budou mít slevu na 1200 Kč. Distribuce zase v pražské vinotéce Le Caveau (na Žižkově) nebo poštou jako Obchodní balík, s přirážkou 150 Kč. Předpokládám, že distribuce proběhne na přelomu března a dubna. Hlaste se tady.

Bude to legrace!

3. 3. 2010BedýnkySklenička

Odemykání jara v Tvrdonicích

V neděli v pravé poledne jsem dostal ve valtickém sklípku vzorek vína a „schválně, jestli poznáte, co to je.“ Bylo to nečekaně výrazné, až jsem se zarazil. Dodatečně jsem si vzpomněl, že jsem to měl v puse jen jednou, zrovna před rokem. „No co tam cítíte?“ „Je to divně muškátové,“ hledal jsem tam napřed něco známého, ale když jsem si tu vůni pojmenoval, bylo to jasné – Charvát! To se vám jinde než na Mikulovsku nestane. (Hned se mi ozvali vinaři s komentářem, že to je blbost, že u nich taky pěstují Charvát. Ale já prostě Charvát nejčastěji potkávám na Mikulovsku, a Charvátská Nová Ves jakoby to potvrzovala… nechtěl jsem nikomu nic upřít.)

Bylo to jako odemykání jara. V neděli ráno na břeclavsko pronikalo jaro. Lednické rybníky byly ještě potažené ledem, ale ve vzduchu už bylo jaro. Přikládám fotku lednického minaretu se zamrzlým kanálem. Vyjel jsem už potřetí na košt do Tvrdonic, našel si tam několik výborných vín, v neděli ráno zadal jejich výrobce do Googlu a v poledne jsem už do auta nakládal krabice výborné rulandy modré, kupodivu z Valtic, pod Rajstnou.

Ještě večer na koštu jsem přemítal o tom, jak to, že zdejší červené jsou tak těžké (příliš úrodná půda a dobrý ročník?) a podobně bílé jsou plné a sladké (asi stejné důvody). Jinak o tvrdonském koštu jsem už psal tady a tady a spousta věcí zůstala sympaticky při starém. Třeba to, že se v roli obsluhy za nálevním pultem objeví vítěz jedné z kategorií, že si pak přijde sednout k vašemu stolku a že si s ním můžete společně prokoštovat pár vín. Zase hrála cimbálka, zase se zpívalo, zase jsem mohl sledovat, jak mladé holky stárnou a místo nich nastupují mladší ročníky…

Jen se vyměnila vína v hlavních rolích. Šampionem červených se stal Cabernet Sauvignon 2009 VzH Jana Bartoše z Tvrdonic. Jemný a typicky cabernetový, s pěknou barvou a hezky harmonickou chutí (a s odbouranou kyselinou jablečnou). V bílých vyhrála Pálava 2007 VzB z hrušeckého Vinařství Tichý, to jsem ani neochutnal, protože byla v katalogu schovaná do rubriky „ostatní bílá vína“ a když jsem ji našel, už byla vypitá. Líbily se mi dva Cabernety Moravia (František Mečl z Moravského Žižkova a Jan Bartoš), oba lehké a typické. Obdivoval jsem dva Zweigely. Ten od Stanislava Veverky z Moravského Žižkova byl pěkný kulatý a s odbouranou kyselinou. Takže vyzněl trochu chuději, protože jsem ho pil až po lanžhotském zweigelu od Antonína Uhra, který měl výraznou kyselinu až do kyselého bonpari, višňovo-třešňovou.

Zase se mi líbil rýňák 2007 PS od hrušeckého vinařství Tichý s nazrálou až oxidativně vysokou barvou a rozinkovou vůní s koňakem a rumem v druhém plánu. Vůně varovala před zbytkovým cukrem, ale díky krásné kyselině to všechno pěkně drží pohromadě. A ocenil jsem i RŠ VzH hrušeckého Jiřího Nešpora, koncentrovaný šeďák s kořenitým závěrem. Z šardonek se mi zdála nejlepší ta z Vinařství Kosík. Krásnou voňavku předváděl tramín VzH od Miroslava Dohnala z Hlohovce, s typickým kořeněným závěrem chuti, koncentrované a jemné víno.

Objevem dne bylo Rulandské modré 2008 Jiřího Slunského z Valtic (pod Rajstnou, z místa s krásným výhledem na Valtice) s krásnou burgundskou vůní (višňový likér) a s dotekem tabáku (barik) a krásně ovocnou chutí – ostružiny, maliny, višně. Moravské rulandské, které se projevem blíží pravým burgundám. A dalším překvapením byl Cabernet Nitra týneckého Josefa Létala se štiplavě sudovou chutí.

Za týden je košt v sousedním Týnci, seznam všech koštů najdete tady. Jeďte taky!

1. 3. 2010RecenzeSklenička

Na víno se Skleničkou – archiv z let 2007 až 2013

archiv.Sklenicka.com z Blog.cz